Ahoj Týno,

děkujeme ti za důvěru k nám, moc si toho vážíme. K tvému dotazu: Každý, kdo má nějakou kamarádku, nebo kamaráda, ví, že kamarádství (přátelství) je hodně "křehká věc". Proč? Protože i kamarádství je o vztahu, o tom, jak se kdo v momentální situaci zachová, v jakém je zrovna rozpoložení, jakou má náladu, atd. Vztahy budeš řešit, tak jako i my ostatní, celý  život. Asi není ani tak důležité, jak se zachová ten druhý člověk, (ve tvém případě tvá kamarádka) to totiž moc neovlivníš, ale důležité je, jak se zachováš ty. Můžeš si s kamarádkou zajít do cukrárny nebo na procházku a vaše problémy, nedorozumění si zkusit vyříkat. Víš, někdy vzniká nedorozumění jenom proto, že si jeden domýšlí něco, co se vlastně ani nestalo, a pak se tím zbytečně "užírá". Možná, že čas strávený tím, že si všechno v klidu vyříkáte a vysvětlíte, bude tím nejlepším, co pro vaše kamarádství můžete obě udělat, a posune vás to dál. Z redakce vám fandíme a myslíme na vás.

Články o přátelství najdeš i na našem webu, v rubrice Vztahy a podrubrice Přátelství. Malá ochutnávka: http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/pratele-nejsou-dokonali-lide-iea.htm

Milá Nino,

vztahy (nejen mezi kamarádkami) nejsou jednoduché. Ale hodně se jimi učíme. Třeba teď máš před sebou výzvu jak se naučit říkat pravdu s láskou. Být upřímná. I za cenu toho, že to bude bolet. Položím ti otázku: Kdyby se tvoje kamarádka topila, přivolala bys pomoc nebo se ji pokusila zachránit? Předpokládám, že ano. I za cenu toho, že bys musela obětovat trochu času a sil, že by sis při zachraňování mohla nějak ublížit nebo se minimálně namočit, za cenu toho, že bys ty sama utrpěla šok.

A teď přemýšlej - sama vidíš, že to, jak se tvoje kamarádka chová, pro ni není dobré. Že si ubližuje, že se vlastně "topí", i když to nemusí vidět. Jde o to, jestli jí dokážeš nabídnout pomocnou ruku. Jak? Tím, že si ji vezmeš někam stranou, třeba si zajdete na čaj nebo na zákusek a promluvíte si spolu. Komunikaci z očí do očí totiž nic nenahradí. Přestaneš v sobě dusit to, co tě trápí a všechno jí řekneš. Ale ne hněvivě, povýšenecky nebo se strachem. Pokud chceš, můžeš se za to, abys k ní dokázala být upřímná a zároveň ji nezranila, pomodlit. Kamarádka na tebe možná bude protivná, každá kritika se špatně poslouchá a pokud jí dělá problém uznat svou chybu, bude to nejspíš snášet těžko. Je to podobné jako když se tonoucí člověk při zachraňování naloká vody, táhne záchranáře ke dnu nebo se odře o kamenitý břeh. Ale nakonec pozná, že to všechno bylo pro jeho dobro.

I když to pro tebe bude těžké, tak tím, že jí řekneš, jak na tebe působí, tím, že jí pomůžeš otevřít oči, jí vlastně pomáháš. Možná to nebude vnímat hned, ale až s odstupem času - po týdnu, měsíci, roce, několika letech. V tom případě se nevyhneš zranění, ale pokud to dokážeš, uděláš pro ni maximum, a můžeš mít klidné svědomí. A naučí tě to důležité věci: že ne pohoda, ale právě zkoušky a trápení nás učí novým věcem a dávají nám nové zkušenosti, které se potom v životě moc hodí.

Na závěr ještě důležitá věc: nezapomeň dát své kamarádce dostatek prostoru, aby se k tomu, co jí řekneš, vyjádřila. Třeba zjistíš, že i ona se trápí kvůli tobě a vaše přátelství to zachrání. 

Moc na tebe i tvoji kamarádku myslíme. Můžeš nám potom do redakce napsat, jak to dopadlo.

Milá Sum,

v dívčím (ženském) kolektivu je někdy opravdu těžké se dorozumět. My holky jsme totiž většinou méně přímočaré než muži. A tak dochází k situací, kdy spolu sice komunikujeme, ale jsou to často jenom prázdné fráze. Mluví se jen proto, aby se mluvilo.

