Ahoj Kiki,

nemyslím si, že tohle je tvoje chyba. Píšeš, že je ti patnáct, takže předpokládám, že kluci, o kterých mluvíš, budou v podobném věku. Je to období, kdy se holky i kluci stále učí, jak se chovat k tomu druhému a začínají zkoušet i něco jiného než jen kamarádství. Je úplně v pořádku, že chceš zůstat jenom na rovině kamarádství. Je to dokonce lepší než se hned vrhat do nějakých vztahů. Pro tebe je teď důležité, naučit se budovat kamarádství s kluky, ale zároveň si umět udržet odstup.

Nejde dát jednoznačnou radu, jak se chovat nebo nechovat. Každý kluk je jiný a na každého platí něco jiného. Zkus se zamyslet nad tím, jestli se takhle s kluky kamarádíš jenom ty, nebo i ostatní holky (spolužačky, kamarádky), pokud jsi jediná, je možné, že to kluky mate a vykládají si to jinak. Věnuj se také kamáradství s holkami a s kluky pak budujte přátelství ve skupinách, ve větší partě to možná půjde snáz.

Také je dobré si hned v začátcích při přátelství s klukem vyjasnit, jak to bereš. Zkus třeba prohodit "To je super, že jsme kamarádi." "Jsem ráda, že mám nového kamaráda." A pokud budeš mít pocit, že už kluk začne chtít být víc než kamarád, je dobré zastavit to včas, že s ho bereš jako kamaráda a nechceš to měnit. V žádném případě se nenuť do toho, abys s nimi chodila ven, pokud nechceš. Martina

Milá Hlozinko,

děkujeme za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Není to lehká situace. Chování tvých kamarádek, tak jak ho popisuješ, nutně nemusí znamenat anorexii, nicméně asi nebude úplně v pořádku. Je možné, že je něco trápí a prožívají těžké odbobí a brzy se situace vrátí do normálu. Také je možné, že nejí jenom během vyučování ve škole, ale doma snídají a obědvají... Navíc jste ve věku, kdy se ještě vyvíjíte. V tomto období se občas stane, že holky hrozně rychle povyrostou, takže to vypadá, že hodně zhubly.

Ty osobně pro ně můžeš udělat to, že budeš jejich kamarádka, zkuste spolu trávit čas a něco podniknout. Povidejte si, zeptej se jich, jak se mají a co dělaly o víkendu. Píšeš, že jednu tvoji spolužačku něco trápí, zkus se zamyslet nad tím, jestli jí s tímto problémem můžeš nějak pomoct, třeba pak začne víc jíst, když se vyřeší. Když si budou stěžovat, že je bolí břicho nebo že nemají hlad, zkus jim nenuceně navrhnout, že se ti to moc nezdá a jestli nepřemýšlely o tom, že navštíví lékaře.

Pokud jde opravdu o začínající anorexii, je to komplikované a ty ze své pozice nic velkého udělat nemůžeš. Jestli situace trvá už delší dobu, bylo by dobré přemýšlet o tom, zda požádat o pomoc někoho dospělého. Pokud se vaši rodiče znají, řekni těm svým, že se ti chování tvých spolužaček nelíbí a máš o ně strach. Oni by si pak mohli promluvit s rodiči tvých spolužaček a zeptat se, jestli holky doma jí normálně. Další možností je hledat pomoc ve škole u pedagogicko-psychologického poradce (na každé škole by měl jeden být), u třídního učitele nebo jiného učitele, kterému důvěřuješ, nebo ve schránce důvěry anonymně (ta by taky ve školách měla být). Nemusíš k učtelům chodit sama, pokud je ve třídě ještě někdo další, kdo si chování tvých spolužaček všímá, běžte spolu. Můžete třeba zkusit navrhnout a přitom neříkat konkrétně koho se problém týká, zda by v rámci nějaké hodiny (třeba občanské nebo rodinné výuky) nemohla být nějaká přednáška o poruchách příjmu potravy.

Samozřejmě nic nezkazíš tím, když na svoje kamarádky také budeš myslet v modlitbě :) Martina

Milá Jájo,

pokud tě situace opravdu trápí a máš pocit, že jsi se kněze stranila opravdu hodně a cítíš, že bys mu to měla vysvětlit, udělej to. Zvol k tomu ale vhodnou příležitost, například při nějakém klidném osobním setkání, když k tomu bude hovor směřovat. Rozhodně není dobré vysypat to na něj nečekaně a znenadání. V klidu si promluvte, vysvětli mu situaci, že to pro tebe ze začátku bylo těžké, ale že jsi to už překonala a jsi moc ráda za kamarádský vztah, který spolu máte, ale chtěla bys mu vyjasnit ten rozpačitý začátek z tvé strany. Obavy jsou pochopitelné, ale pokud mu vysvětlíš, že už je to opravdu za tebou, akorát je pro tebe důležité uvést to na pravou míru, bude to dobré :) Martina

Jeronýmko, máš pravdu, už jsi nám psala a my jsme ti poradily. Bohužel už víc udělat nemůžeme. Kamarádství je je vztah a v něm je třeba komunikovat. Pokud jsi s kamarádkou ještě nemluvila, tak to udělej. Vztahy se mění a jsou chvíle, kdy  víme, že už věci nebudou jako dřív, ale musíš mít naději, že budou další kamarádky. Víme, že je to těžké, ale přestaň hledat svou BFF a spokoj se s obyčejnou kamarádku, která se jednou tvojí BFF stane. Majka

