S Facebookem je to také tak. Je třeba všeho užívat moudře a s mírou.

Milá Le, 

Milá lady lai,

když se chce chlapec nebo muž stát knězem, musí absolvovat jednak vědeckou přípravu, tedy vystudovat teologickou fakultu (pětiletý magisterský obor "Katolická teologie"), a také duchovně formační přípravu, která se získává v tzv. kněžském semináři, v němž kandidát kněžství při svém studiu žije. Před studiem teologie a pobytem v semináři se žádá ještě roční pobyt v teologickém konviktu, tedy jakýsi přípravný rok. Celkem se tedy připravuje na kněžství 6 let, poté následuje (nižší) jáhenské svěcení a (zpravidla) rok jáhenské služby. Teprve poté přijímá jáhen z rukou biskupa kněžské svěcení.

A pak si přečti první kapitoly evangelia podle Lukáše. Tam najdeš základ modlitby, kterou se modlíme velice rádi: Zdrávas Maria. No a nauč se tuto modlitbu modlit každý den. A pak po nějaké době se nauč i nejstarší modlitbu k Panně Marii: Pod ochranu Tvou. Ale pozor, tyto modlitby jsou mimořádné, ale s Marií je možné si povídat i jen tak normálně: svěřovat jí své obtíže, problémy, hledání, ale i se s ní radovat atd. Modlitba, to není drmolení frází, modlitba je důvěrný rozhovor, přátelské setkání. Občas si s Marií tedy povídej.
No, a můžeš si o ní i něco přečíst např.
GILBERT, G. Setkání s Marií. Karmelitánské nakladatelství 2002.
GILBERT, G. Růženec světla – Meditace inspirované Biblí i všedním životem. Karmelitánské nakladatelství 2006.
Před časem jsem o Marii a růženci napsal též knížečku: Objevit tajemství růžence. Vyšla v roce 2003 a pak v roce 2011 v Matici Cyrilometodějské a jistě někde na faře bude.

Milá Aquarelko,

nevím, podle čehá máš pocit, že by katolíci zacházali s druhými křesťany tak jako by křesťané nebyli. Možná máš nějakou negativní osobní zkušenost.

Obecně je třeba jasně říci, že v současných křesťanských církvích existuje touha, jistě vzbuzovaná Duchem Božím, po jednotě. Katolická církev a papežové pro to dělají co mohou. Nedávno papež navštívil soukromě jednoho ze svých známých, který je pastorem jedné církve nědaleko Říma.

Ovšem touha po jednotě neznamená, že veškeré rozdíly jsou pryč. Jednota ano, ale vždy v pravdě, tedy ve věrnosti Písmu a Duchu svatému. A to není vůbec tak snadné. Je třeba hodně modliteb. Pokud se jedná o křesťany, pak křest je platný u všech stejně. Ale co eucharistie? Tam je problém. Zázrak proměnění kousku chleba v Krista není vůbec záležitost lidí, ale Boha, který k tomu zvolil službu kněží. Proto je eucharistie pouze tam, kde je svátost kněžství. Tady vidíš, že cesta k jednotě má také kříže rozdělení, které musíme nést s důvěrou, že Pán je jednou promění. Touha po jednotě nás vede k modlitbě, ke vzájmenému poznávání, ale také k tomu, znát dobře svou vlastní víru.