Ahoj S a B, díky za váš dotaz i důvěru k nám. Dobré kamarádství je paráda, je to vzácný dar, který každý nemá. Už proto stojí za to si ho opečovávat a chránit. Možná vám někteří v skrytu závidí a některé by vůbec nenapadlo si z vás utahovat, ale strhnou je ostatní. Chápu, že vás to štve, ale čím víc jim něco říkáte, tím je to asi horší, že? Zkuste si hloupých řečí nevšímat, nereagovat na ně, i když chápu, že vám to vůbec není jedno. Ale vy víte, jak je to s vaším přátelstvím. Myslím, že existuje nějaký citát, kde se píše něco v tom smyslu jako Nechte ptáčky štěbetat:)...Když nebudou mít spolužáci žádnou odezvu, tak je to brzo přestane bavit. Můžete zkusit i druhou možnost: např. říct jenom Že vás to baví nebo Už je to fakt trapné... a dál si jich nevšímat. Možná by taky pomohlo zajímat se o společný "život" ve třídě, sem tam prohodit i s jinými spolužáky a spolužačkami pár slov, poradit, když je potřeba, prostě být i pro druhé. Můžete to zkusit. Z redakce přejeme hodně trpělivosti a vynalézavosti a taky pevné nervy.:) Nebojte se, to půjde. Držíme palce. M.

Ahoj, díky za dotaz. Když se jakýmkoiv způsobem přeruší nějaké kamarádství, vždycky to bolí. I ty píšeš, že se s tebou před rokem přestala bavit tvoje nej kámoška ze třdídy, ale teď se spolu zase trochu začínáte bavit, přispěla k tomu i vaše paní učitelka, která vás přiřadila do stejné skupiny. Chápu, že máš trochu obavy z toho, aby to nedopadlo jako minule. A co si tak o všem, co se stalo, popovídat? Třeba někde v cukrárně? Tím, že si spolu promluvíte, možná zjistíte, co se vlastně a proč před rokem stalo. Komunikace je moc důležitá v každém vztahu, i mezi kamarádkami. A tím, že celou věc proberete, si můžete spoustu věcí objasnit a ujasnit. A potom bude i tvé rozhodování, jak dál v kamarádství pokračovat, asi daleko jasnější. Myslíme na vás. M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. To, o čem píšeš, jsou hodně vážné věci, to je pravda. Na druhé straně žádný člověk není "všemocný" a ani ty nemůžeš mít zodpovědnost za všechny okolo tebe. Tady je důležité velmi zdůraznit, že za to v žádném případě nejsi zodpovědná, i když je ti z toho smutno. Za činy druhých neneseme zodpovědnost!! Moc oceňujeme, že ses snažila. Tvá kamarádka už je ale, jak jsem pochopila z tvého dotazu, 5 měsíců pod dozorem a v péči lékařů, tak věřím, že jí pomohou, i když doba léčení a uzdravování bude asi dlouhá. Píšeš, že sis vyčítala, žes jí nějak nepomohla, na druhé straně ale také píšeš, že ses jí ptala, jestli je v pohodě, a odpověděla, že ano. Možná do budoucna by bylo fajn svěřit se se svou obavou někomu dospělému, komu důvěřuješ a pokud jsi věřící, tak se za svou kamarádku můžeš také modlit a svěřovat ji Bohu. Každý z nás má svobodnou vůli a rozhoduje se sám za sebe, s tím nic nenaděláš a také nikdo z nás nemůže pomoci všem lidem na celém světě, to prostě nejde. Ale můžeš se snažit pomoci, tam kde právě jsi, tak jak už jsem psala, modlitbou za toho daného člověka nebo právě i tím, že se svěříš někomu dospělému, komu opravdu věříš a poprosíš ho o pomoc. A ještě jedna důležitá věc: Samozřejmě záleží na tom, jak se cítíš i ty, na tvých pocitech. Neboj se o tom, co a jak cítíš ohledně svých kamarádek, mluvit s rodiči nebo si zajdi za školním psychologem, můžeš tím předejít tomu, že i ty se budeš kvůi nejrůznějším kamarádkám a věcem stresovat. Když chceme pomáhat druhým, i my samy bychom měli být v pohodě. A 14let a celé to období dospívání je hodně náročné období samo o sobě, z dívek se pomaličky měníte v ženy a to není jednoduché a dá to jednomu zabrat. A ty věci, o kterých píšeš, jsou hodně náročné, věřím, že když se s nima podělíš s někým dospělým, uleví se ti. Myslíme na tebe i tvé kamarádky. M.

PS: Zde je ještě odkaz na aplikaci Nepanikař https://nepanikar.eu/, kde můžeš najít další tipy, co dělat, na koho se obrátit... Tuhle aplikaci taky můžeš doporučit a nabídnout např. kamarádce, pokud vidíš, že není v pohodě, ale nechce o tom mluvit.

