Milá tazatelko,

co se týká svátosti biřmování, tak tu může přijmout opravdu každý katolicky pokřtěný křesťan, který se na tuto svátost připravil a platí, že má být ve stavu milosti, bez těžkého hříchu. Normálně to znamená, že před přijetím svátosti biřmování se ten, kdo k ní přistupuje, vyzpovídá, což by měl ostatně dělat každý katolík pravidelně.

Ptáš se, co je těžký hřích. Těžký hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Tu vážnou věc poznáváme podle Pána Ježíše, podle Jeho slov a podle nauky církve. To znamená, že to nejsou zdaleka všechny hříchy, ale jsou to takové hříchy, které vážně poškozují vztah k Bohu, k druhým lidem či k sobě. Např. je to potrat, mimořádně velká krádež, záliba v erotice či pornografii, nebo když člověk dlouhodobě setrvává v ezoterice a magii. Těžký hřích nerovná se hlavní hříchy, o kterých hovoříš. Hlavní hříchy ukazují takové základní špatné sklony člověka, které vedou k hříchům a ze kterých pramení celá řada dalších hříchů.
 

Ahoj,

díky za dotaz. Nemyslím si, že by ses tímto dopustila hříchu. Ve tvém jednání nebyl žádný špatný úmysl. Chtěla ses jen s kamarádkami podělit o to, co děláš.

Pro příště bych ale doporučovala být opatrnější. Dostala jsi velkou důvěru od pana faráře, že máš vlastní klíče od kůru, abys mohla cvičit hru na varhany. Je proto potřeba chovat se podle toho s patřičnou zodpovědností a dobře rozmýšlet, jestli a koho pustíš dovnitř. Jistě víš, že varhany nejsou zrovna levná záležitost. V některých kostelích mají navíc varhany nevyčíslitelnou historickou hodnotu, protože jsou něčím jedinečné. Varhany jsou úžasný nástroj a jen málokdo na ně umí hrát, takže zajímají i nevěřící. Na mnoha místech je běžné, že se konají různé prohlídky varhan a jejich představení. V případě nějakých tvých dalších exkurzí k varhanům by bylo vhodné poprosit o svolení a domluvit se s panem farářem, kostelníkem nebo hlavním varhaníkem, aby věděli, kdo se v kostele pohybuje, popřípadě šel někdo pro jistotu s vámi.

Měj se krásně a ať se ti daří hraní :) Martina

Ahoj Bety,

moc díky za důvěru a sdílení tvé zkušenosti. Udělala jsi dobře, že jsi dotyčného člověka zablokovala. V podstatě není už nutné dělat nic dalšího. Ignorovat takové lidi je nejjistější.

Pokud bys chtěla, můžeš svoji zkušenost napsat do zprávy instagramovému účtu @pozor_sekta, který je prověřený a věnuje se právě varování před Sinčchondžhi. Jestli chceš, můžeš se s nimi podělit o to, kdo ti co psal a že to odpovídá právě jednání této sekty. Možná už účet znají, možná před ním budou moci varovat ostatní.

Kdybys ohledně toho ještě něco potřebovala, ozvi se! Měj se krásně :) Martina

Ahoj Miško,

četla jsem oba dva tvoje dotazy. Pořád platí, jak už psal otec Jan minule, nemusíš se bát, opravdu ti bylo odpuštěno. Dostala jsi rozhřešení a Bůh viděl tvoji lítost a touhu se sním smířit. Všechno tedy platí. Můžeš jít bez obav na bohoslužbu i k přijímání a užít si Boží přítomnost :)

Přemýšlíš o tom, jestli jsi neudělala špatně, když jsi šla po druhé ke zpovědi. Určitě neudělala. I pan farář ti říkal, že nevadí, že jsi šla po druhé. Nebyla sis jistá, tak jsi šla po druhé. Z tvé strany to nebylo žádné pohrdání Božím milosrdenstvím. Z tvé strany to byla touha být smířená s Bohem a mít jistotu, že můžeš přimout eucharistii.

