Milá anonymko,

snad se nebudeš zlobit, když spojím odpovědi na otázky 1 a 3.

Prvně bych chtěla zdůraznit, že být introvert není nemoc. Člověk introvertní povahy může být stejně zajímavý a zábavný jako extrovert a naopak. Mám totiž trochu pocit jako bys ty sama měla zafixované, že fakt, že jsi možná tišší a uzavřenější, je velký problém. Rozhodně není. Naopak to někdo může vidět jako pozitivní vlastnost (možná i někteří tví spolužáci věřili, že vzkazy pochopíš jako kompliment), protože se třeba sám necítí dobře ve společnosti někoho přílišně extrovertního, hlučného - člověka, který hlasitě upoutává pozornost jen a jen na sebe. V takovém případě jistě dokáže ocenit, když je někdo tišší, když je někdo spíše dobrý posluchač než řečník.

Z tvého dotazu na mě spíš dýchá to, že sama nepřijímáš svou povahu, že nechceš být uzavřenější a tišší, že nechceš být sama sebou. A právě s nepřijetím sebe samé často souvisí i nízké sebevědomí. Pokud o sobě nemáš dobré mínění, podvědomě očekáváš špatné soudy i od ostatních. Má rada proto zní: Měj se ráda. Zkus svou povahu chápat jako přednost a ne jako břímě, zkus na sobě hledat pozitiva. Můžeš to udělat i velice konkrétně - zkusit si sepsat (alespoň) 10 věcí, kterých si na sobě vážíš, které se ti líbí, které bys neměnila. Napiš tam to, v čem si myslíš, že jsi dobrá, že ti jde, že je tvojí silnou stránkou. Ale co nejdůležitější - zkoušej si tento seznam číst dokola a snažit se uvěřit tomu, co na něj napíšeš. Uvěřit tomu, že jsi milovaná Boží dcera, která obdržela spoustu darů, spoustu výsad, kterými může obohatit i ostatní.

Co se týče dotazu č. 2.: Věř, že v sedmnácti letech tápe ve vztazích kluci-holky většina tvých vrstevníků. Kluci se nevyznají v děvčatech a děvčata zase nerozumí klukům. Není to také tak, že bys už měla mít nějaké velké zkušenosti nebo byla dokonce pozadu! Spíše naopak.

Zkoušej se bavit s klukama úplně normálně, jakoby o nic nešlo (protože opravdu o nic nejde :)) a vyčkávej. Uvidíš, že časem potkáš někoho, s kým si budeš rozumět natolik, že ani nebude třeba přemýšlet nad tím, "jak na něj", aby ses mu zalíbila. Kluci také zpravidla mají potřebu "dobývat", takže pokud o tebe bude opravdu stát, bude se tě snažit získat právě on, takže "taktizováni" nech na něm :)

Hodně štěstí!

Ahoj, Zuzko :)

Samozřejmě záleží na počtu hráčů, ale oblíbenými hrami do spolča jsou např. Komár nebo Zvířata.

KOMÁR (potřeby: 2 šátky, kolíčky na prádlo)

Vybraný dobrovolník si nechá zavázat oči šátkem, druhý šátek si vezme do ruky. Hráči - komáři - kolem něj běhají, bzukotem (bzzz) mu dávají vědět o své přítomnosti a pozici a snaží se jej štípnout (navěšet na něj kolíčky) co nejvícekrát. Hráč se zavázanýma očima se je snaží šátkem odhánět - koho se šátkem dotkne, ten vypadává ze hry. Vyhrává nejúspěšnější komár - ten, kterému se podařilo zavěsit nejvíce kolíčků.

ZVÍŘATA (potřeby: žádné)

Před začátkem hry si každý hráč zvolí "své zvíře" a pohyb, který toto zvíře bude znázorňovat (např. tučnák - několikrát se zakymácí do stran nebo slon - provleče si ruce a naznačí jimi chobot apod.). Hráči se rozestaví do kruhu, v jehož středu je opět jeden dobrovolník. Ten si zakryje oči a hráči se potichu tajně domluví, kdo hru zahájí. Vybraný člověk stojící po kruhu potom udělá pohybem své zvíře (např. pohyb tučnáka) a pošle štafetu někomu jinému stojícímu v kruhu tím, že naznačí pohyb onoho hráče (např. pohyb slona). Signál přijímající hráč opět zopakuje svůj pohyb (tedy pohyb slona) na znamení, že pochopil a vyšle signál zase někomu dalšímu (např. veverce). Hráč stojící uprostřed kruhu se otáčí a snaží se zachytit signál, který si hráči mezitím vysílají. Pokud pozná, u koho právě štafeta je a ukáže na něj, může se zařadit zpátky do kolečka a na jeho místo doprostřed přichází odhalené zvířátko.

