OtĂĄzka: Mám přát druhému jen tolik, kolik přeju sobě? Pěkný večer, pane faráři mohla bych se prosím zeptat, jak je to s tím, kdy druhému přeju jen do té míry kolik mám já, a víc ne? Vdy je to přeci ve shodě s přikázáním: \"Miluj bliního svého jako sebe samého.\" Třeba kdy se jednalo o zaměstnání v knihovně a měl ho dostat můj známý (jetě ho neměl), tak jsem mu to moc nepřála, aby to vylo, protoe já se nemůu uchytit, a on by se měl mít lépe ne já? Ale teď, kdy se tam dostal, tak jsem za to na druhou stranu ráda, a chci, aby se mu tam líbilo. Proč je patné druhému nepřát víc ne mám já? Vdy se o této věci ani Kristus nikde nezmiňuje - o závist ani dychtivost přeci nejde, kdy ten dotyčný \"toho\" jetě nedosáhl... Díky moc za odpověď:)
Maruka, 17 let
OdpovÄÄ:
Milá Maruko, Pán Jeí nás učí lásce, která druhým přeje dobro. To, co popisuje, jsou nae běné lidské mylenky (sobecké, moc lidsky vypočítavé), které nemají moc smysl. Moje rada je toto: jakmile tě napadnou takové mylenky, v duchu říci střelnou modlitbu: Boe, ehnej mu, ehnej jí. A je to. Co je pro druhého dobré, co je pro něj vůle Boí, to nakonec nevíme, ale ehnat (svolávat na druhého Boí dobro), to dělat máme. Nakonec nás to osvobodí od nejrůznějí nelásky, závisti atd. Přát dobro druhému, to je předevím mu přát spásu, nebe. A zde na zemi přát mu ve to, co mu ke spáse pomůe. A jetě poznámečku. Přát někomu jen do té míry, kolik mám já? To je trochu sobecké. Pán Jeí nás učí: "Blaenějí je dávat ne dostávat. Dejte a bude vám dáno!" Můeme to říci i takto: Přejte a bude vám přáno. Kdo přeje druhým, tomu přeje i Bůh.
Jan Balík
OtĂĄzka: Co říct někomu, kdo namítá, e kdyby byl Bůh, nebyly by války a nemoci? Ahoj, mám takový problém... spoustu lidí mi říká e nechápe jak můu věřit v Boha... odůvodňují to tím, e přece kdyby byl Bůh tak nejsou války a nemocní lidé... co jím mám na to odpovídat? díky Ada
Ada, 15 let
OdpovÄÄ:
Ahoj Ado, tato otázka bývá opravdu častá. Dokonce na ni odpovídal P. Jenda Balík i do časopisu. Tak Ti jeho odpověď tlumočíme:
Proč je bolest na zemi a proč trpí nevinní (např. děti)? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnějí byl sám Jeí a ten smrt na kříi, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal vemu lidskému utrpení smysl. S Jeíem se můe kadý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Jeíi. Bůh otec milovat nejvíce Jeíe a přesto byla jeho vůle, aby Jeí jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boí lásky. Avak v Jeíově smrti nacházíme jetě jeden rozměr a objev. Smrtí lidský ivot nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Jeíovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, e i my budeme po své smrti ít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Jeíe nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a ivot věčný s Bohem, ne si zachránit ivot, ale za cenu zrady Boha. Jak toto vysvětit spoluákům? Vede snad jen jedna cesta: nenechat se odradit neúspěchem a vyprávět jim o Jeíovi a jeho smrti a zmrtvýchvstání. Prostě jen vyprávět Jeíův příběh a zdůrazňovat, e jeho smrt byla opravdovou láskou, kterou Jeí milovat nás lidi. Kdy bychom hovořili o zlu ve světě např. válkách, pak lze pouít i tuto mylenku: Bůh touí po tom, aby se lidé měli rádi, odpoutěli si, byli k sobě tolerantní - tedy, aby ili v míru. Ale lidé často vůli Boí přestupují a dělají druhým zlo, tak vnikají hádky, nepřátelství i války. Mnoho utrpení ve světě je tedy důsledkem toho, e lidé neberou Boha váně a slouí svému egoismu. Shrnuto: Jeí nikdy neřekl, e přiel bolest zruit. Nepřiel ji zruit, přiel dát bolesti a lidskému utrpení smysl. A se Ti daří ve vem, co Tě čeká.
