Milá Týno,

nervozita je v zátěžové situaci úplně normální a svátost smíření pro tebe může zátěžovou situací být. Ale není se čeho bát. Chvíli trvá, než se člověk naučí vnímat svátost smíření jako něco, co ho léčí, proměňuje a posiluje, co mu pomáhá, dodává útěchu, pokoj a radost, protože hledá dobrý vztah s Bohem, který ho má rád.

Co tedy může člověk udělat, aby pro něj slavení svátosti smíření nebylo vstupem na „mučidla“? Na prvním místě přemýšlej, jaký je tvůj vztah k Bohu, k Ježíši. Pokud si uvědomíš, že jej máš ráda a že se mu chceš omluvit za zlé myšlenky, slova nebo skutky, pak zpověď bude mnohem lehčí. Není žádný důvod se bát, že kněz by o Tvých hříších někomu řekl (ani jinému knězi). Každý zpovědník je vázán přísným zpovědním tajmestvím a navíc kněz za den slyší tolik hříchů, že je většinou ihned zapomene.

Svátost smíření je slavnost. Na slavnost je třeba se připravit (představ si třeba, jak se strojíš na ples). Na slavnost býváme od někoho pozváni. Tím, kdo tě zve, je Ježíš. Dal nám svátosti jako projev své lásky. A teď je na tobě, co uděláš. Buď se na vše „vykašleš” a rezignuješ na jakoukoli snahu nebo začneš prosit o vytvoření či prohloubení svého vztahu s Bohem. Komu jde o lásku, ten má vnitřní důvod proč slavit svátost smíření a to bez ohledu na své současné rozpoložení, pocity a i případnou nechuť. Vždyť mu záleží na tom, koho má rád.

Jak se dobře připravit? Důležité je věnovat přípravě určitý čas. Nejprve jako v zrcadle zhlédnout svůj život ve světle Boží lásky k tobě. Co všechno jsi od Boha dostala? Jaké dary jsi obdržela (ať už v podobě vlastností, schopností nebo malých obdarování ve všedních dnech)? Když se ti podaří zahlédnout Boží lásku a jeho jemné vedení a působení ve tvém životě, když budeš dobře vidět nejprve Boží dobro a krásu, snadněji uvidíš zlo a ošklivost hříchu, kterými se od Boha odvracíš. Pokud ti záleží na vztahu, tak poznáváš toho druhého a zjišťuješ jaký je, co mu dělá a nedělá radost. Máš pak touhu zbavit se všeho, co tento vztah ničí nebo narušuje. Neboj se najít si dobré zpovědní zrcadlo. Někdy je dobré si o tom popovídat se zpovědníkem nebo s někým, komu opravdu důvěřuješ.

Co všechno vyznávat? Všechno to, co vnímáš, že vztah k Bohu narušilo. Hřích na prvním místě vždy narušuje vztah k Bohu, ale zraňuje také tebe a lidi kolem tebe. Když přijdeš k lékaři, také řekneš: bolí mě hlava, mám horečku, nemohu spát, ... Podobně knězi, jako lékaři, který má moc léčit svěřenou od samotného Ježíše, vyznáváš své hříchy – duchovní nemoci. Je dobré zmínit i okolnosti hříchu, zvláště tam, kde by z jednoduché odpovědi nebylo jasné, o co šlo.
Je dobré začít vyznání tím, jak se ti dařilo nebo nedařilo uskutečnit své předsevzetí z minulé svátosti smíření.

A ještě jedna malá rada: když přijdeš s upřímností a lítostí, budeš připravena, aby rozhřešení přineslo do tvého srdce opravdovou radost a pokoj. Pak se ti bude lépe dařit překonávat nechuť a strach. 

Milá anonymko,

výborná otázka. Je vidět, že máš svědomí a že dokážeš přemýšlet. 
Sex je součástí lásky a má mimořádnou důležitost ve vztahu manželů. Sexualita je pro každého člověka darem Božím. Bůh je láska a proto nám lidem daroval možnost milovat i naším tělem. Proto je třeba se na sexualitu dívat jako na dar, součást lásky a také na způsob, kterým se láska projevuje v manželství, ve kterém pak může jako plod lásky být počat nový život.

Kolem nás se o sexu hovoří často jako o cíli života, v těchto věcech je podporována zvědavost mladých lidí, média přinášejí obrazy leckdy velice erotické atd. Není tedy divu, že se ve tvé hlavě rodí různé myšlenky, fantazie a představy.

