Ahoj Elíí :3,

vážíme si důvěry, s kterou se na nás obracíš. Píšeš, že se bojíš začít chodit s klukem, který se líbí tobě i kamarádce, protože by tě zničilo, kdyby to poškodilo přátelství mezi vámi.

Co dělat? V první řadě tě chci ujistit, že každá zamilovanost časem vyprchá. I když je teď tak silná, že se jí nemůžeš zbavit, tyto pocity nebudou trvat věčně. Takže pokud toho kluka odmítneš, protože ti záleží na kamarádce, budeš se možná kvůli tomu nějaký čas trápit, ale postupně tyto pocity odezní a ty navíc trochu víc poznáš sama sebe a své pocity. Jsi mladá a zamiluješ se ještě mnohokrát - to k tomuto věku patří. Není ale nutné začít s tím klukem hned chodit, zvlášť, pokud se s tebou chce líbat před kamarádkou a ty to nechceš. Jedna rada do budoucna: Nikdy se nenech manipulovat do něčeho, co je ti nepříjemné, ale jasně tomu klukovi řekni, že se ti to nelíbí. Pokud tě má opravdu rád, bude respektovat tvoje rozhodnutí a nebude tě do ničeho tlačit. A pokud bude dál naléhat, pak to není láska, ale sobectví, i kdyby tvrdil, jak moc tě miluje.

Na tvém místě bych věnovala víc času kamarádce a svým zálibám a toho kluka jasně odmítla. Nic neztratíš a vyhneš se i případnému zklamání z rozchodu a ztráty kamarádky zároveň. Držíme palce a myslíme na tebe, ať máš dostatek sil všechno zvládnout! 

Milá katko,

píšeš, že máš v sobě zmatek a nevíš, jestli toho kluka ze třídy miluješ nebo ne. Chtěla bych tě ujistit, že to, co prožíváš, je úplně normální. Je ti dvanáct let, což je věk, kdy se Ti kluci začínají líbit, často se do nich zamilováváš a také se před nimi stydíš. Získáváš důležité zkušenosti a děláš důležité kroky - objevuješ, co ti na klucích vadí a co se ti na nich naopak líbí. Říká se tomu období tzv. platonických lásek, kdy o klucích zatím jenom sníš a představuješ si, jaké by to bylo s nimi chodit. Bez podobných pocitů by snad ani nebylo dospívání. Většina holek v tvém věku prožívá úplně to samé. Některá už dřív, jiná později, ale každá si tím projdeme nebo jsme si tím už prošly. 

Snaž se brát kluky zatím jako kamarády, a pokud ty, kteří ti úplně "nesedí" nedokážeš hned úplně odmítnout, aspoň jim vysvětli, že kamarádit s nimi můžeš, ale na chození máš ještě dost času. Je to sice těžké, ale věříme, že to dokážeš. Uvidíš, že se tak vyhneš dalšímu zbytečnému trápení. 

A že si kluci myslí, že někoho balíš? Nechej své spolužáky, ať si myslí, co chtějí. Kdo si bude chtít dělat legraci, ten si ji dělat bude stejně, i kdybys mu to stokrát vyvracela. Nejlépe uděláš, když to celé nebudeš moc rozmazávat a budeš jejich narážky ignorovat. Časem je to přestane bavit.

Myslíme na tebe a přejeme krásné dny! 

Milá Aňo, 

Pán Bůh nás má rád, a proto jistě nabízí našemu životu ta nejlepší řešení. Moudré je ptát se ho na jeho názor a pak se rozhodovat. Prostě, dobrá volba partnera vyžaduje modlitbu a pak rozumné počínání: prostě žít dobře známost, poznávat se, hledat i rozumem, zda s tím druhým je možné vytvořit rodinu a vychovávat děti. Je možné říci, že u Boha existuje jistě ten, který je druhému darován. A je to ten, kterého si po modlitbě a zralém (i rozumovém) rozhodnutí vezmeš.  

Milá Radko,

zájem o chlapce je v tvém věku pochopitelný. I když se tomu říká chození, přeci jenom se jedná spíše o kamarádství - vzájemné poznávání a to i poznávání světa kluků. V této době je pochopitelné, že většina lidí se schází a zase rozchází. Přát někomu druhému, aby se rozešli, asi moc dobré není. Máme druhým přát, aby se na nich vyplnila vůle Boží, aby ji našli a dokázali s radostí konat. Máme-li nepřejícné či závistivé myšlenky, pak je nejlepší se za druhého pomodlit krátkou modlitbou: Pane, žehnej mu, a snažit se více ne to nemyslet. Je to boj, vím, ale čas, který věnujeme něčemu, co nemůžeme změnit nebo tomu, že někomu něco nepřejeme, je promarněný. 

A ještě jedna myšlenka. Líbí se ti... je dobré pozorovat i jeho vlastnosti: jak se chová k slabým lidem, ke starým, je ochotný pomáhat apod.

Žehná P. Jenda 

Milá WERCO,

děkujeme za otázku. Aby vztah byl vztahem, musí svobodně chtít obě strany. Láska je spojená se svobodou. Nemůžeš nikoho donutit, aby tě měl rád. On se pro to musí sám rozhodnout. A pokud ho máš opravdu ráda, dáš mu svobodu volby, i když se rozhodne jinak a tebe to bude bolet. 

