Ahoj nerozhodná, díky za dotaz. Jak sama píšeš, máš problémy se zuby a rovnátka zřejmě nestačí. Lékaři ti proto doporučili ještě operaci, která by mohla tento problém vyřešit...To jsou tak odborné věci, že ti asi z redakce moc neporadíme. Zkusila sis  o tom popovídat s rodiči? Probrat všechna pro a proti? Mohli byste společně za zubním lékařem zajít a podrobně se poptat, o co by přesně šlo, pokud už jste tedy tyto informace od něj nedostali. Můžete se na názor zeptat ještě i jiného zubního lékaře, a pak se rozhodnout... Z redakce přejeme hezký den. M.

Ahoj Aničko,

díky za tvou důvěru, se kterou se nám svěřuješ. První krok už jsi zvládla – uvědomila sis problém a pojmenovala ho. Teď přijdou ty těžší kroky, a to zbavit se zlozvyku, což bude stát hodně sebekontroly. Zkus při každém dalším jídle postupně zmenšovat porce tak, aby ses nakonec dostala na množství, které tě zasytí tak akorát. Pomáhá k tomu pravidelně a hodně pít čistou vodu (případně s citronem), která tě sama o sobě více zaplní a tělo pak nepotřebuje velké přísuny potravy. Popros rodiče, aby ti na tvé cestě pomáhali a hlídali tě. Snaž se dopracovat k tomu, abys jedla pravidelně a nezobala dobroty během celého dne – a pokud dostaneš na něco chuť, odsyp si do malé mističky, abys neměla nutkání sníst celý sáček. Dobrou pomůckou je taky menší talíř, který ti na rozdíl od velkého nedovolí nabrat si jídla až příliš. Za každý den, kdy se vydržíš nepřejídat, si pro sebe stanov nějakou drobnou odměnu, která ti pomůže jít dál a nevzdávat to. Když tě během dne přepadne nutkání najíst se, zobni si raději nějaké oříšky, napij se vody nebo si dej ovoce. Ořechy navíc podporují mozkovou činnost, takže ti pomůžou i s učením.

Tím se dostáváme k prokrastinaci. Píšeš, že jezením oddaluješ školní i jiné povinnosti. To na mě působí dojmem, že z těch povinností možná máš strach, a proto se jim snažíš vyhnout. Zkus se zamyslet nad tím, co konkrétně tě znervózňuje a proč. Popovídej si o tom s rodiči nebo se školním psychologem. Neboj se svěřit lidem, kterým důvěřuješ – nejsi ani první, ani poslední, komu se tyhle věci dějí, a občas potřebuje pomoct každá z nás. Nebude to nic lehkého, to je potřeba na rovinu říct, ale máš kolem sebe rodinu a přátele, kteří tě podrží kdykoliv budeš potřebovat. Moc na tebe myslím, drž se a klidně zase napiš 😊 Verča

Ahoj Mončo,

tak napřed k prvnímu dotazu :) U odličování řas platí zásady: Hlavně šetrně a důkladně. Na vatový odličovací tampon nanes trochu očního odličovače, který je k dostání v drogerii. Pokud používáš voděodolnou řasenku, je potřeba pořídit speciální odličovač. Přilož na zavřené horní víčko a nechej několik vteřin působit. Potom jemnými pohyby (směrem z víčka dolů ke spánkům) řasenku stírej. Snaž se dodržet směr "odličovací trasy" a oko zbytečně nedrásej. Na závěr oči opláchni vodou.  