Správně cítíš, že to není ono. Kdo popustí uzdu fantazírování, utíká z reality, vysní si pohádkový zámek a začne postupně o sexualitě přemýšlet jako o nejdůležitější náplni života. Fantazírování opravdu není dobré. Proto je dobré učit se představám odolat. Jak na to? Trochu pevné vůle to bude chtít, ale zároveň je dobré se věnovat poznávání toho, co je to láska jako celek. Prostě přemýšlet o důležitých věcech.

Můžeš si třeba přečíst knížku: Umíš v tom chodit od Kateřiny Šťastné- Beščecové, kterou vydaly Paulínky. Před časem jsem napsal pro mladé knížku: Máš na víc a také ji vydaly Paulínky. Obě knížky se dají u Paulínek objednat. V nich můžeš najít mnoho zajímavých postřehů.  A když přijde fantazie, která se na první pohled zdá lákavá, ale tvůj rozum ti řekne, že není úplně OK, pak se přinuť na ni nemyslet - pomáhá i to, že v tu chvíli se donutíš myslet na něco jiného, třeba na nějaký příklad z matiky nebo prostě na něco jiného. Také pomáhá, když nás nějaká myšlenka ne a ne opustit, že se sebereme a uděláme nějaký skutek lásky.

Když se naučíš dobře ovládat své fantazie, co se stane? Především postupně pochopíš, v čem spočívá skutečná láska. Nestaneš se prostě vyšinutou, jako se to dnes děje mnoha lidem, kteří podlehnout propagaci sexu, povýší ho na cíl života a zapomenou, že láska je především ochota žít pro dobro druhého. 

Milá R,

Tvé domněnky jsou správné. Se stoupajícím věkem jsme schopni vidět skutečnosti z více úhlů a víc řešíme, co si o nás druzí pomyslí (zvlášť my dívky :-)). Ale vždycky platí (a u duchovního rozhovoru zvlášť), že žádná otázka není nesmyslná. Kdybychom se na nic neptali, nic bychom se nikdy nedověděli a stáli bychom na místě.

Pokud potřebuješ duchovní rozhovor, buď rozhodná. Zbytečně nepřemýšlej a buď se kněze zeptej osobně, nebo mu napiš, případně zatelefonuj… Jednoduše řekni, že bys s ním ráda něco probrala a zeptej se, kdy můžeš přijít. A pokud se rozpláčeš? Rozhodně nebudeš první ani poslední. Pláč přece není nic hrozného, ale patří k životu. 

Hodně štěstí a hlavu vzhůru!   

Milá T.,

je dobře, že přemýšlíš hledáš odpovědi na důležité životní otázky. Shodou okolností jsme zrovna na webu vyvěsily článek s názvem "Proč patří sex až do manželství?" Nadeš ho tady: http://www.in.cz/clanky/kluci-a-holky/proc-patri-sex-az-do-manzelstvi-qjw.htm 

Dobrá je i knížka T. Řeháka: Sex, šlehačka na dortu. Tu můžeš doporučit i kamarádce. Je možná si ji přečíst tady: http://tom.wbs.cz/Sex_-slehacka-na-dortu.html#.VT-IVdLtmko

Přejeme Ti hezký den! 

Milá tazatelko,

děkujeme za Tvůj upřímný dotaz. V první řadě bychom Tě chtěly ujistit, že nejsi "nikdo", ale "Někdo". Máš velkou hodnotu a cenu. Jen je na Tobě, abys ji začala postupně objevovat.

Krizí víry (obdobím tzv. pouště, duchovní prázdnoty) prochází velká spousta lidí, do některých bys to možná vůbec neřekla. Například blahoslavená Matka Tereza z Kalkaty prožívala podobné pocity odloučenosti od Boha a vnitřní prázdnoty dlouhá léta, a přesto dokázala zůstat Bohu věrná a důvěřovat mu a svými skutky lásky pomohla změnit svět k lepšímu.

Zvlášť v době dospívání jsou však tyto pocity prázdnoty a pochybností o Bohu zvlášť intenzivní, ale jsou úplně normální. Je to znak toho, že hledáš vlastní cestu k Bohu, přecházíš z víry "dětské" na víru "dospělou". Zkus všechno, co prožíváš, říct v modlitbě Bohu, tak jako jsi to napsala nám. A nebo jenom pros denně úplně jednoduše "Pane, prosím, dej mi poznat svou lásku." Můžeš také vzít Písmo a přečíst si třeba žalm 23 vždycky večer před spaním. Stejně jako láska ani víra není jenom o hezkých emocích a pocitech, ale především o našem rozhodnutí a vůli vytrvat. Bůh určitě vidí Tvé zmatky a pocity. Pro povzbuzení si přečti tento článek: https://artep1605.signaly.cz/1210/verte-neverte-1-prikazani

A co dělat, když nevíš, kudy kam? Hlavně nezůstávej sama. Najdi někoho, komu by ses mohla se svými pocity a pochybnostmi svěřit - starší věřící kamarádku, neboj se požádat o duchovní rozhovor kněze, vyhledej společenství věřících, kam bys mohla začít chodit nebo zajeď na nějakou akci na diecézní centrum života mládeže. 

