Blondys, 20 let

Milá Blondys,

správně píšeš, že Bůh s Tebou je. A to i tehdy, když přichází kříž. Konec konců, Ježíš nikdy neslíbil, že kdo v něj uvěří, bude žít náboženství prosperity (vše mu vyjde, nebude nemocen atd.). Naopak, řekl: kdo mě chce následovat, ať vezme na sebe svůj kříž každodenně a následuje mě. A dodal: mé jho není těžké, ale sladké.

Tvůj kříž je nyní neúspěch ve zkoušce, a to učení na zkoušku o prázdninách. Udělej poctivě svůj díl a vše ostatní svěř Pánu. Vlož se do jeho ruky jako se choulí malé dítě v náručí maminky či tatínka, a to v důvěře: Pán ví, co je pro Tebe nejlepší. I kdyby se ti to nepovedlo, on ví, proč. Někdy v životě poznáme, někdy ne, proč to a to se odehrálo. Znal jsem jednu studentku, kterou vyhodili ze školy kvůli jejím morálním zásadám. Tragédie. Ale za pár týdnu se ukázalo, že ji vzali na lepším oboru a dokonce dostala v té době už jako studentka výborné angažmá v divadle. Takže nakonec vyhazov pro ni znamenal velký rozvoj.

Budu se za Tebe také modlit.

Jan Balík

XXXka, 19 let

 Milá tazatelko,

píšeš o zkušenosti, kterou pozoruješ kolem sebe. Nevím, já sám mám za 25 let kněžské služby zkušenost spíše opačnou. Páry, které žijí ve zdrženlivosti, tedy prožívají známost odpovědně jako dobu společného hledání a ladění formy a jednoty, bývají ve svém životě úspěšnější právě proto, že se naučily na sobě pracovat.

Z určitého hlediska je svatba startovní čára celoživotního úsilí, sebevýchovy, ochoty se obětovat... prostě učit se lásce. Je to náročné, ale nakonec korunované prožívanou a zakoušenou láskou, rodinnou pohodou a šťastnými dětmi. Kdo se na sobě pracovat nenaučí, ten nakonec zabředne do své lenosti a svého sobectví. Kdo tedy v manželství nerozvíjí sám sebe a není ochoten bojovat proti svému sobectví, ten se sune k problémům a někdy bohužel až k rozvodu. Zdrženlivost před svatbou tedy není zárukou bezproblémového vztahu, ale součást sebevýchovy a tréninku, jak budovat trvalý vztah. A ještě poznámku. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří spolu žijí bez svatby, se rozcházejí ještě daleko častěji, než lidé, kteří uzavírají svatbu.  

Jan Balík

Terina, 24 let

Milá Terino,

pro svou kamarádku můžeš udělat to, že za ni budeš prosit v modlitbě a když bude příležitost, budeš s ní diskutovat a možná jí spíše jen naslouchat. V jejím srdci bude asi mnoho bolesti a zranění.

Jak je to možné, že se můžou i věřící lidé rozvést? Není to až takové tajemství. Současná doba dovoluje každému cokoliv, jako by vše bylo dobré. Chce-li tedy někdo jít za nějakým ideálem, za trvalým manželstvím, šťastnou rodinou atd., ten se pro to musí nasadit, prostě musí na tom pracovat. Církev je velikou pomocí. Nabízí kvalitní přípravy na manželství, různé programy pro manžele, společenství manželů, v obtížích i poradny atd. Ale ne každý pár tyto nabídky využije. Dokonce není ani samozřejmé, že se věřící manželé spolu modlí. Snadno přijdou problémy do vztahu, když se lidé nesnaží svou lásku stále něčím motivovat, když se spolu nemodlí, když nevyužívají inspirace, kterých je v církvi celá řada. 

Jan Balík

Míša, 11 let

M, 16 let

duchovní deník? Tam si člověk nezapisuje nejen to, co se píše do běžného deníku (co prožil, s kým se setkal, zajímavé myšlenky, které četl), ale také to, co ho napadlo při modlitbě, a to hlavně při rozjímání či meditaci. Také si tam zapisuje to, co mu řekl kněz ve zpovědi, pokud ho to nějak oslovilo, atd.

Chceš-li si takový deník psát, myslím, že je nejlepší prostě si tam psát vše to, co tě osloví - udělat si takový soubor pěkných myšlenek, které tě povzbudily a duchovně povnesly.

Jan Balík

Anička, 14 let

Milá Aničko,

je pěkné, že píšeš příběhy. Literatura by měla ve lidi pozvedat, zvyšovat laťku morálního jednání, inspirovat k dobru. Mnohdy je tomu naopak, jak víme. Obecně je tedy lepší, když se sprostým slovům vyhneš. Když je ale občas použiješ, není to hřích.

Osobně bych se vždy ze zásady vyhnul braní jména Božího nadarmo. O nevěře a podobných lidských hříších, které k naší škodě lidský život provází, se někdy také musí psát. Ale není vhodné to moc rozepisovat a mělo by z toho být patrné, že jde o něco špatného.

