A k druhé otázce. Svatá Rita byla uctívána jako svatá po celá staletí, ale oficielně blahořečená byla v roce 1627 a svatořečená až v roce 1900. Znáš o ní film, který dabovali na Slovensku? Moc hezký.

Milá W,
jak poznáš, že Tě Bůh slyší a jak poznáš své povolání?

Milá Májo,

v modlitě, kterou zmiňuješ z YOUCATU, je pochopitelně myšlen člověk, tedy někdo blízký a moc milý.

Může to být někdo z rodičů, nejlepší kámoška, snoubenec...

Milá Nini,

o odpověď na tuto otázku jsme poprosili budoucí paní psycholožku, Anežku. Dostalo se nám tohoto vyjádření:

Povaha se dá jinak pojmenovat jako temperament (1) a charakter (2) člověka.

1) Temperament je vrozený (možná jsi se ož setkala s pojmy: cholerik, melancholik, sangvinik, flegmatik). Nikdo většinou není "čistý" cholerik či melancholik, protože se tyto temperamenty navzájem prostupují a doplňují - existují tedy kombinace vrozených povah.

I když je temperament vrozený a nedá se tedy změnit od základu, dá se usměrňovat. Zkušenost, výchova a další činitelé postupně opracovávají projevy temperamentu tak, aby byly přijatelné pro společnost a také pro člověka samotného.

2) Naopak charakter je souhrn získaných vlastností, norem a hodnot. Osobnost člověka přirozeně směřuje k naplnění potřeb lásky a tvořivosti. Pokud člověk miluje a má možnost žít autenticky a tvořivě, směřuje ke zdravé osobnosti. Některé vlivy však tento vývoj mohou narušit. Základem je výchova rodičů. Poskytování kladných emocí, bezpečí, něhy. Pokud je výchova restriktivní, nelaskavá, nepřijímající, člověk si buduje mentální krunýř, jímž se uzavírá ostatním lidem a stává se úzkostným, izolovaným. Uspokojování základních potřeb je potřebné už v kojeneckém věku - láska, bezpečí, blízkost něha, potrava. Negativně působí přílišná benevolentnost rodičů, kteří dítěti vše povolují, dítě se naučí dosahovat svých cílů nevhodnou formou (fyzickou silou, kousáním), tyto vzorce poté uplatňuje i v dospělosti (i když v jiné formě - verbální agrese).

Důležité jsou také jakékoliv vztahy - se spolužáky, pozitivní zkušenosti úspěchu, učení se od druhých vhodnému chování, vzory dospělých. Zkrátka dítě napodobuje své nejbližší (nejvíce rodiče) - vědomě či nevědomě. Tip pro Tebe: Zkus se zamyslet nad tím, v čem jsi si se svými rodiči (více zřejmě matce) podobná. Chování, reakce, názory, hodnoty, chování ve společnosti, komunikace verbální i neverbální...

A na závěr ještě jedna poznámka z redakce: Z toho, co sis přečetla, vyplývá, že se nedá říci, že by někdo měl úplně "nešťastnou povahu". I když podmínky, ve kterých vyrůstal, nebyly třeba ideální a temperamentově je spíše melancholik, povaha se dá usměrňovat a vždycky záleží na rozhodnutí konkrétní osoby, jak bude k událostem v životě přistupovat. 

Zdravíme z redakce a přejeme krásné dny!

Milá T.,

1) Popelec

Označení, které člověku připomíná na začátku doby postní, že lidský život pomíjí. A přesto nekončí, protože je zde Bůh plný lásky, který nám nabízí život věčný. Věčnost s Bohem předpokládá, že zde na zemi žijeme podle jeho učení. Proto je tedy třeba i prosit Boha o odpuštění, neboť děláme chyby, jsme hříšní. Takže popelec je vyjádření i našeho přiznání: jsem hříšný. Bože plný lásky, prosím, odpusť.

2) Bázeň Boží

- česky bychom řekli: "komu čest, tomu čest". Prostě s Bohem je třeba jednat jako s Bohem, s úctou. Máme vnímat jeho lásku, ale zároveň si uvědomovat, že on je zdroj všeho, má moc nade vším, je Pánem vesmíru. Prostě není to jen takový kámoš. Proto mimo jiné někdy při modlitbě klečíme - padáme na kolena, abychom i svým tělem vyznali: Pane, věřím v Tvou lásku a vnímám svou nepatrnost před Tebou.

