OtĂĄzka: Má věřící kamarádka se nedávno rozvedla a hodně se změnila. Jak jí můu pomoci? Ahoj. Mám takový dotaz... mám kamarádku, která byla vdy velmi silně věřící. Po 5 letech chození se vdala za věřícího kluka, ale nedávno se rozvedli. Zcela obrátila. Nechápu, jak je to moné... jaký na to máte názor, co bych pro ní mohla udělat? díky...
Terina, 24 let
OdpovÄÄ:
Milá Terino,
pro svou kamarádku můe udělat to, e za ni bude prosit v modlitbě a kdy bude příleitost, bude s ní diskutovat a moná jí spíe jen naslouchat. V jejím srdci bude asi mnoho bolesti a zranění.
Jak je to moné, e se můou i věřící lidé rozvést? Není to a takové tajemství. Současná doba dovoluje kadému cokoliv, jako by ve bylo dobré. Chce-li tedy někdo jít za nějakým ideálem, za trvalým manelstvím, astnou rodinou atd., ten se pro to musí nasadit, prostě musí na tom pracovat. Církev je velikou pomocí. Nabízí kvalitní přípravy na manelství, různé programy pro manele, společenství manelů, v obtíích i poradny atd. Ale ne kadý pár tyto nabídky vyuije. Dokonce není ani samozřejmé, e se věřící manelé spolu modlí. Snadno přijdou problémy do vztahu, kdy se lidé nesnaí svou lásku stále něčím motivovat, kdy se spolu nemodlí, kdy nevyuívají inspirace, kterých je v církvi celá řada.
Jan Balík
OtĂĄzka: Zapomínám na ranní a večerní modlitbu. Co s tím? Ahoj.
Ráno a večer se chci pomodlit, ale skoro vdycky na to zapomenu. :-( Co s tím mám dělat?
Mía, 11 let
OdpovÄÄ:
Milá Mío,
moc důleitá otázka. Nabízím Ti několik nápadů.
Napi si malý lístek na hřeben či na kartáček na zuby. Kdy si večer či ráno tento nástroj vezme, co jistě dělá, připomene Ti modlitbu. Nebo si nech vdy ráno nějak specielně zahrát mobil.
Pokud to je moné, je velice dobré si navyknout ráno hned, jak se probudí, kleknout si, udělat kří a krátce se pomodlit. No a večer podobně. Ne zalee do postele, vdy pokleknout, udělat kří a pomodlit se.
Tak a se Ti to podaří.
Jan Balík
OtĂĄzka: Co je to duchovní deník? Ahoj, zajímalo by mě, co je přesně duchovní deník - co je jeho podstatou? A jak si takový deník vést?
M, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá M,
duchovní deník? Tam si člověk nezapisuje nejen to, co se píe do běného deníku (co proil, s kým se setkal, zajímavé mylenky, které četl), ale také to, co ho napadlo při modlitbě, a to hlavně při rozjímání či meditaci. Také si tam zapisuje to, co mu řekl kněz ve zpovědi, pokud ho to nějak oslovilo, atd.
Chce-li si takový deník psát, myslím, e je nejlepí prostě si tam psát ve to, co tě osloví - udělat si takový soubor pěkných mylenek, které tě povzbudily a duchovně povnesly.
Jan Balík
OtĂĄzka: Kdy píu příběh, je hřích pouívat v něm sprostá slova nebo psát o nevěře? Ahoj, myslíte si, e kdy píu příběh a mohla bych tam pouít sprostá slova, e je to hřích? Teda kdybych je tam napsala... Nebo by byl hřích, kdyby tam byla nevěra nebo něco podobného??? Děkuji za Vae odpovědi :)
Anička, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá Aničko,
je pěkné, e píe příběhy. Literatura by měla ve lidi pozvedat, zvyovat laku morálního jednání, inspirovat k dobru. Mnohdy je tomu naopak, jak víme. Obecně je tedy lepí, kdy se sprostým slovům vyhne. Kdy je ale občas pouije, není to hřích.
Osobně bych se vdy ze zásady vyhnul braní jména Boího nadarmo. O nevěře a podobných lidských hříích, které k naí kodě lidský ivot provází, se někdy také musí psát. Ale není vhodné to moc rozepisovat a mělo by z toho být patrné, e jde o něco patného.
