Ahoj Pegas, díky za dotaz. Je dobře, že tě paní doktorka poslala na gynekologii, protože tam jsou odborníci, kteří ti, pokud to bude potřeba, mohou pomoci. A jak se připravit? Je dobré znát datum poslední menstruace. A taky se můžeš maminky zeptat na vše, co bys chtěla vědět. Než půjdeš k lékaři, tak se osprchuj a vezmi si čisté spodní prádlo. Navíc i na tom vyšetření s tebou určitě bude i maminka, že? Tak se neboj, to zvládneš. Z redakce moc myslíme. M.

Ahoj Emčo, díky za dotaz. Asi se ti má odpověď nebude moc líbit, ale v 11letech je na líčení ještě čas. Proč? Existuje takové jednoduché pravidlo: Když chci kosmetiku, musím se umět o sebe postarat a něco o ní vědět! To znamená, že i obyčejná řasenka se může stát pro tělo škodlivou, pokud ji budeš mít na očích víc jak jeden den. Důležité je naučit se totiž správně odlíčit. V případě pleti zase platí, že je potřeba nejdřív se naučit o obličej správně pečovat - čistit jej. Teprve po tom by měl přijít na řadu např. make-up. Spousta děvčat si mylně myslí, že když si dají make-up, bude jejich pleť vypadat lépe a zdravěji. Pravda je ale taková, že ani kupa líčidel kvalitní péči o pleť nenahradí. U lakování nehtů platí to samé. Často vypadají lépe zdravé a pěkně zastřihnuté a upilované nehty než nehty sice nalakované nějakým zářivým lakem, ale se záděrkami a poškozené. Kdy je tedy správný čas na používání kosmetiky? V době, kdy se dívka naučí, jak o sebe správně pečovat a jak být krásná i bez líčidel. Tehdy totiž může pomocí líčidel svou osobitou krásu, kterou v sobě objevila, zdůraznit, podtrhnout. U každé dívky je tento čas jiný, ale v jedenácti letech je to opravdu ještě brzy!:)
A ještě jedna důležitá věc: Správný čas na lak, řasenku a např. make-up je tehdy, když kvůli tomu nejsou rozbroje v rodině.
Pokud rodiče s používáním těchto výrobků nesouhlasí, (a předpokládám, že v jedenácti letech to tak s velkou pravděpodobností bude) je třeba jejich názor respektovat. Měj se hezky. M.

Ahoj Maky, díky za dotaz. U tmavovlásek to tak bývá, chloupky jsou prostě tmavší. Asi bych neriskovala žádný experiment a navšívila kosmetičku. Je to odborník, poradí  ti úměrně ke tvému věku. Existují samozřejmě i různé "babské" recepty, ale opravdu bych raději neriskovala nějakou vyrážku nebo alergii a zašla za odbornicí. Hezký den. M.

Ahoj :), díky za dotaz. Píšeš, že ses před dvěma lety rozhodla usmívat na svět okolo sebe, nejdřív to bylo super, pak ti lichotilo, že to budí velkou pozornost kluků, ale doma už se moc neusmíváš a přijde ti to jako hrozné přetvařování. A nevíš, co s tím. Úplně ti rozumím, taky se ráda na lidi usmívám a často se mi stává, že mi úsměv vrací zpět. A to je moc fajn, vidět třeba hned po ránu, že se lidi nemračí, ale usmějí... A určitě je to dobré, chtít dělat lidem okolo sebe radost úsměvem, v tom bych klidně pokračovala.:). Na druhé straně, jsi také jenom člověk, žádný robot, kterému zapneš knoflík "Úsměv" a usmívá se, dokud ho zase nevypneš. Jsou chvíle, kdy to prostě nejde, člověk to tak necítí, není mu dobře, a myslím si, že je to tak v pořádku. Když to tak necítím z jakéhokoliv důvodu, tak se za každou cenu neusmívám a do úsměvu se nenutím.

A co všechno úsměv umí? Zlepšuje např. náladu a psychickou pohodu, upevňuje zdraví, zahání negativní myšleky, protože, když se usmíváš, těžko dokážeš o někom uvažovat špatně (můžeš to zkusit:)). A co se mi moc líbí - je hodně NAKAŽLIVÝ, zlepšuje náladu i lidem okolo nás, a to je přece super! Přeji ti hezké dny.:) M.

Ahoj anonymko, díky za dotaz. Někdy se stává, že když člověk ( a zvlášť citlivé a náchylné jsou k tomu dívky/ženy) prochladne, potřebuje častěji chodit na záchod, protože má prochladlý močový měchýř. A pak může "lítat" klidně i celou noc. Je důležité být v teple, hodně pít a pokud to nepřechází, tak úplně nejlepší je navštívit svého dětského lékaře. Podle tvého dotazu se mi ale zdá, že tento problém máš zřejmě dlouhodobější. Určitě bych se svěřila mamince nebo někomu blízkému a navštívila svého dětského lékaře. Je to odborník, v takových věcech se vyzná a hlavně, dokáži ti poradit. Měj se hezky. M.

