OtĂĄzka: Proč jsme my křesané tak omezení a nic nemůeme, kdy jde o sexualitu? Ahoj, poslední dobou řeím pár takových zvlátních témat a nevím si s tím rady. Nerada bych ale slyela, v tomto případě viděla a četla :D, e to tak prostě je a hotovo. To podle mě není dostatečná odpověď, kdy u, tak by to mělo mít i normální důvod. Take - poslední dobou mi přijde, e my křesané jsme straně omezení. Nemůeme tohle a tamto, jakmile něco uděláme, hned je to hřích, atd. Např. proč bysme si nemohli občas přečíst takový ty věci, který se stejně týkají ivota (myslím tím třeba věci o sexu a tak), proč by se neměly \"vyhledávat\" filmy, kde je i tato tématika - zase kdy se to vezme, v současné době je to v kadém filmu i normálním sluným, aspoň naznačený či záběr. To bysme pak nemohli koukat na nic. Zkouknout lidské tělo tak, jak ho Bůh stvořil, atd. Vdy to k ivotu stejně patří, ve kole se o tom stejně učí, tak proč bysme měli být omezení a hlídat se, aby jsme náhodou něco neporuili. Nevím, proč mě napadá zrovna toto. Mám takovou krizi, jak víry, tak osobní, chybí mi má láska(bohuel u bývalá), čím nechci říct, e bych chtěla to něco víc dělat! To vůbec ne!! Na to mám rozum a svoje zásady. Jen na základě pár článků na téma křesan a sexualita mě to donutilo k zamylení proč...
anonymka, 15 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko, velice rád Ti na Tvou otázku nabízím pár mylenek, které mohou rozuzlit Tvoje obtíe
Pravá víra v Jeíe Krista je velice rozumná. Kdy začne pročítat Katechismus, zjistí, e je to tak. Katechismus toti shrnuje základní evangelijní poselství a zároveň ho podává uceleně a rozumově uchopitelně. Kdo si myslí, e víra a rozum se rozchází, ten je ve velikém omylu. Naopak. Je to sám Bůh, který stvořil lidský rozum a dal mu velikou schopnost poznávat pravdu. Proto Církev v dějinách lidstva vdy vysoce cenila rozum a bránila rozum před různými filosofiemi, které lidský rozum umenovaly (např. směry, které tvrdí, e rozum můe promýlet jen to, co je viditelné).
Pokud se Ti tedy zdá, e jako věřící stále něco jen nesmíme, ptej se proč, otevři Katechismus a studuj. Určitě najde důvody, racionální, proč to či ono církev tvrdí. Kdyby toti někdo něco zakazoval ve jménu víry, co by bylo nerozumné, pak u nejde o víru církve, ale o pověru či víru ustrnulou v osobních představách.
A nyní zcela konkrétně k lidskému tělu.
Stvořil ho Bůh, je tedy dobré. Jeí se stal člověkem - měl muské tělo. Nae lidské tělo je určeno ke zmrtvýchvstání a k ivotu v nebi. Křesanství je tedy náboenství, které si váí těla.
Tak proč jsou s lidským tělem a sexualitou stále takové obtíe?
Moná, e stále některým lidem nedochází, e tělo je darem Boím, e ve tělesné (i sex) je svým způsobem odlesk Boí lásky, a tak se lidského těla tak nějak bojí.
Ale moná, e je to způsobeno jetě něčím jiným. Lidskou zkueností. Bible nám toti jasně ukazuje a zkuenost to potvrzuje, e člověk po prvním hříchu je nakloněn k hříchu, e se v něm probudila síla - ádostivost (= zvrhlá touha; určitá vnitřní síla, která člověka pobádá, aby jednal proti svému rozumu, proti dobru, aby si sobecky přivlastňoval druhé osoby /např. cizí manelku/, majetek druhých). Pokud takové síle člověk povolí, jedná nejen nerozumně, ale kodlivě, stává se postupně otrokem svých nálad, vání. Svatý Pavel hovoří o boji mezi tělem a duchem a tvrdí, e je na člověku, aby v něm zvítězil duch, co u křesana znamená Duch svatý a jeho síla. Jedná se o jakousi harmonizaci lidského ivota.
