Milá tyno,

jáhen (ať už je jeho svěcení pouze předstupněm kněžského a nebo je to jáhen trvalý, který už dál nepokračuje a zůstává jáhnem), může ve farnosti křtít, kázat při mši svaté, připravovat na křest rodiče, vést přípravu snoubenců, a to vždy se souhlasem faráře. Může také asistovat při mši a udělovat svátostné požehnání monstrancí. 

Naopak nemůže sloužit mši svatou (předsedat slavení eucharistie), nemůže zpovídat a dávat rozhřešení a udělovat svátost pomazání nemocných. To může vykonávat jenom člověk s kněžským svěcením. 

Přejeme pokojné adventní dny.

Milá Klárko,

jak víme, že víly existují jen v pohádkách? Ze zkušenosti a z Bible. Protože z Bible poznáváme, že Bůh stvořil člověka a anděly, ale o vílách tam nic není. Je jasné, že dítě věří ve všechny možné bytosti. Je to tak správné a patří to k určitému věku. Ty se stáváš nyní dospělou, tedy postupně se na svět začneš dívat více očima zralého a racionálnho, kriticky zkoumajícího, člověka. To neznamená, že bys měla ztratit jako dospělá smysl pro tajemství. Ale na druhé straně by bylo divné, kdybys bez rozumového zdůvodnění přijímala něco, o čem nám rozum jasně říká, že to tak není. 

Mnoho lidí dnes sice v Boha nevěří, ale přijímají a věří v nejrůznější hlouposti. Chovají se vlastně velice nekriticky a jdou pouze za tím, co se jim právě v danou chvíli líbí. 

A že bylo jablíčko nakouslé? A proč by to nemohl udělat právě kreček nebo nějaká myš?   

Milá Opičko,

na podobnou otázku před nedávnem odpovídal P. Jan Balík, tak snad jeho odpověď pomůže i Tobě:

Z Písma víme, že Bůh stvořil svět z ničeho, prostě proto, že chtěl. Ale jak ho stvořil, to nevíme. To zjišťuje fyzika, astronomie a další vědy. Zatím existují ve vědeckém světě samé hypotézy, tedy více či méně přesné dohady. Ti, co říkají, že se vše vyvinulo z ničeho, samovolně, náhodou, ti patří spíše do říše pohádek. Normálně víme, že když se něco děje, má to příčinu. Auto samo nesjede do příkopu, bábovka se sama nespálí. Tedy i za vznikem světa a člověka musí logicky být příčina - Bůh stvořitel. A to nám říká jasně Bible.

Člověk je vrcholem stvoření právě proto, že byl stvořen k podobě Boží. Když Bůh stvořil člověka, spojil hmotu s duchem. Kdykoliv je počat nový lidský život, Bůh tvoří novou originální duši. Jak Bůh stvořil prvního člověka, nevíme přesně. Proto můžeme klidně zastávat názor, který má tvá maminka. I kdyby se hmota vyvíjela a vyvíjela, bez vdechnutí duše od Boha by se člověkem nestala. 

v tomto případě to hřích nebyl, ale nebylo to moudré a opatrné. Hříchem by to bylo, kdybys to dělala často a "ujížděla" bys na tom. Proto příště, až si vzpomeneš na něco, o čem víš, že je to špatné, přestaň o tom přemýšlet. Prostě se rozhodni a přepni v hlavě na jiný program = začni přemýšlet nad něčím jiným.

Milá Lucko,

máš několik otázek, na které se pokusím odpovědět.

ad 1) Představovat si kluka bez oblečení? Podívej, každého člověka napadne spousta hloupostí a někdy i hříšných myšlenek. Že nás to napadne, to hřích není. Hříchem by bylo, kdybychom tyto myšlenky přivolávali a libovali si v nich. Jakmile zjistíš, že myšlenka, která tě napadla, není dobrá, prostě nad ní přestaň přemýšlet. To se dělá tak, že mozek zaměstnáš něčím jiným, jiným tématem.

