Milá T.,

je dobře, že by ses chtěla nějak zapojit a trávit čas víc smysluplně. Přece jenom jsi ve věku, kdy kolem sebe potřebuješ mít nějaké kamarády a vrstevníky. Napadá nás, že bys mohla zajít za místním knězem (třeba po mši svaté) a zeptat se, jak by ses mohla ve farnosti zapojit, případně s čím je potřeba v nejbližší době pomoct. 

Také se snaž chodit na akce, které se budou ve vesnici (nebo městě?), kam jedeš, konat. A pokud zrovna nic probíhat nebude, vyjdi na procházku a zkus se poohlédnout po nějaké možné kamarádce. Třeba chodí nějaké mladé holky i do kostela nebo zpívají ve schole, tak je zkus oslovit a zeptej se, jestli by ses mohla na prázdniny přidat. Vždycky riskuješ odmítnutí, ale nemáš co ztratit. Kdo nechce být osamělý, nemůže jen sedět a čekat s rukama založenýma v klíně. Musí vyrazit mezi lidi a snažit se kamarády najít. Tak hlavu vzhůru a hodně odvahy!

Myslíme na Tebe a fandíme Ti!  

Milá tazatelko,

výborná otázka: co je to milost od Boha získaná při svátosti smíření? Milost je nejprve dar odpuštění hříchů. Dále je milost darem od Boha, který dostává především naše duše, aby odporovala zlu a snadněji konala dobro.

Jak si vše přiblížit? Milost získaná u zpovědi je něco jako duchovní "redbull"; duchovní energetický nápoj. Nebo si milost můžeme představit jako posílení imunity duše před hříchem.

Samozřejmě, že takovou milost nepoznáme většinou citem a dokonce někdy ji vůbec nevnímáme. Jen někdy zakusíme, že jsme ve zpovědi dostali nějakou sílu, že se nám lépe odporuje pokušení nebo že se vytratil nějaký duchovní problém, se kterým jsme bojovali. Když se ale podíváme po letech na svůj život, často s úžasem řekneme: tolika hříchů a nebezpečí mě Pán ochránil! Proto svatí vždy radili, že je dobré chodit ke zpovědi často (měsíčně) a v době nějakých duchovních bojů i častěji. 

Milá E,

tvůj dotaz rád zodpovím. 
Podívej se, běžně se má za to, že když spolu lidé bydlí, tak spolu i spí. Tak to chápe okolí. Proto není problém jen v tom, bydlet spolu (i když spolu nespíte), ale existuje možnost pohoršení (dát špatný příklad). Nedávno jsem v jedné super rodině řešil podobnou okolnost, o jaké píšeš ty. Nejstarší dítě si nakonec společné bydlení (při zachování sexuální zdrženlivosti) zvolilo. Za pár měsíců mladší sourozenec naprosto bezhlavě začal také bydlet se svým děvčetem. A máš to. Pohoršerní je hřích.

Domnívám se, že není dobré bydlení spolu mimo jiné i proto, že přeci jenom dochází k prolomení určité intimity. I když neděláte nic, co by se dalo charakterizovat jako porušení předmanželské zdrženlivosti, dochází vždy k prolomení určité vzájemné hranice intimity.

Myslím si, že je moudré spolu opravdu před svatbou nebydlet. A jistě to lze nějak vždy zařídit. V životě ještě budete prožívat nejednu okolnost, která bude vyžadovat důvěru v Boží pomoc. Tak to máte nyní jako takový trénink. 

Jak se to s hříchem? Těžký hřích by jistě bylo, kdyby byla porušována předmanželská zdrženlivost a vážné pohoršení! Nedochází-li k narušení zdrženlivosti, je zde tedy otázka pohoršení - dát špatný příklad.  

A ještě několik inspirací:

- měli jste zásnuby?

- už spolu chodíte na nějakou kvalitní přípravu na manželství? 

- absolvovali jste kurz PPR (www-lpp.cz nebo www.cenap.cz)?
- modlíte se spolu?

Přeji vám veliké požehnání do společného života. 
Ale nemohu nedodat poznáímku: dokud jste si neřekli před Pánem ANO, stále ještě není 100% jisté, že spolu do manželství vstoupíte. Přeji vám pochopitelně, abyste prožívali požehnané manželství.

Hodně síly do dobrých rozhodnutí.

Milý Anonyme, protože Tvůj dotaz je velmi konkrétní a osobní, raději bychom Ti zprostředkovali odpověď přímo na e-mail a nevyvěšovali ji na webových stránkách. Pokud chceš, pošli nám do redakce (Diskuse-Redakce) adresu, na kterou máme odpověď zaslat. Děkujeme za pochopení.  

