Ahoj Májo, díky za dotaz. A hned ze začátku s tebou musíme souhlasit. Asi začala, ta puberta.:) Ale nic si z toho nedělej, jsi prostě ve věku, kdy se to u holek stává pravidelně. Vlastně, všechno co popisuješ, jsou její "příznaky", které si prožila i každá z nás. A i když ti to tak teď vůbec nepřipadá (a v redakci to úplně chápeme a soucítíme s tebou), je to důležitý přelom u každé dívky, přerod malé holčičky v sebevědomou dospělačku. A teď ta horší zpráva, není to HNED. Představ si malé miminko, během roku toho musí tolik zvládnout, a když se začíná stavět a dělá první krůčky, je za pozdější sebevědomou chůzí mnoho pádů a slziček, ale ta radost, když se to povede a podaří. A dost podobné je to i s obdobím dospívání. Patří k němu měnící se nálady, kritika rodičů, akné, nespokojenost s postavou, někdy i bolest, nervozita a to, že se člověk cítí "nemožný". Ty jsi to napsala moc trefně: Připadám si trochu jako škaredá housenka motýla. No jo, ale to je taky proces, nejdřív housenka, dobře, nic moc, uznáváme, ale je důležitá, protože bez ní by nebyla kukla, a později, až přijde čas, nádherný, barevný motýl. Neboj se být sama sebou. Ale abys mohla být svá, potřebuješ mít ráda sama sebe. A můžeš začít už ráno, usměj se na sebe do zrcadla a neboj se pochválit. Už to slyším - ale já nemám co... Ale to víš, že máš - krásné oči, úsměv, roztomilé pihy na nose, upřímný pohled... Zadívej se na sebe a určitě něco objevíš. Taky si můžeš napsat na každý den jeden drobný úkol a ten splnit, tím že uděláš i něco co se ti nechce, vlastně překonáš sebe samu, a to je taky fajn pocit. Takový trénink jít i do věcí, které se mi zrovna nechtějí. A ty a rodiče? Sama píšeš, jak moc je máš ráda, akorát tě někdy štvou. I to je úplně normální. Ty se začínáš pomaličku osamostatňovat a rodiče zase mají strach, aby se ti nic nestalo, to jako maminka úplně chápu. :) Zkuste si spolu někdy sednout třeba k dobrému zákusku nebo čaji a popovídejte si spolu. Řekni jim, že by sis s nima chtěla popovídat, a neboj se říct, jak to vnímáš. Myslím, že když budeš otevřená, ale zároveň citlivá a upřímná a řekneš klidně i to, že si ani sama se sebou si někdy nevíš rady, ale že je máš moc ráda, a proč zrovna tento víkend bys chtěla přespat třeba u kamarádky... A zase na druhé straně si vyslechla i jejich důvody a řešení. Je to vždy hodně o komunikaci, o povídání si, o důvěře. Moc ti z redakce přejeme krásný a naplněný život. M.

Ahoj eelisko, díky za dotaz. Píšeš, že jsi dostala krásné letní šaty, ale trápí tě jejich délka, zdají se ti krátké, nevíš, jak moc je vhodné v nich chodit. V létě se chodí v kraťasích a v redakci si myslíme, že i kratší šaty jsou v létě vhodné např. k vodě, na zmrzlinu, na procházku s kámoškou, ale už se nehodí např. do kostela na mši sv. Záleží tedy i na tom, kde se je chystáš nosit, jak jsou ušité, jestli jsou moc upnuté atd. Zkus si doma udělat "módní přehlídku" před zrcadlem, popros o názor třeba i maminku nebo dobrou kámošku. Jestli ale budeš mít pocit, že je to prostě moc, že se v nich necítíš, tak je můžeš třeba někomu věnovat nebo prodat. Z redakce ti přejeme krásný skoro letní čas.

Ahoj nerozhodná, díky za dotaz. Jak sama píšeš, máš problémy se zuby a rovnátka zřejmě nestačí. Lékaři ti proto doporučili ještě operaci, která by mohla tento problém vyřešit...To jsou tak odborné věci, že ti asi z redakce moc neporadíme. Zkusila sis  o tom popovídat s rodiči? Probrat všechna pro a proti? Mohli byste společně za zubním lékařem zajít a podrobně se poptat, o co by přesně šlo, pokud už jste tedy tyto informace od něj nedostali. Můžete se na názor zeptat ještě i jiného zubního lékaře, a pak se rozhodnout... Z redakce přejeme hezký den. M.