Na tvém místě bych si s kamarádkama v klidu sedla - můžete si třeba zajít na něco dobrého do cukrárny nebo je pozvi k vám domů  a nebo vyrazte ven na procházku - hlavně ale musíte mít na sebe čas a klid. No a potom bych se otevřeně pobavila o tom, co tě trápí. Řekni jim to, co jsi napsala nám. A zároveň se můžeš zeptat, co jim naopak vadí na tobě. Spoustu věcí, které nám vadí, si totiž druhý člověk často vůbec neuvědomuje, pokud mu to neřekneme. K přátelství patří upřímnost, pravda říkáná s láskou.

Jestli jsou to opravdové kamarádky, vysvětlíte si to a vyjdete si vstříc. Pokud z jejich strany kamarádství vázne, bude lepší, když jim necháš svobodu a najdeš si jiné kamarádky. K přátelství, stejně jako k lásce, totiž nemůžeme nikoho donutit.  Budeme na tebe myslet v modlitbě. 

Milá tazatelko,

být dobrou kamarádkou není vždycky úplně snadné. I proto připravujeme do některého z dalších čísel IN! dvoustranu na téma kamarádství. Díky kamarádství se učíme vztahům s druhými lidmi a to, co se naučíme, nám může později pomáhat i v partnerských vztazích.

A teď už ke Tvé otázce. Jak říct kamarádce, že Ti na ní záleží? Možností je spousta, stačí si vybrat nebo vymyslet vlastní.

1) Napiš jí sms s textem např.: "Díky za to, že jsi. Mám Tě ráda."

2) Dej jí drobný dárek (něco, o čem víš, že ji to potěší), se vzkazem, že je to jen pro ni.

3) Nemusíš jí říkat přímo, že Ti na ní záleží, ale může to poznat z Tvého chování - když ji budeš povzbuzovat, chválit, motivovat k tomu, aby dělala to, co jí jde a rozvíjela svůj talent.

4) Zajdi s ní jedno dopoledne ven nebo ji pozvi k vám domů a popovídejte si otevřeně o vašem kamarádství.

5) Napiš jí dopis, kde jí vylíčíš všechno, co na ní oceňuješ, čeho si na ní vážíš a doplníš třeba fotkami z akcí, tím jí připomeneš společné zážitky.

6) Zajeďte společně na nějakou akci na diecézní centrum života mládeže. Během programu se hodně utužují přátelské vztahy a navíc získáte i nové společné přátele.

... existuje i spousta dalších možností, ale vždycky je důležité, abys k ní byla upřímná a nepřetvařovala se, a také, abys byla připravená na to, že Tě třeba přes to všechno odmítne. Také jsem měla kamarádku od 1 . stupně ZŠ, která se pak přidala k jiné partě. A i když mě to hodně trápilo, našla jsem si nakonec jiné kamarádky, a to přátelství nám vydrželo dodnes. Takže hlavu vzhůru, pokud Ti řekne, že je radši s jinou kamarádkou. Dej jí svobodu, to je také součást dobrého přátelství - že se druhé nesnažíme k sobě připoutat násilím. Za svůj život potkáš ještě spoustu dalších přátel. 

Na téma přátelství si můžeš přečíst i nějaké články tady na webu: 

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/pratele-nejsou-dokonali-lide-iea.htm

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/zradila-me-kamoska-usa.htm

Ať to dobře dopadne!

Držíme palce!

Milá Annie,

je dobře, že ses rozhodla problém kamarádky nepodcenit, ale ozvala ses nám. To, co Tvá kamarádka provádí, může mít řadu různých příčin. Může tím opravdu "řešit" své problémy v rodině nebo ve škole, může se dožadovat pozornosti, která jí chybí nebo jenom napodobovat nějaký vzor a nebo to brát opravdu jako legraci. V každém případě bys jí ale měla vysvětlit, že ubližování není dobré a hlavně nic neřeší.

Co můžeš udělat? Můžeš svoji kamarádku zkusit zapojit do nějakých aktivit, ukázat jí jak trávit volný čas, zvát ji někam, kde se bude cítit dobře, aby neměla čas a důvod si ubližovat. Bylo by také dobré, kdybys jí dala odkaz na modrou linku, kde se může svěřit se svým problémem, který třeba nechce říct Tobě. Je to možné buď  telefonicky nebo přes e-mail, skype či chat. Tvá kamarádka si sama může zvolit možnost, která jí nejvíce vyhovuje. Služba je úplně anonymní, nikdo jiný než odborník na druhém konci se o jejím problému nedozví. Tady je odkaz: http://www.modralinka.cz/?page=ld

Jinak se můžeš snažit být své kamarádce oporou, můžeš jí říct, že máš o ni strach a že Ti naní záleží, aby věděla, že je pro někoho důležitá. Je skvělé, že se jí snažíš pomoci. Držíme palce! 