Ahoj Já,:) díky za dotaz. Je dobře, že o takových věcech přemýšlíš a není ti jedno, jak se chováš. Taky je moc dobře, že si své jednání uvědomuješ a vnímáš, že pro okolí to může být nepříjemné. Je jedno takové zlaté pravidlo, které je ale často dost těžké dodržet, volně přeložené by mohlo znít: Nedělej druhým nic, co se nelíbí tobě, nechovej se tak, jak by se ti nelíbilo, kdyby se někdo choval k tobě. To se lehko napíše, ale mnohem hůř dělá, že? Navíc v období dospívání to tak prostě často bývá, člověk citlivější, a proto také někdy zbytečně a přehnaně reaguje. Vlastně ani nechce, ale tak nějak se to děje. Postupem času se to zase pomaličku srovná. Ale samozřejmě tomu můžeme jít naproti. Pravidelná strava a cvičení, procházky a vůbec pohyb na čerstvém vzduchu, omezování mobilu, počítače, sociálních sítí, omezení stresových situací např. tím, že si některé věci, které dopředu znáš, naplánuješ (třeba učení na písemku:))... To všechno mohou být pomůcky, jak se takové náladovosti pomaličku zbavovat nebo ji aspoň omezovat. My, holky, ženy to máme trošku těžší než muži, protože náš cyklus ovlivňuje i to jak se cítíme, a tak se i s tímto musíme učit pomaličky pracovat. Někomu také pomáhá vést si deníček, kde si zapisuje co se mu povedlo a co ne, a pak si to třeba za den, týden vyhodnotí, a vidí, kde ho bota tlačí, kde by měl zabrat, a kde naopak ne. A ještě jedna praktická rada: Když tě někdo naštve, zhluboka se nadechni a počítej aspoň do pěti, ale raději do desíti.:) Fakt to pomáhá. Takže doporučuji  postupovat pomalými krůčky a ono to půjde. A když se někdy nezadaří? To vůbec nevadí, můžeš se z chyby poučit, a tím tě posune zase dál.V redakci držíme palce. M.

Ahoj M, díky za tvou důvěru i otevřenost. Je moc dobře, že na své problémy nejsi sama, že máš, jak píšeš terapie i lékařku, která se o tebe stará. To je super. A co se týká redukce váhy? Spalovače tuků, to jsou většinou jen marketingové triky a snadné cesty k hubnutí, nemají dlouhodobý efekt. Pokud už se člověku podaří něco zhubnout, tak to stejně za chvilku přibere zpátky. Vím, že tě to štve, a chtěla bys rychle zase kilogramy navíc shodit. Ale to víme všichni, kteří jsme zkoušeli rychle zhubnout (jasně, taky s tím máme v redakci zkušenosti:)), že to rychlé hubnutí nakonec moc nefunguje. Je to totiž spíš dlouhodobý proces, běh na dlouhou trať. Je to o osobním nastavení, člověk se např. rozhodne, že bude pravidelně chodit na procházky, pak začne víc cvičit... Úplně v redakci ale rozumíme tomu, že je to teď v této tvé situaci hodně náročné a složité. Jsi fakt skvělá, že se tak snažíš. Pomalé hubnutí je správné hubnutí. Zkus se soustředit na to, aby se postupně zlepšoval tvůj psychický stav a spolu s tím se ti pak postupně bude dařit být aktivní i jinde. Můžeš začít třeba tím, že si budeš např. týden poctivě zapisovat co jíš: a za týden uvidíš a můžeš popřemýšlet: Mám tam dost ovoce a zeleniny? Nedaly by se vyškrtnou sladkosti, sladké nápoje, chipsy? Nepřejídám se zbytečně večer? atd...A pak můžeš třeba postupně přidávat pohyb, jak ti to půjde. Můžeš začít tím, že když už budeš někde venku, tak si to třeba o deset - patnáct minut protáhneš, později můžeš vyrazit na delší procházku atd. A když to bude ze začátku třeba jenom jedna procházka za týden? I to je super start. Píšeš, že chodíš na terapie a k lékaři, pravděpodobně tedy bereš i nějaké léky, které ti pomáhají, ale zároveň se po nich můžeš cítit třeba unavená nebo zavodněná.... Moc bychom ti radily probrat to se svým lékařem. Lékař tě  může nasměrovat a dát konkrétní doporučení, může vyhodnotit, jestli by nebylo fajn to zkonzultovat ještě s někým, doporučit třeba nutriční terapeutku... Na terapii ti zase mohou pomoct s tím, jak začít do denního režimu zařazovat pohyb, vysvětlí ti co a jak. Neboj se prosím zeptat a nechat si poradit, jsou to všechno odborníci, kteří ví co a jak. A když budeš v pochodě psychicky, uvidíš, že to pak půjde všechno líp, i to hubnutí. Moc na tebe myslíme, a klidně se zase ozvi. M+M.

