Milá Terko,

Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, jako společenství, a to ke své podobě, k podobě společenství lásky - Trojice. Dále nás stvořil jako bytosti, které v sobě spojují ducha a tělo.

Protože máme žít jako Bůh - tedy mít se rádi - a jsme lidé, daroval nám také možnost, jak vyjadřovat lásku tělem (např. pohlazením, podáním ruky). V manželství je pak láska vyjadřována naplno celou bytostí: duší i tělem. Sexualita tedy slouží mimo jiné k tomu, aby manželé byli svým životem co nejvíce podobni Bohu, zobrazovali Boží lásku zde na zemi. 

Milá tazatelko,

ano, masturbace je považována za těžký hřích, protože člověk dar sexuality, který má pro vytvoření společenství a pro otevření se daru plodnosti, využívá sobecky jen pro sebe a svůj pocit.

Ale pozor, těžký hřích je: svobodné, dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Masturbace vážná věc je, ale je vždy svobodná?  Jakmile si člověk na masturbaci zvykne, nemůžeme říci, že jde vždy o těžký hřích. Je zde zmenšená svoboda, a tak v takových případech hovoříme sice o hříchu, ale ne o těžkém. V praxi je dobře, když člověk po pádu jde ke zpovědi. Pokud se stává masturbace častěji, vždy ihned litovat a může člověk jít i k sv. přijímání, ale měl by v takovémto případě často chodit ke zpovědi – např. jednou za týden či 14 dní. O tom je dobré si popovídat s dobrým zpovědníkem.

Jak se s tímto hříchem vypořádat? Protože mám za to, že odpovídám děvčeti, budu hovořit o tom, jak se může z hříchu masturbace vymanit děvče:

Sebeukájení u žen vzniká ne tolik ze sexuálního nucení, ale z psychologických důvodů. Žena se cítí sama, nepřijatá, utápí se ve svém žalu, je neuspokojená ve svém životě, prožívá stav nepřijetí od druhých, nelíbí se sama sobě… Někdy se také stane, že se již malé dítě naučí onanovat - ze zvědavosti se začne nějak dráždit. To bývá častěji u děvčat.

Zbavit se tohoto hříchu je věštšinou dlouhá cesta. Je důležité se modlit, třeba takto: Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší.

Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já kající hříšník. Dobrá Matko věčného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Další cestou je nechat Pána vstoupit do všech zákoutí své duše a uvěřit, že Tě Pán má rád takovou, jaká jsi. I přes vše, co jsi v životě zažila, co nejrůznějších negativních zážitků máš, přes to vše Bůh Tě má rád. Přeji Ti, abys dokázala prožít ve své duši chvíle, kdy se v modlitbě schoulíš k nohám Pána Ježíše, schoulíš se v klínu Boha Otce. „Nebudete-li jako děti,...“, říká evangelium. Být dítě Boží. Spolehnout se ve všem na Pána. Vše mu svěřovat, důvěřovat mu. Učit se odhalovat jeho plán s Tvým životem. To je cesta k osvobození se od hříchu.

Je třeba, aby ses nechala milovat od Pána Ježíše, který Tě má opravdu rád. Proto můžeš mít ráda i sama sebe. Děkuj v modlitbě Pánu za sebe: za své ruce, vlasy, srdce,… děkuj mu i za hřích, do kterého jsi se nechcíc zamotala – a říkej mu, že mu děkuješ proto, že teď může on sám oslavit sebe tím, že Tě uzdraví z hříchu.

No a pak je také třeba prostě se naučit odolat pokušení. Prostě si říci: neudělám to. Ono se to pak občas také podaří a začne dařit. Je to jako takové otužování či sportovní trénování vůle.

Milá tazatelko,

v liturgické knize, která je určena pro křest, není Amen po slovech po lití vody na hlavu dítěte uvedeno. Proč? Amen znamená, že souhlasíme s tím, co bylo řečeno. Po křtu nic nepotvrzujeme, protože křtí sám Bůh. Po slovech proměnění také Amen neříkáme. Křtem není konec, ale obřady pokračují mazáním olejem a dalšími obřady.

