MIlá Nelly,

je ti 12 let, a to je věk, kdy se Ti začínají líbit kluci. A můžu tě ubezpečit, že je úplně normální, když se ti chvíli líbí jeden kluk a o pár dnů později už jiný nebo když se ti líbí víc kluků najednou. Vztahy v tomto období jsou křehké a rychle se mění.

Začínáš dospívat a tím, že se zamilováváš a více si kluků všímáš, zjišťuješ, co se ti vlastně na nich líbí a co ne. A je dobře, že se nezaměřuješ jenom na to, jestli se ti líbí jeho oči, obličej či postava, ale také na to, jak se k tobě chová. A ještě jedna věc: Zamilovat se do někoho ještě neznamená, že s ním musíš začít chodit. Hlavně se nenech tlačit do schůzek s někým, kdo se k tobě chová špatně nebo bere to, že jste spolu, jenom jako divadlo pro kamarády.

Přejeme ti krásné dny!

Milá Renčo,

děkujeme za zajímavou otázku. Komunikace přes sociální sítě je dnes poměrně běžná, dokonce se pro některé může stát jakýmsi únikem z reálného světa. Jestli bude osobní setkání stejně úžasné jako psaní, záleží právě na tom, zda lidé, kteří si spolu chatují, neberou Facebook a virtuální svět jako náhražku skutečného života, ale umí ho využívat jako nástroj. Hodně také záleží na tom, o čem si ti dva píšou a jak často. Rozhodně není dobré na Facebooku sedět hodiny a řešit úplně všechno. O čem by si ti dva povídali na osobním setkání, když si předtím už všechno napsali?  

Osobně si myslím, že setkání "naživo" bude takové, jaké si ho člověk udělá, jak k němu přistoupí. Záleží jenom na těch dvou, kolik toho o sobě prozradí na Facebooku a kolik si toho nechají až na osobní setkání. Kolik času stráví psaním a kolik osobní komunikací, která je mnohem lepší, protože při ní vidíme výraz obličeje a gesta druhého, slyšíme jeho tón hlasu a nedochází k tolika informačním šumům. Pokud i přes FB "přeskočí jiskra", měla by holka jenom naznačovat, "vysílat pozitivní signály" a dát prostor klukovi, aby se stal lovcem on. V opačném případě, kdy se holka bude snažit kluka "sbalit", může osobní setkání dopadnout špatně. 

Nemám nic proti sociálním sítím a sama je využívám, ale u dlouhého chatování hrozí nebezpečí, že si člověk toho druhého zidealizuje nebo si vytvoří jenom jakýsi obraz, iluzi o něm. Důležité je potkávat se v reálném životě a učit se druhé přijímat i s jejich náladami a nedostatky. Jen tak se doopravdy poznáme a vytvoříme kvalitní vztahy. 

Krásný den!

Milá Kačo,

zamilovat se do někoho je ve Tvém věku poměrně snadné. A to, že se Ti někdo líbí delší dobu, ještě neznamená, že mu své city musíš hned dávat najevo.

Tvá situace je navíc specifická. Píšeš, že se s tím klukem vídáte jednou ročně a jinak komunikujete přes FB. Myslím, že vyznat někomu lásku přes sociální síť není vhodné. Jednak neuvidíš jeho reakci a navíc se vztah velmi špatně rozvíjí bez osobního kontaktu. Pokud Ti můžu poradit, nikam nespěchej a obrň se trpělivostí.  Vyhni se i jakýmkoli náznakům. 

Určitě bych s vyznáním počkala až na osobní setkání. Do té doby uvidíš, zda to bude ještě stále aktuální, protože zamilovanost může časem vyprchat. A pokud nevyprchá, začni nejdříve nepatrnými náznaky (láska je vynalézavá). Když se z jeho strany nedočkáš žádné odezvy, raději si své city nechej pro sebe. Tím, že bys mu řekla, co k němu cítíš, a on by to nevnímal stejně, bys nejspíš ztratila dobrého kamaráda. Kluk se v takovém případě většinou zalekne a stáhne. V případě, že to nedopadne, nevěš hlavu. Uvidíš, že až se objeví jiný kluk, do kterého se zamiluješ, budeš ráda, že jsi vaše přátelství tenkrát nezničila. 