3) Kněz ve zpovědi

je pochopitelně člověk, ale zároveň zastupuje i Boha. Když dává rozhřešení, tak jeho slova slyšíme, ale odpouští sám Bůh, tedy zastupuje Boha. Když nám ve zpovědi radí, jistě je provázen Duchem Svatým, ale je to člověk, který radí ze své zkušenosti, dle svého vzdělání atd. 

Milá P.,

zajímavá otázka.
Vždy záleží na tom co děláme a proč to děláme. Májka je jistě zvyk, který je spíše spojen s radostí, že přichází jaro a s láskou (bývala stavěna chlapcem pro své vyvolené děvče). Tedy víceméně je spojena s vděčností Bohu za nový rok. Podle mého názoru vysvětlování všech těchto zvyků nějakým pohanstvím či u májky (jak se píše na Wikipedii) s nějakými duchy, je novodobá móda, která nemá nic co do činění s našimi předky. Naši předci, kteří májku stavěli, byli přece věčící křesťané a kromě kostela měli různé zvyky na různé svátky. Vše tedy propojovali: kostel i své zvyky a radosti.

Teď tedy k Tvé otázce: Domnívám se, že májka jako taková (jako Tvůj příklad s nožem) je mravně neutrální (ani dobrá ani zlá). Pokud někdo staví májku s tím, že jde o nějaké "duchaření" či "novopohanství", pak je to nepřijatelné. Pokud někdo májku staví s tím, že se musí opít a kdovíco dalšího nemravného dělat, pak se jedná o nevhodnou společnost. Pokud někdo staví májku jako oslavu daru jara či ji staví z lásky pro své děvče, pak proti májce nelze nic nenamítat. Ba naopak. V některých místech naší vlasti je májka stále slušná zábava mladých, dobrodružství a kus normálního (nevirtuálního) života. A radovat se z nového roku, zkrásy jara, z nádhery přírody, to je přece modlitba, jsme za to vše vděční Bohu našemu Pánu.

Pokud má pan farář jiný názor, zřejmě to vyplývá z jeho špatných zkušeností.

Milá tazatelko,

z ruky se nic vyčíst nedá a je to jedna z metod magie. Lidé, kteří to dělají profesionálně, nakonec mohou být i v područí zlého ducha a škodit lidem. Obvykle jsou to ale výteční manipulátoři a pozorovatelé lidí (dokážou druhého odhadnout). Nakonec toto jednání vlastně uráží Boha - místo toho, abychom se oddali jeho lásce, hledáme ze zvědavosti jinde.

S kamarádkou jste dělaly hloupost, když jsi si od ní nechala číst v ruce. Proč? Takové věci totiž mohou člověka hodně psychologicky ovlivnit. Tedy, nic v ruce zapsáno nemáš, ona ale něco řekne, co si budeš pamatovat, a nakonec to ovlivní tvé rozhodování a jednání.

Co tedy radím? Vyzpovídat se z toho a poprosit v modlitbě Pána, aby Tě vedl a ukázal Ti Tvé povolání. A svěř se Panně Marii a požádej ji, aby se za Tebe přimlouvala, abys nalezla své povolání a je-li to manželství, tak správného muže.
A pak se modli každý den s důvěrou k Pánu: Pane, Ty mě máš rád, prosím, ukaž mi mé místo v tomto světě. A je-li to manželství, dej mi poznat pravého muže, který bude výborný otec našich dětí. Maria, přimlouvej se za mne.

Milá Holko,

velice pěkná otázka. Je v ní poznat, že vnímáš styl vyzývavého a plánovitě dráždivého oblečené jako nevhodný a nesprávný. Avšak jak být krásná, jak vhodně upoutat pozornost muže a zároveň nepotlačovat ani nezdůrazňovat svoji sexuální přitažlivost? Nesnadný, ale důležitý úkol.

Základem je objevit krásu toho být ženou a postupně odhalit svou vlastní krásu. Dalším krokem je naučit se svému stylu oblékání, péči o tělo (úprava vlasů, vůně, líčení). Každá postava vyžaduje jiný způsob oblékání.

Oblečení záleží i na prostředí, ve kterém se nacházíme. JInak se oblékáme v běžném životě, jinak na sport (např. do bazénu) a jinak na ples. Naši předkové používali slovo cudnost, které vyjadřovalo spojení vnější krásy, vnitřního bohatství srdce ženy a vhodného oblečení.

Jak najít svůj styl a hranici mezi tím, co už je vyzývavé a co ne? Popovídejte si o tom se svými kamarádkami. Promluv si o tom s tatínkem, s bráchou či kamarády ve spolču. Zajímej se o to, jak tě vnímají druzí. Postupně se tak naučíš svému stylu krásy, která obdarovává a zároveň není vyzývavá.