Milá Klárinko :),

je vidět, že ti na přátelství záleží a že jsi opravdová kamarádka. Jsou ale situace, v nichž, byť bychom chtěli sebevíc, nemůžeme udělat vše potřebné. Přechod do nového prostředí je vždycky těžký a hledat nové kamarády není snadné, ale věřím, že se to tvé kamarádce dříve či později podaří a na nový domov i město si zvykne. Do té doby jí můžeš zůstat oporou alespoň na dálku, když už to nejde jinak, psát jí, volat, ale především se za ni modlit. Určitě se tvé přímluvy za ni neztratí :) A co víš, třeba půjdete na vysokou školu do stejného města a budete si moct být zase o něco blíž :)

Hodně sil tobě i tvé kamarádce přeje redakce :) +

Milá Madlen,

takřka všechna přátelství mají svá kritická období. Je možné, že jedním z nich teď procházíš právě ty a tvá kamarádka. Může to být způsobeno řadou faktorů - jedna z vás prošla nebo prochází nějakou osobnostní změnou, takže si už tolik nerozumíte a v jiném prostředí, na SŠ, začínáte mít odlišné zájmy; dlouho jste kamarádily jen spolu a potřebujete zdravý oddech jedna od druhé atd. Neznamená to ale, že je vaše kamarádství ztraceno. Můžeš se za vaše přátelství modlit a snažit se být ke kamarádce otevřenější a vstřícnější, můžeš si také promluvit přímo s ní o tom, zda to cítí stejně a třeba společně vymyslíte cestu, jak z bludného kruhu ven. Věřím, že si kamarádky vážíš, máš ji ráda a nechceš jí ublížit. Pověz jí to společně se svými obavami o ztrátu vašeho přátelství a neboj se - komunikace je základ jakéhokoli vztahu :)

Přejeme tobě i tvé kamarádce hodně štěstí!

Milá Kájo,

vím, že to možná není rada, kterou chceš slyšet, ale důležité je se ve smutku neutápět. Poplakat si, přiznat si, že je ti to líto, pokud je to možné, pohovořit si s člověkem, ve kterém ses zklamala a pokud možno mu odpustit i přesto, že tě bude zraňovat dále. Není to rozhodně jednoduché, ale s Boží pomocí to jistě jde. Zkus se modlit za to, abys dokázala sestřence odpustit a taky za pokoj v srdci.

Vždycky, když na tebe přijde smutek nebo naopak vztek, zkus si rychle v duchu říct střelnou modlitbu (třeba "Pane, pomoz mi odpustit a zůstat radostnou.") a pokud je to možné, hledej ve volném čase nějaké veselé rozptýlení - podívej se na dobrou komedii, začti se do oblíbené knížky, běž ven jen tak na procházku - cokoli, co tě rozveselí a přivede na jiné myšlenky. Pokud máš nějakou dobrou kamarádku nebo si rozumíš s maminkou, zkus si o tom promluvit i s ní.

A ještě na závěr - píšeš, že sestřenka, která ti ublížila, je nevlastní. Je dost možné, že je sama někde hluboko uvnitř nešťastná z nějakých vztahů v rodině a to, co o tobě řekla, byl jen způsob její obrany sebe samé. Nezlob se proto na ni a vnitřně se neužírej - člověk, kterému tím nejvíce uškodíš, jsi ty sama.

Přejeme ti hodně štěstí!

Milá Kiko,

možné jsou obě varianty. Pokud tvůj kamarád nemá mnoho dalších přátel, je možné, že si pouze cení vašeho přátelství natolik, že se ti někdy může zdát jakoby do tebe byl zamilovaný, stejně je tak možné, že se mu opravdu i líbíš. Pokud ti mohu poradit, zkus být k sobě a především k němu pravdivá a chovej se tak, jak se chová kamarádka ke kamarádovi. Hranici toho, kam vztah může zajít, určuje vždy děvče, a proto nemusíš mít strach, že se nějaká hranice přešlápne, pokud ty sama nebudeš chtít.

Pravdou ale je, že nějaké vážné chození máte asi oba ještě dost času, a proto je v tomto věku ideální rozvíjet pravá přátelství a také - rozvíjet svou vlastní osobnost. (I něco takového můžeš kamarádovi nenápadně naznačit mezi řečí, aby případně pochopil, že si od vašeho kamarádství nemá prozatím nic víc slibovat :) A když to řekneš jen tak obecně, nebude to alespoň pro nikoho z vás nepříjemné :))

Milá Kiki,

některé věci zkrátka nejsou v naší moci, ať děláme, co děláme. To, že se za kamárádku modlíš je skvělé a myslím si, že to nejsou modlitby zbytečné a nikde se určitě neztratí. Modli se stejným způsobem i za sebe, abys našla vnitřní klid a pokoj a nevyčítala si, co velmi pravděpodobně není vůbec tvá chyba. Stejně jako ty si vyčítáš, že jsi jí v krizovém čase nemohla být nablízku, mohla by ona dělat to samé - ani ty jsi to evidentně neměla v té době doma snadné a ona ti, jak se mi zdá z toho, co píšeš, také přílišnou oporou nebyla. Netrap se tím a věř, že Bůh myslí na tvoji kamarádku a snaží se k ní dostat, jak jen to jde - dnem i nocí :)

Měj se krásně!

