Ahoj Kuchařko,

v první řadě chci říct, že je super, že jsi došla na oční a podíval se na tebe odborník. Moc mě ale mrzí, že je kvůli tomu u vás dusno. Dovedu si představit, že rodiče mají strach, aby tě nepostihly nějaké horší zdravotní problémy, protože z toho, co píšeš, to vypadá, že se ti moc nedaří dodržovat doporučení lékařů.

Není to vždycky tak, že za špatný zrak může jenom to, že koukáme z blízka do knížek nebo si třeba čteme při špatném sovětlení. Samozřejmě to jsou věci, na které je potřeba si dávat pozor, protože náš zrak ovlivňují. Na zrak má ale vliv i genetika. Kolikrát totiž potřebují brýle i malé děti, které si určitě nestihly "zkazit" zrak tím, že by na něco koukaly zblízka. Naštěstí není žádná tragédie, když člověk potřebuje brýle. Nosí je spousta lidí. (A spousta lidí je nosí jen tak pro parádu, i když je nepotřebují.)

A pokud jde o to cvičení, ty sama určitě víš, proč je pro tebe důležité. Skolióza není legrace a je vlastně dobře, že jsi v situaci, kdy ti lékaři předepsali "jen" cvičení. Je to pro tělo určitě lepší než případná operace. Jenže je potřeba cvičit často a pravidelně, aby to mělo ten správný efekt. Ale chápu, že se ti nechce a je spousta věcí, co jsou zajímavější než cvičení. Tak jak se k tomu donutit?

Jednou z věcí, co by ti mohla pomoct, je upomínka v kalendáři v mobilu, která ti pípne a upozorní tě, že máš jít cvičit. Nastav si upozornění třeba po příchodu ze školy nebo večer.

Super motivjící jsou různé "(habit) trackery". Jsou to vlastně takové sledovače návyků, do kterých si zaznamenáváš, jestli jsi ten den dělala nějakou konkrétní činnost (ve tvém případě cvičení). Já je používám moc ráda. Hezky vysvětlené je to třeba tady. Inspiraci, jak si udělat hezký habit tracker, aby tě to víc motivovalo, najdeš třeba na Pinterestu. (Úplně ale postačí obyčejná tabulka s vypsanými datumy.) Většinou se trackery používají v diářích nebo denících, ale klidně si ho udělej na papír a pověs na nástěnku, na skříň nebo na dveře - prostě někam, kde tě to praští do očí a připomene ti to: "Á, ještě jsem dneska necvičila." Když odcvičíš, uděláš si fajfku nebo vybarvíš okýnko (Nebo cokoliv jiného, co si vymyslíš.) a můžeš mít hezký pocit, jak se ti to pěkně plní :) Tak co takhle začít tím, že si teď uděláš habit tracker na zbytek ledna? A příští týden už tě čeká habit tracker na celý měsíc. Pro rodiče to může být skvělé znamení toho, že se opravdu snažíš a myslíš to se cvičením vážně, takže se nebudou muset bát, jestli se ti náhodou kvůli necvičení nezhorší skolióza.

Cvičení může být nuda, tak si k tomu pusť svou oblíbenou hudbu nebo třeba nějaký podcast nebo audioknihu a cvič u toho. Bude to přece jen trochu zábavnější :)

Chápu, že tě mrzí, že ses lépe nestarala o své oči nebo že jsi vynechávala cvičení na záda. Do minulosti se ale vrátit nedá. Můžeš si z ní však vzít ponaučení v podobě toho, že si budeš dávat pozor na to, z jaké dálky koukáš do učení, a že se poctivě pustíš do cvičení. Nevadí, když občas vynecháš. Může se stát, že přijdeš unavená ze školy a už na to nebudeš mít energii. Mělo by to ale být opravdu vyjímečné, tak se snaž, abys cvičila co nejvíc podle doporučení lékařů. Děláš to hlavně pro své zdraví :)

Moc na tebe myslím a dřžím palce. Ze začátku to možná bude náročné a bude těžké se donutit, ale až si zvykneš, půjde to snáz a bude to takový zvyk, který se stane součástí tvého dne. A kdybys třeba potřebovala ještě nějaké povzbuzení, tak zase napiš :) Martina

Ahoj Lu, zdravíme z redakce a děkujeme za dotaz. Píšeš, že i přesto, že hodně piješ, máš pořád velkou žízeň. V tom ti ale v INu neporadíme, protože nejsme odborníci-lékaři. Doporučujeme svěřit se mamince a zajít společně k dětskému lékaři. Ten už  si bude určitě vědět rady, řekne ti, co a jak, a tobě se uleví, a nebudeš se trápit a přemýšlet, co ti asi je. Krásný nový rok. M.

Ahoj Mončo,díky za dotaz. Před první menstruací můžeš mít výtok klidně i delší dobu. Abys ale mohla být klidnější, buď raději připravená a nos u sebe několik vložek, kdyby menstruace začala např. ve škole. (Kdyby se ti něco nezdálo, vždy je dobré se svěřit mamince nebo někomu blízkému, komu důvěřuješ). Z redakce ti přejeme hezké dny.