Proto řečtí filosofové, kteří uívali dobře svůj rozum (nebyli to křesané) hovořili o 4 základních ctnostech – návicích: moudrost, mírnost, statečnost a spravedlnost.
Uívat svého těla i těla druhého moudře = ve shodě se svou ivotní situací (dívka, snoubenka, manelka, lékařka); mírně = ne zbytečně, ne pouze za účelem uspokojit zvědavost (která je stejně nekonečná), ale pouze tak, jak je třeba; statečnost = dokázat ovládat svoje vnitřní touhy, často svádějící k nemoudrému a nemírnému jednání; spravedlivě = nezneuívat druhého, ale jeho těla si váit, ctít a zachovávat intimitu osoby druhého člověka.
Kdy to tak uváíme, jedná se o jakousi ekologii srdce člověka. Nenechat se strhnout k jednání, které nakonec zneuívá Boího daru ve jménu sobectví.
Kdy se vrátíme k lidskému tělu (včetně sexu), je zřejmé, e zde je člověk obzvlátě křehký a velice snadno se poddává ádostivosti. Vyuívají toho tvůrci reklam, filmů, fotografové – vystavují lidské tělo a sex ne proto, aby ukázali Boí krásu, ale spíe proto, aby v lidech (zvlátě v muích) povzbuzovali ádostivost. Proto je v této oblasti důleité nalézt správnou míru. A to není snadné.
Z řečeného tedy jasně vyplývá, e není hříchem pohled na nahotu, ale ádostivost – pokud s ní člověk víceméně souhlasí.
Říká se, e střeit své oko a srdce je úkolem na celý ivot. A je pravdou, e je lepí si uchovat srdce čisté, ne ho znečistit a pak dělat ekologické akce na jeho očistu. Proto dospělí radívají mladým více zdrenlivosti.
(O tomto tématu se velice pěkně pojednává v Katechismu v 9. a 10. přikázání.)
Jan Balík
OtĂĄzka: Styděla jsem se při zpovědi. Bylo mi odputěno? Zhruba před prázdninami jsem se rozela se svým klukem. Byl to dobrý vztah, bohuel na mne neměl kvůli fotbalu ádný čas. Ovem jsem s ním zala a moc daleko. Dolo k prstění, orálnímu sexu, oahávání. Byla jsem s tím samozřejmě u zpovědi a straně moc lituju toho, e jsem se takhle sníila. Nejradi bych to vymazala ze své historie!! Chci se zeptat jestli se stačilo přiznat jen k tomu osahávání a oralnímu sexu a pak říct atd.? Styděla jsem se vyjmenovávat úplně vechno a teď se bojím, e mi nebude to prstění např. odputěno.
Děkuji předem,
Kači.
Kači, 18 let
OdpovÄÄ:
Milá Kači, to, co jsi proila, bylo jistě patně. Pokud jsi to vyznala i bez podrobností ve zpovědi a předloila tak Pánu, jistě Ti odpustil. Jeí je milosrdný a rád odpoutí a tak nám dává novou sílu k správnému ivotu. Ve zpovědi nemusíme říkat podrobnosti a detaily naich hříchů. Avak i kdy nám Bůh odpustí, nevymae nám nae hříchy z paměti. Co tedy dělat? Kdy Tě kdykoliv napadne, jaké hříchy e jsi udělala, ihned v duchu řekni: Pane Jeíi, děkuji, e jsi mi odpustil. A prosím Tě, dej mi svou posilu, abych měla v přítím vztahu sílu ít správně. Svatý Petr také zhřeil, litoval a dokázal být pak naplno oddán Pánu a do konce ivota. Tak hodně síly.