Využij svůj volný čas ke službě druhým - zapoj se jako dobrovolník (můžeš začít např. navštěvovat staré a opuštěné lidi v domovech důchodců), pomáhej organizovat akce ve farnosti, pohlídej malé děti, nabídni někomu doučování,... měj oči otevřené a hledej, co je potřeba. Když nebudeš žít jenom sama pro sebe, půjde se Ti životem lehčeji. 

Myslíme na Tebe v modlitbě. Pokud chceš, napiš i na modlitební stránku (do rubriky Myslíme na sebe), aby se k modlitbě mohly připojit i další holky.  

Milá tazatelko,

je krásné, že se zajímáš o Boha. Gratuluji. On je tou největší láskou a dávno se zajímá On o Tebe. Co dělat? Poradím Ti tři kroky.

1) Sežeň si Nový zákon a začni číst evangela. Tam se o Ježíšovi a Bohu dozvíš nejvíce.

2)  Začni s Bohem rozmlouvat - tedy modlit se. Například: Bože, jestli jsi, prosím Tě, dej mi poznat, že mě máš rád.

 
3) Ježíše lze nalézt také uprostřed církve, uprostřed věřících. Využij nějaké možnosti a vyprav se do nějakého centra života mládeže. (viz http://www.cirkev.cz/cirkev-se-setkava/mladez/diecezni-centrum-zivota-mladeze/ ) Jsou v každé diecézi. Tam můžeš najít vrstevníky, kteří věří, a výborného kněze, který Ti jistě rád pomůže v hledání. Třeba: Vesmír v Orlických horách, Příchovice u Harachova, Rajnochovice v Hostýnských Vrších atd.

Žehná 

P. Jenda

Milá tazatelko,

biskup nosí jednak solideo (malá fialová čepička) a pak mitru.

Solideo nosívá vlastně nejen při mši, ale i když má kleriku. Je to znak biskupa a smeká ji vždy před Bohem (solideo = jen Bohu úctu), tedy např. při mši při proměňování, před eucharistií.

Mitra je odznak biskupské moci a biskup ji nosí na slavnostní mše svaté. Má ji na hlavě tehdy, když vystupuje se svou autoritou (např. když káže), ale když se modlí k Bohu, odkládá ji, protože je Bohu podřízen. 

Milá tazatelko,

poslouchat cizí hovory bychom moc němeli, a to i proto, že pak zbytečně víme něco, co vědět nemusíme a dokonce často víme jen nějaký útržek a tak si snadno uděláme mylný úsudek.

Když něco poslocuhám třeba ve vlaku, protože lidé hovoří nahlas, s tím se nedá nic dělat, ale zase být moc chtivý poslouchat takové rozhovory je hloupost. Doporučuji Ti radějí mít s sebou knížku a do ní se začíst. 

Milá Em2,

Jak definovat křesťanství? Třeba takto jednoduše: Křesťanství je charakterizováno vírou v Boží Trojici a v to, že druhá Božská osoba se stala člověkem a svou smrtí a zmrtvýchvstáním nás spasila. 

Milá já,

otázka je položena Tebou - dívkou, tedy odpověď bude směřována na děvče. Podívej, celé lidské tělo je Bohem stvořeno a muž a žena se navzájem přitahují. Je to vloženo do člověka - společenství muže a ženy, láska duchovní i tělesná. Ovšem díky dědičnému hříchu vstoupila do srdce člověka zlá žádostivost - tedy špatný, zvrhlý pohled člověka na člověka. Od té doby je nebezpečí, že se někdo začne dívat na druhého jako na předmět (např. muž na ženu na předmět dráždivosti, dívá se jen pro to, že pohled muže na ženu v muži vyvolává uspokojení). Prostě je to pohled, který postrádá úctu k druhému člověku - nezacházím s druhým jako s lidskou osobou, ale jako s předmětem uspokojení.

Pokud se tedy díváš na tělo druhých žen, protože jsi sama žena, nebude tam zřejmě ten podtext smyslného uspokojení, ale jistě bude také nebezpečí, že druhá žena se pro Tebe stane jen kusem, předmětem. Ale druhý člověk je osoba, je to ten, kdo si zaslouží úctu. Proto má smysl se takových pohledů a myšlenek vyvarovat a hlavně se jim nepoddávat. Prostě a jednoduše: vidět, ale neprohlížet.