Milá Tess.

No, to je právě ono. Jakmile se ztišíme, začneme vše, co v sobě máme, jakoby přežvykovat. K tomu se začnou v našem nitru vynořovat i různé myšlenky. Věnovat se sobě v duchovním významu představuje to, že se člověk více setkává s Pánem. Exercicie či duchovní obnova je taková delší návštěva u Ježíše. V takovém čase se více modlíme – spíše sedíme a Pánu nasloucháme. Tomuto ztišení se před Pánem se ale učíme. Někdy to jde, jindy moc ne. Co dělat, když přijdou různé myšlenky? Jsou-li úplně hloupé (myslet na řízek k obědu, myslet na film) necháme je být a opět se soustředíme na Pána. Zneklidňuje-li nás něco minulého – ihned říci v duchu: Pane, dávám to do Tvého milosrdenství. Napadne-li nás myšlenka na současnost či budoucnost, ihned říci v duchu: Pane toto, tuto osobu, tuto událost, Ti odevzdávám do Tvé lásky. Ty se o vše postarej. A pak během exercicií a duchovní obnovy je nám k dispozici kněz a s ním je třeba myšlenky, které se v nás vynořují, konzultovat. Říká se tomu duchovní rozhovor. Může se totiž stát, že se v myšlenkách začínáme ubírat špatnou cestou (pokušení) nebo se v nich začne vynořovat nějaké Boží slovo právě pro nás, třeba nějaké povolání.

Milá M,

islám je velice složitý, protože je to náboženství, které si vybralo z židovství a z křesťanství jen to, co se zakladatelovi zdálo dobré.

Pannu Marii vzývají jako matku významného proroka (Ježíše). Ale ne jako matku Boha. A ctí ji velice.

Jejich pohled na křesťany není moc pozitivní. Je to dnes zvláště proto, že oni nedokážou rozlišovat západní kulturu (mnohdy upadlou – rozpad rodiny, zabíjení dětí) a křesťanství. Spojují to pospolu a tak berou mnohé negativní rysy naší západní kultury (třeba západní války proti nim, viz. Irák) jako projev křesťanství.

Bohu díky, dnes je doba, kdy je ze všech stran možné vnímat touhu po komunikaci. Není to pochopitelně snadné, ale touha představitelů náboženství po dialogu a míru ve světě je důležitá. Stačí vzpomenout na nedávnou modlitbu papeže za mír s židy i muslimy v Římě (tedy každý se modlil zvlášť).

Milá M., názor církve? Oficielní neexistuje, protože církev počítá s tím, že máme rozum a umíme ho používat. Obecně se dá o tomto filmu říci, že je tam děj vymyšlený, používají se tam historické omyly a nepravdy a vše se tváří jako skutečnost. V tom je trochu problém, protože mnoho lidí si nedá práci, aby zjistilo opravdové historické zkutečnosti a prostě si řeknou: bylo to ve filmu, tak je to pravda. Ale takového myšlení (nebo spíše nemyšlení), je obecně nebezpečné. Uvěříme snadno i hloupostem, protože dostatečně nepoužíváme kritický rozum = nezjišťujeme si, zda to, co se nám předkládá, odpovídá realitě, a je tedy důvěryhodné. 

