Maruško,

jsi zvídavá a pokládáš zajímavou otázku. Myslím, že k odpovědi může pomoci příklad z přírody: seménko je zasazeno, vzklíčí, pak vyžene nad povrch země a postupně z něj vyroste krásný keř. Seménko je ve velikém ohrožení, že nevzklíčí, že bude ušlapáno atd. Ale keř už je keřem. Celé stvoření bylo na počátku takovým seménkem. Mělo dorůst do plnosti spojení s Bohem a i po hříchu má stejný úkol - dorůst, na základě milosti Ježíše Krista, do plnosti spojení s Bohem. To spojení bude opravdu tak silné a svoboda člověka tak vyspělá, že bude v nebi každý (andělé i lidé) naplno, svobodně a v radosti sdílet společenství lásky s Bohem; a nikoho ani nenapadne, že by měl chtít něco jiného, protože bude svobodně prožívat nekonečnou radost.  Můžeš si pročíst list Římanům 8 kapitolu. Tak to vše je řečeno.

Milá Mončo,

katolíci z Bible pochopitelně vycházejí. Ono záleží ale především na tom, jak se Bible vykládá. V církvi katolické věříme, že výklad Bible je svěřen především biskupům spojeným s papežem. Konec konců, díky nim dnes také víme, jaké knihy do Bible patří a jaké ne. Mimo jiné je pro nás také důležité, jak Písmo vykládali v církvi dříve, na počátku, v prvních staletích. Proto v zásadních věcech všichni katolíci vykládají Bibli
stejně. Tento dar církev bratrská nemá. Proto si všimni, že mnohé vykládá každý kazatel po svém. A pak je zde ještě jeden pohled: když Pán Ježíš řekne apoštolům: "Komu hříchy odpustíte, tomu budou odpuštěny ," (Jan 20.23), proč nemají různé církve tedy svátost smíření? Proč nejsou věrni Písmu?

A teď konkrétné k Tvým dalších podotázkám.

a) očistec
V Písmu je řečeno: např. Mt 12,32 - nebude mu odpuštěno ani v tomto, ani v budoucím věku. Tedy i po smrti je možné nějaké očištění. Proto se ujal ihned na začátku církve zvyk, modlit se za zemřelé a tím jim pomáhat přímluvnou modlitbou. Píší o tom ti nejstarší autoři (např. Ambrož, jan Zlatoústý, Augustin...). Lidé, kteří zemřeli smíření s Bohem, ale něco jim do plnosti chybí, se ocitají ve zvláštním stavu, kterému říkáme očistec, a můžeme jim přímluvnou modlitbou pomoci. Očístec je tedy místo, kde člověk, který zemřel v přátelství s Bohem, dozrává do potřebné intenzity lásky k Bohu.

b) modlitba ke svatým

Mrtví jsou u Boha, tedy pokud jsou v nebi. To znamená, že oni stále žijí. Můžeme s nimi v modlitbě komunikovat. Pán Ježíš říká: "Shodnou-li se dva z vás na zemi v prosbě o jakoukoli věc, můj nebeský Otec jim to učiní (Mt 18,19). Bohu je společná modlitba velice milá. Mohu se spojit a modlit společně za něco s kamarádem? Ano. A proč bych se nemohl spojit s kamarádem, který je (jak doufám) v nebi či s Marií? Modlíme se s Marií, se svatými, s andělem strážným k Bohu Otci, od kterého jediného očekávám pomoc. Když se říká, že se modlím k Marii, k svatým, k andělu strážnému, tak to vlastně jen říká to, že s nimi rozmlouvám, prosím je, aby se oni se mnou a za mě modlili k Bohu otci.

Každý může s Bohem hovořit - v modlitbě. To je přeci jasné. A do nebe se jistě dostanou i lidé, kteří poctivě žili (podle svého svědomí), ale třeba nebyli ani pokřtění nebi žili v jiné víře. Ale to je už tajemství Božího milosrdenství. Z Písma jasně víme, že ke spáse vede: uvěřit, dát se pokřtít a žít podle víry (Mk 16,16; Lk 6,47)

A ještě jedna malá rada. Čti katechismus (třeba YOUCAT). Budeš vidět, co a proč církev učí a jak je to vše Biblické.

