Milá K,

když se rozvedou rodiče, je to vždy pro jejich děti veliká bolest, kterou jen tak snadno nespracují. Tvoji rodiče od sebe odešli ve chvíli, kdy ty sama jsi ve velice náročně životní etapě. 

Co dělat? Poprat se s tím, co se stalo. Bylo by špatné podlehnout smutku, bolesti, nelásce atd. 

Co tedy dělat? 

Určitě se modli a každý den si chvilku přečti něco z Nového zákona - je to dopis od Pána, který Tě má rád.

Bude pro Tebe velice důležité, abys našla věřící kamarády, společenství věřících, kteří se schází, společně hovoří, modlí se atd. Pokud takové ve farnosti nemáte, pak zkus hledat v okolí. V každém případě můžeš začít jezdit na nějaké diecézní centrum života mládeže (např. Příchovice, Vesmír, Rajnochovice). Tam najdeš přátele a podporu pro svůj život. Ve společenství se snadněji léčí naše bolesti a obtíže. 

A neboj se ptát kněze na své otázky.

Moc na Tebe myslím a modlím se za Tebe, abys překonala obtíže, které prožíváš, rodičům odpustila a osvobodila se tak postupně od prožívané bolesti. 

A ještě vzkaz z redakce: Pokud se budeš cítit špatně, neboj se hledat pomoc také u odborníků. Obrať se (přes telefon, skype, chat nebo e-mail) anonymně na linku důvěry: http://www.modralinka.cz/?page=ld 

Myslíme na Tebe!

Milá Terko,

super, že poznáváš Pána Ježíše. Pán jistě Tvou modlitbu slyší. Ono je to jako s každým vztahem. Ne vše prožíváme i citem, mnohdy musíme používat rozum (např. když sloužíme nemocnému).

Modlitba nakonec je setkání lásky, tedy často jen to být s Pánem a spočívat v jeho blízkosti. Možná bude dobré, když se zastavíš na nějaké faře a budeš tak chodit na popovídání ohledně víry a postupně se za nějakou dobu ke křtu připravíš. Budeš se moci pak kněze ptát na mnoho otázek a on Ti je rád zopdoví. 

A ještě druhá otázka, že se ti občas vyplní představy. To je normální psychologický jev. A mimo jiné ženy mají dar určité předtuchy. Ale moc na to nespoléhej a neber to jako hlavní motiv pro rozhodování. Ideální je, když zapojujeme k rozhodování i rozum a vůli.  

Milá Le,

věříme, že nás má Bůh nesmírně rád a že vede události v našem životě tak, aby nám pomáhal dosáhnout nebe.

Smysl každé jednotlivosti nejde jen tak odhalit a je spíše zbytečné moc nad vším přemýšlet. Lépe je se opřít o víru a říci si: Pane, Tobě věřím, že mě máš rád a vedeš mě, i když tomu moc nerozumím. Vlastně ta nejkrásnější modlitba jsou slova důvěry: Pane, co chceš ty, to chci i já. Dej mi, prosím, objevit, co je tvůj plán. 

Milá Anno,

Tvá otázka je velice obtížná. Platí, že nikdy nemůžeme dělat zlo a chtít tím dosáhnout dobra. Účel nesvětí prostředky.

Někdy jsme ale v situaci, kdy naše jednání může přinést jak dobro, tak zlo. Klasický příklad jsou léky, které léčí, ale mohou zase nějakým orgánům škodit. Pak platí, že musíme mít pro takové jednání dostatek důvodů, naději, že pomůžeme a škoda bude malá.

A teď tedy k atentátu na objektivně zlého vládce - diktátora. Budeme se klonit k tomu, že dnešní mezinárodní právo má dostatek prostředků (právních i ekonomických), aby takového člověka sesadilo a uvrhlo do vězení. Žádný diktátor nemůže vést válku, pokud mu jiné státy přestanou prodávat zbraně. Jak často říká papež František, prodej zbraní je velikým hříchem.