 Ahoj Paty, myslíme si, že úplně nejlepší bude, když se pomodlíš vlastními slovy - na začátku můžeš poděkovat za dnešní den, za všechno, co jste v něm mohli na výletě prožít (klidně můžeš vyzvat i spolužačky, aby se zapojily - aby popřemýšlely, co jim dneska udělalo radost a co se jim líbilo a pak za to - třeba jen stručně - poděkovaly). Potom můžeš poděkovat za to, že máš tak dobré kamarádky a třeba i za učitele. No a nakonec poprosit za další den, aby se nikomu nic nestalo, abyste měli dostatek sil nebo třeba aby bylo hezké počasí apod. Také můžeš poprosit o ochranu pro všechny blízké, kteří jsou doma. Znova se můžeš spolužaček zeptat, jestli by chtěly za něco poprosit, ale nenuť je, aby něco říkaly. Modlitbu zakonči jednoduchým "amen" (= staň se). Před tím, než se začnete modlit, můžeš spolužačkám vysvětlit, že modlitba je rozhovor s Bohem, v kterého věříš a který je všude s vámi. Že takový rozhovor vede člověka k tomu, aby se učil vážit si toho, co má, a zároveň si uvědomoval, že všechno sám neovlivní, ale to důležité - pokoj, radost, lásku,... - si může vyprosit. Můžeš třeba i říct, že to pro tebe hodně znamená, ale že pochopíš, když se modlit nebudou chtít a nebudeš se na ně kvůli tomu zlobit. (Pokud řeknou "ne", nebuď zklamaná. Víra je dar a ty se můžeš za své spolužačky dál modlit, aby nakonec Ježíše poznaly). Držíme palce a myslíme na Tebe.

Milá Maruško, Pán Ježíš nás učí lásce, která druhým přeje dobro. To, co popisuješ, jsou naše běžné lidské myšlenky (sobecké, moc lidsky vypočítavé), které nemají moc smysl. Moje rada je toto: jakmile tě napadnou takové myšlenky, v duchu říci střelnou modlitbu: Bože, žehnej mu, žehnej jí. A je to. Co je pro druhého dobré, co je pro něj vůle Boží, to nakonec nevíme, ale žehnat (svolávat na druhého Boží dobro), to dělat máme. Nakonec nás to osvobodí od nejrůznější nelásky, závisti atd. Přát dobro druhému, to je především mu přát spásu, nebe. A zde na zemi přát mu vše to, co mu ke spáse pomůže. A ještě poznámečku. Přát někomu jen do té míry, kolik mám já? To je trochu sobecké. Pán Ježíš nás učí: "Blaženější je dávat než dostávat. Dejte a bude vám dáno!" Můžeme to říci i takto: Přejte a bude vám přáno. Kdo přeje druhým, tomu přeje i Bůh. 

Ahoj Ado, tato otázka bývá opravdu častá. Dokonce na ni odpovídal P. Jenda Balík i do časopisu. Tak Ti jeho odpověď tlumočíme:

Proč je bolest na zemi a proč trpí nevinní (např. děti)? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnější byl sám Ježíš a ten smrt na kříži, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal všemu lidskému utrpení smysl. S Ježíšem se může každý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Ježíši. Bůh otec milovat nejvíce Ježíše a přesto byla jeho vůle, aby Ježíš jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boží lásky. Avšak v Ježíšově smrti nacházíme ještě jeden rozměr a objev. Smrtí lidský život nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, že i my budeme po své smrti žít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Ježíše nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a život věčný s Bohem, než si zachránit život, ale za cenu zrady Boha. Jak toto vysvětit spolužákům? Vede snad jen jedna cesta: nenechat se odradit neúspěchem a vyprávět jim o Ježíšovi a jeho smrti a zmrtvýchvstání. Prostě jen vyprávět Ježíšův příběh a zdůrazňovat, že jeho smrt byla opravdovou láskou, kterou Ježíš milovat nás lidi. Když bychom hovořili o zlu ve světě např. válkách, pak lze použít i tuto myšlenku: Bůh touží po tom, aby se lidé měli rádi, odpouštěli si, byli k sobě tolerantní - tedy, aby žili v míru. Ale lidé často vůli Boží přestupují a dělají druhým zlo, tak vnikají hádky, nepřátelství i války. Mnoho utrpení ve světě je tedy důsledkem toho, že lidé neberou Boha vážně a slouží svému egoismu. Shrnuto: Ježíš nikdy neřekl, že přišel bolest zrušit. Nepřišel ji zrušit, přišel dát bolesti a lidskému utrpení smysl. Ať se Ti daří ve všem, co Tě čeká.