Jan Balík
OtĂĄzka: Vylučuje Bible existenci mimozemských civilizací? Chtěla jsem se zeptat, jestli Bible nějakým způsobem vylučuje existenci mimozemských civilizací..? A pokud ano, jak se dají vysvětlit jevy jako např. kruhy v obilí, které jak víme, nemohly vzniknout rukou člověka ???Jaký je Vá názor na tyhle věci??
Monika, 15 let
OdpovÄÄ:
Bible nemluví o vesmíru tak jak my, lidé v té době neměli tak dokonalé technické monosti poznání kosmu. Logicky se tedy nevyjadřuje ani k moné existenci mimozemských civilizací. Církev věří, e Boí cesta spásy se vztahuje na celé stvoření. Například se modlíme, e Boha chválí celý vesmír (a jsou-li mimozemské civilizace, pak i ony chválí Stvořitele). Moc pěkně uchopil toto téma ve sci-fi literatuře spisovatel C.S. Lewis v Kosmické trilogii (http://www.ikarmel.cz/kniha/Kosmicka-trilogie-III_ND004.html, http://www.ikarmel.cz/kniha/Kosmicka-trilogie-II_ND003.html, http://www.ikarmel.cz/kniha/Kosmicka-trilogie-I_ND002.html), I kdy se začte (a není to úplně jednoduché čtení), pamatuj, e jde jen o literární vyjádření, ne o nezměnitelnou pravdu. Mnohé „zázračné“ jevy jsou fantaskními podvody. Připoutím, e ne ve se dá vysvětlit, ale v mnoha případech jde o cílenou mystifikaci a u jednotlivců, nebo mediálníé hledání senzací... Je mnoh věcí v příriodě, které pouze pozorujeme a neumíme najít logické rozumné vysvětlení. Ale proto jetě nemusím věřit na síly z kosmu. Jak by asi vnímali před 150 lety to, co je dnes běné (tj. telefonování mobilem, internet, apod.)? I v přírodě je vývoj, který my, lidé, nejsme schopni plně postihnout. Známe dokonce přímé zásahy Boí do ivota lidí (mluvíme o zázracích nadpřirozeného řádu), za které Boha chválíme a děkujeme Mu. Před nevysvětlitelným uzdravením lékařská věda jen zůstane stát a říká: Tady se stal zázrak! Nebo kdy se někdo osobně setká s Pannou Marií či Pánem Jeíem, mnoho lidí se tím přivede k obrácení. Nevylučuji tedy, e některé skutečnosti přesahují nae schopnosti poznat, rozliit a pochopit, ale předevím musím s opatrností a prozíravou moudrostí umět rozliit, co za danou skutečností je. Nakonec i Zlý duch můe některé věci působit, aby nás od Jeíe odvedl. Na závěr doporučuji odpovědět si na pár otázek: Kdo je pro mne Bůh? Věřím, e Jeí pro mne il, zemřel a vstal z mrtvých? Snaím se milovat Jeíe z celého srdce? Jsem ochotna mu věřit, i kdy ne vechno chápu? Co dělám, abych ukázala, e Bůh dělá i skrze mne dobro ve světě? Kdy si na tyto otázky odpoví a celým srdcem se mu odevzdá, uvidí, jak najednou „zajímavé a palčivé otázky“ po paranormálních jevech (jak se souhrnně tyto skutečnosti nazývají) jsou naprosto vedlejí a nezajímavé.
Vít Zatloukal
OtĂĄzka: Je homosexualita hřích? Někde jsem slyela, e homosexualita je hřích. Co je na tom pravdy?
Danny, 14 let
OdpovÄÄ:
Ahoj Danny, při odpovědi na tvoji otázku vycházím z kníky Christophera Westa "Dobrá zpráva o sexu a manelství" (jedná se o knihu "Teologie těla pro začátečníky" - od tého autora - rozvedenou do podoby otázek a odpovědí). Pokud by ses chtěl o tématu (homo)sexuality v Boím plánu dozvědět víc, můu ti obě uvedené kníky doporučit.