Co se týče tvého druhého dotazu, existuje nespočet různých očních odličovačů, ze kterých si můžeš vybrat. U každé z nás funguje něco jiného, což znamená, že bohužel neexistuje žádný univerzální tip na nejlepší odličovač. Pokud ti tvůj stávající nevyhovuje, poohlédni se po jiném. Můžeš se třeba zeptat kamarádek, jaký používají ony a sama uvidíš, jestli ti nějaký z nich sedne. Vše je zkrátka jen o zkoušení, které nás přivede k tomu pravému. Krásné jarní dny přejí Maruška a Verča :)

Ahoj Olinko,

hned na začátek tě chci ujistit, že je to úplně normální. Vrásky totiž nevznikají jen stárnutím kůže, ale taky vlivem genetiky nebo našimi běžnými pohyby obličeje - mimikou. To znamená, že se s vráskami musíme zkrátka nějak naučit žít. Určitě je ale neber jako vadu na kráse - sama říkáš, že jsou drobné a nijak ti v tom případě nebrání v tom připadat si hezká. Právě naopak, i díky nim jsi jedinečná! Někdo má velká zneménka, někdo vrásky a jiný třeba pupínky. Jedno ale mají všechny tři společné: musíme jim ukázat, že nám sebevědomí nezašlapou :) Rozhodně vrásky nemaskuj make-upem, ucpává póry na kůži a tím pádem ještě tvorbu dalších vrásek podporuje. Naopak účinný prostředek proti tvorbě vrásek je dodržování zdravého životního stylu (pravidelný spánek, dostatek pitné vody, výživný jídelníček plný ovoce a zeleniny). Doporučuju taky používat kvalitní kosmetiku, která příliš nezatěžuje pleť. Takže úsměv - a neboj se mít ráda taková, jaká jsi! :) Verča

Ahoj pisatelko,

určitě mamce připomeň, že je potřeba co nejdřív navštívit doktora. Rok a půl je skutečně dlouhá doba, je škoda, že jste se za lékařem nevypravily dřív. Skutečně by mohlo jít o tinnitus, který má hodně podob a příčin – a jedině pan doktor ti dokáže navrhnout správnou léčbu. Jednou z jeho příčin by mohla být i mazová zátka v uchu, o které se zmiňuješ. Určitě není potřeba se dopředu bát neléčitelnosti a podobných špatných scénářů, ale rozhodně je potřeba jednat. Držím pěsti, ať vše dobře dopadne 😊 Verča

Ahoj Ty 😊,

červenání je zcela přirozená věc, ze které se rozhodně nemusí stát tvůj nepřítel. Většinou jde o reakci našeho těla na nepříjemnou situaci, ale může se dostavit i při vzteku nebo naopak velké radosti. Bohužel neexistuje trik, jak se ho zbavit, ale můžu ti aspoň poradit, jak si z něho nic nedělat.

1) Červenání většinou trvá jenom malou chvíli – takže tě může uklidnit fakt, že cobydup zase zmizí

2) Když ucítíš, že se začínáš červenat, zkus odvést svou pozornost jinam. Pokud tě třeba zrovna vyvolala paní učitelka ve škole, nepřemýšlej o tom, že vypadáš jako rajčátko, ale zaměř se na vymýšlení odpovědi. Nebo zkrátka na cokoliv jiného, co odvede tvou pozornost od červenání. Uvidíš, že přejde rychleji, než si stačíš všimnout.

3) Nepředstavuj si, že všechny zraky se v tu chvíli upírají na tebe. Většinou máme tendenci si myslet, že každý vidí veškeré naše nedostatky, které na sobě vidíme my samy. Opak je pravdou – většina lidí okolo tebe si červených tváří pravděpodobně ani nevšimla.

4) Pokud si náhodou někdo z tebe kvůli červenání vystřelí, vší silou se nebraň, a naopak si ze sebe neboj udělat legraci. Když lidé okolo tebe uvidí, že tě podobné poznámky nevyvedou z míry, časem s vtípky přestanou. Navíc tím posílíš své sebevědomí a budeš se mít ještě víc ráda – i s červenými tvářemi.