Milá Anonymko0,

a) omyl, nesprávným jednáním a hříchem je především spát s někým před svatbou, tedy mimo manželství.
b) používat kondom a tzv. přerušovanou soulož, je samozřejmě také špatné a hříšné.

Jak vysvětlit kamarádce, že spát s někým před svatbou není vhodné? Je to obtížné. Je-li věřící, můžeš použít i věci z Bible. Psali jsme o tom před časem v IN!u. Zkrácenou verzi odpovědi na otázku "Proč patří sex až do manželství?" najdeš také v poradně Láska: http://www.in.cz/poradna/?idPoradny=1&idPrispevku=90

Proč je kondom či přerušovaná soulož a vůbec antikoncepce špatná? Protože manželská láska (včetně sa sexu) má dva cíle: aby manželé prožili vzájemnou lásku a aby darovali život. Život je dar Boží. Ale nelze se milovat a životu bránit. To bychom sex žili jen a jen konzumně, ale ne odpovědně. Člověk se má milovat v manželství tehdy, když je to výraz vzájemné lásky (ne jen pudu - tzn. potřebuji ukojit svou sexualitu a ten druhý je jako takový nástroj; když druhého nemám, použiji na ukojení nástroj jiný - umělý, nevěstinec atd.) a když je možné se otevřít početí.
Mimo jiné, žít před svatobou sex znamená, že se neučíme ovládat. A ovládání k lásce přece ptaří. Jak pak vydržíme v manželství věrnost, a to i dlouhá období, kdy je nemožné spolu se milovat (nemoc, rizikové těhotenství..)?

Milá Lee,

každý musí víru nejen přijímat jako danou záležitost, ale musí se k víře i propracovávat, uvažovat o ní a studovat ji. Křesťanství tím, že dává možnost poznat Boha-stvořitele a lásku, ukazuje člověku cestu k naplněnému a smysluplnému životu. Přijmout křesťanství povrchně může někdy vypadat, že jsem přijal nějaký soubor pravidel. Ale tak to není. Křesťanství je vztah s Ježíšem a na základě tohoto vztahu určitý životní styl.

Proč věříš v Krista? Možná proto, že Ti víru předali rodiče. Proč věříš? Protože jsi se setkala s Ježíšem, poznala jsi jeho lásku.

Víra je vztah s Ježíšem. Každý vztah rozvíjíme: modlitbou (chodit s Pánem na rande), studiem (už jsi pročetla YOUCAT?) a hovořením o víře s druhými (chodíš do spolča? máš věřící kamarády?).

Jak vysvětlit pravidla, která nám víra pak ukazuje?  Auto je udělané na to, aby jelo po kolech dopředu, dozadu, zatáčelo. To je pro něj normální. Je to pravidlo auta. Omezuje? Jistým způsobem ano, ale právě proto, aby auto sloužilo člověku. A co když auto jede po střeše? To je vlastně havárie. Ale pro tu nebylo auto vymýšleno. Havárie není svoboda, ale zneužití auta, zneužití svobody.

Anarchie či satanismus je zneužití svobody právě proto, že odporuje plánu Boha Stvořitele. A proto je to volba, která nevede k vnitřnímu štěstí a k věčnosti s Bohem.

Milá Tess.

