Milá T.,

je dobře, že přemýšlíš hledáš odpovědi na důležité životní otázky. Shodou okolností jsme zrovna na webu vyvěsily článek s názvem "Proč patří sex až do manželství?" Nadeš ho tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/proc-patri-sex-az-do-manzelstvi-qjw.htm 

Dobrá je i knížka T. Řeháka: Sex, šlehačka na dortu. Tu můžeš doporučit i kamarádce. Je možná si ji přečíst tady: http://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.VT-IVdLtmko

Přejeme Ti hezký den! 

Milá tazatelko,

děkujeme za Tvůj upřímný dotaz. V první řadě bychom Tě chtěly ujistit, že nejsi "nikdo", ale "Někdo". Máš velkou hodnotu a cenu. Jen je na Tobě, abys ji začala postupně objevovat.

Krizí víry (obdobím tzv. pouště, duchovní prázdnoty) prochází velká spousta lidí, do některých bys to možná vůbec neřekla. Například blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty prožívala podobné pocity odloučenosti od Boha a vnitřní prázdnoty dlouhá léta, a přesto dokázala zůstat Bohu věrná a důvěřovat mu a svými skutky lásky pomohla změnit svět k lepšímu.

Zvlášť v době dospívání jsou však tyto pocity prázdnoty a pochybností o Bohu zvlášť intenzivní, ale jsou úplně normální. Je to znak toho, že hledáš vlastní cestu k Bohu, přecházíš z víry "dětské" na víru "dospělou". Zkus všechno, co prožíváš, říct v modlitbě Bohu, tak jako jsi to napsala nám. A nebo jenom pros denně úplně jednoduše "Pane, prosím, dej mi poznat svou lásku." Můžeš také vzít Písmo a přečíst si třeba žalm 23 vždycky večer před spaním. Stejně jako láska ani víra není jenom o hezkých emocích a pocitech, ale především o našem rozhodnutí a vůli vytrvat. Bůh určitě vidí Tvé zmatky a pocity. Pro povzbuzení si přečti tento článek: https://artep1605.signaly.cz/1210/verte-neverte-1-prikazani

A co dělat, když nevíš, kudy kam? Hlavně nezůstávej sama. Najdi někoho, komu by ses mohla se svými pocity a pochybnostmi svěřit - starší věřící kamarádku, neboj se požádat o duchovní rozhovor kněze, vyhledej společenství věřících, kam bys mohla začít chodit nebo zajeď na nějakou akci na diecézní centrum života mládeže. 

Využij svůj volný čas ke službě druhým - zapoj se jako dobrovolník (můžeš začít např. navštěvovat staré a opuštěné lidi v domovech důchodců), pomáhej organizovat akce ve farnosti, pohlídej malé děti, nabídni někomu doučování,... měj oči otevřené a hledej, co je potřeba. Když nebudeš žít jenom sama pro sebe, půjde se Ti životem lehčeji. 

Myslíme na Tebe v modlitbě. Pokud chceš, napiš i na modlitební stránku (do rubriky Myslíme na sebe), aby se k modlitbě mohly připojit i další holky.  

Milá tazatelko,

je krásné, že se zajímáš o Boha. Gratuluji. On je tou největší láskou a dávno se zajímá On o Tebe. Co dělat? Poradím Ti tři kroky.

1) Sežeň si Nový zákon a začni číst evangela. Tam se o Ježíšovi a Bohu dozvíš nejvíce.

2)  Začni s Bohem rozmlouvat - tedy modlit se. Například: Bože, jestli jsi, prosím Tě, dej mi poznat, že mě máš rád.

 
3) Ježíše lze nalézt také uprostřed církve, uprostřed věřících. Využij nějaké možnosti a vyprav se do nějakého centra života mládeže. (viz http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/diecezni-centrum-zivota-mladeze/ ) Jsou v každé diecézi. Tam můžeš najít vrstevníky, kteří věří, a výborného kněze, který Ti jistě rád pomůže v hledání. Třeba: Vesmír v Orlických horách, Příchovice u Harachova, Rajnochovice v Hostýnských Vrších atd.

Žehná 

P. Jenda

Milá tazatelko,

biskup nosí jednak solideo (malá fialová čepička) a pak mitru.

Solideo nosívá vlastně nejen při mši, ale i když má kleriku. Je to znak biskupa a smeká ji vždy před Bohem (solideo = jen Bohu úctu), tedy např. při mši při proměňování, před eucharistií.

Mitra je odznak biskupské moci a biskup ji nosí na slavnostní mše svaté. Má ji na hlavě tehdy, když vystupuje se svou autoritou (např. když káže), ale když se modlí k Bohu, odkládá ji, protože je Bohu podřízen. 

Milá tazatelko,

poslouchat cizí hovory bychom moc němeli, a to i proto, že pak zbytečně víme něco, co vědět nemusíme a dokonce často víme jen nějaký útržek a tak si snadno uděláme mylný úsudek.

Když něco poslocuhám třeba ve vlaku, protože lidé hovoří nahlas, s tím se nedá nic dělat, ale zase být moc chtivý poslouchat takové rozhovory je hloupost. Doporučuji Ti radějí mít s sebou knížku a do ní se začíst. 

Milá Em2,

Jak definovat křesťanství? Třeba takto jednoduše: Křesťanství je charakterizováno vírou v Boží Trojici a v to, že druhá Božská osoba se stala člověkem a svou smrtí a zmrtvýchvstáním nás spasila. 