Ale ještě jedna poznámka. I kdyby někdo Amen řekl, nic se neděje. Jde přece jen o obřady, které může církev měnit.

Milá tazatelko,

určitě to není hřích, když jsi uvažovala o tom, zda Ti Bůh odpustil. Víš, možná očekáváš po odpuštění nějaké dobré pocity. Ty se pochopitelně dostavit můžou, ale spíše jako nějaký bonus, občas.

Odpuštění hříchů je záležitost víry. A jak ji posílit? Číst si v Novém zákoně ta místa, kde Ježíš odpouští. Marnotratného syna (Lk 15,11-32) nebo ztracená ovce (Lk 15, 1-10) nebo v nebi je větší radost z jednoho hříšníka, který se obrátil, než z devětadevadesáti spravedlivých (Lk  15,7), podobenství o celníku Zacheovi (Lk 19,1-10) a vyprávění o cizoložné ženě (Jan 8,3-11).

Milá Barčo,

kmotrem při biřmování může být klidně Tvůj učitel, proč ne? Je jen třeba, aby kmotr žil z víry. Doporučuji Ti konzultovat své přání s rodiči a tím, kdo Tě na biřmování připravuje.  

Milá tazatelko,

máš skutečně zvídavé otázky. Pokusím se stručně odpovědět. V zásadě narážíš na skutečnost, že Bibli je třeba vykládat v celku. Nelze vytrhnout jednu větu, jeden příběh z celku Bible. Jednotlivé knihy také vznikaly v dávné době a je v nich mnohdy vepsána lidská zkušenost, lidská slabost a hříšnost. Mnohdy se právě proto ukazuje, že Bůh uskutečňuje své záměry, i když lidé jsou hříšní a častou na něj kašlou. Nelze tedy všemu přesně porozumět.

ad 1) Příběhy staré doby izraelského národa jsou mnohdy plné nejasností, hříchů. Nelze je snadno pochopit. I tento příběh, o kterém se zmiňuješ, má jistě více významů. Třeba ten, že máme jít za posláním a nenechat se zviklat ničím a nikým. A teď k té Boží dobrotě. Podívej, ve Starém zákoně najdeš neuvěřitelně krásné knihy, ve kterých Bůh vystupuje jako milující, jako matka, která hýčká dítě na svém klíně atd. Je to často u proroků (např. Ozeáš, Izaiáš). 

ad 2) Bůh žárlivě milující - Bůh touží po lásce lidí s takovou intenzitou, že dal svého syna Ježíše jako oběť, nechal ho umřít na kříži, aby nás k sobě přitáhl. Ale můžeme si tuto větu vysvětlit i takto: Boží láska nesnese žádnou druhou hlavní lásku. Proto se říká, že máme mít Boha na prvním místě ve svém životě - tedy mít Boha jako základní bod, kolem kterého se točí celý náš život; Boha se máme neustále ptát na jeho názor, hledat jeho vůli atd.

ad 3) Bůh stíhá vinu. Zde platí to, že nelze vytrhovat. Například 5. kniha Mojžíšova v 7 kapitole píše: "Poznej tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je Bůh, Bůh věrný, zachovávající smlouvu a milosrdenství do tisícího pokolení těm, kteří ho milují a dbají na jeho přikázání. Avšak tomu, kdo ho nenávidí, odplácí přímo a uvrhne ho do záhuby. Nebude odkládat; tomu, kdo ho nenávidí, odplatí přímo. Proto bedlivě dbej na přikázání, nařízení a práva, která ti dnes přikazuji dodržovat. Za to, že tato práva budete poslouchat a bedlivě je dodržovat, bude Hospodin, tvůj Bůh, zachovávat tobě smlouvu a milosrdenství, jak přísahal tvým otcům." 

Je tedy jasné, že s Boží spravedlností je to daleko složitější, než jak si mi lidé představujeme. Bůh miluje hříšníka, chce mu odpustit a má radost, když odpouštět může. O tom dobře víme z Nového zákona.

