Milá Em2,

Jak definovat křesťanství? Třeba takto jednoduše: Křesťanství je charakterizováno vírou v Boží Trojici a v to, že druhá Božská osoba se stala člověkem a svou smrtí a zmrtvýchvstáním nás spasila. 

Milá já,

otázka je položena Tebou - dívkou, tedy odpověď bude směřována na děvče. Podívej, celé lidské tělo je Bohem stvořeno a muž a žena se navzájem přitahují. Je to vloženo do člověka - společenství muže a ženy, láska duchovní i tělesná. Ovšem díky dědičnému hříchu vstoupila do srdce člověka zlá žádostivost - tedy špatný, zvrhlý pohled člověka na člověka. Od té doby je nebezpečí, že se někdo začne dívat na druhého jako na předmět (např. muž na ženu na předmět dráždivosti, dívá se jen pro to, že pohled muže na ženu v muži vyvolává uspokojení). Prostě je to pohled, který postrádá úctu k druhému člověku - nezacházím s druhým jako s lidskou osobou, ale jako s předmětem uspokojení.

Pokud se tedy díváš na tělo druhých žen, protože jsi sama žena, nebude tam zřejmě ten podtext smyslného uspokojení, ale jistě bude také nebezpečí, že druhá žena se pro Tebe stane jen kusem, předmětem. Ale druhý člověk je osoba, je to ten, kdo si zaslouží úctu. Proto má smysl se takových pohledů a myšlenek vyvarovat a hlavně se jim nepoddávat. Prostě a jednoduše: vidět, ale neprohlížet. 

Milá ABC,

přát požehnané svátky znamená, že svoláváme na druhého Boží požehnání, Boží pomoc, Boží sílu, přejeme mu Boží blízkost. Takže bychom si vlastně měli přát požehnaný den vždy, jak píšeš.

Proto se křesťanské přání k narozeninám nespokojí jen s "hodně zdraví", ale přidá i Boží požehnání. 

Milá Elizabeth,

o co jde v křesťanství? O osobní vztah s Kristem, který se prožívá spolu s dalšími v církvi - v rodině. A ten vztah má páteř, tedy hlavní způsoby, kterými se buduje, udržuje a rozvíjí: osobní a společná modlitba, svátosti, četba Písma, život ve společenství. S Ježíšem se můžeme setkat osobně, ve společenství, v jeho slovu a pak excelentním způsobem ve svátostech, a to především v těch, které jsou denního použití - eucharistie a svátost smíření.

Svátost je chvíle mimořádně silného a intimního setkání s Ježíšem. A proto je to chvíle, ve které dostáváme do našeho života duchovní sílu, Boží moc, energii. Svátosti jsou doporučeným, zdama daným Božím dopingem. Zkus chodit ke zpovědi s tím, že jde o setkání s Ježíšem a uvidíš, že postupně pochopíš. Mnozí svatí doporučovali, abychom chodili ke zpovědi třeba i velice často, když máme obtížné chvíle v životě. Proč? No protože setkání s Ježíšem přináší pomoc, podporu, milost. 

Zpověď je nutná pro odpuštění těžkých hříchů, ale je vhodná a významná i tehdy, když máme jen lehké. A lehké máme vždy, ne? Ono vlastně nejde ve zpovědi ani tak o to všechny lehké hříchy vyjmenovat, ale říci ty hlavní a hlavně si uvědomit: teď mi dá Pán svou pomoc, když se s ním setkávám. 

Dělej tedy to, co děláš, ale na zpověď nezapomínej a nezanedbávej ji. Je to čerpací stanice.  

Milá S.,

židovský národ byl Bohem vyvolen, aby se uprostřed něj narodil Ježíš Kristus - vykupitel člověka. Celý Starý zákon o něm hovoří, proroci ho předpovídají, ale když se narodil a začal veřejně vystupovat, vedoucí Židé ho nepřijali. Proč? Nedokázali ve své většině uznat, že Ježíš je víc než Mojžíš, že má moc ustanovit smlouvu novou.

Nakonec byl Ježíš odsouzen proto, že přiznal, že je rovný Bohu, že je Bůh. To bylo pro Židy rouhání. Proč ho nepřijali? Byli zřejmě tak zahleděni do svých myšlenkových konstruktů, že to prostě nedokázali. Ale je to pochopitelně také tajemství, které zná jen Bůh. Ti z Židů, kteří ho přijali (apoštolové, sv. Pavel), pak rozhlásili jeho učení a šířili dar spásy i mezi pohany, tedy nežidy. Ano, Ježíš byl Žid, Marie byla Židovka, apoštolové byli Židé.

Židovský národ je stále Bohem vyvovolený a jednou uvěří v Krista - to píše sv. Pavel. Celé dějiny je to na nich vidět. Když byli po roce 70 rozptýleni do celého světa, nikdy nesplynuli, ale dodnes Židé tvoří v různých státech a národech specifickou skupinu obyvatel.

Proč byli pronásledováni? Pochopitelně s tím nesouhlasíme, ale v minulosti to bylo často i proto, že byli finančníci a často patřili ke vzdělancům. Když byly nepokoje, pak se to často na ně svezlo. Nevůle lidu se na nich vybíjela. Bylo to ale i proto, že byli jiní a že občas povstal i nějaký člověk, který proti nim začal hovořit. 