Ahoj pajuško, tvůj dotaz jsem poslala odborníkům na gynekologii do Brna, tady je odpověď:

Milá čtenářko, píšeš, že je Ti 20 let a ptáš se, kdy je vhodné jít poprvé na gynekologii. Co se týče otázky věku, kdy jít poprvé na gynekologickou prohlídku, tak na to se nedá úplně přesně odpovědět. Obecně se dá říct, že pokud dívka nežije sexuálním životem, menstruaci má normálně pravidelně (přibližně po měsíci), a pokud nemá žádné další problémy, jako je svědivý, pálivý výtok, pokud nemá bolesti podbřišku, nemá výrazné nepravidelnosti cyklů, jako jsou krvácení mezi
menstruacemi, silná krvácení či hodně dnů trvající silná krvácení,  v rodině není zátěž rakoviny, není nutné v dětství či v období dospívání na gynekologickou prohlídku chodit. Pokud se ale vyskytne jakákoliv nepravidelnost nebo obtíž, tak doporučujeme lékaře vyhledat okamžitě. Nečekat na nějakou magickou hranici. V případě problémů pro malá děvčátka v České republice existuje síť dětských gynekologů. Slečny ve věku od 15 let mohou vyšetřit ve své ambulanci i „běžní“ ambulantní
gynekologové. Většina dívek v 15 letech ještě nemá žádný důvod ke gynekologické prohlídce.  Případné různé délky cyklů v 15 letech v podstatě samy o sobě nejsou problém, jsou přirozenou součástí vývoje dívky v ženu. Nicméně tak jak s maturitou, ukončením střední školy či učiliště se člověk stává dospělým v běžném životě, je dobré tak nahlížet i na svoje tělo a chovat se k němu dospěle. Tedy začít docházet na pravidelné preventivní prohlídky, které se týkají dospělých. A mezi ně v případě
ženy patří i preventivní prohlídky na gynekologii. Z toho tedy vyplývá, že ve Vašem věku bychom již preventivní prohlídky doporučovali. Protože menstruační cyklus představuje určitou charakteristiku zdraví ženy, a jako zdravý cyklus je vnímán takový cyklus, ve kterém dochází k ovulaci a období od ovulace do menstruace trvá zhruba dva týdny, je dobré se umět ve svých cyklech zorientovat. To umožňuje sympotermální metoda (STM). Proto dívkám starším 20 let, i když sexuálně nežijí, doporučujeme vždy jednou za čas si na 2-3 cykly zkontrolovat pomocí symptotermální metody, jak jejich cykly probíhají. Samozřejmě,  pokud by
záznamy dle STM ukázaly nějakou odchylku, tak právě ve spolupráci s gynekologií je potřebné situaci řešit. A pak v době zhruba rok před svatbou doporučujeme, aby dívky více pronikly do STM , začaly se  soustavně sledovat dle STM. Je důležité, aby se snoubenci ve své společné plodnosti dokázali dobře orientovat a pak v manželství aby mohli tyto znalosti správně využívat. A to ať již v situaci, kdy se budou početí vyhýbat nebo by si početí miminka přáli. Tím se předejde i zbytečnému poškozování zdraví neadekvátně nasazovanou hormonální léčbou či dokonce antikoncepcí. Více o metodě i jak se ji naučit naleznete na www.cenap.cz/poradna-ppr.
Odpovídaly Bc. Anežka Dvořáková, sociální pracovnice a poradkyně PPR Centra naděje a pomoci, lektorka programů pro dospívající
MUDr. Ludmila Lázničková - gynekoložka, vedoucí Centra naděje a pomoci
 