Ahoj, Májo :)

Děkujeme za tvůj dotaz, upřímně nás (jen a jen v dobrém) rozesmál :) S dotazy do poraden je to hodně různé - většinou jich chodí více, když mají školáci prázdniny apod., ale zpravidla chodí alespoň 2 dotazy denně a o víkendu v průměru 3 - 4. Někdy se ale stane, že za den přijde třeba i 10 dotazů, jindy zase žádný - podle toho, co komu zrovna vrtá hlavou :)

Nejvíce dotazů chodí do poraden Víra a Láska :)

Měj se krásně a ať se ti daří!

Milá Aničko,

především je ideální, pokud jsou členové spolča zhruba ve stejném věku (resp. rozmezí 12 - 15 nebo 16 - 22 let). Velmi pravděpodobně totiž nebude dvaadvacetileté děvče bavit to, co dvanáctileté a naopak. Chápu ale, že pokud jde o spolčo farní, kde třeba není tolik mladých, znamenalo by rozdělení spolča na dvě fakt, že v každém z nich budou např. 4 lidi.

Doporučuji, aby se proto takové spolčo rozumně domluvilo na tom, jak si jednotliví členové jeho náplň představují a tomu se program přizpůsobil. Osobně myslím, že by rozhodně neměla chybět ani modlitba, ale ani nějaká ta hravá aktivita.

Např.: Na začátek krátké kolečko (o tom, jaký měl kdo týden a jak se mu daří - zkrátka takový koordinovaný "pokec"), následně hra (pohybová, aby se jen nesedělo, ale mladší měli pořádné vyžití), potom třeba krátké témátko (formou čtení z Písma na předem vybrané téma nebo nějakého krátkého příběhu na zamyšlení a pro inspiraci) a na konec modlitba, která bude vyvěrat z předchozího tématu.

Rozhodně bych byla pro to, aby se duchovní náplň neztrácela kvůli mladším členům - i oni se můžou nechat inspirovat a obohatit třeba i náročnějším tématem, kterému se blíží spíše ti starší.

Je to ale hodně o domluvě a vzájemné kooperaci. Také doporučuji, aby se spolčo scházelo pravidelně 1x za týden (častěji si děvčata zpravidla "lezou na nervy", méně často ztrácejí motivaci a chuť spolčo navštěvovat).

Přeji vašemu spolču hodně štěstí se udržet a vytvářet přátelské vztahy :)

Milá cestovatelko,

takové možnosti v zahraničí jistě jsou, konkrétně však doporučit žádnou komunitu nebo klášterní zázemí nemůžeme. Pokud se ale na cesty jako dobrovolník někam vypravíš, přejeme ti hodně štěstí! :)

Ahoj, Any :)

Kamarádské vztahy jsou někdy opravdový oříšek. Asi bych ti poradila, aby ses nebála svým kamarádkám říct, jak co vidíš a co si opravdu myslíš a vysvětlila jim, proč se zastáváš některých lidí a jiní ti naopak vadí. Základem každého vztahu je totiž vzájemná komunikace a upřímnost. A pokud jsou tato děvčata tvými opravdovými kamarádkami, věřím, že to pochopí, nebo alespoň společně dospějete k nějakému řešení, jak vztahy ve třídě zkousnout a zároveň nepřijít o vaše přátelství.

V případě, že je rozhádaná celá třída, nemůžeš očekávat, že budeš právě ty oblíbená u všech - jen málokdy se zavděčíš všem a docílíš toho, že tě všichni budou mít rádi. Někdy je zkrátka lepší riskovat a postavit se za názor, který opravdu zastávám, než se chtít všem líbit a dělat mrtvého brouka.

Hodně štěstí!

Milá "čaver",

osobně bych ti doporučila se za ni především modlit a pokud je to možné, snažit se ji zároveň nějak rozptýlit (vytáhnout někam mezi lidi, klidně i na nějakou křesťanskou akci na vaše nejbližší DCŽM). Věřím, že o samotné nemoci totiž slyší často i doma od rodičů, popř. je pobízena k tomu, aby jedla nebo je ujišťována o tom, že je opravdu hubená, měla by přibrat atd., atd. Proto by bylo možné dobré jí dát najevo, že tu pro ni sice jsi, kdyby potřebovala pomoct, ale zároveň se nesnažit jí nemoc stále připomínat. Spíše jí dát pocítit, že ji máš skutečně ráda a vážíš si jí jako člověka, pro to, jaká je jako tvá kamarádka, ať už mám problémy s čímkoli.

Přejeme tobě i tvé kamarádce mnoho štěstí!