Jan Balík
OtĂĄzka: Je patné koukat na Hru o trůny? Ahoj,myslíte,e je patné koukat se na Hru o trůny?Díky!
Mía, 16 let
OdpovÄÄ:
Ahoj Mío, protoe tento seriál sama nesleduji, zeptala jsem na názor kamarádky, která má větí přehled. Řekla toto: "Záleí na tom, kolik člověku, který seriál sleduje, je let, a co si z toho odnese. Já osobně bych to určitě doporučila a tak od 15 let. Je to sice fantasy dobře a čtivě psaná, ale je to hodně o násilí, sexu, hře bez pravidel. Jde tam o získání moci a větinou vítězí ten, kdo je lstivějí, prohnanějí, víc bez ohledů na druhého a větina těch, co jsou aspoň trochu dobří, velice brzo umírá. Je to rozhodně určené spí pro dospělé. Záleí, co si z toho kdo odnáí. Pokud by to mělo někoho vést k nějakým násilnostem nebo to v něm vzbuzovat nějaké představy atd., pak je lepí se tomu vyhnout, jako kadému jinému pokuení. Pokud někoho baví ten příběh, pak to podle mě můe klidně sledovat, ale asi a od určité vyzrálosti." Zbytek nechám na Tvém uváení, je dobře, e nad takovými věcmi přemýlí a nesleduje něco jenom proto, e to "sledují vichni". Z redakce Ti přejeme hezký den! ***
redakce IN!
OtĂĄzka: Nejsou křty knih a zvířat proti církvi? Milá redakce, mohla bych se Vás prosím zeptat, co si myslíte o tom, kdy jsou nějaké křty knih, CD, zvířat v ZOO a tak? Vdy by se měli křtít věřící lidé - nejsou ty křty knih a tak proti cirkvi? - nebo jak to vyjádřit... :) a jetě co si myslíte o tom, kdy je třeba někde např. na nějaké akci desatero jak se treba chovat nebo desatero naí třídy a takhle. Nevadi to, kdyz se to pouzije v tomto smyslu? Mne osobne to pripada trosku divne. Moc dekuji a do redakce preji krasny den a za Vasi praci dekuji! :)
Ana, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá Ano, křest kníky je takový termín, který označuje slavnostní prezentaci kníky. myslím si, e to není nic proti víře ani proti církvi. A s tím desaterem to také není nic patného. V obojím případě pouíváme původní termíny v přenesené podobě. Protoe jsme křesané, tak je asi vhodné zbytečně tyto termíny nepouívat právě proto, abychom dávali najevo, e znamenají ve skutečnosti něco mnohem, mnohem důleitějího. Desatero? Proč nedělat pravidel více. :)) A se křtem? Já osobně, kdy nějakou kníku dávám na trh, nepouívám slova křest, ale vdy hovořím o prezentaci.
Jan Balík
OtĂĄzka: Existují duchové? Dříve jsem si myslela e duchové neexistují, ale viděla jsem dokument na tv Noe a tam bylo o vymítání ďábla atd. na křesanském táboře jsme si taky řikali, e je tu něco. Nevím co si mám o tom myslet. :/ nebo někdy čtu článek, jak se někomu někdo objevil a tak. :D děkuji snad to je aspoň trochu srozumitelně napsáno Děkuji za odpovědi
A., 15 let
OdpovÄÄ:
Duchové existují. Kromě lidí stvořil Bůh anděle. Někteří andělé od Boha odpadli, to jsou zlí duchové. Dobří andělé nám pomáhají (anděl stráný). Zlí duchové mohou člověka pokouet k odpadnutí od Boha, ke hříchu. Dobří andělé nám na cestě za Bohem pomáhají. Tedy svět andělů existuje. Modli se k svému andělu stránému, pros ho o podporu a ochranu. ij s Bohem, modli se, vyuívej svátosti, čtí Písmo. A pak se neboj zlého ducha. Ten nám vnuká patné mylenky a pokouí ke zlému. Ale kdo ije s Bohem, ije v milosti posvěcující, má kolem sebe jakoby ochrannou vrstvu, je Bohem chráněn od pokuení a má sílu pokuením, která v určité míře má kadý, odolat. Dnes se často hovoří o zvlátnostech, které se stávají zcela mimořádně. Vymítání ďábla, tzv. exorcismus, ten je třeba pouze ve výjimečných případech, kdy se prokáe posedlost. V evangeliu Jeí vyháněl zlé duchy. Je třeba si pamatovat, e svátosti (častá eucharistie a svátost smíření) působí v naem ivotě jako Boí energetická bomba a předevím tato milost Boí vyhání z naeho ivota zlého ducha. Dnes se setkáváme také s mnoha divnými knihami, které píí o andělech, světu andělů atd. Je to často jen slátanina a s vírou to nemá co společného. Take nedej na ty různé zprávy z jedné či druhé strany, neboj se, ale ij intenzivně s Bohem.