Ahoj Ello, díky za dotaz. Je dobře, že o tom přemýšlíš, to už je první dobrý krok, protože z toho se mi zdá, že ti není jedno, co děláš a uvědomuješ si, že to asi není úplně ok. Četla jsem jeden starý indiánský příběh, který se k tomu myslím docela hodí. Je o tom, že starý indián vypráví svému vnukovi o velké bitvě v nás, která probíhá v každém člověku. Nazývá ji bitvou mezi dvěma vlky. Jeden je zlý. Je to vztek, žárlivost, závist, smutek, sobectví, namyšlenost, hrubost, nenávist, sebestřednost a falešnost.
Ten druhý je dobrý. Je to láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, naděje, empatie, štědrost, věrnost, soucit, důvěra a víra.“ A když se pak malý vnouček ptá, kdo z nich  vyhraje, moudrý indián odpovídá: „Ten, kterého pravidelně denodenně krmíš...“ Ten, kterého pravidelně denodenně krmíš. To bych řekla, že je ta důležitá věta. V každém je dobro i zlo, v každém z nás, ale je jenom na nás, co v nás vyhraje. Ten, kterého pravidelně denodenně krmíš. Takže pravidelné sledování jakéhokoliv násilí může po nějaké době vyvolat pocit, že násilí je vlastně v  pořádku... Možná namítneš: covid, válka, zdražování, v televizi i na internetu v podstatě samé negativní zprávy, strach z toho všeho, a máš pravdu, to je realita, která je momentálně okolo nás. To ale vůbec neznamená, že je to dobře. A někdy se některým věcem, co nám vadí, nemůžeme vyhnout (např. úmrtí v rodině, rozvod někoho blízkého, nemoc atd.), ale nemusíme ty špatné věci cíleně vyhledávat. A alkohol? Alkohol je jen pro zvláštní příležitosti, není to něco, co pijeme místo limonády... A ještě jedna důležitá připomínka. Okolo každého z nás je i fůra dobrého, jenom to možná není tak polulární a prodejné, aby se o tom psalo a mluvilo, ale dobro tu je a není ho málo, jenom je potřeba ho cíleně hledat a pořádně se dívat!  Co zkusit strávit dny a večery úplně jinak? Co nějaké koníčky? Čas s kamarády? Dobrá knížka nebo poslech hezké hudby? Blíží se dlouhé podzimní a zimní večery, co si zkusit něco vytvořit? Hezkou dekoraci na stůl, první ručně upečené a nazdobené perníčky, vycházky do přírody. Těch možností je opravdu hodně. Klidně si napiš, co všechno bys chtěla zažít, naučit se, prožít, a pak některé věci zkus zrealizovat. Někde jem četla, že po 21 dnech si upevníš jakýkoliv návyk, třeba na cvičení, na vstávání do školy, do práce, každodenní čtení nějaké zajímavé knížky...můžeš to zkusit. Naučit se něco dobrého. A myslím si, že i tobě samotné by to mohlo udělat radost. Budu ráda, když napíšeš, jak se ti to daří. Víš, asi nejhorší je nuda, to je "příšera", která tě pak může dovést k tomu, že si jenom sedneš a necháš se "bavit" něčím, co vlastně zábava vůbec není a naopak ti to hodně škodí. O názor na tvůj dotaz jsem poprosila také kamarádku a psycholožku Anetu. Moc doporučuje zajít za psychologem a popovídat si s ním o tom, kde se v tobě bere taková potřeba a proč tě násilí uklidňuje. Protože, by ti pomohlo pomoci, kdybys porozuměla, proč se to tak děje a pochopení toho všeho by ti mohlo přinést větší klid, že to můžeš mít pod kontrolou, jakým způsobem atd....A já jenom dodávám, že psycholog je odborník, který dokáže pomoci a nasměrovat správným směrem.

Moc ti držím palce a přeji krásné podzimní dny. M.

Ahoj L, díky za dotaz. První pozitivní zpráva je ANO:), patří to k pubertě. Kolísání nálad, to že jsi někdy protivná a máš, jak píšeš, blbou náladu, i když se ti to samé nelíbí, k pubertě patří. Víš, nemění se jenom tělo, kdy se z malé holčičky postupně měníš v dospělou sebevědomou ženu, patří k tomu měnící se nálady, kritika rodičů, akné, nespokojenost s postavou, někdy i bolest, nervozita a to, že se člověk cítí "nemožný". Neboj se být sama sebou. Jak na to? Abys mohla být svá, potřebuješ mít ráda sama sebe. Začít můžeš už ráno, usměj se na sebe do zrcadla a neboj se pochválit. Už to slyším - ale já nemám jako co... Ale to víš, že máš - krásné oči, úsměv, roztomilé pihy na nose, upřímný pohled. Mrkni na sebe a určitě něco objevíš. Taky si můžeš napsat na každý den jeden drobný úkol a ten splnit, tím že uděláš i něco, co se ti nechce, vlastně překonáš sebe samu, a to je taky fajn pocit. Takový trénink jít i do věcí, které se mi zrovna nechtějí udělat, ale když se přemůžu, je to pak moc fajn pocit, že jsem to dokázala, a vlastně tak trochu zvítězila nad svou leností, nad tím, že se mi zrovna teď nechce,... Vyzkoušej a uvidíš.:) Z redakce přejeme krásný nový školní rok. M.