Teď vybírám z první zmíněné: "Církev moudře rozliuje mezi homosexuálními SKLONY a homosexuálním JEDNÁNÍM. Málokdo (pokud vůbec někdo) z těch, kdo se povaují za homosexuály, by řekl, e si to ZVOLIL. Jestlie tedy přitalivost ke stejnému pohlaví není svobodně zvolená, není sama o sobě hříchem. To ale neznamená, e je správné podle ní jednat. Není v tom nic nelogického. Alkoholici mají přehnaně velkou touhu pít. Ti, kdo se přejídají, mají přehnaně velkou touhu jíst. Tyto touhy samy o sobě nejsou hříné, ale přesto není podle nich dobré jednat. ... Je také zavádějící tvrdit, e podle toho, co církev učí, je "v pořádku být gay". Říct o něčem, e to samo o sobě není hřích, jetě neznamená, e je to "v pořádku". To by mohlo vést k nesprávnému závěru, e homosexuální přitalivost je morálně neutrální nebo dokonce dobrá. Ale tato přitalivost nemůe být neutrální, tím méně dobrá, protoe je zaměřená k něčemu, co je samo o sobě patné - homosexuálnímu jednání. ... Této přitalivosti říkáme ÁDOSTIVOST. Je následkem hříchu, svádí nás ke hříchu, ale sama o sobě není hřích. Není ale ani "v pořádku". Jsme povoláni k tomu, abychom ji překonávali - a u se projevuje jako přitalivost ke stejnému pohlaví, pokřivená přitalivost k opačnému pohlaví nebo příli přehnaná touha po jídle nebo alkoholu..."
redakce IN!
OtĂĄzka: Proč je metoda PPR tak znevaovaná? Poslední dobou se zamýlím nad otázkami etického \"nepočetí\" dítěte. A teď tedy to, co mě zaráí. Proč metoda \"přirozeného plánování rodičovství\" (dále jen PPR), která je zaloená na pozorování cyklu eny, proč navzdory tomu, jak se dovídám z křesanských zdrojů,je snadná, etická, ena do sebe necpe léky, její spolehlivost je srovnatelná s horm. ant., proč navzdory vem těmto \"superlativům\" je natolik opovrhovaná \"ateistickými\" lékaři? Proč vichni gynekologové \"z lidu\" ji kritizují pro její zastaralost, nespolehlivost,...? Moje mamka si metodu PPR vychvaluje, tvrdí, e je stoprocentně spolehlivá, co jako mamce věřím. Na druhé straně se ale setkávám a s agresí a výsměchem některých gynekologů, sotva před nimi zmíníte PPR. Horm. ant. z etických důvodů neuznávám, ale agrese a opovrhování PPR \"světa\" mě ji unavuje, a je mi z toho smutno. A navíc vl. zkuenosti nemám. Tak kde je problém? Děkuji za odpověď a přeji krásné dny.
Wivi, 21 let
OdpovÄÄ:
Milá Wivi, proč jsou metody PPR vysmívané, zneuctěné, opovrhované? Mám za to, e ze čtyř důvodů:
a) Lékaři se o nich větinou ve kole neučí a kdy, tak jen o kalendářní, která byla první a její spolehlivost nebyla moc veliká.
b) Na metodách PPR se nedá vydělat, ale hormonální antikoncepce přináí obrovské zisky - firmám i doktorům.
c) Veobecná neúcta k ivotu. Společnost, ve které ijeme, pokládá dítě často a za nadbytečné, velikou zátě a preferuje pouze uít si - sex za kadou cenu a bez odpovědnosti. Potraty musí mít na lékaře, kteří je provádí, jistě velice negativní vliv - otupují jim svědomí.
d) Často jsou proti PPR předsudky i ze strany věřících lidí. To znamená, e ani věřící lidé nevydávají pořádné svědectví o PPR.