Ahoj Aničko,

díky za tvou důvěru, se kterou se nám svěřuješ. První krok už jsi zvládla – uvědomila sis problém a pojmenovala ho. Teď přijdou ty těžší kroky, a to zbavit se zlozvyku, což bude stát hodně sebekontroly. Zkus při každém dalším jídle postupně zmenšovat porce tak, aby ses nakonec dostala na množství, které tě zasytí tak akorát. Pomáhá k tomu pravidelně a hodně pít čistou vodu (případně s citronem), která tě sama o sobě více zaplní a tělo pak nepotřebuje velké přísuny potravy. Popros rodiče, aby ti na tvé cestě pomáhali a hlídali tě. Snaž se dopracovat k tomu, abys jedla pravidelně a nezobala dobroty během celého dne – a pokud dostaneš na něco chuť, odsyp si do malé mističky, abys neměla nutkání sníst celý sáček. Dobrou pomůckou je taky menší talíř, který ti na rozdíl od velkého nedovolí nabrat si jídla až příliš. Za každý den, kdy se vydržíš nepřejídat, si pro sebe stanov nějakou drobnou odměnu, která ti pomůže jít dál a nevzdávat to. Když tě během dne přepadne nutkání najíst se, zobni si raději nějaké oříšky, napij se vody nebo si dej ovoce. Ořechy navíc podporují mozkovou činnost, takže ti pomůžou i s učením.

Tím se dostáváme k prokrastinaci. Píšeš, že jezením oddaluješ školní i jiné povinnosti. To na mě působí dojmem, že z těch povinností možná máš strach, a proto se jim snažíš vyhnout. Zkus se zamyslet nad tím, co konkrétně tě znervózňuje a proč. Popovídej si o tom s rodiči nebo se školním psychologem. Neboj se svěřit lidem, kterým důvěřuješ – nejsi ani první, ani poslední, komu se tyhle věci dějí, a občas potřebuje pomoct každá z nás. Nebude to nic lehkého, to je potřeba na rovinu říct, ale máš kolem sebe rodinu a přátele, kteří tě podrží kdykoliv budeš potřebovat. Moc na tebe myslím, drž se a klidně zase napiš 😊 Verča

Ahoj Mončo,

tak napřed k prvnímu dotazu :) U odličování řas platí zásady: Hlavně šetrně a důkladně. Na vatový odličovací tampon nanes trochu očního odličovače, který je k dostání v drogerii. Pokud používáš voděodolnou řasenku, je potřeba pořídit speciální odličovač. Přilož na zavřené horní víčko a nechej několik vteřin působit. Potom jemnými pohyby (směrem z víčka dolů ke spánkům) řasenku stírej. Snaž se dodržet směr "odličovací trasy" a oko zbytečně nedrásej. Na závěr oči opláchni vodou.  

Co se týče tvého druhého dotazu, existuje nespočet různých očních odličovačů, ze kterých si můžeš vybrat. U každé z nás funguje něco jiného, což znamená, že bohužel neexistuje žádný univerzální tip na nejlepší odličovač. Pokud ti tvůj stávající nevyhovuje, poohlédni se po jiném. Můžeš se třeba zeptat kamarádek, jaký používají ony a sama uvidíš, jestli ti nějaký z nich sedne. Vše je zkrátka jen o zkoušení, které nás přivede k tomu pravému. Krásné jarní dny přejí Maruška a Verča :)

Ahoj Olinko,

hned na začátek tě chci ujistit, že je to úplně normální. Vrásky totiž nevznikají jen stárnutím kůže, ale taky vlivem genetiky nebo našimi běžnými pohyby obličeje - mimikou. To znamená, že se s vráskami musíme zkrátka nějak naučit žít. Určitě je ale neber jako vadu na kráse - sama říkáš, že jsou drobné a nijak ti v tom případě nebrání v tom připadat si hezká. Právě naopak, i díky nim jsi jedinečná! Někdo má velká zneménka, někdo vrásky a jiný třeba pupínky. Jedno ale mají všechny tři společné: musíme jim ukázat, že nám sebevědomí nezašlapou :) Rozhodně vrásky nemaskuj make-upem, ucpává póry na kůži a tím pádem ještě tvorbu dalších vrásek podporuje. Naopak účinný prostředek proti tvorbě vrásek je dodržování zdravého životního stylu (pravidelný spánek, dostatek pitné vody, výživný jídelníček plný ovoce a zeleniny). Doporučuju taky používat kvalitní kosmetiku, která příliš nezatěžuje pleť. Takže úsměv - a neboj se mít ráda taková, jaká jsi! :) Verča

Ahoj pisatelko,

určitě mamce připomeň, že je potřeba co nejdřív navštívit doktora. Rok a půl je skutečně dlouhá doba, je škoda, že jste se za lékařem nevypravily dřív. Skutečně by mohlo jít o tinnitus, který má hodně podob a příčin – a jedině pan doktor ti dokáže navrhnout správnou léčbu. Jednou z jeho příčin by mohla být i mazová zátka v uchu, o které se zmiňuješ. Určitě není potřeba se dopředu bát neléčitelnosti a podobných špatných scénářů, ale rozhodně je potřeba jednat. Držím pěsti, ať vše dobře dopadne 😊 Verča

Ahoj Ty 😊,

červenání je zcela přirozená věc, ze které se rozhodně nemusí stát tvůj nepřítel. Většinou jde o reakci našeho těla na nepříjemnou situaci, ale může se dostavit i při vzteku nebo naopak velké radosti. Bohužel neexistuje trik, jak se ho zbavit, ale můžu ti aspoň poradit, jak si z něho nic nedělat.