Ahoj anonymko, hned na začátku tě chci ujistit, že jsem si tvůj dotaz, a zvlášť plán, opravdu přečetla několikrát, tak snad jsem ho pochopila správně.:). A posílám velkou pochvalu, protože mít nějaký cíl, k něčemu směřovat, je moc fajn. Je asi také pravdou, že ve 14.letech to už asi nedoženeš na takovou úroveň, abys pak mohla studovat tento obor na vysoké škole v zahraničí. Přece jenom tělo, které se nějak ohýbá a je zvyklé se ohýbat od malička, má i určité specifické vývojové vlastnosti. Tvá cílevědomost je ale super, je vidět, že nepřemýšlíš jenom tak do prázdna. Zkusila sis o tom popovídat s rodiči? Nemáš možnost podívat se na nějaký opravdový trénink gymnastiky? Tam by ses mohla např. pana trenéra zeptat co a jak. Takový odborník totiž i z pouhého kotoulu vpřed, vzad nebo přeskoku pozná, co v člověku je, jestli má předpoklady se vypracovat nebo ne.
Pokud takovou možnost nemáš, popros třeba vašeho pana učitele nebo učitelku TV, určitě by ti k tomu něco řekli i oni.
Možná by stálo za to napsat na školu, a poptat se na talentovky, na vše, co tě zajímá. Píšeš také, že máš takový plán, ale nevíš, jestli je dobrý. V tom ti asi moc z redakce neporadíme, přece jenom je to tvůj plán! Ale zkus pomůcku: můžeš si např. napsat na papír pro a proti, a sem tam si tam něco dopsat, něco škrtnout... Prostě, přemýšlet o tom. A jak už jsem psala výše, co nejvíce si o dané škole a tomu, co chceš dělat, zjistit. To je totiž vůbec dobrá finta:) na všechny školy. Když to vidíš napsané před sebou, všechny plusy, ale také mínusy, líp se o tom přemýšlí. Přejeme ti z redakce, ať se rozhodneš správně a jsi v životě šťastná. Krásný adventní čas. M.

Ahoj Valčo, díky za dotaz. Odpověď je jednoduchá - jestli ti rovnátka pomohou nebo ne, a jestli jsou pro tebe vhodná ti poradí odborník, v tomto případě zubař.:) Hezký den. M.

Ahoj Any, díky za dotaz i důvěru k nám. Moc si toho vážíme. Popisuješ tu své starosti a trápení, které možná částečně mohou souviset  i s věkem. Víš, pro dospívající to bývá hodně náročné období. Jak píšeš, že ti někteří spolužáci říkají, že ses změnila, tak to tak může být. Když holky dospívají a mění se v ženu, mění se nejenom tělesně, ale i celkově. Mohou být náladovější, uplakanější, a vlastně ani samy nevědí, co se s nima momentálně děje, a proč to tak je. Zkus si to třeba napsat na papír, co tě trápí, a co ti naopak dělá radost, v čem jsi dobrá (a určitě jsi!!!, to mi věř!!) a co vidíš jako špatné. Někdy dost pomáhá vidět to napsané, mít to před očima. Z toho dobrého se raduj, protože to je moc bezva, a ty horší věci? Zkus je po jednom měnit, po kousíčku, den co den. Někde jsem četla, že když člověk vydrží 21 dnů, tak se z toho stává návyk. A to platí asi obecně o všem. Nemusí to být samozřejmě přesně 21 dnů:), ale asi tím někdo chtěl říct, že už je to celkem dostatečná doba na to, aby si člověk nějaký úkon zafixoval. A když se něco nepovede? To přece vůbec nevadí, důležitá je snaha, a pokračovat dál. Něco jde rychleji, a něco trvá prostě déle. A co se týká tatínka a tebe. Víš, teď je taková těžká doba pro všechny, i rodiče mají právo být naštvaní, nešťastní a někdy udělají něco, co je pak mrzí. Možná by stálo za to, (když budete oba v pohodě) si o tom povyprávět, jak to cítíš ty, jak tvůj tatínek. Ono právě tou komunikací se často mnoho vyjasní. Píšeš také, že jsi byla u paní psycholožky, ale nepomohla ti a ty ses tam rozplakala. A co se na to dívat třeba tak, že tím, že ses tam rozplakala, tak se ti i částečně ulevilo. Je totiž normální, že když má člověk starosti a bolesti, tak musí ven, potlačovat emoce není žádná výhra, a pláč není nic špatného. Když si člověk popláče, i dospělý, tak to není prohra, ale velká úleva, odplaví to spoustu negativního, a člověku se uleví. Neboj se plakat. Píšeš, že se nedokážeš svěřovat. Možná bys mohla zkusit všechno vypsat na papír, všechno co tě trápí, co tě štve, s čím nejsi spokojená...A pak to klidně spal nebo roztrhej a vyhoď. Ale i tím, že se vypíšeš, se ti uleví. Zkus to. A můžeš to dělat jako takovou "terapii" klidně každý den. A můžeš zkusit si to po sobě přečíst třeba až ten den další. Někdy je to i tak, že další den už se člověk na spoustu věcí dívá jinak, i to může pomoct a je to posun směrem dopředu. Neboj se, moc bych tě chtěla povzbudit, první krůček, co krůček, velký krok jsi udělala, když jsi byla u paní psycholožky, (zkus zvážit, jestli by nebylo dobré pokračovat, psycholog je odborník, který dokáže nastavit správný směr), když jsi nám napsala. Je vidět, že chceš něco dělat, a já věřím, že to půjde. Moc na tebe myslím a pokud budeš chtít, zase se ozvi. Moc ti fandím. M.