A proč nepsat strhující příběhy o lidech, kteří ijí věrně, bojují o lásku, přijímají postiené dítě, jsou tichým vzorem dobra? Zbytečně se někdy v umění a filmu poukazuje na zlo (a někdy se ukazuje jako super). Ale dobra je přece kolem nás tolik! Nedávno jsem četl knihu Snoubenci od Manzoniho. To je kniha plná reálného ivota, ale je napsána tak pěkně, e to zlé je vdy zlé a pak je tam jasně zachycen i boj o odputění, o lásku. Prostě krásné dílo, inspirativní a nádherně napsané.
A se Ti daří psát tak, abys svou uměleckou prací povznáela a inspirovala druhé k dobru.
Jan Balík
OtĂĄzka: Mám pochybnosti o víře. Kde je pravda? Prosím, poraďte. Ahoj, chtela bych se zeptat na takový problém. Chodím do kostela u od malička,k víře mě vedou rodiče. Je mi u 16 let a já pořád tápu. Vím,e Bůh je,věřím i ve svaté,Pannu Marii,Jeíe,Ducha Svatého... Poslední dobou mě to vak přivádí na různé mylenky ohledně toho jaké jsou důkazy,co kdy je to jenom něčí výmysl a podobně. Jako například legendy o svatých,jsou to přece jenom legendy které mluví o svatých jako o lidech bez hříchu,přitom nikdo není bez hříchu. Potom je tu u tlak z okolí nevěřících lid, kteří na mě valí otázky proč je to takhle a pro členy věřím...chtěla bych jim říct e věřím sama od sebe,ale to přece pravda není kdy věřím jenom kvůli tomu e mě k tomu přivedli rodiče,neměli bychom mít svobodnou volbu? Kamarád mi řekl e třeba ateisti své děti přivádí na tento svět bez toho ani by jim říkali kdo je jeho původce,e si pak vyberou v dospělosti čemu budou věřit. Pak také konstatoval e je starý zákon blbost,kde by se vzaly zázraky,říkala jsem mu e se bible nesmí brát jako učebnice ale jenom jako podklad. O Novém zákonu říkal e Jeí klidně mohl existovat,proč by nemohl. Ale ty zázraky? A e je Boí syn a tak? Vechno co je prý napsané si mohl někdo vymyslet. Ten kamarád nevěří v nic, prý jenom v tenhle svět a ivot a e a umře tak mu to vadit nebude,e si chce aspoň uít na tomhle světě. Zmítám se poslední dobou v takovýchhle faktech a teoriích a jsem u zoufalá protoe nevím komu se s tím svěřit. Přijde mi e moje víra čím dál víc upadá kvůli pochybnostem jak to vlastně doopravdy vechno je,co existuje a neexistuje,čemu věřit a nevěřit,a hlavně KDE JE PRAVDA. Vím,e jsou otázky, na které nejde odpovědět, protoe na to lidská mysl nestačí,to také dokazuje e Něco nebo Někdo existuje. Říkala jsem si třeba,e bych toho kamaráda přivedla ke knězi, ten by mu měl odpovědět jako kadému člověku na vechny otázky pravdivě, ohledně víry apod.,ale nevím jak to udělat kdy má svou hlavu... Pokud na to můete nějak odpovědět,budu Vám vděčná :)
Nevěřící Tomá, 1 let
OdpovÄÄ:
Milý "Něvěřící Tomái",
díky za otázky a za důvěru, kterou k nám má.
To, co proívá, je spojeno s Tvým věkem a proívá to skoro kadý mladý člověk. Víra, kterou jsme jako dar dostali díky rodičům, se musí stát naím osobním rozhodnutím. Jak říká Max Kaparů: musí se dostat z dětských botiček, které začínají tlačit, do dospělé obuvi. Vlastně je to tak se vím, co nám rodiče dali: oni nám poskytli základní výbavu ve vem (v lidství, ve znalostech, ve znalosti cizích jazyků atd.) a je na dospělém, jak to bude rozvíjet. Můe to také zahodit. Poznámka. Rodiče bez víry jsou ochuzeni a nemohou dětem předat vzácný dar víry. Je to jako u rodičů, kteří nevnímají potřebu rozvíjet v dítěti napříkald cizí jazyky. Nic proto neudělají, a si díte v dospělosti vybere??? Není pak u trochu pozdě?
