Milá Leny,

Křesťanské společenství je církev, která vznikla v ČR a založil ji evangelický pastor Dan Drápal ke konci komunistického období. Jedná se o církev letničního rázu, tedy církev, která prožívá velice dynamicky vztah k Duchu Svatému a staví na Bibli a na vylití Ducha.

Jsou to menší skupiny velice dynamických křesťanů. Jak říká sám papež, od takovýchto skupin, se můžeme učit mimo jiné bratrství. Nežijí totiž v takové anonymitě jako někdy my katolíci. Ale jinak je třeba říci, že i když osobně lidé z KS jsou nadšení pro Boha, jsou v lečcem ochuzeni: nemají svátosti kromě křtu (tedy nemají eucharistii atd.) a Písmo sice milují, ale jejich výklad záleží od názoru jednoho každého pastora.

Milá Terko,

díval jsem na na webové stránky paní, o které píšeš. Upřímně řečeno, radím Ti, vůbec tomu nevěnovat pozornost. Jedná se o uctívání andělů, které je sice v módě, ale jde spíše o ezoteriku a nemá to s křesťanstvím nic společného. Takže je nejlepší se o takové divné věci nezajímat. Chceš-li vědět něco více o andělech, podívej se do Katechismu katolické církve nebo si přečti knížku od P. Kubíčka "O svobodě", která vyšla v Matici cyrilometodějské nebo knížku Můj anděl půjde před tebou (autor: Georges Huber). 

Milá TS,

ptát se na smysl života je velice důležité. Proč? Protože je důležité žít se smyslem, který dává životu směr, pomáhá dělat dobré volby a nakonec dojít až do nebe. Filosofové o tom mnoho napsali, ale někteří také docela dost bloudili.

Základní smysl života nám ale vysvětlil Ježíš. Proto má veliký význam číst evangelium a u Ježíše hledat smysl. Řečeno jednoduše: smyslem života je žít v přátelství s Ježíšem a nakonec dojít do nebe, kde bude možné s Ježíšem žít na věky. 

Milá Lauro,

se sliby je třeba být opatrný. Sliby Bohu jsou různé intenzity a závaznosti: od takových maličkých (jako jsi udělala asi ty) až po závažné sliby mnichů. Pokud šlo jenom o malinký slib, pak je možné v modlitbě Pánu říci: Pane, odpusť, mám tě ráda, ale toto jsem neuvážila. Také je možné to probrat ve zpovědi, ne že by šlo o hřích, ale zpovědník může vážnější slib i prominout. 

Milá Bětko,

je vidět, že přemýšlíš, což je velice dobré. Poznat, že existuje Bůh můžeme právě z toho, že je svět tak fantasticky krásný a složitý. To přece nemohlo povstat jen tak nějakou energií. Za inteligencí musí být nějaká ještě větší inteligence.

Pak Boha poznáváme z Písma - hlavně pak ze slov Ježíše. Bůh má rád každého člověka, i Tebe, a všechny nás nakonec touží přijmout k sobě do nebe. Ano, je to víra, ale ta se opírá o rozumové důvody. Nejedná se o nějakou slepou víru, která nesmí používat rozum. Víra křesťanů je důvěra, že v Ježíši nám Bůh řekl to nejpodstatnější pro náš život zde na zemi i pro věčnost.

Věda je úžasná, ale někdy se ze všech poznatků může tročit hlava. Z pozice křesťana je úplně jedno, zda jsem ve vesmíru kdekoliv. Všude, i kdybychom byli v černé díře, o nás Bůh ví, má nás rád a vše, co prožíváme, je cestou do nebe. Je vhodné se zajímat o vědu, ale také je důležité naslouchat Ježíšovi - číst zvláště evangelia. Ježíš je náš bod jistoty! 

Milá Agnes,

názory na homeopatii se různí, já osobně bych ji nedoporučovala. Vždycky je dobré používat zdravý rozum. U homeopatických přípravků nebyla prokázána žádná účinná látka, ale přesto něco působí. Sami homeopaté říkají, že působí jakási "energie". To je minimálně podivné. Navíc jsou homeopatické léky velmi drahé (a člověk ani neví, za co vlastně platí). 

Slyšela jsem pěkné přirovnání: když sbíráme houby a narazíme na druh, u kterého si nejsme jistí, jestli je nebo není jedlý, raději použijeme vlastní rozum a toho hříbku se vzdáme a necháme ho tam, i kdyby nám někdo jiný tvrdil, že jsme hloupí, že to chutná moc dobře. To samé platí u alternativní léčby a homeopatie. Pokud má člověk jakékoli pochybnosti, je lepší od toho dát ruce pryč.  

Milá maki,

pokud víme, můžeš si nechat posílat úryvky z Písma na e-mail na webu http://paulinky.cz/ nebo formou sms na http://www.vira.cz/Biblicke-SMS/ Obě služby by měly být zdarma. Hezký den.

Milá Makiko,

svědomí je dar, který má každý člověk od Boha a který umožňuje rozhodovat se pro dobro a rozpoznávat, co je zlo a tomu se vyhýbat. Někdy se říká, že jde o hlas Boží v nitru člověka. Mnohdy přece vnímáme nějak v nitru, že něco není dobré, že něco nemáme dělat, či že něco dělat máme.

Ale. Není to jen nějaký vnější pocit. Proto je třeba svědomí zvláště v dospívání vychovávat (trénovat, dát mu správný program). V praxi je totiž nejčastěji svědomí rozumová úvaha: konkrétní situace + zákon Boží, evangelium = co mám tedy dělat konkrétně, abych jednal podle Krista. Aby se svědomí dobře rozhodovalo, potřebujeme znát, co učí Kristus. Svědomí je tedy nejvnitřnější svatyně v srdci člověka, kde stojíme před Bohem a přijímáme odpovědnost za své jednání. 

Milá Any,

takové věci se nám lidem stávají. Je to spojeno s psychikou a nelze se v tom vždy jasně vyznat. Co s tím? Kdykoliv Tě taková divná myšlenka napadne, řekni si: Jsem v Božích rukou. Bože Tobě se svěřuji, buď se mnou, ty se o vše postarej. A snaž se pak už na tu myšlenku nemyslet. Chce to trochu cviku, ale půjde, to.  

Milá Marťo,

správně píšeš, že před každým zásadním rozhodnutím se máme poradit s Bohem. Poprosit ho o poznání jeho vůle. Také se podívat, zda rozhodnutí, které se chystám vykonat, není v rozporu s Božím zákonem.

No a pak je důležité také se poradit s někým důvěryhodným (rodiče, kněz). Nakonec musíš rozhodnutí udělat sama v důvěře, že konáš vůli Boží. Je sice možné, že nám Duch svatý něco vnukne (rosvítí se nám) nebo nás do něčeho dokonce dostrká (vezmou tě na jinou školu, než jsi chtěla). Rozhodování je vždy výsledkem dialogu mezi člověkem a Bohem a většinou vyžaduje i jistou dávku odvahy.  

Můžeš si o tom více přečíst třeba tady: https://tajemstvi-cloveka.signaly.cz/1503/zadne-rozhodnuti-neni-spatne