Děkujeme za zajímavou otázku a přejeme krásné dny! 

Milá Jájo,

děkujeme za Tvou otázku. Píšeš, že ses zamilovala do kamaráda, kterému se asi líbí Tvá kamarádka. A teď se bojíš, co by se stalo, kdybyste spolu začali chodit. Nechtěla bys ublížit jemu ani kamarádce.  

Víš, často se trápíme něčím, co se vůbec nemusí stát, namísto toho, abychom se radovali z toho, co máme právě teď. A tak si kazíme dny starostmi, které se třeba později ukážou jako úplně zbytečné. Zatím ten kluk možná ani neví, že existuješ, možná ani necítí nic víc ke Tvé kamarádce. A ty už jsi smutná z toho, co by se stalo, kdyby...

Myslím si, že pokud mu nebudeš vyloženě nadbíhat a "balit" ho a necháš věci tak jak jsou, můžeš být klidná. A pokud i z jeho strany časem přeskočí jiskra? V té době může být už všechno úplně jinak. Ale nechci tady rozvíjet další teorie "co by, kdyby". Důležité je žít TEĎ. Rozhlédnout se kolem sebe, za co můžeme děkovat, komu můžeme pomoci, z čeho se můžeme radovat. Všechno vkládat do rukou Bohu. Prosit, děkovat, chválit. A netrápit se zbytečně něčím, co není.

Budeme na Tebe myslet. Měj se moc hezky a udělej třeba něčím své kamarádce radost. Uvidíš, že se Ti kus radosti zpátky vrátí. :-) 

Ahoj Elíí :3,

vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíš. Píšeš, že se bojíš začít chodit s klukem, který se líbí tobě i kamarádce, protože by tě zničilo, kdyby to poškodilo přátelství mezi vámi.

Co dělat? V první řadě tě chci ujistit, že každá zamilovanost časem vyprchá. I když je teď tak silná, že se jí nemůžeš zbavit, tyto pocity nebudou trvat věčně. Takže pokud toho kluka odmítneš, protože ti záleží na kamarádce, budeš se možná kvůli tomu nějaký čas trápit, ale postupně tyto pocity odezní a ty navíc trochu víc poznáš sama sebe a své pocity. Jsi mladá a zamiluješ se ještě mnohokrát - to k tomuto věku patří. Není ale nutné začít s tím klukem hned chodit, zvlášť, pokud se s tebou chce líbat před kamarádkou a ty to nechceš. Jedna rada do budoucna: Nikdy se nenech manipulovat do něčeho, co je ti nepříjemné, ale jasně tomu klukovi řekni, že se ti to nelíbí. Pokud tě má opravdu rád, bude respektovat tvoje rozhodnutí a nebude tě do ničeho tlačit. A pokud bude dál naléhat, pak to není láska, ale sobectví, i kdyby tvrdil, jak moc tě miluje.

Na tvém místě bych věnovala víc času kamarádce a svým zálibám a toho kluka jasně odmítla. Nic neztratíš a vyhneš se i případnému zklamání z rozchodu a ztráty kamarádky zároveň. Držíme palce a myslíme na tebe, ať máš dostatek sil všechno zvládnout! 

Milá katko,

píšeš, že máš v sobě zmatek a nevíš, jestli toho kluka ze třídy miluješ nebo ne. Chtěla bych tě ujistit, že to, co prožíváš, je úplně normální. Je ti dvanáct let, což je věk, kdy se Ti kluci začínají líbit, často se do nich zamilováváš a také se před nimi stydíš. Získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Říká se tomu období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. Bez podobných pocitů by snad ani nebylo dospívání. Většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. 

Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věříme, že to dokážeš. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení. 

A že si kluci myslí, že někoho balíš? Nechej své spolužáky, ať si myslí, co chtějí. Kdo si bude chtít dělat legraci, ten si ji dělat bude stejně, i kdybys mu to stokrát vyvracela. Nejlépe uděláš, když to celé nebudeš moc rozmazávat a budeš jejich narážky ignorovat. Časem je to přestane bavit.

Myslíme na tebe a přejeme krásné dny! 

Milá Aňo, 

Pán Bůh nás má rád, a proto jistě nabízí našemu životu ta nejlepší řešení. Moudré je ptát se ho na jeho názor a pak se rozhodovat. Prostě, dobrá volba partnera vyžaduje modlitbu a pak rozumné počínání: prostě žít dobře známost, poznávat se, hledat i rozumem, zda s tím druhým je možné vytvořit rodinu a vychovávat děti. Je možné říci, že u Boha existuje jistě ten, který je druhému darován. A je to ten, kterého si po modlitbě a zralém (i rozumovém) rozhodnutí vezmeš.  

Milá Radko,

zájem o chlapce je v tvém věku pochopitelný. I když se tomu říká chození, přeci jenom se jedná spíše o kamarádství - vzájemné poznávání a to i poznávání světa kluků. V této době je pochopitelné, že většina lidí se schází a zase rozchází. Přát někomu druhému, aby se rozešli, asi moc dobré není. Máme druhým přát, aby se na nich vyplnila vůle Boží, aby ji našli a dokázali s radostí konat. Máme-li nepřejícné či závistivé myšlenky, pak je nejlepší se za druhého pomodlit krátkou modlitbou: Pane, žehnej mu, a snažit se více ne to nemyslet. Je to boj, vím, ale čas, který věnujeme něčemu, co nemůžeme změnit nebo tomu, že někomu něco nepřejeme, je promarněný. 

A ještě jedna myšlenka. Líbí se ti... je dobré pozorovat i jeho vlastnosti: jak se chová k slabým lidem, ke starým, je ochotný pomáhat apod.

Žehná P. Jenda 

Milá WERCO,

děkujeme za otázku. Aby vztah byl vztahem, musí svobodně chtít obě strany. Láska je spojená se svobodou. Nemůžeš nikoho donutit, aby tě měl rád. On se pro to musí sám rozhodnout. A pokud ho máš opravdu ráda, dáš mu svobodu volby, i když se rozhodne jinak a tebe to bude bolet. 

Rozchody jsou nepříjemné a bolí, zvláště ten první. Ale patří k životu a stejně jako zkoušky nás nakonec posílí. Zjistili jste, že máte jiné koníčky a moc si nerozumíte, tak jste se rozešli. To je v době hledání partnera běžné. Bolí to a trápíš se tím, ale žádné trápení naštěstí netrvá věčně. Snaž se žít aktivně, obnov vztahy s kamarády, zapojuj se do dění ve vaší farnosti nebo v rodině, pomáhej potřebným, raduj se z radosti lidí kolem sebe, vyslechni trápení jiných,... a uvidíš, že časem bolest odezní a tobě zůstanou na váš vztah a na toho kluka jenom hezké vzpomínky. Určitě nic nezkazíš ani tím, když budeš všechno, co prožíváš, svěřovat Bohu v modlitbě a prosit ho o sílu a radost do každého dne.  

Myslíme na tebe.

Milá Ellen, 

je moc dobře, že přemýšlíš a ptáš se. Osobně si myslím, že pokud se fyzicky přitahujete a nejste si nepříjemní na dotek, jsou tvoje obavy zbytečné. Navíc i sexuální život se postupně rozvíjí a je odrazem toho, jak si rozumíte na jiných rovinách. Podrobněji je to vysvětleno v tomto článku: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/proc-patri-sex-az-do-manzelstvi-qjw.htm

Držíme palce, ať ve svém rozhodnutí vytrváš a myslíme na tebe!