Podívej se na dnešní svět. Kdyby současné bohaté státy přestaly dodávat zbraně bojujícm stranám v nejrůznějších konfliktech, bylo by brzo po válkách. Přednost budeme dávat tedy diplomatickému řešení. Pokud se někdo rozhodl za II. světové války udělat atentát na Hitlera, což se skutečně stalo, zřejmě došel ve svědomí k tomu, že jiná možnost, aby pomohl světu, není. Nebudeme ho za to odsuzovat, ale víme, že nakonec z toho nebylo nic jiného, než další krveprolití a popravy. Podobně atentát na Heidricha, po kterém bylo popraveno tak veliké množství lidí. 

Milá Terko,

rouhání znamená, že vyslovuji Boží jméno s úmyslem ho potupit nebo něco dělám s úmyslem vysmívat se Bohu, potupit ho. Je to nedostatek úcty a dokonce nenávist k němu.

Rouhání může směřovat také k Boží církvi, svatým a posvátným věcem. Příkladem rouhání je mučit druhé, zabíjet je, zotročovat, a přitom se zaštiťovat Bohem.   

Milá Edo,

maminka Ti radí dobře. Jóga se dá někdy obtížně oddělit od náboženských teorií východu. Nejednou cvičení jógy odvede dotyčného od křesťanských názorů. Duchovní svět východních náboženských pohledů je opravdu v mnohém úplně jiný, než ten, do kterého nás uvádí vztah s milujícím Bohem - Ježíšem.

Ale nevěš hlavu. Trenér/ka na volejbal ti jistě poradí, jak cvičit, aby ses udržovala v kondici. Nejzdravější je stejně chůze, plavání, protě to, co není nijak zvláštní.   

Milá Li,

buď klidná. Jisteže jsi neudělala hřích. Pána Ježíše v eucharistii se snažíme uctívat. Ale je třeba stále více prohlubovat svou víru v to, že v tak malém kousku chleba je přítomný sám Bůh, milující Ježíš. Úcta ale neznamená, že bychom měli být nějak úzkostliví. 

Milá Terko,

tvoje jméno pochází ze starověkého řecka a jmenovalo se tak mnoho světic: 

• sv. Terezie Benedikta od Kříže (Edith Stein)

• sv. Terezie od Ježíše (Terezie z Avily)

• sv. Terezie z Lisieux (Terezie od Dítěte Ježíše)

• bl. Matka Tereza (Terezie z Kalkaty)

Každé jméno má svou krásu a hodnotu. 
Ale předešvím má takovou hodnotu, jak žije ten, kdo takové jméno nosí.

Poznáváš-li Pána Ježíše, třeba se jednou rozhodneš pro křest, a to je chvíle, kdy si volíme někoho z nebe, kdo pak je takovým naším pomocníkem. Když máš tak hezké jméno, které nosilo již tolik světic, třeba se pak rozhodneš, že se necháš pokřtít zase na Terezu.  

Milá Májo,

duchovní obnovy bývají různé a mívají i různý program. Většinou je během nich několik hezkých přednášek a více času na osobní tichou modlitbu. V tom tichu se snažíme rozjímat na téma přednášek, které jsme slyšeli. A hlavně, snažíme se osobně rozmlouvat s Ježíšem, předkládáme mu své problémy, děkujeme mu atd.

Takže se dá doporučit jako velice vhodné chodit během obnovy často do kaple a modlit se před eucharistií. Moc si obnovu užij.  

Milá Terko,

Bůh stvořil člověka jako muže a ženu, jako společenství, a to ke své podobě, k podobě společenství lásky - Trojice. Dále nás stvořil jako bytosti, které v sobě spojují ducha a tělo.

Protože máme žít jako Bůh - tedy mít se rádi - a jsme lidé, daroval nám také možnost, jak vyjadřovat lásku tělem (např. pohlazením, podáním ruky). V manželství je pak láska vyjadřována naplno celou bytostí: duší i tělem. Sexualita tedy slouží mimo jiné k tomu, aby manželé byli svým životem co nejvíce podobni Bohu, zobrazovali Boží lásku zde na zemi.