Z tvých dotazů vidím, že o těchto věcech hodně přemýšlíš, nejseš si vždycky jistá a pak se trápíš. Stává se to. Jak dospíváš, tak se mění i tvoje původně dětská víra, objevuješ nové věci, přemýšlíš jinak a hlouběji poznáváš víru i učení církve. Zřejmě jsi citlivá a přemýšlivá a hodně ti záleží na tvém vztahu s Bohem, proto se občas trápíš, jestli jsi něco neudělala špatně.

Jsou dvě takové základní poučky, které ti pomůžou se orientovat:

1. Hřích je „svobodné a vědomé porušení Božího zákona". To znamená: Vím, že je něco špatně a stejně jdu a dobrovolně to udělám. Těžký hřích, po kterém člověk nesmí přijímat eucharistii, je pak toto provinění v nějaké opravdu závažné věci. Po lehkém hříchu můžeme přijímat eucharistii, na začátku bohoslužby je svěříme Bohu při zpytování svědomí. U hříchu je tedy důležité, že je spáchaný dobrovolně a s vědomím, že je to špatně.

2. Při zpovědi je nám odpuštěno, i když něco zapomeneme nebo něco řekneme nepřesně. Důležité je nic schválně nezamlčovat a snažit se vše vyznat. Někdy se ale stane, že i navzdory přípravě na něco zapomeneme nebo něco řekneme nepřesně. Bůh ví, jak to je doopravdy.

Moc bych ti chtěla doporučit následují:

- Mrkni na knížku, kterou ti doporučoval otec Jan: Jan Balík - Máš na víc.

- Bylo by možné, abys měla stálého zpovědníka a chodila na zpověď k jednomu knězi, který tě bude znát a bude ti pomáhat se v těchto věcech orientovat, aby ses naučila správně rozlišovat?

Bůh tě má rád a vidí, jak se snažíš být s ním usmířená. Chtěla bych tě povzbudit, aby ses zkusila tolik nezaměřovat na to, jestli jsi náhodou neudělala něco špatně. Zkus se víc zaměřovat na to, co můžeš udělat a co už děláš dobrého, že miluješ Boha a lidi okolo sebe a Bůh miluje tebe. My lidé nejsme dokonalí a občas děláme chyby. Dokonalý je jenom Bůh a miluje nás, i když my nejsme dokonalí. Důležité je milovat Boha i lidi okolo sebe, dělat věci s láskou, být tu pro druhé, snažit se... Přeji ti, abys dokázala krásně prožít dnešní bohoslužbu :) Martina

Milá Maki,

navrhuji Ti léčbu Tvého strachu a to následovnou: před zpovědí si pročti nějakou část z evangelia, ve které Ježíše odpouští a pak si opakuj - zpověď, to je moje setkání s Ježíšem, přesně to, co jsem četla, se stane mě a Ježíš se mě láskou dotkne a uzdraví z hříchu. Uvidíš, že to pomůže.

o. Jan

Milá tazatelko,

správně jsi si přečetla, že některé hříchy musíme napravit. Ale. Ne vždy to jde. Jsme tedy vázáni k nápravě, pokud je možná. Pokud není, prostě to musíme ponořit do Božího milosrdenství. Mnohdy se jedná o malé tlachání a pomluvy, které sice jsou hříchem, ale zase ne takovým, že bychom se museli všem neustále omlouvat. Spíše bychom se měli učit o druhý vždy hovořit pěkně a nebo aspoň mlčet. A pak taková rada na ty běžné drby. Když si uvědomíš, že jsi o někom špatně mluvila, v duchu se pomodli takto: Bože, požehnej tomu člověku. Aspoň uděláš malý dobrý skutek.

o. Jan

Milá Miško, otec Jan četl oba tvoje dotazy, které spolu souvisely a přišly v jeden den, a zde je jeho odpověď:

Milá Miško,

buď si jistá, že Ti Pán Ježíš odpustil. Takové pocity, jaké popisuješ, je třeba zaplašit. Problém je jedině tehdy, když se někdo plánovaně a vědomě nevyzná z těžkého hříchu. Takže buď opravdu v klidu. Nenech se zneklidňovat, to je také druh pokušení. Je ti odpuštěno a žádnou svatokrádež jsi nespáchala.