Zajímavé hry můžeš najít také na stránkách: www.hranostaj.cz :)

Milá sssmile,

být vámi, nebála bych se pohovořit si s vedoucím vašeho spolča o tom, jaká je mezi vámi nálada. Možná, že to sám tuší a vaší iniciativou se mu také uleví, aniž byste si to myslely :) Pokud máte navíc možnost být součástí společenství, které je živoucí, byla by škoda jí nevyužít. Zkuste mu situaci popsat tak, jak ji zde líčíš nám - že si vážíte jeho práce a času, který vám věnuje, ale že jste statický kolektiv, který spolu tráví času až až a nejste si pro to ve spolču až tak rozmanitým obohacením. Kdybyste cítily, že je to opravdu velký problém, můžete se s ním kompromisně dohodnout na modlitební alternativě vašeho spolča (budete se scházet v jiný den třeba jen na předem domluvenou modlitbu - příkladně růženec, který trvá půl hodinky) a jinak budete docházet do spolča vedlejší farnosti. Tak neztratíte ani kontakt s vaším vedoucím, budete mít stále užší skupinku kamarádek, ale zároveň se budete rozvíjet i jinak. Pokud by to ale nešlo, nebojte se ani spolčo opustit úplně a společně zkusit docházet jinam - věřím, že váš vedoucí to pochopí (sám pro vás jistě chce to nejlepší :)).

Hodně štěstí a žádný strach! +

Ahoj, Kiki! :)

Najít pravé přátelství je těžká věc, ale rozhodně stojí za to :) Pokud jsou tví dva kamarádi opravdu tvými kamarády s velkým K, určitě si nechají vysvětlit, že bavit se i s někým jiným není hrdelní zločin. Naopak je to může přimět k zamyšlení a k přehodnocení svých vlastních vztahů k ostatním. Zkus si si nimi rozumně promluvit a jasně ukázat, že vaše přátelství není ohroženo tím, že by ses bavila s někým dalším a naopak i oni můžou tímto způsobem získat nové kamarády. "Skupinkování" větších kolektivů je takřka nevyhnutelný proces, ale jen proto, že se více bavím s určitými lidmi neznamená, že ti ostatní jsou tím pádem okamžitě mí nepřátelé :)

Přeji ti hodně štěstí!

Milá Kiki,

každý z nás obdržel od Boha do života spoustu darů, které má za úkol rozvíjet. Pokud se to tvému kamarádovi daří, není na tom nic špatného a měli bychom mu to spíše přát :) Samozřejmě chápu, že ne vždycky se člověk rád baví s někým "dokonalým", protože vůči takovým lidem může mít předsudek nebo má zkrátka potřebu se s ním podvědomě srovnávat a zároveň jim trochu závidět. Jedinou možností je proto změnit postoj - uvědomit si, že být v něčem dobrý není zlé (pokud samozřejmě přílišný úspěch nevede člověka k tomu, že je arogantní, namyšlený apod.). Ty sama jsi určitě také v něčem dobrá, na něco šikovná, něco ti jde... představ si, že by vůči tobě měl někdo neodpostatněnou averzi jen proto, že se ti v něčem daří... :)

V neposlední řadě se ale můžeš také za svého kamaráda modlit a vždycky, když tě napadne nějaká opovržlivá myšlenka na jeho adresu, zkus ji otočit v požehnání pro něj - místo myšlenek typu "ten, aby se zase nepředváděl" zkus "Pane, díky, že jsi ho tímto obdaroval a žehnej mu".

Hodně štěstí a krásně prožité taneční! :)

Ahoj Ostravačko,

to je těžká situace a musím přiznat, že mě by to také mrzelo.  Bohužel jsou věci, se kterými nic neuděláme, a jednou z nich je, že nemůžeme nutit nikoho, když nechce. Takže pokud ti tvůj kamarád neodpovídá, nepřijmá pozvání na kolu a jiné věci, nemůžeš s tím nic dělat. Jedině to přijmout jako fakt a nechat to plavat. Tvému kamarádovi se zřejmě změnila situace, vypadá to, že se zamiloval a je teď úplně mimo signál :-) Věřím, že za pár dní se opět bude chovat normálně a bude se vracet ke svým přátelům. Tobě se ale také mění situace, tvé postavení velké kámošky už zřejmě není možné. Budeš muset přijmout svoji novou roli obyč kamarádky, nebo známé, ale věřím, že vaše přátelství neskončilo, jen se trochu změnilo. Přeji mnoho dobrých kamarádů. Majka