1) Červenání většinou trvá jenom malou chvíli – takže tě může uklidnit fakt, že cobydup zase zmizí

2) Když ucítíš, že se začínáš červenat, zkus odvést svou pozornost jinam. Pokud tě třeba zrovna vyvolala paní učitelka ve škole, nepřemýšlej o tom, že vypadáš jako rajčátko, ale zaměř se na vymýšlení odpovědi. Nebo zkrátka na cokoliv jiného, co odvede tvou pozornost od červenání. Uvidíš, že přejde rychleji, než si stačíš všimnout.

3) Nepředstavuj si, že všechny zraky se v tu chvíli upírají na tebe. Většinou máme tendenci si myslet, že každý vidí veškeré naše nedostatky, které na sobě vidíme my samy. Opak je pravdou – většina lidí okolo tebe si červených tváří pravděpodobně ani nevšimla.

4) Pokud si náhodou někdo z tebe kvůli červenání vystřelí, vší silou se nebraň, a naopak si ze sebe neboj udělat legraci. Když lidé okolo tebe uvidí, že tě podobné poznámky nevyvedou z míry, časem s vtípky přestanou. Navíc tím posílíš své sebevědomí a budeš se mít ještě víc ráda – i s červenými tvářemi.

Takže hlavu vzhůru! Nemáš se za co stydět 😊 Verča

Milá Ellen,

máš zajímavou otázku. Pokud je k plastické operaci důvod, je možná. Důvodem je jistě nějaké znetvoření třeba po operaci, po spálenině atd. Dnes dost lidí, zvláště žen, vyžaduje plastickou operaci k nějakému zdokonalení těla. No, z jednoho pohledu nejde o něco, co by bylo samo o sobě zlem, tedy může to být někdy i dobré. Ale je zde i druhé hledisko, které říká: finance, které chceš na plastickou operaci věnovat, můžeš využít daleko lepším způsobem: třeba pro chudé, umírající a nemocné, lidi v krajích, kde nemají ani to nejnutnější k živobytí. A jsme u toho. Pak je třeba zvažovat, jak své peníze investovat a co je více podle evangelia. Někdy bude výsledek rozhodování snadný, ale někdy i obtížný. Proto ještě jednu myšlenku: Bůh nás má rád takové, jací jsme; pro něj se nemusíme nechávat předělávat; u Boha záleží na tom, jakou máme duši, jak milujme bližní.

Ahoj Luno,

je fajn, že si uvědomuješ, že jsou tvé obavy často přehnané a nemáš se tedy čeho bát. Sama jsem měla v životě podobné období, takže vím, o čem mluvíš. Časem mě to taky přešlo, takže se neboj, jde tomu předcházet. Rada číslo jedna zní – rozhodně nehledej odpovědi na zdravotní potíže na internetu. Obvykle totiž zjistíš, že máš deset „smrtelných“ nemocí, i když ve skutečnosti můžeš být úplně zdravá. A hlavně: přes internet ti rozhodně nikdo spolehlivě neporadí, jelikož tě neprohlédl naživo. Ptáš se, jak se zbavit stresu. Určitě to nebude hned, ale postupně se to dá zvládnout, pokud budeš pracovat na své sebekontrole. Když tě zase něco začne bolet (a nebude to opravdu velká bolest), rozhodně nepanikař, ale zkus zapřemýšlet nad tím, z čeho by mohla bolest plynout. Často totiž sama přijdeš na to, že ses třeba před hodinou mohla do toho místa uhodit. Nebo že tě bolí hlava, protože máš nedostatek tekutin v těle. Případně bolest břicha poblíž období menstruace. Pokud na nic rozumného nepřijdeš, zkus se zeptat rodičů, ti mají obrovské životní zkušenosti a třeba se s něčím podobným už setkali. Do začátku je tedy dobré sama se zamyslet a případně se s někým poradit, aby ses uklidnila a nebyla ve stresu. Většina těch běžných, malých zdravotních potíží do několika dní sama odezní, jak sama už určitě víš. Časem se naučíš ty „malé“ bolesti zdůvodňovat sama a už si s nimi nebudeš lámat hlavu. Pokud se vyskytne opravdu vážnější zdravotní problém – pak se určitě obrať na rodiče, se kterými pak můžete případně vyhledat lékařskou pomoc. Přeji ti pevnou vůli a sílu v přemáhání nepříjemných pocitů – vím, jaké to je, a moc ti držím palce! Verča