A teď k dalí oblasti Tvé otázky. Diskuse s druhými lidmi o víře a vůbec znalosti o víře. Podívej, je třeba se modlit, přijímat svátosti, ale také je třeba o víře něco studovat. Četla jsi YOUCAT (= katechismus pro mladé)? Nebo Katechismus? Pokud ne, vrhni se na to a uvidí, e leccos pochopí. Katolíci se toti vyznačují tím, e věří, co je dar přijímat z autority Boí, ale jejich, tedy nae víra je zároveň rozumná, logická, neprotiřečí rozumu, ba naopak. Kdo má za to, e věřící je takový blbeček, který jen slepě přijímá a nemyslí, ten je na velikánském omylu.
A pak, potřebuje nějaké společenství, kde se společně modlí, o víře diskutuje atd. Můe jezdit na nějaké diecétní centrzum ivota mládee, můe se přihlásit na kurz animátorů... A v kadém případě můe jistě zajít za svým farářem či jiným knězem a na své otázky se ho zeptat a o víře tak diskutovat.
Přeji Ti odvahu v tomto dobrodruství mládí. Modlím se za Tebe.
Jan Balík
OtĂĄzka: Existuje závislost na pláči? Dobrý den, existuje závislost na pláči?
J, 15 let
OdpovÄÄ:
Milá J,
nevíme, jestli přímo závislost, ale pokud proívá lítostivost, vznětlivost, nervozitu, podráděnost a často se rozpláče, chceme Tě ujistit, e je to ve Tvém věku úplně normální. Souvisí to se změnami v dospívání. Nemění se toti jenom tvoje tělo, ale také nálady, emoce jsou intenzivnějí, snadněji vybuchne, rozčílí se, rozpláče. Takovými stavy si prola snad kadá dospívající dívka, nás v redakci nevyjímaje. :-)
Změny nálad jsou tady, ber to tak, jak to je. Je to signál toto, e je v tvém těle vechno v pořádku a dospívá, mění se. Časem se výbuchy vzteku a lítostivost zmírní samy. Do té doby ale můe se vztekem či sklony k pláči pracovat. Jak? Důleité je, kdy se začne vztekat nebo tě přepadne nenadálý smutek, abystyto pocity ventilovala pozitivním způsobem a neublíila jimi lidem ve svém okolí. Můe buit do poltáře, udělat si kuličky z papíru a házet je proti zdi, chvíli skákat rychle na místě, jít si zaběhat,...
Pokud jsi věřící, pozvi do těchto svých pocitů Boha. Zkus se třeba v duchu "střelně" modlit "Pane, dej mi sílu zvládat mé nálady" apod.
Dríme palce a myslíme na Tebe.
redakce IN!
OtĂĄzka: Ráda bych rozuměla věcem ohledně duchů. Prosím o odpověď. Ahoj, chtěla bych se zeptat na pár věcí ohledně duchů. Jsou to due mrtvích? A co ti, kdo kodí? Ráda bych věcem kolem nich rozuměla. Moc díky za odpověď.
makiko, 15 let
OdpovÄÄ:
Milá Makiko,
Bůh stvořil ve viditelné (zvířata, rostliny, planety) a neviditelné (duchové bytosti - tzv. anděle). Pak toto dvoje spojil a stvořil člověka: osobu tvořenou tělem a duchem. Kdy člověk umírá, jeho due je nesmrtelná a věříme, e na konci světa opět dostaneme své tělo. Tedy věčný ivot je ivot v těle. Konec konců ji dnes má v nebi tělo Jeí a Maria. Due zemřelých se nemohou jen tak s námi setkávat. Musel by to Bůh dovolit, a to se stává zřídka a pak jde spíe o ádost o modlitbu, protoe due je v očistci. Ale kodit nám nemohou!
Pak máme kadý dobrého anděla stráného, to je ná pomocník, kterého nevidíme, ale on nám skutečně pomáhá. Je to dobrý anděl a je výborné se s ním skamarádit.
Problém je s některými andělskými bytostmi, protoe víme o tom, e někteří andělé se zřekli Boha, a to je ďábel a jeho spojenci - zlí duchové. A ti kodí. Jak? Pokuením, naeptáváním zlého, prostřednictvím druhých lidí, kteří nás ponoukají ke zlému atd. Někdy, kdy Bůh dovolí, mohou i více suovat člověka. Z toho vyplývá, e začínat si cokoli s duchovním světem, jak lidé dnes dělají, je velice nebezpečné. Zlý duch toho snadno vyuívá.