A proč nepsat strhující příběhy o lidech, kteří žijí věrně, bojují o lásku, přijímají postižené dítě, jsou tichým vzorem dobra? Zbytečně se někdy v umění a filmu poukazuje na zlo (a někdy se ukazuje jako super). Ale dobra je přece kolem nás tolik! Nedávno jsem četl knihu Snoubenci od Manzoniho. To je kniha plná reálného života, ale je napsána tak pěkně, že to zlé je vždy zlé a pak je tam jasně zachycen i boj o odpuštění, o lásku. Prostě krásné dílo, inspirativní a nádherně napsané.

Ať se Ti daří psát tak, abys svou uměleckou prací povznášela a inspirovala druhé k dobru.   

Jan Balík

Nevěřící Tomáš, 1 let

Jan Balík

J, 15 let

Milá J,

nevíme, jestli přímo závislost, ale pokud prožíváš lítostivost, vznětlivost, nervozitu, podrážděnost a často se rozpláčeš, chceme Tě ujistit, že je to ve Tvém věku úplně normální. Souvisí to se změnami v dospívání. Nemění se totiž jenom tvoje tělo, ale také nálady, emoce jsou intenzivnější, snadněji vybuchneš, rozčílíš se, rozpláčeš. Takovými stavy si prošla snad každá dospívající dívka, nás v redakci nevyjímaje. :-)

Změny nálad jsou tady, ber to tak, jak to je. Je to signál toto, že je v tvém těle všechno v pořádku a dospíváš, měníš se. Časem se výbuchy vzteku a lítostivost zmírní samy. Do té doby ale můžeš se vztekem či sklony k pláči pracovat. Jak? Důležité je, když se začneš vztekat nebo tě přepadne nenadálý smutek, abystyto pocity ventilovala pozitivním způsobem a neublížila jimi lidem ve svém okolí. Můžeš bušit do polštáře, udělat si kuličky z papíru a házet je proti zdi, chvíli skákat rychle na místě, jít si zaběhat,...

Pokud jsi věřící, pozvi do těchto svých pocitů Boha. Zkus se třeba v duchu "střelně" modlit "Pane, dej mi sílu zvládat mé nálady" apod.

Držíme palce a myslíme na Tebe.

redakce IN!

makiko, 15 let

Bůh stvořil vše viditelné (zvířata, rostliny, planety) a neviditelné (duchové bytosti - tzv. anděle). Pak toto dvoje spojil a stvořil člověka: osobu tvořenou tělem a duchem. Když člověk umírá, jeho duše je nesmrtelná a věříme, že na konci světa opět dostaneme své tělo. Tedy věčný život je život v těle. Konec konců již dnes má v nebi tělo Ježíš a Maria. Duše zemřelých se nemohou jen tak s námi setkávat. Musel by to Bůh dovolit, a to se stává zřídka a pak jde spíše o žádost o modlitbu, protože duše je v očistci. Ale škodit nám nemohou!

Pak máme každý dobrého anděla strážného, to je náš pomocník, kterého nevidíme, ale on nám skutečně pomáhá. Je to dobrý anděl a je výborné se s ním skamarádit.

Problém je s některými andělskými bytostmi, protože víme o tom, že někteří andělé se zřekli Boha, a to je ďábel a jeho spojenci - zlí duchové. A ti škodí. Jak? Pokušením, našeptáváním zlého, prostřednictvím druhých lidí, kteří nás ponoukají ke zlému atd. Někdy, když Bůh dovolí, mohou i více sužovat člověka. Z toho vyplývá, že začínat si cokoli s duchovním světem, jak lidé dnes dělají, je velice nebezpečné. Zlý duch toho snadno využívá.

Co tedy dělat? Nechat se dobře naimpregnovat Boží mocí, mít kvalitní imunitu duše před pokušeními. A jak toho dosáhnout? Především pravidelným přijímáním svátosti smíření a svátosti eucharistie. Pak pochopitelně i četbou Písma, modlitbou, přátelstvím s Marií, společenstvím. Prostě snažit se žít s Pánem a proto bojovat proti pohodlnosti, pokušení. Říkáme tomu duchovní boj.
Je třeba být spojen s Bohem. Pak jsme od zlého ochraňováni. Být v náručí Boha otce, sedět u nohou milujícího Ježíše, to je jako když se malé dítě v důvěře schoulí v bezpečí u svého tatínka. Nemá se čeho bát, je v ochraně toho, kdo ho miluje.

Jan Balík

Jana, 14 let

Milá Jano,

ve 14 letech většina lidí prožívá období hledání. Vše to, co jsi přijala v dětsví od rodičů, potřebuje nové, a to Tvoje osobní přijetí.

Jak posílit víru? Modlit se - pros: Pane, dej mi poznat, že mě máš rád. Jistě také je důležité číst evangelia, chodit pravidelně ke zpovědi a k eucharistii.

Ale asi to nejdůležitější bude, abys měla nějaké společenství věřících, kde se víra žije. Podívej, v naší vlasti existují centra života mládeže: Příchovice u Harachova, Vesmír v Deštné v Orlických horách, Rajnochovice... https://www.signaly.cz/search/?q=dc%C5%BEm
Tam můžeš zajet kdykoliv. Tak se tam vyprav třeba na týden o prázdninách (informace o akcích, které se tam pořádají najdeš v prázdninovém čísle IN!) a uvidíš. Společenství církve je místo, kde potkáváme Krista živého.

Moc Ti přeji, abys Ježíše potkala, objevila jeho lásku.

Jan Balík