Jan Balík
OtĂĄzka: Je patně, kdy po sv. přijímání nic necítím? Chci se zeptat, zda je patně, kdy po sv. přijímání nic necítím.
Lenny, 13 let
OdpovÄÄ:
Milá Lenny, kdy po svatém přijímání nic necítí, je to normální. Nemusíme vdy pociovat přítomnost Boha. Stav, kdy se nám srdce rozzáří Boí přítomností, je spíe něčím vzácným. Proto hovoříme o tom, e věříme - na základě ujitění Pána Jeíe, e je v eucharistii on. Věříme jeho slovům, i kdy necítíme lidským citem.
Jan Balík
OtĂĄzka: Kdy vyvoláváme duchy, koho voláme? V jedne knizce jsem cetla a taky mi to rikal jeden clovek, ze kdyz lidi vyvolavaji duchy (za umyslem vyvolat nejakeho zemreleho), vyvolaji tim dabla, nikoliv dusi toho zemreleho. Ze se mrtvi lide nemohou vratit a ,,strasit\" nas tu. Jak to ale vime? Jedine, co jsem nasla v Bibli je v listu Zidum 9,27 Clovek umira jen jednou, a potom bude soud. To ale uplne nevylucuje to, ze by nemohl ,,byt mezi nami\". Kde je tedy napsane, ze nemuze?
T.Z., 15 let
OdpovÄÄ:
Koho dui vyvoláme? Nevíme. A moná je to opravdu ďábel. Vyvolávání duchů je tedy více pověra, něco nejistého ne něco racionálního a skutečného. Je to pro člověka nebezpečná půda pod nohama
Proč ale nesmíme vyvolávat duchy zemřelých? Předevím proto, e je to neúcta a nevíra v Jeíe, uráka lásky Boí. Vyvoláváním duchů zemřelých jako bychom říkali: Jeíi, moc Ti nevěřím, musím si to pojistit u někoho jiného. Jeíi, nic mi neříká, potřebuji se zeptat tedy někoho jiného. Rád bych věděl o budoucnosti a ty nic neříká, zeptám se jinde. Tato neúcta je vlastní hřích vyvolávání duchů. Vdy Jeí přece hovoří, i kdy tie: v Písmu, v církvi, v duchovním vedení, ve zpovědi... Vyvolávání duchů je ve Starém zákoně zapovězeno. Mrtví nás nestraí, ale někdy můe Bůh dovolit kontakt duí zemřelých s námi: například zjevení Panny Marie. Ale je to něco mimořádného a církev je k tomu vdy velice podezíravá.
Za due v očistci se modlíme, k duím v nebi se modlíme (svatí). Tedy kontakt se světem zde na zemi a se světem v nebi je moný a je reálný, ale je to kontakt, který je vdy konaný v Bohu.
Jan Balík
OtĂĄzka: Proč se modlit a pořád Bohu něco připomínat? Proč se k Bohu máme modlit několik modliteb, kdy Jemu to přece musí stačit jednou. Ví, e to potřebujeme a ví, kdy nám to dá. Vdy mu to nemusíme stále připomínat. Není jako maminka, kterou prosí malé dítě o zmrzlinu a maminka nakonec ustoupí...
elika, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá eliko, ano, má pravdu - Bůh není jako maminka, která se nechá uprosit. Ale je jako maminka, která je starostlivá a ráda naslouchá vatlání svého dítěte. Sice ve víc dopředu, ale ráda slyí, jak si dítě o něco říká.