Ahoj Zdeni, díky za dotaz. To vám neporadíme, s tím nemáme žádné zkušenosti. Zkuste se obrátit na org. Člověk v tísni.Hezký den. M.

Ahoj tazatelko, díky za dotaz. Máme radost, že si v Poradně listuješ a přemýšlíš  o různých věcech. To je super, a taky kvůli tomu byla Poradna zřízená, navzájem si pomáhat. Udělala jsi nám radost, děkujeme.:)  A teď ke tvé otázce. Úplně rozumím tomu, že je to pro tebe těžké. Píšeš, že jsi spíš introvertní typ a dělá ti problém seznamování a komunikace s cizími lidmi. A tím, že jste před delší dobou přešli s rodinou z jiné církve do katolické, máš problém si tady najít kamarády, společenství, protože se ti zdá, že už každý má nějakou skupinku a ty nevíš, jak se zapojit. Nevím, jak moc je u vás např. společenství mladých aktivní. Možná bych se zkusila zeptat vašeho kněze, kde by ses mohla zapojit do nějakého společenství mladých, schóly, někde na poslední chvíli třeba ještě shání pomocníky na křesťanské tábory, není to zrovna třeba ve vaší farnosti?:) Můžeš se mrknout i na akce okolních farností nebo akce děkanátu. V každé diecézi jsou ale také tkzv. diecézní centra mládeže (DCM), která pořádají  během roku o víkendech, ale taky o prázdninách nejrůznější akce pro mladé, tam se stačí jenom přihlásit. Zkus si zadat DCM dané diecéze a třeba tě nějaký program zaujme. Hodně odvahy k prozkoumávání nových věcí!  Přeju ti, ať se ti daří. M.

Ahoj Aničko, byl odeslán 1.června, takže od nás z vydavatelství v pořádku odešel... Nemohl ho převzít někdo jiný z rodiny? Pokud ho opravdu nenajdeš, můžeš poprosit do vydavatelství o jiný. Příště prosím piš tyto dotazy do Diskuzí do podrubriky Do redakce,  na kterou jsou právě tyto dotazy určeny. Hezký den. M.

Ahoj Anežko, díky za dotaz. Tomu, co se kolem tebe děje, se říká šikana. Jak se proti šikaně bránit? Hlavně nesplnit očekávání těch, kdo se ti posmívají, oni totiž čekají na to, že se začneš rozčilovat, brečet, že zrudneš a utečeš. Ty můžeš ale zkusit reagovat  úplně opačně. Máš dvě možnosti: 1) Nenech se vytočit a ignoruj je. Pak už pro ně tahle zábava nebude mít smysl. Uvidí, že jsi nad věcí, že tě nerozhodily. Chovají se jako malé děti a ty jim to tímto způsobem dáš najevo.
2) Druhou možností je si to nenechat líbit. Ukaž jim, že se nedáš zastrašit. Třeba tím, že jim důrazně, jasně a jakoby beze strachu (s pohledem do očí) řekneš: "Nechte si ty řeči. Tohle neberu. Starejte se o sebe. To na mě nezkoušejte." Nebo mlč a odejdi. Často se posmívají právě ti, kteří jsou si nějak nejistí nebo ti možná něco závidí nebo trpí nějakým komplexem. A často stačí jedna, dvě holky ve třídě a ty ostatní se přidají, třeba jenom proto, že se bojjí, aby se příště holky nenavezly zase např. do nich... Pokud by se takové posměšky a naschvály opakovaly, popros o pomoc vašeho školního psychologa nebo pedagoga, který má tyhle věci na starosti. Každý má totiž právo cítit se ve škole bezpečně a nikdo by ti neměl takhle ubližovat!
A na závěr: Posměch, nadávky a ponižování vůbec neznamenají, že jsi špatná nebo že děláš něco špatně. Posmívající se je obvykle slaboch a sám má mnoho komplexů. Rozhodně nic nepokazíš ani modlitbou za své spolužačky. Myslíme na tebe! M.

Ahoj Míšo, díky za dotaz a důvěru k nám. Píšeš, že tvá kamarádka tě v poslední době moc nerespektuje, nehne se od tebe na krok, začíná ti to být nepříjemné, ale neumíš říct ne. Trápí tě to a nevíš co s tím. Asi v každém přátelství dochází někdy k nějaké krizi. Ta může být způsobena řadou faktorů - jedna z vás prošla nebo prochází nějakou osobnostní změnou, takže si už tolik nerozumíte, začínáte mít odlišné zájmy; dlouho jste kamarádily jen spolu a potřebujete zdravý oddech jedna od druhé, ty máš kluka ona ne nebo se třeba jenom bojí, že o tvé přátelství přijde, a ukazuje to tímto nešikovným a pro tebe obtěžujícím způsobem.