Ahoj Míšo, protože tento seriál sama nesleduji, zeptala jsem na názor kamarádky, která má větší přehled. Řekla toto: "Záleží na tom, kolik člověku, který seriál sleduje, je let, a co si z toho odnese. Já osobně bych to určitě doporučila až tak od 15 let. Je to sice fantasy dobře a čtivě psaná, ale je to hodně o násilí, sexu, hře bez pravidel. Jde tam o získání moci a většinou vítězí ten, kdo je lstivější, prohnanější, víc bez ohledů na druhého a většina těch, co jsou aspoň trochu dobří, velice brzo umírá. Je to rozhodně určené spíš pro dospělé. Záleží, co si z toho kdo odnáší. Pokud by to mělo někoho vést k nějakým násilnostem nebo to v něm vzbuzovat nějaké představy atd., pak je lepší se tomu vyhnout, jako každému jinému pokušení. Pokud někoho baví ten příběh, pak to podle mě může klidně sledovat, ale asi až od určité vyzrálosti." Zbytek nechám na Tvém uvážení, je dobře, že nad takovými věcmi přemýšlíš a nesleduješ něco jenom proto, že to "sledují všichni". Z redakce Ti přejeme hezký den! ***

Milá Ano, křest knížky je takový termín, který označuje slavnostní prezentaci knížky. myslím si, že to není nic proti víře ani proti církvi. A s tím desaterem to také není nic špatného. V obojím případě používáme původní termíny v přenesené podobě. Protože jsme křesťané, tak je asi vhodné zbytečně tyto termíny nepoužívat právě proto, abychom dávali najevo, že znamenají ve skutečnosti něco mnohem, mnohem důležitějšího. Desatero? Proč nedělat pravidel více. :)) A se křtem? Já osobně, když nějakou knížku dávám na trh, nepoužívám slova křest, ale vždy hovořím o prezentaci.

Duchové existují. Kromě lidí stvořil Bůh anděle. Někteří andělé od Boha odpadli, to jsou zlí duchové. Dobří andělé nám pomáhají (anděl strážný). Zlí duchové mohou člověka pokoušet k odpadnutí od Boha, ke hříchu. Dobří andělé nám na cestě za Bohem pomáhají. Tedy svět andělů existuje. Modli se k svému andělu strážnému, pros ho o podporu a ochranu. Žij s Bohem, modli se, využívej svátosti, čtí Písmo. A pak se neboj zlého ducha. Ten nám vnuká špatné myšlenky a pokouší ke zlému. Ale kdo žije s Bohem, žije v milosti posvěcující, má kolem sebe jakoby ochrannou vrstvu, je Bohem chráněn od pokušení a má sílu pokušením, která v určité míře má každý, odolat. Dnes se často hovoří o zvláštnostech, které se stávají zcela mimořádně. Vymítání ďábla, tzv. exorcismus, ten je třeba pouze ve výjimečných případech, kdy se prokáže posedlost. V evangeliu Ježíš vyháněl zlé duchy. Je třeba si pamatovat, že svátosti (častá eucharistie a svátost smíření) působí v našem životě jako Boží energetická bomba a především tato milost Boží vyhání z našeho života zlého ducha. Dnes se setkáváme také s mnoha divnými knihami, které píší o andělech, světu andělů atd. Je to často jen slátanina a s vírou to nemá co společného. Takže nedej na ty různé zprávy z jedné či druhé strany, neboj se, ale žij intenzivně s Bohem.

Milá Lenny, když po svatém přijímání nic necítíš, je to normální. Nemusíme vždy pociťovat přítomnost Boha. Stav, kdy se nám srdce rozzáří Boží přítomností, je spíše něčím vzácným. Proto hovoříme o tom, že věříme - na základě ujištění Pána Ježíše, že je v eucharistii on. Věříme jeho slovům, i když necítíme lidským citem.