Milá Aduš,

pokud jsem tě správně pochopila, tvůj kamarád ti normálně odpovídá, ale někdy se stane, že si zprávu zobrazí a už neodepíše. To nemusí rovnou znamenat, že už se s tebou nechce kamarádit. V době sociálních sítí jsme si zvykli, že by všichni měli být neustále a okamžitě odpovídat. Je možné, že tvůj kamarád nemá tolik času (když je starší, nejspíš chodí na střední, možná i na brigádu, navíc má přítelkyni, se kterou chce jistě také trávit nějaký čas) a může se stát, že si zprávu zobrazí, ale v tu chvíli nemá příležitost odpovědět a pak na to zapomene. Také pro něj může být obtížné s někým si takto dopisovat, protože je to přece jen něco jiného než s někým trávit čas na táboře. Chápu, že to zamrzí, když tvoje zpráva zůstane bez odezvy, ale pokud si myslíš, že je to pro tebe dobrý kamarád a pokud si spolu jinak rozumíte a máte se o čem bavit, klidně mu zkus ještě napsat a třeba se i poptat, proč ti neodpovídá a jestli nemá nějaké starosti. Rozhodně ale na něj netlač, aby si nepřipadal jako u výslechu.

Také píšeš, že jste se poznali na táboře už před sedmi lety a tobě tenkrát tedy bylo asi sedm nebo osm. Teď je ti čtrnáct a od té doby jsi se změnila a hlavně jsi dospěla. I tvůj kamarád se za tu dobu změnil. Proto je možné, že v této době máte každý už jiné zájmy a jiný pohled na svět. To se občas stane, že některá kamarádství nevydrží a prostě pomalu vyšumí. Kdyby to byl i tvůj případ, nezoufej a raduj se z toho krásného, co ti přítelství s tvým kamarádem přineslo pěkného, a ze vzpomínek na tábory. V životě ještě potkáš spoustu lidí, ale ne se všemi zůstaneš v kontaktu. Snad to nebude případ i tvého kamaráda z tábora :) Martina

Ahoj Natali, her je plný internet. Podle věku a velkosti skupiny, podle prostředí - venku, v místnosti, si můžeš najít spoustu zajímavých her. Hezké hry jsou třeba tady http://www.milan.cernoch.net/web/hry_klub.htm, nebo tady http://hra.webz.cz/priroda.html

Nikčo, ahoj!

Kamarádky jsou pro nás moc důležité a ve většině případů máme nejvíce komplikací právě s nimi. Navrhuji přečíst si u nás na webu články o kamarádství. Myslím, že ti pomůžou k uvědomění si, co je na vztahu důležité, jak odpustit a jak navázat nová přátelství. Nebude to jednoduché, to už víš, ale za tu námahu to stojí. :-)

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/

držím pěsti. Majka

Ahoj Jaro,

život i vstahy jsou složité a je jasné, že pokud nemáme kolem sebe lidi, kteří by nám naslouchaly a chápaly, je to pro ná velmi těžké. Můžeme se cítit bezradní a osamocení.

Zdá se mi, že nevěříš, že se dá něco změnit, ale nemohu s tebou souhalsit. Není pravdou, že za všechno mohou jen ti druzí, že jen na druhých záleží. Ty sama můžeš spoustu věcí změnit. Píšeš, že když jsi chtěla, tak jsi se s ostatními bavila, a bylo to v pohodě. Mělo by tě to spíše motivovat, ne přivádět do splínu. Vztahy - jakékoli- vyžadují stálou invetici, aby byly dobré. Nabízím ti náš článek o kamarádství a doufám, že ti pomůže vykročit na dobrou cestu za novými vztahy.

http://www.in.cz/clanky/pratelstvi/nejlepsi-kamaradka-gbq.htm

Ahoj Verunko, tábory jsou bezva věc a vůbec se nedivím, že se na nějaký chceš vydat. Protože o tobě nic nevím, nemohu ti radit konkrétně, ale rozhodně se porozhlédni po okolí. Super bývají tábory pořádané farnostmi, salesiány nebo různými společenstvími. Také se můžeš obrátit na Diecézní centra pro mládež, kde bývají prázdninové pobyty s programem. Možná by stačilo zajít za vašim knězem, ti mají informace o dění v děkanátu/vikariátu a mohl by ti pomoci. Přeji  krásné léto podle tvých představ. Majka

Ahoj, každá z nás toužíme po té nej kamarádce na celém světě a taky na celý život. Kamarádství je ale vztah, který prochází různými fázemi. Je závislí na mnoha okolnostech a jednou z nich je také věk. Píšeš, že jste kamarádky už moooc dlouho, mnoho jste toho zažily, ale teď to nějak skřípe. Myslím, že to souvisí s vaším věkem, kdy se člověk sám mění a někdy ani neví co chce, zkouší a experimentuje. Nechce být už dítě a chce něco nového. A to si myslím, že i tvoje kamarádka zažívá, chce zažít něco jiného, a bohužel mění i staré kamarádky za nové. Jediná cesta jak z toho ven, je promluvit si sní. Říct jí o svých obavách, navrhnout jí, že spoustu věcí můžete dělat společně dál, nebo vymyslet nové téma, které vás bude bavit, ale také ji nechat svobodu. Nevyčítat a nezlobit se. Prosím, netrap se tím. Je mnoho lidí (skoro bych řekla - všichni) okolo tebe, kteří prožívají nejistotu ve vztazích, ale nemluví o tom, aby nevypadali divně. Hledej kolem sebe přátele, se kterými se můžeš bavit a společně prožívat čas a nemusí být jen NEJ.

Majka