Pokud má maminku a tatínka, kteří jsou s PPR spokojeni, chval Pána Boha. Jsou krásným příkladem, e církev je Boí a její učení není moralizování, ale pomoc člověku, aby il kvalitně. Nenech se odradit agresí, ale uč se inteligentně o PPR hovořit. Mnoho krásného materiálu najde na: http://teologietela.paulinky.cz/ a na https://tob.signaly.cz/rubrika/antikoncepce-a-prirozene-planovani-rodicovstvi
Jan Balík
OtĂĄzka: Proč rozvedený křesan nesmí chodit ke svatému přijímání? Přemýlím nad tímto u déle a nechápu, co je na tom \"patnýho\" Proč křesan, který se rozvede, nesmí chodit ke sv. přijímání? Proč si nemůe najít nějakého jiného partnera? To musí ít do konce svého ivota sám? (samozřejmě mám na mysli střední věk, ne stáří, kdy člověk umře a jeho partner zůstane sám, to u je něco jinýho) Děkuji za vysvětlení :)
Johanka, 16 let
OdpovÄÄ:
Manelství, jak o něm hovoří Jeí, je rozhodnutí spojit svůj ivot s druhým, a to na celý ivot - a do smrti (např. Mt 5,31; 19,6; Mk 10,9; Lk 16,18). Rozvod je tedy vdy provinění proti slibu, který si snoubenci navzájem dali a to před Bohem. Manelství je uzavíráno na celý ivot. Mu i ena po své svatbě mají po celý ivot budovat svou lásku. Jsou za její prohlubování odpovědní. Pokud se tedy někdo rozvede, (často jen z citových důvodů) někdy protoe se manelství proměnilo v takové vzájemné boje, e nebylo moné dalí souití, manelství přesto před Bohem trvá dále. Kdy se lidé, kteří svou oboustrannou vinou doli a tak daleko, e se nenávidí a nemohou spolu ít, rozvedou, pak je třeba, aby u nikoho nehledali. Pokud nehledají, plní závazky k dětem a svým ivotem konají pokání za poruení slibu, mohou samozřejmě ke svátostem. Ale kdy si najdou dalího partnera, nemohou s ním vstoupit do druhého manelství - tedy civilně ano, ale ne před Bohem v kostele. Proto je tento jejich druhý sňatek neplatný před Bohem a oni ijí neustále v rozporu s Boím řádem. Tedy pak nemohou ke svátostem. Nemohu se přece zpovídat z hříchu, pak jít domů a v hříchu pokračovat jako by se nic nedělo. Pochopitelně, i takoví mají chodit do kostela, vést své děti k víře, modlit se, číst Písmo, ale nemohou ke svátostem. Je to bolestné, viď? Musím říci, e je. Proto je tak důleité se na manelství velice dobře připravovat. Pokud se rozvedli Tvoji rodiče, je třeba jim postupně odpustit a sama se vyvarovat podobných ivotních osudů. Poznámka: Je jedna monost, jak se manelé, kteří ijí v neplatném manelství a mají spolu děti a nemohou se kvůli nim rozejít, a chtějí ke svátostem, mohou zachovat. Kdy slíbí, e se budou k sobě chovat jako bratr a sestra, pak je moné, aby ke svátostem přistupovali. Toho jsou ale větinou schopni pouze lidé starí.
Jan Balík
OtĂĄzka: Je jóga hřích? Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je jóga hřích?