ad 2) Přebrat kluka jiné holce? To moc dobré není. Tady by se mělo hovořit i o hříchu. Ty bys asi také nebyla nadšená z toho, kdyby ti tvého kluka přebrala jiná. Ale neboj, toho svého jistě jednou objevíš.

ad 3) Hříchem není to, co zjišťujeme z toho důvodu, že to prostě potřebujeme znát. Podívat se tedy do nějaké solidní učebnice anatomie není hřích. Vidět nějaké významné umělecké dílo, kde je muž nahý (např. David od Michelangela), to je též možné. Na druhé straně jsme často příliš zvědaví a chceme vědět zbytečně moc podrobností. Obecně platí, že je třeba ohledně sexuality opatrnost. Tedy znát to, co je třeba, ale moc se v tom nevyžívat. Někdy nás druhé pohlaví dráždí proto, že nevíme to, co bychom vědět měli; na druhé straně i vědomosti mohou přivolávat zbytečné myšlenky a pokušení. Tedy opatrnost je na místě. A je třeba naučit se ovládat myšlenky, jak jsem psal výše. 

Milá Julie,

jméno si můžeš měnit podle svého rozhodnutí. V tom jsme v církvi zcela svvobodní. Takže si kidně vyber to své, které se ti bude líbit, a až budeš plnoletá, tak si ho změň. Ale Julie je krásné jméno. Mně se líbí. Na internetu najdeš jeho různé výklady.

Ještě jednu poznámku. Když jsme křtěni, dostáváme jméno po nějakém světci, který se pak za nás v nebi přimlouvá. Tomu jménu říkáme křestní jméno. Někdy je stejné s naším jménem, jindy máme jména dvě. A s tou svatou, která je tvou patronkou, je dobré být velká kamarádka. Ona Ti moc a moc ráda bude celý život vyprošovat u Boha pomoc a požehnání.  

Milá Evo,

hřích to jistě nebyl. Ježíš měl přes bedra stejně roušku. Podívej, takovéto myšlenky nás někdy napadnou. Když si uvědomíme, že to není asi úplně vhodné takovéto myšlenky rozvíjet, tak se učíme prostě přeladit v mozku na jiné myšlenky. V tomto konkrétním případě se třeba začít v duchu dívat na Marii nebo na vojáky.

Milá Verčo,

děkuji Ti za tak důležitou otázku. Divné myšlenky napadají občas každého. S tím se nedá nic dělat. Co s nimi? Pokud jsou to takové, o kterých píšeš, jakmile si uvědomíš, že je to vlastně hloupost a pokušení, lék je jediný: ihned na to přestat myslet. A jak se to podaří? Přinutit hlavu myslet na něco jiného. V tomto konkrétním případě třeba říci: Pane, miluji Tě. Pán můj a Bůh můj. Jindy opravdu začít myslet na něco zcela jiného nebo začít počítat po třech. Prostě, zapnout v mozku "jiný program". Po nějaké době takové myšlenky pak zpravidla přestanou otravovat. A i když někdy otravují stále znovu, prostě vždy je znovu a znovu zahnat tím, že začneš myslet na něco jiného.

Naše nitro by mělo být jako síto, které něco propustí a něco ne. V mládí se učíme právě tomu, co je nutné propusit do vědomí a co je třeba ihned odmítnout jako pokušení či jako hlopost (např. myslet při proměňování na řízek, uvažovat o skočení z věže). 

To, že Tě takové věci napadnou, není žádný hřích. Hřích by to bylo až tehdy, kdyby člověk s myšlenkou souhlasil a liboval by si v ní.

Před pár lety jsem o tomto napsal pro mladé lidi knížečku: Máš na víc. Vyšla u Paulínek a lze ji koupit i elektronicky. Zkus si ji přečíst. Budu rád, když Ti pomůže na cestě životem.

A ještě jedna poznámka. Nauč se uskutečňovat radu, kterou dávám. Avšak kdyby Tě myšlenky stále tížily a mučily a rada po nějaké době stále nepomáhala,bude vhodné, aby sis o tom popovídala se zkušeným knězem.