Myslíme na vás obě.

Ahoj,

díky za důvěru. Zkusme se na to společně mrknout:). Přátelství, kamarádství je moc krásná "věc", ale když se něco ve vztahu pokazí, je to o to bolestnější a těžší se z toho zase dostat.  Neznám váš problém, ani to, jestli  jste bývaly moc dobré kámošky, nebo "jenom" spolužačky ...

Pro začátek bys možná mohla zkusit bývalou kámošku pozdravit, když se potkáte nebo se usmát. Víš, když se člověk na někoho zlobí, i když si myslí, že na to má plné právo, tak po čase zjistí, že  je nespokojený i sám. Alespoň já tu zkušenost mám:). A když pak tomu, kdo mě naštval, řeknu: "Už se na tebe nezlobím" nebo "Odpouštím ti", tak cítím, že i ze mě něco ošklivého "spadlo"... A  i když si to v počáteční fázi pořádného naštvání nechci přiznat, tak později musím uznat sama sobě, že moje neodpuštění ( i když si říkám, že jsem přece já měla pravdu a omluvit se měla ona(on)!!) ničilo v prvé řadě mě. Moc hezký článek je i na našem webu, zkus si ho přečíst a popřemýšlej:). Myslím na tebe. M.

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/zradila-me-kamoska-usa.htm

Milá violetto21,

v kamarádství někdy přicházejí chvíle, kdy je potřeba si navzájem otevřeně promluvit, i když to může být nepříjemné. Pokud ti vadí, jak se k tobě kamarádka chová, řekni jí to. Bez křiku a výčitek, ale upřímně. Promluv si s ní o tom, že tě moc mrzí, když se ti posmívá za zády a že nevíš, jestli jí můžeš věřit jako kamarádce, ale nerada bys ji ztratila. Zeptej se, jestli by to nešlo změnit. Třeba nakonec zjistíš, že ti tím nechtěla ublížit - možná si vůbec neuvědomuje, jak moc se tím trápíš nebo dělala legraci a trochu "přestřelila". To ale zjistíš jedině, když jí řekneš, jak se cítíš. Pozvi ji třeba k vám domů nebo zajděte na zmrzlinu - možností je celá řada, je ale důležité vidět se osobně (nepsat sms ani přes chat). Věříme, že to pochopí a držíme palce!

Milá Auro,

to je opravdu těžká situace. Přemýšlela jsem, jak bych jednala na tvém místě a vzpomněla si na podobnou zkušenost, kdy přede mnou na mou kamarádku rodiče křičeli a nadávali jí. Tehdy jsem mlčela. Bylo mně to líto a trápilo mě to stejně jako to trápí tebe, ale říkala jsem si, že tohle jsou věci, do kterých nemám žádné právo zasahovat. Je to mezi mou kamarádkou a jejími rodiči. Něco jiného by bylo, kdyby na ni křičel spolužák nebo  "kamarád/ka" či neznámý člověk na ulici. To bych se jí zastala. Ale sama cítíš, že do vztahů v rodině my kamarádi nemáme moc právo zasahovat, to si musí vyřešit rodiče s dcerou (dcera s rodiči) a bratr se sestrou (sestra s bratrem) sami.

Můžeš ale své kamarádce poradit. Co? Aby si s rodiči a bratrem o celé situaci v klidu promluvila a třeba se jim pokusila říct, že je jí nepříjemné, když ji kritizují před tebou a poprosit, jestli by si to s ní nemohli vždycky vyříkat až po tvém odchodu. S bratrem to možná bude větší oříšek, ale za to, že mu řekne, co se jí nelíbí (a nezapomene přitom pochválit aspoň jednu věc, pro kterou si váží), nic nedá. Pokud by se tvoje kamarádka  chtěla poradit s odborníky, může využít e-mail, chat, skype nebo telefon tzv. Modré linky důvěry. http://www.modralinka.cz/?page=ld

A ještě něco: Nezapomeň na svou kamarádku a vztahy v její rodině vzpomenout v modlitbě. My na vás obě také myslíme. Ať se vám daří!