Ahoj Beco,

Myslím, že je nová škola, nový lidé a prostředí, může být i novou výzvou. Co bylo, zahoď za hlavu, to už není. Zaměř se na budoucnost, tu můžeš změnit. Jsi v nové škole a můžeš si najít nové přátele. Mám několik rad, co můžou pomoci při takové situaci: 1/ udělej si seznam lidí z vaší třídy (píšeš, že jich není mnoho, tak to bude jednodušší), 2/ ke každému napiš, co je pro něj charakteristické (musí to být ale pozitivní), 3/ napiš ke každému, co se ti na něm líbí, 4/ zamysli se, co bys s daným člověkem mohla zažít (jít do kina, hrát tenis...) Když půjdeš do školy, vždy si to přečti a zkus se těšit na to, že se s novými spolužáky zase uvidíš. Tvůj postoj může změnit všechno. Ještě ti posílám odkaz na super článek, který by ti také mohl pomoci,  http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/jak-byt-holkou-do-nepohody-ddv.htm
Neboj se, jistě si získáš kamarády a tvůj život bude takový jaký si přeješ. Pak mi napiš, jestli to zabralo :-) Majka

Ahoj Any,

kamarádství je pro nás všechny důležité a úplně chápeme, že tě mrzí, jak to s tebou a tvojí kamarádkou teď je. Obecně bychom rádi, kdyby naši kamarádi všechno chápali a prožívali jako my, ale tak to bohužel nefunguje. Kamarádství pro nás bývá přínosem právě proto, že se můžeme od druhého učit jinak se dívat na svět. Tvá kamarádka si nejspíš myslí, že to, co Ti říká, je dobrý vtip, ale Ty takový druh humoru nechápeš a vezmeš si to osobně.

I když to pro tebe bude těžké, tak tím, že jí řekneš, jak na tebe působí, pomůžeš jí trochu se nad sebou zamyslet. Zkus ji říct, jak se cítíš, co prožíváš, ale v žádné případě neútoč a nevyčítej. Tohle jsou vždy těžké rozhovory a musíš kamarádce vysvětlit, že je pro tebe důležitá a že ji máš ráda, ael že tot tě zraňuje a nerozumíš tomu, proč některé věci dělá.

Na závěr ještě důležitá věc: Nezapomeň dát své kamarádce dostatek prostoru, aby se k tomu, co jí řekneš, vyjádřila. Třeba zjistíš, že i ona se trápí a vaše přátelství to zachrání. Na našem webu máme několik článků o přátelství, třeba tě některé pomohou. Přeji krásný podzim plný opravdového kamarádství.

Majka

Ahoj Hanísku, díky za otázky. Tak se nad nima zkusme spolu zamyslet. Proč bys nemohla jít ven s různými kamarádkami? To víš, že můžeš:). Je to přece fajn, když máš víc kamarádek s různými zájmy.  Spíš se mi zdá, že tě trápí, že nemáš zatím tu opravdovou, jak ty píšeš, kamarádku "na život a na smrt". Víš, možná to chce jenom za každou cenu nespěchat a nehledat. Zatím takovou kamarádku nemáš, no a co:)? Máš víc kamarádek, se kterýma se bavíš, s jednou si ráda povídáš třeba o módě, s jinou o knížkách, a s další může být pojítko váš společný oblíbený nebo neoblíbený:) předmět ve škole. Víš, kamarádská, usměvavá holka, která dokáže poradit, usmát se, nepomlouvat druhé kámošky atd. je pro druhé jako magnet, který přitahuje... Moc ti to přejeme. Měj se hezky.  Za redakci M.

Ahoj Kiki, píšeš, že se víc přátelíš s klukama, ale žádný vztah zatím nechceš, a někdy nevíš, jak se k nim proto chovat. Je fajn, že v 15. letech chceš s klukama "jenom" kamarádit a poznávat je. Pokud jsi kamarádská, milá, veselá, tak se prostě někdy stane, že si některý kluk může myslet, že mu dáváš, jak píšeš, šanci. A pak ti opravdu nezbude asi nic jiného, než mu vysvětlit, že zatím žádný vztah nechceš, ale že jsi ráda, že jste kámoši, a nerada bys o kamarádství s ním přišla. Oni kluci ocení, když k nim budeš férová a řekneš  to, co si myslíš, citlivě, ale pravdivě. Z redakce držíme palce. M.