Jana, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá Jano, jóga hřích pochopitelně není. To ale neznamená, e je bezproblémová. Proč? Vznikla v prostředí, které nezná Krista. Z toho důvodu je ze začátku zajímavým cvičením, ale postupně uvádí do duchovní cesty, která vychází z úplně jiného pohledu na člověka, svět a Boha ne jaký vyplývá z Bible a z toho, co nám řekl Jeí Kristus. Proto je třeba jogínská cvičení (např. jako fyzioterapii) přijímat s velikou opatrností. Jakmile cvičitel začne kromě cviků vtahovat do komentářů a do svých proslovů nějaké názory na svět a člověka, pak je lépe taková cvičení ukončit. Řeknu to sice velice zjednodueně, ale rozdíl v pohledu je asi tento: jóga počítá s tím, e zlo je ve své podstatě soustředěnost člověka na tělo a hmotný svět. Vekeré duchovní úsilí člověka tedy vede k překonání tělesnosti a ke spojení se s bostvem. Člověk sám svou silou pracuje na tomto konečném spojení. Člověk se soustřeďuje na sebe a svou cestu růstu. Křesanství ukazuje nutnost spojit svůj ivot s Bohem a dosáhnout harmonii těla a due, a to tím, e se člověk otevře nabídne ze strany Boha a přijme Boí sílu (milost ve křtu a svátostech), se kterou pak spolupracuje. Zlo je odmítnutí Boí lásky. Vekeré duchovní snahy (např. modlitba, ztiení) tedy vedou k dialogu s Bohem. Člověk se soustřeďuje na vztah s Bohem, který se musí projevit na vztahu lásky k druhým lidem.
Jan Balík
OtĂĄzka: Proč Bůh dopoutí bolest a smrt? Mám kolem sebe ve třídě kamarády (nevěřící) a vdycky se zastávám víry a přesvědčuju je, e Bůh opravdu existuje, jene pak se zeptají, proč tedy dopoutí tolik bolesti na světě, proč malé děti umírají a podobně a jÁ jsem doslova v háji, protoe nevím co odpovědět...
Hanka, 15 let
OdpovÄÄ:
Proč je bolest na zemi a proč trpí nevinní (např. děti)? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnějí byl sám Jeí a ten smrt na kříi, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal vemu lidskému utrpení smysl. S Jeíem se můe kadý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Jeíi. Bůh otec milovat nejvíce Jeíe a přesto byla jeho vůle, aby Jeí jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boí lásky. Avak v Jeíově smrti nacházíme jetě jeden rozměr a objev. Smrtí lidský ivot nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Jeíovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, e i my budeme po své smrti ít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Jeíe nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a ivot věčný s Bohem, ne si zachránit ivot, ale za cenu zrady Boha.
Jak toto vysvětit spoluákům? Vede snad jen jedna cesta: nenechat se odradit neúspěchem a vyprávět jim o Jeíovi a jeho smrti a zmrtvýchvstání. Prostě jen vyprávět Jeíův příběh a zdůrazňovat, e jeho smrt byla opravdovou láskou, kterou Jeí milovat nás lidi.
Kdy bychom hovořili o zlu ve světě např. válkách, pak lze pouít i tuto mylenku: Bůh touí po tom, aby se lidé měli rádi, odpoutěli si, byli k sobě tolerantní - tedy, aby ili v míru. Ale lidé často vůli Boí přestupují a dělají druhým zlo, tak vnikají hádky, nepřátelství i války. Mnoho utrpení ve světě je tedy důsledkem toho, e lidé neberou Boha váně a slouí svému egoismu.