Neznamená to ale, že je vaše kamarádství ztraceno. Můžeš se za vaše přátelství modlit, můžeš si ale také promluvit přímo s kamarádkou třeba někde v cukrárně u něčeho dobrého, říci jí co a jak cítíš, můžeš si s ní promluvit o tom, jak to vidí a cítí ona a třeba společně vymyslíte cestu, jak z bludného kruhu ven. Komunikace je základem každého vztahu a pořád se ji všichni učíme. Věřím, že si kamarádky vážíš a nechceš jí ublížit. Ale zase na druhé straně i ty jsi svobodný člověk, a ani tebe nemůže nikdo "zneužívat", využívat a narušovat tvou osobní svobodu. Je důležité, aby sis nastavila své osobní hranice. Je totiž úplně v pohodě naučit se říkat i NE a prostě někdy odmítnout, tam kde to tak cítíš.

Klidně se zase někdy ozvi. Hezký den. M.

Ahoj Riley, díky za dotaz. Někdo se potřebuje "kámošit" se všema, to ale nemusí znamenat, že je to nějaké hlubší přátelství, může být i povrchnější. Např. s každým se baví, vlastně s nikým nemá nijak zásadní problém a potřebuje mít okolo sebe pořád někoho.:) A není na tom nic špatného, ale pak jsou lidé jako ty, kteří jsou na své kamarády, aspoň tak to z tvého dotazu vnímám, opatrnější. Neřeknou všechno všem, hlídají si své soukromí, a jenom tak někoho tam nepustí. A taky na tom podle mě není nic špatného. Každý z nás je originál, každý člověk je trošku jiný a to je dobře,ne?:) Protože tím, že každý jsme v něčem jiný, můžeme lidi okolo nás obohacovat tím co umíme, tím co nám jde a naopak zase od druhých si můžeme vzít a naučit se třeba to, co nám moc nejde, co se nám nedaří a tak... Myslím si, že to vzájemné obohacování je pro každého z nás moc důležité a vlastně na každém z nás záleží, jestli si něco z toho druhého vezmeme nebo ne. A je asi jedno, jestli je člověk extrovert nebo introvert, jestli je spíš otevřenější nebo uzavřenější. Myslím si, že když se ke svým kamarádům a lidem okolo sebe budeš chovat hezky, s úsměvem a s porozuměním, budou se s tebou cítit fajn. A je opravdu jenom na tobě, koho si k sobě pustíš blíž a koho ne. Možná, že když se budeš na ostatní dívat jako na vzácné originály, i tvůj pohled se na některé z nich změní.... Díky za to, že nad sebou přemýšlíš, to je moc fajn. Přejeme ti z redakce opravdový naplněný život. M.

Ahoj Marie, tak to je zajímavá otázka. Toxický člověk je člověk, který vnáší do vztahů neustálé napětí, špatnou náladu, někde jsem se dokonce dočetla, že je to takový "vysavač" energie lidí. Ale to určitě není tvůj případ. Když si jenom vzpomenu, kolikrát jsme se ve třídě pohádaly s holkama, a když jsme si pak po nějaké době vysvětlily o co šlo, tak to obyčejně bylo spíš nedorozumění. Možná by stálo za to, si zkusit popovídat se svou nejlepší kamarádkou, jak to vidí ona, co tím myslela atd. Je totiž těžké "uhodnout", jak přesně to tvé spolužačky myslely, a jestli vůbec ví, co to slovo znamená. Pravděpodobně jenom byly kvůli něčemu naštvané a takhle nešťastně se vyjádřily. Ale obecně k té toxicitě, abychom si objasnily, co to slovo vlastně znamená: Víš, každý z nás nemá jenom sluníčkové dny, někdy jsou dny, co "nestojí za nic", a má je, myslím, každý z nás. Důležité je, abychom jich v našem životě bylo co nejméně. A to můžeme ovlivnit: když mě někdo naštve, já se můžu rozhodnout, jestli na něj budu naštvaná taky nebo jestli mu odpustím, když budu mít špatnou náladu, můžu hledat způsoby, jak si ji vylepšit (dobrá hudba, procházka, kousek čokolády, nějaký sport...), když mě zklame kamarádka, můžu se rozhodnout, jestli si to spolu vyříkáme a zkusíme se navzájem pochopit, nebo jestli už to kamarádství za nic nestojí.. Takže k tvé otázce: aby se člověk stal toxickým a tkzv. si v tom "lebedil", takových lidí asi moc není. A pokud jsou, věřím, že nejsou moc šťastní a spokojení. A jak poznat, že je někdo, i když třeba jenom chvíli, "toxic"? Pořád někoho kritizuje, neustále lže a vymýšlí si, neumí si přiznat svou vlastní chybu, rád manipuluje s druhými, nemá k ostatním respekt ani úctu, neustále někoho napadá slovně (nebo i fyzicky)... Už jenom proto, žes položila takovou otázku, vidím, že si člověk, který se po věcech pídí a snaží se jim porozumět, a to je moc dobře. Moc díky za tvou otázku Marie, možná i díky ní si můžeme i my ostatní uvědomit, o co bychom se mohli snažit a na co si dávat pozor, aby nám společně bylo fajn. Měj se hezky a krásné podzimní dny. M.