Před několika lety jsem napsal knížku: Jan Balík: Máš na víc. Doporučuji Ti ji. Najdeš v ní hodně inspirací pro takové myšlenky, které se Ti honí hlavou a mnoho dalšího.

o. Jan

Milá tazatelko,

díky za tvůj dotaz a za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Ptáš se, jestli je kouření na uklidnění hřích. Hezky vysvětlené je to třeba tady: https://www.vira.cz/otazky/je-koureni-hrich.html Záleží na tom, jak časté to kouření je. Dalo by se říct, že ve chvíli, kdy se jedná jen o nějaké příležitostné kouření párkrát za měsíc či za rok, o hřích se nejedná. Je to asi podobné, jako když si dá člověk tu a tam skleničku alkoholu. Určitě to ale není nic, co bychom doporučovali, i příležitostné kouření s sebou nese určitá rizika a není to vhodné pro naše zdraví. Ve chvíli, kdy se z kouření stane častý zvyk, už to závažným způsobem poškozuje naše plíce a stojí to spoustu peněz, které by se daly využít smysluplněji, a je to hřích.

Chápu, že jsi teď před maturitou ve stresu, protože se toho na tebe ve škole valí hrozně moc. Sama si dobře pamatuju, jak jsem byla před maturitou vystresovaná já, takže vím, jak náročné tyto chvíle mohou být. Je naprosto logické, že hledáš nějaký způsob, jak si od stresu ulevit. Narazila jsi na cigarety, což je taková dostupná a rychlá úleva, která ale dlouho nevydrží a samotný problém nevyřeší. Sama ale asi tušíš, že to není úplně nejvhodnější a nejzdravější řešení. Ne vždycky je totiž to nejsnazší řešení to nejlepší.

Píšeš, že závislostí na nikotinu netrpíš. To je velice pravděpodobné. Nepíšeš sice, jak čast kouříš, ale po měsíci kouření je na závislost ještě dost brzy. U návykových látek je to nebezpečí, že závislost vzniká postupně. Člověk má dlouhou dobu pocit, že to má pod kontrolou a může kdykoliv přestat. Ze začátku to tak opravdu je, ale časem se stane, že přestat není vůbec snadné, protože se z toho stala závislost. Ve chvíli, kdy propukne závislost, už to vyžaduje hodně pevnou vůli a sebeovládání, aby se jí člověk dokázal zbavit. Je proto lepší se těmto věcem vyhýbat, neuvádět se v pokušení a neriskovat.

Moc bych tě chtěla povzbudit, abys vytrvala v hledání nějakého jiného a bezpečnějšího způsobu, jak si ulevit od stresu a být víc v klidu. Sice nepíšeš, co přesně tě stresuje, ale tady je pár tipů, co by ti možná mohlo pomoct. Jak správně píšeš, tělo je chrám Boží a my se o něj máme hezky starat. To, že si odpočineme, budeme se snažit snížit míru stresu atd. jsou také věci, kterými se o své tělo staráme.

- Zkus trochu zapracovat na organizaci svého času. I když ráda pracuješ pod tlakem, zkus se naučit dělat některé věci dopředu a nenechávat je na poslední chvíli. Budeš trochu víc v klidu, protože si budeš moct oddychnout, že jsi to stihla včas.

- Nezapomínej na svoje koníčky a to, co tě baví. Určitě máš nějaké aktivity a činnosti, které ti dělají radost a uvolníš se při nich. Zkus si každý den najít alepsoň chvilku času, aby ses nějaké této činnosti věnovala a zkus u toho nemyslet na školu, ať se odreaguješ.

