Milá Maruško, Pán Ježíš nás učí lásce, která druhým přeje dobro. To, co popisuješ, jsou naše běžné lidské myšlenky (sobecké, moc lidsky vypočítavé), které nemají moc smysl. Moje rada je toto: jakmile tě napadnou takové myšlenky, v duchu říci střelnou modlitbu: Bože, žehnej mu, žehnej jí. A je to. Co je pro druhého dobré, co je pro něj vůle Boží, to nakonec nevíme, ale žehnat (svolávat na druhého Boží dobro), to dělat máme. Nakonec nás to osvobodí od nejrůznější nelásky, závisti atd. Přát dobro druhému, to je především mu přát spásu, nebe. A zde na zemi přát mu vše to, co mu ke spáse pomůže. A ještě poznámečku. Přát někomu jen do té míry, kolik mám já? To je trochu sobecké. Pán Ježíš nás učí: "Blaženější je dávat než dostávat. Dejte a bude vám dáno!" Můžeme to říci i takto: Přejte a bude vám přáno. Kdo přeje druhým, tomu přeje i Bůh. 

Ahoj Ado, tato otázka bývá opravdu častá. Dokonce na ni odpovídal P. Jenda Balík i do časopisu. Tak Ti jeho odpověď tlumočíme:

Proč je bolest na zemi a proč trpí nevinní (např. děti)? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnější byl sám Ježíš a ten smrt na kříži, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal všemu lidskému utrpení smysl. S Ježíšem se může každý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Ježíši. Bůh otec milovat nejvíce Ježíše a přesto byla jeho vůle, aby Ježíš jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boží lásky. Avšak v Ježíšově smrti nacházíme ještě jeden rozměr a objev. Smrtí lidský život nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, že i my budeme po své smrti žít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Ježíše nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a život věčný s Bohem, než si zachránit život, ale za cenu zrady Boha. Jak toto vysvětit spolužákům? Vede snad jen jedna cesta: nenechat se odradit neúspěchem a vyprávět jim o Ježíšovi a jeho smrti a zmrtvýchvstání. Prostě jen vyprávět Ježíšův příběh a zdůrazňovat, že jeho smrt byla opravdovou láskou, kterou Ježíš milovat nás lidi. Když bychom hovořili o zlu ve světě např. válkách, pak lze použít i tuto myšlenku: Bůh touží po tom, aby se lidé měli rádi, odpouštěli si, byli k sobě tolerantní - tedy, aby žili v míru. Ale lidé často vůli Boží přestupují a dělají druhým zlo, tak vnikají hádky, nepřátelství i války. Mnoho utrpení ve světě je tedy důsledkem toho, že lidé neberou Boha vážně a slouží svému egoismu. Shrnuto: Ježíš nikdy neřekl, že přišel bolest zrušit. Nepřišel ji zrušit, přišel dát bolesti a lidskému utrpení smysl. Ať se Ti daří ve všem, co Tě čeká.

Ahoj Míšo, protože tento seriál sama nesleduji, zeptala jsem na názor kamarádky, která má větší přehled. Řekla toto: "Záleží na tom, kolik člověku, který seriál sleduje, je let, a co si z toho odnese. Já osobně bych to určitě doporučila až tak od 15 let. Je to sice fantasy dobře a čtivě psaná, ale je to hodně o násilí, sexu, hře bez pravidel. Jde tam o získání moci a většinou vítězí ten, kdo je lstivější, prohnanější, víc bez ohledů na druhého a většina těch, co jsou aspoň trochu dobří, velice brzo umírá. Je to rozhodně určené spíš pro dospělé. Záleží, co si z toho kdo odnáší. Pokud by to mělo někoho vést k nějakým násilnostem nebo to v něm vzbuzovat nějaké představy atd., pak je lepší se tomu vyhnout, jako každému jinému pokušení. Pokud někoho baví ten příběh, pak to podle mě může klidně sledovat, ale asi až od určité vyzrálosti." Zbytek nechám na Tvém uvážení, je dobře, že nad takovými věcmi přemýšlíš a nesleduješ něco jenom proto, že to "sledují všichni". Z redakce Ti přejeme hezký den! ***

Milá Ano, křest knížky je takový termín, který označuje slavnostní prezentaci knížky. myslím si, že to není nic proti víře ani proti církvi. A s tím desaterem to také není nic špatného. V obojím případě používáme původní termíny v přenesené podobě. Protože jsme křesťané, tak je asi vhodné zbytečně tyto termíny nepoužívat právě proto, abychom dávali najevo, že znamenají ve skutečnosti něco mnohem, mnohem důležitějšího. Desatero? Proč nedělat pravidel více. :)) A se křtem? Já osobně, když nějakou knížku dávám na trh, nepoužívám slova křest, ale vždy hovořím o prezentaci.

Duchové existují. Kromě lidí stvořil Bůh anděle. Někteří andělé od Boha odpadli, to jsou zlí duchové. Dobří andělé nám pomáhají (anděl strážný). Zlí duchové mohou člověka pokoušet k odpadnutí od Boha, ke hříchu. Dobří andělé nám na cestě za Bohem pomáhají. Tedy svět andělů existuje. Modli se k svému andělu strážnému, pros ho o podporu a ochranu. Žij s Bohem, modli se, využívej svátosti, čtí Písmo. A pak se neboj zlého ducha. Ten nám vnuká špatné myšlenky a pokouší ke zlému. Ale kdo žije s Bohem, žije v milosti posvěcující, má kolem sebe jakoby ochrannou vrstvu, je Bohem chráněn od pokušení a má sílu pokušením, která v určité míře má každý, odolat. Dnes se často hovoří o zvláštnostech, které se stávají zcela mimořádně. Vymítání ďábla, tzv. exorcismus, ten je třeba pouze ve výjimečných případech, kdy se prokáže posedlost. V evangeliu Ježíš vyháněl zlé duchy. Je třeba si pamatovat, že svátosti (častá eucharistie a svátost smíření) působí v našem životě jako Boží energetická bomba a především tato milost Boží vyhání z našeho života zlého ducha. Dnes se setkáváme také s mnoha divnými knihami, které píší o andělech, světu andělů atd. Je to často jen slátanina a s vírou to nemá co společného. Takže nedej na ty různé zprávy z jedné či druhé strany, neboj se, ale žij intenzivně s Bohem.

Milá Lenny, když po svatém přijímání nic necítíš, je to normální. Nemusíme vždy pociťovat přítomnost Boha. Stav, kdy se nám srdce rozzáří Boží přítomností, je spíše něčím vzácným. Proto hovoříme o tom, že věříme - na základě ujištění Pána Ježíše, že je v eucharistii on. Věříme jeho slovům, i když necítíme lidským citem.

Koho duši vyvoláme? Nevíme. A možná je to opravdu ďábel. Vyvolávání duchů je tedy více pověra, něco nejistého než něco racionálního a skutečného. Je to pro člověka nebezpečná půda pod nohama

 Milá Nikol,

obecně se dá říci, že sexuální výchova patří do výchovy prorodinné a do výchovy k etickému chování. Takové programy, které jsou schválené MŠMT existují. Problém spočívá ale v tom, že se dnes lavinovitě šíří po školách takové programy sexuální výchovy, které jsou zcestné. V čem? Oddělují sex od lásky, od početí, od rodiny; hovoří jen o bezpečném sexu atd.