Milá tazatelko,

že by růženec na soše Panny Marie měl mít 6 desátků, o tom nic nevím. Pokud jsi nějaký takový viděla, nedokážu odpovědět, proč to tak někdo udělal. 

Milá W,

Tvá otázka je velmi důležitá. Je vidět, že máš citlivé svědomí a přemýšlíš. To, že kolem sebe slyšíš dvojsmyslné narážky, které si potom vybavíš, hřích není. Hřích by to byl, kdyby ses dobrovolně v takových představách vyžívala a vyhledávala situace, kde se takto dvojsmyslně mluví nebo tak sama mluvila.

Chápeme, že je Ti nepříjemné poslouchat různé narážky a sprostá slova. Možná se klukům zdá, že jsou zajímavější, když takto mluví nebo potřebují, aby si jich někdo všímal. Nebo tak mohou mluvit jenom ve skupině a v soukromí se chovají jinak. Ať už je to jakkoli, Ty jejich chování moc neovlivníš. Často se stane, že s přibývajícím věkem, až kluci trochu dospějí, se jejich slovník trochu zjemní. Kdybys je začala okřikovat, mohli by se na Tebe začít dívat jako na někoho, kdo všechno ví, a ztratila bys k nim cestu.

Co ale udělat můžeš, je:

1. Mluvit pořád tak, jak mluvíš do této doby - sprostá slova a dvojsmysly ve slovníku nepotřebuješ.

2. Když přijde fantazie nebo představa, která se na první pohled zdá lákavá, ale tvůj rozum ti řekne, že není úplně OK, pak se přinuť na ni nemyslet - pomáhá i to, že v tu chvíli se donutíš myslet na něco jiného, třeba na nějaký příklad z matiky nebo prostě na něco jiného. Také pomáhá, když nás nějaká myšlenka ne a ne opustit, že se sebereme a uděláme nějaký skutek lásky. 

 Měj se moc pěkně. 

Milá Katko,

je dobře, že hledáš, přemýšlíš - moc Ti fandíme!

Rozhodně bychom doporučovali začít četbou Nového zákona, konkrétně evangelií (podle Matouše, Lukáše, Marka a Jana). Můžeš se tak lépe seznámit s Ježíšovým životem a jeho skutky. A navíc četba Bible není jenom četba obyčejné knížky, ale také modlitba, kdy nasloucháš Božímu slovu.

Ať se Ti daří. 

Milá Týno,

nervozita je v zátěžové situaci úplně normální a svátost smíření pro tebe může zátěžovou situací být. Ale není se čeho bát. Chvíli trvá, než se člověk naučí vnímat svátost smíření jako něco, co ho léčí, proměňuje a posiluje, co mu pomáhá, dodává útěchu, pokoj a radost, protože hledá dobrý vztah s Bohem, který ho má rád.

Co tedy může člověk udělat, aby pro něj slavení svátosti smíření nebylo vstupem na „mučidla“? Na prvním místě přemýšlej, jaký je tvůj vztah k Bohu, k Ježíši. Pokud si uvědomíš, že jej máš ráda a že se mu chceš omluvit za zlé myšlenky, slova nebo skutky, pak zpověď bude mnohem lehčí. Není žádný důvod se bát, že kněz by o Tvých hříších někomu řekl (ani jinému knězi). Každý zpovědník je vázán přísným zpovědním tajmestvím a navíc kněz za den slyší tolik hříchů, že je většinou ihned zapomene.

Svátost smíření je slavnost. Na slavnost je třeba se připravit (představ si třeba, jak se strojíš na ples). Na slavnost býváme od někoho pozváni. Tím, kdo tě zve, je Ježíš. Dal nám svátosti jako projev své lásky. A teď je na tobě, co uděláš. Buď se na vše „vykašleš” a rezignuješ na jakoukoli snahu nebo začneš prosit o vytvoření či prohloubení svého vztahu s Bohem. Komu jde o lásku, ten má vnitřní důvod proč slavit svátost smíření a to bez ohledu na své současné rozpoložení, pocity a i případnou nechuť. Vždyť mu záleží na tom, koho má rád.

Jak se dobře připravit? Důležité je věnovat přípravě určitý čas. Nejprve jako v zrcadle zhlédnout svůj život ve světle Boží lásky k tobě. Co všechno jsi od Boha dostala? Jaké dary jsi obdržela (ať už v podobě vlastností, schopností nebo malých obdarování ve všedních dnech)? Když se ti podaří zahlédnout Boží lásku a jeho jemné vedení a působení ve tvém životě, když budeš dobře vidět nejprve Boží dobro a krásu, snadněji uvidíš zlo a ošklivost hříchu, kterými se od Boha odvracíš. Pokud ti záleží na vztahu, tak poznáváš toho druhého a zjišťuješ jaký je, co mu dělá a nedělá radost. Máš pak touhu zbavit se všeho, co tento vztah ničí nebo narušuje. Neboj se najít si dobré zpovědní zrcadlo. Někdy je dobré si o tom popovídat se zpovědníkem nebo s někým, komu opravdu důvěřuješ.