Dnes je celá situace složitější i tím, že po 2. světové válce opět dostali svou zemi (po 2000 letech) a začali v ní bydlet. Ale do té doby v té zemi bydleli Palestinci. Měly se vytvořit sva státy: izraelský a palestinský. Ale dodnes se to nepodařilo. Mnozí politologové vidí v tom, že se nedohodli, příčinu mnoha rozepří a vzrůstající muslimský terorismus. Je tedy třeba se modlit za to, aby došlo ke smíření mezi Izraelem a Palestinci, protože pak bude blíže k míru i ve světě.   

Milá si56,

Velikonoce jsou svátky již Starého zákona. Židé si každoročně připomínali a připomínají veliký projev Boží lásky, když je Bůh vyvedl z otroctví v Egyptě. Bylo to v noci, kdy zabíjeli beránka a pomazali jeho krví veřeje dvěří a pak prošli středem Rudého moře a byli zachráněni.

Pán Ježíš byl naplněním starozákoních Velikonoc. On je ten skutečný beránek, který byl zabit za hříchy světa a jehož krev nás osvobozuje od hříchu. A vody Rudého moře představují očistu - křest, kterým z nás byl smyt dědičný hřích. Když se budeš účastnit vigilie Zmrtvýchvstání ze soboty na neděli, pak si všimni, že čteme čtení, která vše toto připomínají. 

Milá kiki,

přemýšlet o víře je moc důležité, ale je třeba katolickou víru studovat. Jen tak pochopíš, že opravdu leccos je projevem konkrétní skupiny lidí a jejich kultury, ale zároveň poznáš, v čem je katolická církev vzácná, v čem je její bohatství: např. dar svátostí, dar papeže, přátelství se svatými a s Marií.

Pokud jsi ještě neprostudovala YOUCAT, moc Ti to doporučuji. Pokud ano, vrhni se na Kompendium Katechismu katolické církve nebo přímo na ten velký Katechismu katolické církve. Nebudet to četba snadná, ale mnoho zajímavého se tam dozvíš.

Všechny křesťany (katolíci, evangelíci, pravoslavní) spojuje víra v Trojici Boží, ve vtělení Ježíše Krista a jeho zmrtvýchvstání a v důležitost křtu. Tedy to hlavní máme opravdu společné.  

Milá tazatelko,

modlit se Breviář je doporučováno, protože je to biblická modlitba, která nás spojuje s církví. Jak začít? Třeba Modlitbou před spaním - tedy každý večer se pomodli to, co je na příslušný den. Je to jednoduché, protože je to vše na jednom místě a není to dlouhé, tak do 10 minut. No a pak časem se někoho zeptáš, jak se modlit nebo si něco vygooglíš.  

Elektronický breviář najdeš tady: http://ebreviar.cz/, případně si můžeš texty na konkrétní den najít tady: http://breviar.sk/cz/default.htm

Milá Terezo,

tak, jak to píšeš, nejde o hřích. Sexualita patří k lidské lásce a je třeba se o ní hodně dozvědět z dobrých pramenů! Nejlepším učitelem, jak sexualitu žít je Bůh, který ji vymyslel. Nedávno vyšla knížečka: Martin Kvapilík - Proč spolu před svatbou nebydlet a nespat (nakl. Cesta www.cestabrno.cz), také lze doporučit knížečku jendoho nekatolíka David Floryk: Milujte se a množte se (www.ceskestudny.cz) a někdy do prádznin vyjde u Paulínek knížka, kterou jsme připravili: Učit se milovat - 30 otázek jak nepokazit to nejdůležitšjí dobrodružství v životě. Velice zajímavé jsou stránky: http://www.teologietela.paulinky.cz/

Tam najdeš i mnoho další literatury, která možná bude pro Tebe dnes obtížná, ale třeba za pár let tam najdeš mnoho inspirativního.  

Milá Lindo,

jak si to vše představit? Jak to vše doopravdy je? U Boha je vše TEĎ. U něj není včera, zítra a pozítří. V Bohu je vše přítomnost. Tedy i vykoupení je stále to, co se děje. Ježíšovo narození, vtělení, život, smrt a zmrtvýchvstání je v Bohu neustále aktuálně přítomné, stále se děje.

Težko si to představit, viď. My lidé si to právě proto rozkládáme a z Božího tajemství po celý rok něco zdůrazňujeme a tím hlouběji prožíváme. Na Vánoce narození, na Velikonoce umučení a zmrtvýchvstání atd. Slavení eucharistie je zpřítomnění celého Božího tajemství, všeho, co Ježíš vykonal. Tedy v každé mši svaté se Ježíš rodí, žije, umírá a vstává z mrtvých. Oltář při mši svaté jsou jesle, kříž, i prázdný hrob u kterého stojí Ježíš živý zmrtvýchvstalý uprostřed nás.

Protože není možné si to představit tak, že by Ježíš umíral na zemi stále znovu (zde na zemi se to odehrálo v konkrétním okamžiku dějin), tak říkáme, že se v eucharistii vše to, co je v Bohu přítomno, zde na zemi zpřítomňuje. Jinak řečeno: každá mše nás vtáhne do nekonečného Božího tajemství. A zde se dostáváme zase k tomu, proč někdy slavíme více narození a někdy více ukřižování atd. Prostě, potřebujeme to nějak vše uchopit, prorozjímat.