Modlitba je setkání s Bohem. Jde o to povídat si s ním: o svém ivotě, o problémech, děkovat mu, chválit ho. A také prosit.
Kdo se modlí, ten se postupně učí vnímat, e v ivotě není středem on sám, ale e středem veho je Bůh, který je dobrý a plný lásky.
Jan Balík
OtĂĄzka: Proč je závist těký hřích? Zajímalo by mě, proč patří závist k těkým hříchům, kdy - kadý člověk má něco jinýho (jeden má miliony na účtě; dalí luxusní vilu, auta; jiný mají vechno, na co si vzpomenou... a pak tu jsou lidi, kteří nemají \"nic\" - nemůou si ani dovolit rodinnou dovolenou/výlet; nemají pořádně kde bydlet; počítají kadou korunu; a kdy vezmeme třeba chudý v Africe, tak ty nemají vůbec nic). Proč potom patří závist mezi těké hříchy, kdy je zřejmý a snad i jasný, e si lidi budou a u v mení nebo větí míře závidět? Nebo třeba ne přímo závidět, ale bude je mrzet, e nemají/nemohou si dovolit to a tamto... Proč vlastně vichni nemůou mít z části stejný ivot, kdy jsme na jedné planetě, z jednoho \"místa\" a tak? Asi moc přemýlím, ale docela by mě to zajímalo, proč to tak je :) Děkuju :)
miri, 15 let
OdpovÄÄ:
Pravá závist je daleko více ne jak píe. Jedná se o to, e lze někomu nepřát Boí milost nebo mu tak nepřát majetek či těstí, e to začne člověka tak vnitřně uírat, a se dostává do stavu, kdy by viděl toho druhého člověka rád mrtvého nebo mu s plným vědomím přeje netěstí. To je závist, která je těkým hříchem, protoe přeje druhému těkou újmu.
Na druhé straně by na světě měla být nějaká spravedlnost, o kterou máme usilovat. Proto se bohatí mají učit dělit s druhými. Ve, co vlastníme, není dar pro nás, ale i pro druhé. Ve, co máme navíc, ve skutečnosti patří chudím.
Mít srdce, které druhým přeje, co jim Bůh dává, být spokojen s tím, co nám osobně Bůh dává, je ta nejkrásnějí svoboda na zemi. Kdo jen závidí, stává se člověkem ponurým, karedým, ve stáří jen nadává. Kdo druhým přeje a sám je spokojen s obdarováním od Boha, ten je radostný a astný, ve stáří moudrý a příjemný.
Ano, máme usilovat o růst i ekonomický, ale nesmíme se oddat jen honbě za majetkem. A teď ruku na srdce: bývají lidé majetní, kteří si mohou ve dovolit, astnějí ne ti, kteří ijí skromně?
Jan Balík
OtĂĄzka: Jaký názor má církev na sexuální výchovu na kolách? Dobrý den, jaký máte názor na hodiny sexuální výchovy na kolách? A jak se na to dívá církev?
Nikol, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá Nikol,
obecně se dá říci, e sexuální výchova patří do výchovy prorodinné a do výchovy k etickému chování. Takové programy, které jsou schválené MMT existují. Problém spočívá ale v tom, e se dnes lavinovitě íří po kolách takové programy sexuální výchovy, které jsou zcestné. V čem? Oddělují sex od lásky, od početí, od rodiny; hovoří jen o bezpečném sexu atd.
Co říká církev? Má za to, e základy sexuální výchovy patří do rodiny a e rodiče mají dbát, aby na kolách nebyly jejich děti vystaveny vyučování něčeho závadného. Proto by se neměla konat sexuální výchova na kolách, o které by rodiče předem nevěděli. Pokud by rodiče usoudili, e to jejich dětem nepomůe, nemají děti na takové hodiny poutět. Sama vidí, jak je do zamotané. Myslím si, e můeme dělat následující:
- konat kurzy pro rodiče, aby dokázali své děti v těchto věcech vychovávat,
- podpořit na kolách ty programy, které jsou z křesanského hlediska OK (např. ACET.cz, http://www.etickeforumcr.cz/, http://www.marienovakova.cz/....). Doporučuji také knihy Má na víc a umí v tom chodit.