Ahoj anonymko. Díky za dotaz. Píšeš, že ti chce lékař nasadit lék, a ty se bojíš jeho vedlejších účinků. Myslím, že úplně nejlepší by bylo si popovídat s tím lékařem, pobavit se s ním o tvých obavách, protože je to jeho "parketa" a on ti může vysvětlit co a jak, proč ti dává zrovna tento lék. Nejsi ještě plnoletá, tak se o tom můžeš poradit i s maminkou a za panem doktorem můžete zajít spolu. Třeba najde vhodnou alternativu jiného léku nebo společně zjistíte, že to jinak nejde a lék ti přinese více pozitiv než toho negativního. Ale my v redakci rozhodně nejsme lékařskými odborníky, léky patří opravdu do rukou lékařů, kteří tomu rozumí.

A jenom pro zajímavost, a jako takový doplněk k léčení:  tady je stránka, kde se lidé léčí jídlem a s pletí změna stravy někdy docela pomáhá, tak se můžeš třeba i s maminkou mrknout. https://www.jimejinak.cz.

Přeji ti krásný adventní den. M.

Ahoj Rose, díky za dotaz. Říká se, že strach má velké oči. Někdy to tak je a někdy to tak být nemusí. Může to být např. ze stresu, úzkosti, a čím víc se na to člověk soustředí, tím se mu to zdá horší... Proč se ale zbytečně stresovat a bát a domýšlet si nejrůznější scénáře - co mi asi je? Mamince bych se určitě svěřila. Myslím si, že když potom společně zajdete za tvou obvodní lékařkou, určitě najdete nějaké dobré řešení. Paní doktorka ti poradí, co a jak, neboj se. A tobě se uleví. Držím palce a klidně mi napiš, jak to dopadlo. Věřím, že to bude dobré. M.

Ahoj Emmo, díky za důvěru, moc si toho vážíme. Píšeš, že tě od včerejška přepadají pocity úzkosti a smutku, brečíš a přitom ani nemáš žádný důvod...No, to se někdy stává asi každému. (A listopad je takový melancholický měsíc, opadává listí, je brzy tma, ale na druhé straně je i moc krásný. Doporučuju si přečít úvodník v listopadovém čísle.:)) Taky se tomu říká "den blbec":), kdy se nic nedaří, nic tě nebaví, prostě NIC! A navíc ve tvém věku se to stává opravdu často. Dospívání totiž dává zabrat. Každému. Člověk se mění po všech stránkách, ty se pomaličku měníš se v ženu, a někdy to není úplně jednoduché, že? Někomu stačí, že je venku "škaredé" počasí, a už mu klesá nálada k bodu mrazu, a vlastně ani neví proč. Někdy stačí opravdu se vybrečet, někdy jít ven, někdy si něco hezkého přečíst, poslechnout, dát si něco dobrého .... Dám ti sem odkaz na jeden prima článek z našeho webu: https://www.in.cz/clanky/pece-o-telo/kdyz-je-den-blbec-nzx.htm. Věřím, že už je ti mnohem líp. Pokud by ale tvoje pocity a nálady trvaly delší dobu, není žádná ostuda se  obrátit na odborníka, který ti pomůže. Krásný den a klidně se zase ozvi. M.

Ahoj A, díky za dotaz, který není vůbec trapný. Od první menstruace může trvat několik  let, než se vše ustálí a do určité míry zpravidelní. Některé ženy mohou mít nepravidelný cyklus celý život a přitom jsou  zcela zdravé. Z tvého dotazu ale cítím, že se bojíš, abys něco nezanedbala. Já bych se na tvém místě opravdu svěřila mamince a můžete spolu navštívit paní doktorku. Společně to proberete a uvidíš, že se ti uleví. Jak už jsem tady psala nedávno, jsou věci, ve kterých poradit můžeme, ale co se týká zdraví, to vždycky patří do rukou odborníka - a to lékaři určitě jsou. Tak se neboj. Z redakce na tebe moc myslíme. Hezký den. M.