Příklad na pochopení: Každý máme svobodu se rozhodovat a máme se rozhodovat pro dobro. Zneužijeme-li svobodu a zvolíme-li zlo (např. zvolit potrat dítěte), neseme následky svých hříchů (potrat je těžký hřích, zlo, které vstupuje do života rodičů a celé rodiny). Víme, že Bůh rád odpouští, tedy vytahuje lidi z pekla. Žena i muž, kteří potrat nechali vykonat, mohou jistě prosit o odpuštění a Bůh jim, když litují, odpustí. Ale pozor, dobře víme, že každé zlo také nějak ovlivňuje okolí člověka (potrat může přivést ženu k psychickým problémům, které se pak odrazí na atmosféře celé rodiny; i když Bůh zlo potratu odpustí, dítě se znovu nenarodí). Hříchy mají tedy důsledky, se kterými někdy musíme zápasit.   

Milá P.,

eucharistický půst je jednu hodinu před svatým přijímáním. Jeho důvodem je skutečnost, že si máme uvědomit, že eucharistie je pokrm zcela mimořádný - přijímáme samotného Boha.

Tento půst znamená, že nemáme v tu dobu nic jíst a pít, kromě čisté vody a léků. Čistit zuby si v době půstu můžeš. Žvýkačku bych považoval za již nevhodnou. Nemocní a ti, kteří je ošetřují, mohou eucharistii přijmout, i když v předchozí hodině něco jedli.  

Milá T.,

myslím si, že můžeš být zcela v klidu. Většina snů nemá hlubší význam a nedají se jen tak vykládat podle sebelepšího snáře. Sny je možné někdy využívat odborníky v psychoterapii, ale také jen opatrně.

Lidská psychika je velice složitá. Proto se nám občas stane přesně to, co ty popisuješ. Snáře jsou z veliké většiny šikovně psané, a proto v nich snadno najdeme výklad něčeho, co si ze snu pamatujeme. Ale s reálným životem nemají co dělat. Dokonce jsou nebezpečné a mohou uškodit, protože slabší povahy je berou vážně, řídí se dle nich a tím se odříkají svobody jednat dle svého rozhodnutí.

Takže buď klidná, spíše si z takové události udělej legraci. A pokus se vysvětlit kamarádce, že kniha Snář nemůže být považována za solidní literaturu, která by nám měla pomáhat.    

Milá tazatelko,

je super, že chodíš ke svátosti smíření každý měsíc. Pokud jsi v minulosti vnímala úlevu, byl to dar Boží a tak trochu to patří k mládí. Jsi ve věku, kdy si začínáme zvykat na to, že ne vše, co je dobré a správné, také tak pociťujeme. Cit snadno bloudí a není zcela spolehlivým vodítkem.

Ohledně zpovědi mám jednu radu. Zkus si vždy před zpovědí uvědomit: jdu ke zpovědi; je to nádherné osobní setkání s Kristem, který odpouští; jedná se o mocný zdroj Boží milosti, tedy síly do mého života. Takto povzbudíš svou víru v Boží přítomnost ve svátostech, začneš ji hlouběji chápat a také i nově prožívat. 

Milá Beatrice,

je dobře, že Ti na kamarádce záleží a nechceš, aby se vystavovala něčemu, co by jí mohlo uškodit. Názory na homeopatii se různí, já osobně bych ji nedoporučovala. Pokud není věřící, apelovala bych na její zdravý rozum. U homeopatických přípravků nebyla prokázána žádná účinná látka, ale přesto něco působí. Sami homeopaté říkají, že působí jakási "energie". To je minimálně podivné. Navíc jsou homeopatické léky velmi drahé. 

Slyšela jsem pěkné přirovnání: když sbíráme houby a narazíme na druh, u kterého si nejsme jistí, jestli je nebo není jedlý, raději použijeme vlastní rozum a toho hříbku se vzdáme a necháme ho tam, i kdyby nám někdo jiný tvrdil, že jsme hloupí, že to chutná moc dobře. To samé platí u alternativní léčby a homeopatie. Pokud má člověk pochybnosti, je lepší od toho dát ruce pryč.