Takže hlavu vzhůru! Nemáš se za co stydět 😊 Verča

Milá Ellen,

máš zajímavou otázku. Pokud je k plastické operaci důvod, je možná. Důvodem je jistě nějaké znetvoření třeba po operaci, po spálenině atd. Dnes dost lidí, zvláště žen, vyžaduje plastickou operaci k nějakému zdokonalení těla. No, z jednoho pohledu nejde o něco, co by bylo samo o sobě zlem, tedy může to být někdy i dobré. Ale je zde i druhé hledisko, které říká: finance, které chceš na plastickou operaci věnovat, můžeš využít daleko lepším způsobem: třeba pro chudé, umírající a nemocné, lidi v krajích, kde nemají ani to nejnutnější k živobytí. A jsme u toho. Pak je třeba zvažovat, jak své peníze investovat a co je více podle evangelia. Někdy bude výsledek rozhodování snadný, ale někdy i obtížný. Proto ještě jednu myšlenku: Bůh nás má rád takové, jací jsme; pro něj se nemusíme nechávat předělávat; u Boha záleží na tom, jakou máme duši, jak milujme bližní.

Ahoj Luno,

je fajn, že si uvědomuješ, že jsou tvé obavy často přehnané a nemáš se tedy čeho bát. Sama jsem měla v životě podobné období, takže vím, o čem mluvíš. Časem mě to taky přešlo, takže se neboj, jde tomu předcházet. Rada číslo jedna zní – rozhodně nehledej odpovědi na zdravotní potíže na internetu. Obvykle totiž zjistíš, že máš deset „smrtelných“ nemocí, i když ve skutečnosti můžeš být úplně zdravá. A hlavně: přes internet ti rozhodně nikdo spolehlivě neporadí, jelikož tě neprohlédl naživo. Ptáš se, jak se zbavit stresu. Určitě to nebude hned, ale postupně se to dá zvládnout, pokud budeš pracovat na své sebekontrole. Když tě zase něco začne bolet (a nebude to opravdu velká bolest), rozhodně nepanikař, ale zkus zapřemýšlet nad tím, z čeho by mohla bolest plynout. Často totiž sama přijdeš na to, že ses třeba před hodinou mohla do toho místa uhodit. Nebo že tě bolí hlava, protože máš nedostatek tekutin v těle. Případně bolest břicha poblíž období menstruace. Pokud na nic rozumného nepřijdeš, zkus se zeptat rodičů, ti mají obrovské životní zkušenosti a třeba se s něčím podobným už setkali. Do začátku je tedy dobré sama se zamyslet a případně se s někým poradit, aby ses uklidnila a nebyla ve stresu. Většina těch běžných, malých zdravotních potíží do několika dní sama odezní, jak sama už určitě víš. Časem se naučíš ty „malé“ bolesti zdůvodňovat sama a už si s nimi nebudeš lámat hlavu. Pokud se vyskytne opravdu vážnější zdravotní problém – pak se určitě obrať na rodiče, se kterými pak můžete případně vyhledat lékařskou pomoc. Přeji ti pevnou vůli a sílu v přemáhání nepříjemných pocitů – vím, jaké to je, a moc ti držím palce! Verča

Ahoj Kuchařko,

v první řadě chci říct, že je super, že jsi došla na oční a podíval se na tebe odborník. Moc mě ale mrzí, že je kvůli tomu u vás dusno. Dovedu si představit, že rodiče mají strach, aby tě nepostihly nějaké horší zdravotní problémy, protože z toho, co píšeš, to vypadá, že se ti moc nedaří dodržovat doporučení lékařů.

Není to vždycky tak, že za špatný zrak může jenom to, že koukáme z blízka do knížek nebo si třeba čteme při špatném sovětlení. Samozřejmě to jsou věci, na které je potřeba si dávat pozor, protože náš zrak ovlivňují. Na zrak má ale vliv i genetika. Kolikrát totiž potřebují brýle i malé děti, které si určitě nestihly "zkazit" zrak tím, že by na něco koukaly zblízka. Naštěstí není žádná tragédie, když člověk potřebuje brýle. Nosí je spousta lidí. (A spousta lidí je nosí jen tak pro parádu, i když je nepotřebují.)