- Občas změň prostředí, běž třeba ven, ať pořád nesedíš v pokoji, ve kterém pracuješ. Teď je venku hezký podzim, který si říká o nějakou procházku a trochu čerstvého vzduchu.

- Pozitivní vliv na lidskou psychiku má i sport, protože se při něm vyplavují endorfiny. Co třeba zkusit si zaběhat nebo si zahrát nějaký kolektivní sport s přáteli? Možností je třeba i cvičení podle nějakého videa na YouTube.

- Uklidňující efekt mají různé bylinky. Můžeš si uvařit hrnek čaje, zachumlat se pod deku a relaxovat. Vhodná je na tohle třeba meduňka nebo třezalka, popř. nějaké bylinné směsi na zklidnění atd. Kromě čajů existují i různé pastilky třeba s extraktem z třezalky, které pomáhají při zklidnění, a dají se koupit volně v lékárně. Nezapomeň si přečíst příbalový leták a užívat je podle pokynů.

- Neboj se mluvit s lidmi ve svém okolí o tom, jak se cítíš a co právě teď prožíváš, vypovídej se a popros je o podporu.

Píšeš, že ti kouření pomáhá zvládnout nutkání k sebepoškozování, se kterým máš problém už dlouho. Řešila jsi s někým to sebepoškozování? Ono totiž i sebepoškozování je určitým způsobem úleva od určitých pocitů, ale zase to není žádné vhodné a dlouhodobé řešení.

V životě každého člověka se můžeš stát, že se dostane do náročné situace. Třeba právě během studia se spousta mladých lidí, stejně jako ty, potýká s napětím, se stresem, cítí se pod tlakem a valí se na ně spousta věcí. Někdy je sitace taková, že ani odreagování, pohyb, čerstvý vzduch... Nedokáží pořádně uklidnit. Není vůbec žádná ostuda požádat o pomoc nějakého odborníka, ať už je to třeba školní psycholog nebo tvůj praktický lékař, se kterými si můžeš promluvit a oni ti pomohou najít nějaké řešení, které ti pomůže ve tvé konkrétní situaci, nebo ti doporučí, kam jinam se obrátit. Je mi jasné, že ti může návštěva psychologa znít děsivě, ale je to naprosto normální věc, o které se možná tolik nemluví, ale určitě se není za co stydět. Je stále častější, že lidé navštěvují psychologa, protože naše psychické zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Zkus tedy zvážit i tuto možnost.

Chápu, že teď prožíváš náročné období. Zkus prosím hledat jiné a bezpečnější způsoby, jak ulevit od stresu a tyto těžké chvíle zvládat bez kouření. Budu na tebe moc myslet! Kdybys cokoliv potřebovala, klidně nám zase napiš. I kdyby ses třeba potřebovala jen tak vypovídat, tak nám můžeš napsat, jak se ti daří, jestli jsi něco vyzkoušela, nebo cokoliv jiného, co budeš mít na srdci :) Martina

Milá Bety, klidně můžeš mít i více patronek. Jak si vybrat? Postupně si přečti nějaké životopisy svých kandidátek na patronku. Pak si snadněji vybereš, protože zjistíš, která tě více inspiruje a čím. O některých najdeš životopisné knížky, o některých jen pár stran.

Ahoj Miško,

tanec není hřích, jen je potřeba k němu přistupováno s dobrým úmyslem. Není tedy nic špatného na tom, že jste se v tanečních učili tancovat nějaký slaďák. Šlo o to si ten tanec vyzkoušet. Někdy v budoucnu si takový tanec třeba moc ráda zatancuješ se svým partnerem :)

Můžeš jít proto bez obav k přijímání. Přijímat eucharistii nesmíme po těžkém hříchu - to jednoduše řečeno znamená po hříchu, který je vážný a my jsme ho spáchali, i když jsme věděli, jak špatné to je. Nic takového se v tomhle případě nestalo a můžeš být klidná. Martina