Ahoj Míšo, protože tento seriál sama nesleduji, zeptala jsem na názor kamarádky, která má větší přehled. Řekla toto: "Záleží na tom, kolik člověku, který seriál sleduje, je let, a co si z toho odnese. Já osobně bych to určitě doporučila až tak od 15 let. Je to sice fantasy dobře a čtivě psaná, ale je to hodně o násilí, sexu, hře bez pravidel. Jde tam o získání moci a většinou vítězí ten, kdo je lstivější, prohnanější, víc bez ohledů na druhého a většina těch, co jsou aspoň trochu dobří, velice brzo umírá. Je to rozhodně určené spíš pro dospělé. Záleží, co si z toho kdo odnáší. Pokud by to mělo někoho vést k nějakým násilnostem nebo to v něm vzbuzovat nějaké představy atd., pak je lepší se tomu vyhnout, jako každému jinému pokušení. Pokud někoho baví ten příběh, pak to podle mě může klidně sledovat, ale asi až od určité vyzrálosti." Zbytek nechám na Tvém uvážení, je dobře, že nad takovými věcmi přemýšlíš a nesleduješ něco jenom proto, že to "sledují všichni". Z redakce Ti přejeme hezký den! ***

Milá Ano, křest knížky je takový termín, který označuje slavnostní prezentaci knížky. myslím si, že to není nic proti víře ani proti církvi. A s tím desaterem to také není nic špatného. V obojím případě používáme původní termíny v přenesené podobě. Protože jsme křesťané, tak je asi vhodné zbytečně tyto termíny nepoužívat právě proto, abychom dávali najevo, že znamenají ve skutečnosti něco mnohem, mnohem důležitějšího. Desatero? Proč nedělat pravidel více. :)) A se křtem? Já osobně, když nějakou knížku dávám na trh, nepoužívám slova křest, ale vždy hovořím o prezentaci.

Duchové existují. Kromě lidí stvořil Bůh anděle. Někteří andělé od Boha odpadli, to jsou zlí duchové. Dobří andělé nám pomáhají (anděl strážný). Zlí duchové mohou člověka pokoušet k odpadnutí od Boha, ke hříchu. Dobří andělé nám na cestě za Bohem pomáhají. Tedy svět andělů existuje. Modli se k svému andělu strážnému, pros ho o podporu a ochranu. Žij s Bohem, modli se, využívej svátosti, čtí Písmo. A pak se neboj zlého ducha. Ten nám vnuká špatné myšlenky a pokouší ke zlému. Ale kdo žije s Bohem, žije v milosti posvěcující, má kolem sebe jakoby ochrannou vrstvu, je Bohem chráněn od pokušení a má sílu pokušením, která v určité míře má každý, odolat. Dnes se často hovoří o zvláštnostech, které se stávají zcela mimořádně. Vymítání ďábla, tzv. exorcismus, ten je třeba pouze ve výjimečných případech, kdy se prokáže posedlost. V evangeliu Ježíš vyháněl zlé duchy. Je třeba si pamatovat, že svátosti (častá eucharistie a svátost smíření) působí v našem životě jako Boží energetická bomba a především tato milost Boží vyhání z našeho života zlého ducha. Dnes se setkáváme také s mnoha divnými knihami, které píší o andělech, světu andělů atd. Je to často jen slátanina a s vírou to nemá co společného. Takže nedej na ty různé zprávy z jedné či druhé strany, neboj se, ale žij intenzivně s Bohem.

Milá Lenny, když po svatém přijímání nic necítíš, je to normální. Nemusíme vždy pociťovat přítomnost Boha. Stav, kdy se nám srdce rozzáří Boží přítomností, je spíše něčím vzácným. Proto hovoříme o tom, že věříme - na základě ujištění Pána Ježíše, že je v eucharistii on. Věříme jeho slovům, i když necítíme lidským citem.

Koho duši vyvoláme? Nevíme. A možná je to opravdu ďábel. Vyvolávání duchů je tedy více pověra, něco nejistého než něco racionálního a skutečného. Je to pro člověka nebezpečná půda pod nohama

 Milá Nikol,

obecně se dá říci, že sexuální výchova patří do výchovy prorodinné a do výchovy k etickému chování. Takové programy, které jsou schválené MŠMT existují. Problém spočívá ale v tom, že se dnes lavinovitě šíří po školách takové programy sexuální výchovy, které jsou zcestné. V čem? Oddělují sex od lásky, od početí, od rodiny; hovoří jen o bezpečném sexu atd.

Milá anonymko, svatý Augustin na to měl řešení: milovat hříšníka a nenávidět hřích. Mít rád druhého člověka neznamená schvalovat hřích, naopak! Mít rád znamená každému přát spásu a Boží milost a k tomu napomáhat mimo jiné i modlitbou a tím, že dotyčného vedeme k lítosti. Podle Písma se máme modlit za představitele státu. Jinak se totiž dostaneme do situace, kdy mocné světa nenávidíme a přejeme jim to nejhorší. A to není Ježíšův styl.

 Milá Maruško, 

výtečná otázka. Odpověď je jednoduchá: solidní modlitba vyžaduje oba způsoby. Naučené modlitby jsou většinou super a stačí se nad nimi zamyslet, aby člověk zjistil, jak jsou bohaté. Otčenáš je přímo od Ježíše a Zdrávas Maria je přímo biblická modlitba. Tyto naučené modlitby jsou takovou kostrou. Modlitba svými slovy je také důležitá, protože dává průchod osobním citům k Ježíšovi. Je ale vhodné se učit ještě další modlitbě - rozjímavé. To si člověk vyčlení řekněme 15 minut času v tichu (nejlépe každý den nebo alespoň více dní v týdnu). Musí si říci přesně, kdy a kde se bude takto soustřeďovat. Poprosí Ducha svatého o vedení, přečte si kousek Písma nebo solidní knihy (např. slov papežů k mladým) a chvíli nad textem přemýšlí. Pak na jeho základě začne hovořit s Ježíšem. Kdo takovouto modlitbu začne, postupně se dostane do zcela nového druhu modlitby - spočívat na srdci Pána Ježíše, naslouchat mu, být s ním. Ne vždy se takováto modlitba povede, ale kdo vytrvá, zjistí, jak je krásné pravidelné "randění" s Ježíšem.