A pokud jde o to cvičení, ty sama určitě víš, proč je pro tebe důležité. Skolióza není legrace a je vlastně dobře, že jsi v situaci, kdy ti lékaři předepsali "jen" cvičení. Je to pro tělo určitě lepší než případná operace. Jenže je potřeba cvičit často a pravidelně, aby to mělo ten správný efekt. Ale chápu, že se ti nechce a je spousta věcí, co jsou zajímavější než cvičení. Tak jak se k tomu donutit?

Jednou z věcí, co by ti mohla pomoct, je upomínka v kalendáři v mobilu, která ti pípne a upozorní tě, že máš jít cvičit. Nastav si upozornění třeba po příchodu ze školy nebo večer.

Super motivjící jsou různé "(habit) trackery". Jsou to vlastně takové sledovače návyků, do kterých si zaznamenáváš, jestli jsi ten den dělala nějakou konkrétní činnost (ve tvém případě cvičení). Já je používám moc ráda. Hezky vysvětlené je to třeba tady. Inspiraci, jak si udělat hezký habit tracker, aby tě to víc motivovalo, najdeš třeba na Pinterestu. (Úplně ale postačí obyčejná tabulka s vypsanými datumy.) Většinou se trackery používají v diářích nebo denících, ale klidně si ho udělej na papír a pověs na nástěnku, na skříň nebo na dveře - prostě někam, kde tě to praští do očí a připomene ti to: "Á, ještě jsem dneska necvičila." Když odcvičíš, uděláš si fajfku nebo vybarvíš okýnko (Nebo cokoliv jiného, co si vymyslíš.) a můžeš mít hezký pocit, jak se ti to pěkně plní :) Tak co takhle začít tím, že si teď uděláš habit tracker na zbytek ledna? A příští týden už tě čeká habit tracker na celý měsíc. Pro rodiče to může být skvělé znamení toho, že se opravdu snažíš a myslíš to se cvičením vážně, takže se nebudou muset bát, jestli se ti náhodou kvůli necvičení nezhorší skolióza.

Cvičení může být nuda, tak si k tomu pusť svou oblíbenou hudbu nebo třeba nějaký podcast nebo audioknihu a cvič u toho. Bude to přece jen trochu zábavnější :)

Chápu, že tě mrzí, že ses lépe nestarala o své oči nebo že jsi vynechávala cvičení na záda. Do minulosti se ale vrátit nedá. Můžeš si z ní však vzít ponaučení v podobě toho, že si budeš dávat pozor na to, z jaké dálky koukáš do učení, a že se poctivě pustíš do cvičení. Nevadí, když občas vynecháš. Může se stát, že přijdeš unavená ze školy a už na to nebudeš mít energii. Mělo by to ale být opravdu vyjímečné, tak se snaž, abys cvičila co nejvíc podle doporučení lékařů. Děláš to hlavně pro své zdraví :)

Moc na tebe myslím a dřžím palce. Ze začátku to možná bude náročné a bude těžké se donutit, ale až si zvykneš, půjde to snáz a bude to takový zvyk, který se stane součástí tvého dne. A kdybys třeba potřebovala ještě nějaké povzbuzení, tak zase napiš :) Martina

Ahoj Lu, zdravíme z redakce a děkujeme za dotaz. Píšeš, že i přesto, že hodně piješ, máš pořád velkou žízeň. V tom ti ale v INu neporadíme, protože nejsme odborníci-lékaři. Doporučujeme svěřit se mamince a zajít společně k dětskému lékaři. Ten už  si bude určitě vědět rady, řekne ti, co a jak, a tobě se uleví, a nebudeš se trápit a přemýšlet, co ti asi je. Krásný nový rok. M.