Jan Balík
OtĂĄzka: Proč je potřeba církev a kostel? Jak se dá vysvětlit někomu kdo věří v Boha, ale nepotřebuje k tomu kostel ani církev proč je dobré ít v těchto společenstvích. Děkuji
123, 17 let
OdpovÄÄ:
Proč je třeba církev a kostel? Třeba takto: můe se sám pokřtít? Nemůe. Potřebuje k tomu druhého člověka. Aha! Pán Jeí tedy křest přikázal, ale u v tom samém je jasně zakódované, e si člověk nevystačí sám. Pán Jeí ale také hovoří o své církvi - o společenství lidí, kteří jsou jeho přáteli. Potřebujeme lidskou rodinu? Ano. Kdy ji nemáme, trpíme tím. A tak i věřící, kdy nemá vztahy s dalími věřícími, tím trpí; je sám a člověk potřebuje druhé. Kadá dobrá lidská rodina má své radosti i bolesti, své zvyklosti a také své krásné, ale i stinné stránky. Taková je i církev. Není sloena z dokonalých andělů, ale z lidí, kteří se snaí Jeíe následovat, ale nejsou dokonalí. Take i církev má krásné, ale i stinné stránky; radosti i bolesti; ne kadý člen se povede. Hřínost lidí v církvi je často kamenem úrazu, proč někdo nechce církev přijmout. Třena se někdo setká s knězem, který je necitlivý a něčím nás natve nebo nějaká babička řekne mladé rodině pár ostrých slov o jejich řvoucím dítěti během me, a postiený odchází ne jen zarmoucen, ale i natván na celou církev. Takový čověk si nevimne, e vidí jeden osobní problém a na základě své zkuenosti zeveobecňuje, ale přeci církev netvoří jen jeden kněz, který nejednal moná citlivě, či jedna nervózní babička. A jetě jedna důleitá poznámka: církev je ve světě prostorem, ve kterém k nám promlouvá Bůh, proto v církvi snáze nalézáme cestu a pravdu, orientaci. Kdo něvěří, a si přečte encykliky ze začátku 20. století. Pape psal o komunismu a nacismu, ukazoval prorocky na nepravdy v těchto blíících se totalitách a lidé byli hluí. A je to i dnes. Kdo je ve světě na straně ivota, krásy a čistoty lidské lásky, spravedlnosti, míru? Jeíova církev, i kdy se jí za to mnozí smějí.
A kostely? Jsou místem, kde se setkává společenství věřících na modlitbu. Vlastně takové kostely, jaké máme ve své podstatě nepotřebujeme, ale nějaký vhodný prostor ano. V dějinách se lidé snaili pro Boha stavět krásné umělecké stavby. Dnes se nám zdají moná moc honosné. Ale je to dědictví naí rodiny. Ono by asi bylo dosti divné, kdybychom slavili mi v nějaké neupravené, pinavé místnosti nebo se setkávali třeba v kině. Pochopitelně by to lo, ale za normálních okolností, se snaíme, abychom ili kulturně. Těko bude baletní soubor tančit Labutí jezero ve skladu starého papíru. Sice by to tam moná také někdy lo, ale je normální, e se takové krásné dílo tančí v pěkném divadle.
Jan Balík
OtĂĄzka: K čemu jsou řádové sestry? Ahoj, chtěla bych se zeptat, k čemu jsou řádové sestry? Chápu poslání knězů, ale k čemu sestry?
katka, 13 let
OdpovÄÄ:
Od prvních dob křesanství někteří lidé vnímali, e je Jeí volá k tomu, aby se vzdali běného ivota (včetně vlastní rodiny) a svůj ivot proívali jako radikální odpověď na Boí lásku svojí lidskou láskou. Tomu se říká, e zasvětili svůj ivot Bohu. Jsou to lidé, kteří nalezli jiný rozměr lásky ne jak je mezi lidmi obvyklé. Kněz či řeholnice tedy na prvním místě proívají svůj ivot jako odpověď na lásku Boí. Jsou tedy zamilováni do Boha. Proto je jejich úkolem být s Bohem - modlit se. Zároveň jsou ale Jeíovi plně k dispozici. To je důvod, e mnozí z nich pracují pro druhé lidi (např. mnoho řeholníků jsou učitelé, zdravotní sestry, učí náboenství).
Kněz tedy není na prvním místě nějakým úředníkem, manaerem, správcem farnosti či obřadníkem, ale předevím je jeho posláním být duchovním člověkem, modlit se a lidi vést k Bohu. Řeholnice nebo mu řeholník, který není kněz, je té předevím tím, kdo ije svůj ivot jako zamilování do Krista a pak teprve také něco vykonává jako své lidské poslání.