No, to je právě ono. Jakmile se ztišíme, začneme vše, co v sobě máme, jakoby přežvykovat. K tomu se začnou v našem nitru vynořovat i různé myšlenky. Věnovat se sobě v duchovním významu představuje to, že se člověk více setkává s Pánem. Exercicie či duchovní obnova je taková delší návštěva u Ježíše. V takovém čase se více modlíme – spíše sedíme a Pánu nasloucháme. Tomuto ztišení se před Pánem se ale učíme. Někdy to jde, jindy moc ne. Co dělat, když přijdou různé myšlenky? Jsou-li úplně hloupé (myslet na řízek k obědu, myslet na film) necháme je být a opět se soustředíme na Pána. Zneklidňuje-li nás něco minulého – ihned říci v duchu: Pane, dávám to do Tvého milosrdenství. Napadne-li nás myšlenka na současnost či budoucnost, ihned říci v duchu: Pane toto, tuto osobu, tuto událost, Ti odevzdávám do Tvé lásky. Ty se o vše postarej. A pak během exercicií a duchovní obnovy je nám k dispozici kněz a s ním je třeba myšlenky, které se v nás vynořují, konzultovat. Říká se tomu duchovní rozhovor. Může se totiž stát, že se v myšlenkách začínáme ubírat špatnou cestou (pokušení) nebo se v nich začne vynořovat nějaké Boží slovo právě pro nás, třeba nějaké povolání.

Milá M,

islám je velice složitý, protože je to náboženství, které si vybralo z židovství a z křesťanství jen to, co se zakladatelovi zdálo dobré.

Pannu Marii vzývají jako matku významného proroka (Ježíše). Ale ne jako matku Boha. A ctí ji velice.

Jejich pohled na křesťany není moc pozitivní. Je to dnes zvláště proto, že oni nedokážou rozlišovat západní kulturu (mnohdy upadlou – rozpad rodiny, zabíjení dětí) a křesťanství. Spojují to pospolu a tak berou mnohé negativní rysy naší západní kultury (třeba západní války proti nim, viz. Irák) jako projev křesťanství.

Bohu díky, dnes je doba, kdy je ze všech stran možné vnímat touhu po komunikaci. Není to pochopitelně snadné, ale touha představitelů náboženství po dialogu a míru ve světě je důležitá. Stačí vzpomenout na nedávnou modlitbu papeže za mír s židy i muslimy v Římě (tedy každý se modlil zvlášť).

Milá M., názor církve? Oficielní neexistuje, protože církev počítá s tím, že máme rozum a umíme ho používat. Obecně se dá o tomto filmu říci, že je tam děj vymyšlený, používají se tam historické omyly a nepravdy a vše se tváří jako skutečnost. V tom je trochu problém, protože mnoho lidí si nedá práci, aby zjistilo opravdové historické zkutečnosti a prostě si řeknou: bylo to ve filmu, tak je to pravda. Ale takového myšlení (nebo spíše nemyšlení), je obecně nebezpečné. Uvěříme snadno i hloupostem, protože dostatečně nepoužíváme kritický rozum = nezjišťujeme si, zda to, co se nám předkládá, odpovídá realitě, a je tedy důvěryhodné. 

 Ahoj Paty, myslíme si, že úplně nejlepší bude, když se pomodlíš vlastními slovy - na začátku můžeš poděkovat za dnešní den, za všechno, co jste v něm mohli na výletě prožít (klidně můžeš vyzvat i spolužačky, aby se zapojily - aby popřemýšlely, co jim dneska udělalo radost a co se jim líbilo a pak za to - třeba jen stručně - poděkovaly). Potom můžeš poděkovat za to, že máš tak dobré kamarádky a třeba i za učitele. No a nakonec poprosit za další den, aby se nikomu nic nestalo, abyste měli dostatek sil nebo třeba aby bylo hezké počasí apod. Také můžeš poprosit o ochranu pro všechny blízké, kteří jsou doma. Znova se můžeš spolužaček zeptat, jestli by chtěly za něco poprosit, ale nenuť je, aby něco říkaly. Modlitbu zakonči jednoduchým "amen" (= staň se). Před tím, než se začnete modlit, můžeš spolužačkám vysvětlit, že modlitba je rozhovor s Bohem, v kterého věříš a který je všude s vámi. Že takový rozhovor vede člověka k tomu, aby se učil vážit si toho, co má, a zároveň si uvědomoval, že všechno sám neovlivní, ale to důležité - pokoj, radost, lásku,... - si může vyprosit. Můžeš třeba i říct, že to pro tebe hodně znamená, ale že pochopíš, když se modlit nebudou chtít a nebudeš se na ně kvůli tomu zlobit. (Pokud řeknou "ne", nebuď zklamaná. Víra je dar a ty se můžeš za své spolužačky dál modlit, aby nakonec Ježíše poznaly). Držíme palce a myslíme na Tebe.