Co tedy dělat? Nechat se dobře naimpregnovat Boí mocí, mít kvalitní imunitu due před pokueními. A jak toho dosáhnout? Předevím pravidelným přijímáním svátosti smíření a svátosti eucharistie. Pak pochopitelně i četbou Písma, modlitbou, přátelstvím s Marií, společenstvím. Prostě snait se ít s Pánem a proto bojovat proti pohodlnosti, pokuení. Říkáme tomu duchovní boj.
Je třeba být spojen s Bohem. Pak jsme od zlého ochraňováni. Být v náručí Boha otce, sedět u nohou milujícího Jeíe, to je jako kdy se malé dítě v důvěře schoulí v bezpečí u svého tatínka. Nemá se čeho bát, je v ochraně toho, kdo ho miluje.
Jan Balík
OtĂĄzka: ZTrácím se ve víře. Nechápu ji, nevyznám se v ní. Co mám dělat? Mám pocit, e se ztrácím ve víře. Nechápu ji, nevyznám se..co mám dělat? Kam zajít? Jak to řeit? Díky.
Jana, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá Jano,
ve 14 letech větina lidí proívá období hledání. Ve to, co jsi přijala v dětsví od rodičů, potřebuje nové, a to Tvoje osobní přijetí.
Jak posílit víru? Modlit se - pros: Pane, dej mi poznat, e mě má rád. Jistě také je důleité číst evangelia, chodit pravidelně ke zpovědi a k eucharistii.
Ale asi to nejdůleitějí bude, abys měla nějaké společenství věřících, kde se víra ije. Podívej, v naí vlasti existují centra ivota mládee: Příchovice u Harachova, Vesmír v Detné v Orlických horách, Rajnochovice... https://www.signaly.cz/search/?q=dc%C5%BEm
Tam můe zajet kdykoliv. Tak se tam vyprav třeba na týden o prázdninách (informace o akcích, které se tam pořádají najde v prázdninovém čísle IN!) a uvidí. Společenství církve je místo, kde potkáváme Krista ivého.
Moc Ti přeji, abys Jeíe potkala, objevila jeho lásku.
Jan Balík
OtĂĄzka: Jsem přirozeně hezká, ale pohledy muů jsou mi nepříjemné. Bojím se abych nezpychla nebo nerozbíjela něčí vztahy. Prosím o radu. Dobrý den, jsem straně přemýlivá, co je dost často uitečné, ale někdy zbytečné: nechci se opravdu nijak vytahovat, ale Bůh mi nadělil opravdu hodně přirozené krásy, e se nijak nemaluju, ani nechodím v módním oblečení, a přesto si mě leckdo vimne, za co jsem někdy ráda, ale větinou je mi to nepříjemné, pohledy lidí a někdy otravují a já často nemám pocit soukromí. Připadám si jak celebrita: kdekdo mi řekne jak jsem hezká, ale já se nejvíc bojím toho, e mi to leze na hlavu, e zpychnu a k té celebritě: ta musí být opravdu velmi silná, aby její due se nepoddala patné společnosti, ale přesto to na ní velmi silně působí. Popravdě řečeno, leze mi to na mozek, jen se to snaím odhánět a krátce se pomodlit, taky často zkouím zapomenout na svůj vzhled a chovat se kamarádsky, jene s těmi pohledy na to nejde zapomenout, já vím, beru je moc váně, ale já u se skoro bojím podívat osobám muského pohlaví do očí. Můj kněz mi řekl, e mě otravují proto, e nejsem povrchní člověk a to větinou pohledy jsou, a na nepatrné vyjímky, kluky, co si ráčily vimnout taky mých vlastností. S knězem je mi to trapné probírat a k psychologovi opravdu jít nechci. Říkám, e by mi \"nevadilo\" narodit se jako zahalená myslimka (samozřejmě bych se tam nechtěla narodit kvůli strané autoritě muů), ale já si třeba nikdy na sebe nevzala legíny, či úzké díny- svou krásu si ráda ponechávám pro sebe. Myslím, e mui ve mě vidí velmi silnou osobnost a taky v dnení době málo častou kvůli nenamalování. Asi je to zatím mým věkem, ale vdycky kdy potkám mue, první co mi vejde na hlavu je, kdy se na mě podívá a jak vypadám, přitom tohohle se nejvíc bojím, hlavně