Rozchody jsou nepříjemné a bolí, zvláště ten první. Ale patří k životu a stejně jako zkoušky nás nakonec posílí. Zjistili jste, že máte jiné koníčky a moc si nerozumíte, tak jste se rozešli. To je v době hledání partnera běžné. Bolí to a trápíš se tím, ale žádné trápení naštěstí netrvá věčně. Snaž se žít aktivně, obnov vztahy s kamarády, zapojuj se do dění ve vaší farnosti nebo v rodině, pomáhej potřebným, raduj se z radosti lidí kolem sebe, vyslechni trápení jiných,... a uvidíš, že časem bolest odezní a tobě zůstanou na váš vztah a na toho kluka jenom hezké vzpomínky. Určitě nic nezkazíš ani tím, když budeš všechno, co prožíváš, svěřovat Bohu v modlitbě a prosit ho o sílu a radost do každého dne.  

Myslíme na tebe.

Milá Ellen, 

je moc dobře, že přemýšlíš a ptáš se. Osobně si myslím, že pokud se fyzicky přitahujete a nejste si nepříjemní na dotek, jsou tvoje obavy zbytečné. Navíc i sexuální život se postupně rozvíjí a je odrazem toho, jak si rozumíte na jiných rovinách. Podrobněji je to vysvětleno v tomto článku: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/proc-patri-sex-az-do-manzelstvi-qjw.htm

Držíme palce, ať ve svém rozhodnutí vytrváš a myslíme na tebe!  

Milá tazatelko,

s klukama je to občas komplikované a zvláště ve věku, kdy se teprve učíš vyznat se sama v sobě a svých pocitech. Dojem nejlépe uděláš tak, že se nebudeš moc snažit žádný dělat a budeš přirozená - budeš rozvíjet své zájmy a věnovat se tomu, co tě baví, rozvíjet vztahy s kamarádkami a kamarády, posilovat své sebevědomí a učit se přijímat se taková jaká jsi a učit se být ženou a radovat se z toho. Radostní a milí lidé, kteří se dokážou zasmát sami sobě, mají totiž v sobě něco, co druhé přitahuje. Třeba si toho všimne i kluk, který se ti líbí. Každopádně bych zatím nikam nespěchala a snažila se s klukama spíš kamarádit. Ušetříš si tím hodně trápení a zranění. Všechno má svůj pravý čas. 

Tomu druhému klukovi dej jasně a důrazně najevo, že o chození s ním nemáš zájem. Opakuji: jasně a důrazně. Klukům se musí říct všechno na rovinu, žádné náznaky nepomůžou. Držíme palce. 

Milá no,

neřekla bych, že existuje láska na první pohled - existuje spíš jenom zamilovanost na první pohled, a to jak u kluků, tak u holek. Kluci jsou navíc víc zrakově založení než my holky, takže pro ně není až tak těžké, aby se jim nějaká holka začala líbit na první pohled. Taková zamilovanost na první pohled se projevuje zvýšeným zájem o druhou osobu, častými myšlenkami na ni, silným přívalem pozitivních emocí, může ji provázet i bušení srdce, pocení,... Ale je to pořád zamilovanost, která sice může být silná, ale na udržení vztahu sama o sobě nestačí. Láska je něco víc. Je to rozhodnutí mít druhého rád takového jaký je - i s jeho povahou, chybami a nedostatky. A na to už je potřeba "pohledů" víc. :-) 

Měj se pěkně a dobře prožij adventní dobu.

Milá Anonymko,

sex s ochranou, tedy kondomem, není sex prožitý tak, jak by měl být podle Boha. Proto je nemorální.

Rád bych se ale zastavil u Tvé poznámky, zda je kondom proti církvi nebo ne. Církev v oblasti lidské důstojnosti nemá zvláštní učení pro katolíky. Církev pouze zdůrazňuje to, co patří k člověku jako ke stvořené bytosti. Učením o důstojnosti lidské lásky, o sexualitě a o manželství církev pomáhá lidem nalézat to, co je pro ně nejlepší, co odpovídá tomu, jak byli stvořeni. Církev tedy díky Duchu svatému nabízí návod k použití života - a to každému člověku. Příklad: Když jde žena na potrat, je to zlo a je úplně jedno, zda jde o člena církve nebo nepokřtěného nebo člověka jiné víry. Zlo je zlem. Ten, kdo žije v církvi, o tomto zlu ví, více chápe, proč se jedná o zlé jednání a když toto jednání ze slabosti udělá, ví, že se jedná i o urážku Boha, tedy o hřích.

Podobně je tomu i u antikoncepce či kondomu. Jde o zlé jednání. A proč? Protože Bůh vložil do člověka schopnost sebedarování a v manželství to znamená darovat se mezi mužem a ženou a zároveň být otevřeni novému životu (a ne se mu bránit). Proto se hovoří v církvi o tom, že je třeba žít odpovědné rodičovství = sexuální sebedarování prožívat vždy s otevřeností k životu; v případě vážného důvodu nepočít se proto zříci i tělesného sebedarování (v době plodnosti ženy). Jinak vyjádřeno: žít pravdivě a nepodvádět sebe, druhého v manželství a Boha. 

Milá Tess,

položila jsi celou řadu otázek, ale v podstatě se všechno, na co se ptáš, dá shrnout do jediné odpovědi: Kdo nic nezkusil, nic nepokazí, ale také nic nezíská. Každá zkušenost je cenná. I rozchod a trápení tě může v mnohém obohatit - většinou to člověk docení s odstupem času. Zkus vyrazit na tu akci, o které ses s někým bavila, třeba se tam potkáte. A pokud ne, můžeš tam i tak zažít mnoho zajímavého a minimálně přijdeš na jiné myšlenky. Z jednoho tance je těžké něco vyvozovat, odpověď na tvoji otázku zná nejlépe ten kluk sám.

Zatím se snaž s klukama normálně bavit a buď co nejvíce přirozená, na nic si nehraj, nepřetvařuj se. Žij přítomností a neboj se. Ten pravý se určitě objeví.

Myslíme v modlitbě.