Milá Maruško, Pán Ježíš nás učí lásce, která druhým přeje dobro. To, co popisuješ, jsou naše běžné lidské myšlenky (sobecké, moc lidsky vypočítavé), které nemají moc smysl. Moje rada je toto: jakmile tě napadnou takové myšlenky, v duchu říci střelnou modlitbu: Bože, žehnej mu, žehnej jí. A je to. Co je pro druhého dobré, co je pro něj vůle Boží, to nakonec nevíme, ale žehnat (svolávat na druhého Boží dobro), to dělat máme. Nakonec nás to osvobodí od nejrůznější nelásky, závisti atd. Přát dobro druhému, to je především mu přát spásu, nebe. A zde na zemi přát mu vše to, co mu ke spáse pomůže. A ještě poznámečku. Přát někomu jen do té míry, kolik mám já? To je trochu sobecké. Pán Ježíš nás učí: "Blaženější je dávat než dostávat. Dejte a bude vám dáno!" Můžeme to říci i takto: Přejte a bude vám přáno. Kdo přeje druhým, tomu přeje i Bůh. 

Ahoj Ado, tato otázka bývá opravdu častá. Dokonce na ni odpovídal P. Jenda Balík i do časopisu. Tak Ti jeho odpověď tlumočíme:

Proč je bolest na zemi a proč trpí nevinní (např. děti)? Na to je jediná odpověď víry: nejnevinnější byl sám Ježíš a ten smrt na kříži, bolest a utrpení přijal dobrovolně z lásky, aby dal všemu lidskému utrpení smysl. S Ježíšem se může každý trpící sjednotit - prostě si říci: moje bolest je i Tvoje, Ježíši. Bůh otec milovat nejvíce Ježíše a přesto byla jeho vůle, aby Ježíš jako člověk byl umučený a umřel. Je to tajemství velikosti Boží lásky. Avšak v Ježíšově smrti nacházíme ještě jeden rozměr a objev. Smrtí lidský život nekončí, ale začíná se nová etapa - věčnost. Ježíšovo zmrtvýchvstání je pro nás lidi nadějí, že i my budeme po své smrti žít v přátelství s Bohem. Utrpení je pro lidi temné a tajemné, ale ve víře v Ježíše nalézáme odpověď. Proto i mnoho svatých volilo raději smrt a život věčný s Bohem, než si zachránit život, ale za cenu zrady Boha. Jak toto vysvětit spolužákům? Vede snad jen jedna cesta: nenechat se odradit neúspěchem a vyprávět jim o Ježíšovi a jeho smrti a zmrtvýchvstání. Prostě jen vyprávět Ježíšův příběh a zdůrazňovat, že jeho smrt byla opravdovou láskou, kterou Ježíš milovat nás lidi. Když bychom hovořili o zlu ve světě např. válkách, pak lze použít i tuto myšlenku: Bůh touží po tom, aby se lidé měli rádi, odpouštěli si, byli k sobě tolerantní - tedy, aby žili v míru. Ale lidé často vůli Boží přestupují a dělají druhým zlo, tak vnikají hádky, nepřátelství i války. Mnoho utrpení ve světě je tedy důsledkem toho, že lidé neberou Boha vážně a slouží svému egoismu. Shrnuto: Ježíš nikdy neřekl, že přišel bolest zrušit. Nepřišel ji zrušit, přišel dát bolesti a lidskému utrpení smysl. Ať se Ti daří ve všem, co Tě čeká.