Milá já,

otázka je položena Tebou - dívkou, tedy odpověď bude směřována na děvče. Podívej, celé lidské tělo je Bohem stvořeno a muž a žena se navzájem přitahují. Je to vloženo do člověka - společenství muže a ženy, láska duchovní i tělesná. Ovšem díky dědičnému hříchu vstoupila do srdce člověka zlá žádostivost - tedy špatný, zvrhlý pohled člověka na člověka. Od té doby je nebezpečí, že se někdo začne dívat na druhého jako na předmět (např. muž na ženu na předmět dráždivosti, dívá se jen pro to, že pohled muže na ženu v muži vyvolává uspokojení). Prostě je to pohled, který postrádá úctu k druhému člověku - nezacházím s druhým jako s lidskou osobou, ale jako s předmětem uspokojení.

Pokud se tedy díváš na tělo druhých žen, protože jsi sama žena, nebude tam zřejmě ten podtext smyslného uspokojení, ale jistě bude také nebezpečí, že druhá žena se pro Tebe stane jen kusem, předmětem. Ale druhý člověk je osoba, je to ten, kdo si zaslouží úctu. Proto má smysl se takových pohledů a myšlenek vyvarovat a hlavně se jim nepoddávat. Prostě a jednoduše: vidět, ale neprohlížet. 

Milá ABC,

přát požehnané svátky znamená, že svoláváme na druhého Boží požehnání, Boží pomoc, Boží sílu, přejeme mu Boží blízkost. Takže bychom si vlastně měli přát požehnaný den vždy, jak píšeš.

Proto se křesťanské přání k narozeninám nespokojí jen s "hodně zdraví", ale přidá i Boží požehnání. 

Milá Elizabeth,

o co jde v křesťanství? O osobní vztah s Kristem, který se prožívá spolu s dalšími v církvi - v rodině. A ten vztah má páteř, tedy hlavní způsoby, kterými se buduje, udržuje a rozvíjí: osobní a společná modlitba, svátosti, četba Písma, život ve společenství. S Ježíšem se můžeme setkat osobně, ve společenství, v jeho slovu a pak excelentním způsobem ve svátostech, a to především v těch, které jsou denního použití - eucharistie a svátost smíření.

Svátost je chvíle mimořádně silného a intimního setkání s Ježíšem. A proto je to chvíle, ve které dostáváme do našeho života duchovní sílu, Boží moc, energii. Svátosti jsou doporučeným, zdama daným Božím dopingem. Zkus chodit ke zpovědi s tím, že jde o setkání s Ježíšem a uvidíš, že postupně pochopíš. Mnozí svatí doporučovali, abychom chodili ke zpovědi třeba i velice často, když máme obtížné chvíle v životě. Proč? No protože setkání s Ježíšem přináší pomoc, podporu, milost. 

Zpověď je nutná pro odpuštění těžkých hříchů, ale je vhodná a významná i tehdy, když máme jen lehké. A lehké máme vždy, ne? Ono vlastně nejde ve zpovědi ani tak o to všechny lehké hříchy vyjmenovat, ale říci ty hlavní a hlavně si uvědomit: teď mi dá Pán svou pomoc, když se s ním setkávám. 

Dělej tedy to, co děláš, ale na zpověď nezapomínej a nezanedbávej ji. Je to čerpací stanice.  

Milá S.,

židovský národ byl Bohem vyvolen, aby se uprostřed něj narodil Ježíš Kristus - vykupitel člověka. Celý Starý zákon o něm hovoří, proroci ho předpovídají, ale když se narodil a začal veřejně vystupovat, vedoucí Židé ho nepřijali. Proč? Nedokázali ve své většině uznat, že Ježíš je víc než Mojžíš, že má moc ustanovit smlouvu novou.

Nakonec byl Ježíš odsouzen proto, že přiznal, že je rovný Bohu, že je Bůh. To bylo pro Židy rouhání. Proč ho nepřijali? Byli zřejmě tak zahleděni do svých myšlenkových konstruktů, že to prostě nedokázali. Ale je to pochopitelně také tajemství, které zná jen Bůh. Ti z Židů, kteří ho přijali (apoštolové, sv. Pavel), pak rozhlásili jeho učení a šířili dar spásy i mezi pohany, tedy nežidy. Ano, Ježíš byl Žid, Marie byla Židovka, apoštolové byli Židé.

Židovský národ je stále Bohem vyvovolený a jednou uvěří v Krista - to píše sv. Pavel. Celé dějiny je to na nich vidět. Když byli po roce 70 rozptýleni do celého světa, nikdy nesplynuli, ale dodnes Židé tvoří v různých státech a národech specifickou skupinu obyvatel.

Proč byli pronásledováni? Pochopitelně s tím nesouhlasíme, ale v minulosti to bylo často i proto, že byli finančníci a často patřili ke vzdělancům. Když byly nepokoje, pak se to často na ně svezlo. Nevůle lidu se na nich vybíjela. Bylo to ale i proto, že byli jiní a že občas povstal i nějaký člověk, který proti nim začal hovořit. 

Dnes je celá situace složitější i tím, že po 2. světové válce opět dostali svou zemi (po 2000 letech) a začali v ní bydlet. Ale do té doby v té zemi bydleli Palestinci. Měly se vytvořit sva státy: izraelský a palestinský. Ale dodnes se to nepodařilo. Mnozí politologové vidí v tom, že se nedohodli, příčinu mnoha rozepří a vzrůstající muslimský terorismus. Je tedy třeba se modlit za to, aby došlo ke smíření mezi Izraelem a Palestinci, protože pak bude blíže k míru i ve světě.