Co všechno vyznávat? Všechno to, co vnímáš, že vztah k Bohu narušilo. Hřích na prvním místě vždy narušuje vztah k Bohu, ale zraňuje také tebe a lidi kolem tebe. Když přijdeš k lékaři, také řekneš: bolí mě hlava, mám horečku, nemohu spát, ... Podobně knězi, jako lékaři, který má moc léčit svěřenou od samotného Ježíše, vyznáváš své hříchy – duchovní nemoci. Je dobré zmínit i okolnosti hříchu, zvláště tam, kde by z jednoduché odpovědi nebylo jasné, o co šlo.
Je dobré začít vyznání tím, jak se ti dařilo nebo nedařilo uskutečnit své předsevzetí z minulé svátosti smíření.

A ještě jedna malá rada: když přijdeš s upřímností a lítostí, budeš připravena, aby rozhřešení přineslo do tvého srdce opravdovou radost a pokoj. Pak se ti bude lépe dařit překonávat nechuť a strach. 

Milá anonymko,

výborná otázka. Je vidět, že máš svědomí a že dokážeš přemýšlet. 
Sex je součástí lásky a má mimořádnou důležitost ve vztahu manželů. Sexualita je pro každého člověka darem Božím. Bůh je láska a proto nám lidem daroval možnost milovat i naším tělem. Proto je třeba se na sexualitu dívat jako na dar, součást lásky a také na způsob, kterým se láska projevuje v manželství, ve kterém pak může jako plod lásky být počat nový život.

Kolem nás se o sexu hovoří často jako o cíli života, v těchto věcech je podporována zvědavost mladých lidí, média přinášejí obrazy leckdy velice erotické atd. Není tedy divu, že se ve tvé hlavě rodí různé myšlenky, fantazie a představy.

Správně cítíš, že to není ono. Kdo popustí uzdu fantazírování, utíká z reality, vysní si pohádkový zámek a začne postupně o sexualitě přemýšlet jako o nejdůležitější náplni života. Fantazírování opravdu není dobré. Proto je dobré učit se představám odolat. Jak na to? Trochu pevné vůle to bude chtít, ale zároveň je dobré se věnovat poznávání toho, co je to láska jako celek. Prostě přemýšlet o důležitých věcech.

Můžeš si třeba přečíst knížku: Umíš v tom chodit od Kateřiny Šťastné- Beščecové, kterou vydaly Paulínky. Před časem jsem napsal pro mladé knížku: Máš na víc a také ji vydaly Paulínky. Obě knížky se dají u Paulínek objednat. V nich můžeš najít mnoho zajímavých postřehů.  A když přijde fantazie, která se na první pohled zdá lákavá, ale tvůj rozum ti řekne, že není úplně OK, pak se přinuť na ni nemyslet - pomáhá i to, že v tu chvíli se donutíš myslet na něco jiného, třeba na nějaký příklad z matiky nebo prostě na něco jiného. Také pomáhá, když nás nějaká myšlenka ne a ne opustit, že se sebereme a uděláme nějaký skutek lásky.

Když se naučíš dobře ovládat své fantazie, co se stane? Především postupně pochopíš, v čem spočívá skutečná láska. Nestaneš se prostě vyšinutou, jako se to dnes děje mnoha lidem, kteří podlehnout propagaci sexu, povýší ho na cíl života a zapomenou, že láska je především ochota žít pro dobro druhého. 

Milá R,

Tvé domněnky jsou správné. Se stoupajícím věkem jsme schopni vidět skutečnosti z více úhlů a víc řešíme, co si o nás druzí pomyslí (zvlášť my dívky :-)). Ale vždycky platí (a u duchovního rozhovoru zvlášť), že žádná otázka není nesmyslná. Kdybychom se na nic neptali, nic bychom se nikdy nedověděli a stáli bychom na místě.

Pokud potřebuješ duchovní rozhovor, buď rozhodná. Zbytečně nepřemýšlej a buď se kněze zeptej osobně, nebo mu napiš, případně zatelefonuj… Jednoduše řekni, že bys s ním ráda něco probrala a zeptej se, kdy můžeš přijít. A pokud se rozpláčeš? Rozhodně nebudeš první ani poslední. Pláč přece není nic hrozného, ale patří k životu. 

Hodně štěstí a hlavu vzhůru!