se nechci zahledět sama do sebe- co nejmíňkrát se dívám do zrcadla. Jene problém je taky v tom, e jsem straně stydlivá. Připadám si jak neádoucí: někteří zadaní kluci jsou do mě zahledění a mě je straně trapně u pro jejich přítelkyně, je mi jich líto, připadám si, jako kdybych vechny vztahy rozbíjela. Vím, e existuje spoustu hezčích a hlavně lepích holek. Bohuel jsem nesmyslně árlivá, páč jak mi to leze na mozek, tak jako by mi mé druhé patné já říkalo, e jsem \"nejrásnějí na celém světě\". Říkám si, proč mi Bůh toto nadělil a myslím si zatím, e mám ukazovat příklad jak pěkné dívky, tak hlavně vnitřně na sobě pracující. Nikdy jsem neměla kluka a taky mám velké nároky, neskočím do náručí jen někomu a hlavně čekám na Boí cestu, já vím, Bůh mi v tom bude pomáhat, nejlepí je modlit se růenec a číst Bibli a zabývat se něčím duchaplným nebo jiným, děkuji Bohu za tak velký dar a jsem si vědoma, e na tom nemám podíl.... Moc se Vám omlouvám, e je to tak hloupě dlouhé, asi mi bude těko něco poradit, já se spí potřebovala vypovídat, toto přece nemůu s nimým rozebírat. Nemyslím, e bych propadala depresím, jen je to na tu psychiku velká zátě.....kdo nemá, nechápe- dívky, které si přejí být stvořeny \"krásněji\". Moc děkuji u jen za přečtení :) mějte se hezky.
makula, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá Makulo,
díky, e jsi nám vypsala své pocity. Není to někdy snadné, e?
Podívej, Bůh stvořil člověka jako mue a enu. Proto, kdykoliv tě mylenky o tvé kráse nějak svádí, v duchu poděkuj Pánu: Pane, díky za mé enství a za moji krásu.
Jsi ve věku, kdy se stává enou a tedy pochopitelně vztah mu a ena nabývá na důleitosti. Co to znamená být enou? asnout nad tím, e můe být matkou, e, bude-li povována do manelství, v tvém těle se stane zázrak nového ivota. Být enou ale té znamená, učit se upoutat pozornost muů, ale zároveň nedrádit. Zkrálit svět. Proto je třeba se naučit svému vlastnímu stylu oblékání, péči o vlasy, vystupování, určřité eleganci a vzneenosti...
Říká se, e ena, která se nenaučí chodit v sukni a atech, bude chodit jako mu. Snad by bylo nejlépe, kdyby sis o těchto věcech povídala s maminkou. Ona jistě proila něco podobného. A také je dobré pohovořit s tatínkem, který ti můe jako mu říci zase leccos poučného. Jako ena vstupuje do světa, který je na jednu stranu Bohem stvořený, ale na druhou je plný nebezpečí. Proto je důleité naučit se vystupovat a jednat s mui. A to ve vyaduje objevení své důstojnosti. Tedy krása je jedna věc, ale spíe je třeba, abys objevovala krásu eny, tu krásu, kterou Bůh do ní vloil. Proto je příkladem pro vechny eny Maria. Spojuje v sobě toti to nejryzejí, co v sobě ena má: mateřství, ale i panenství pro Boí království; vnitřní krásu, sebedarující se lásku, schopnost oběti.
Přeji Ti hodně kvalitních podnětů pro přemýlení a něco k němu nabízím:
Croissant, J. (2005): ena neboli kněství srdce. Praha: Paulínky.
Trobischová, I. (1991): Radost být enou. Nové Město nad Metují: Signum Unitatis.
Eldredge, J., Eldredge, S. (2006): Úchvatná! Praha: Návrat Domů
Zenová, K. J. (2014):Být enou. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství.
Jan Balík
OtĂĄzka: Můe si člověk během eucharistického půstu vzít bonbony pro osvěení dechu? Můe si člověk během eucharistického půstu vzít v případě, e má problémy s \"vůní dechu\" z toho, e déle nejedl a záleí mu na tom, nějaké bonbonky pro zlepení dechu jako je třeba tic tac apod.? Kdy se třeba takový člověk z jakéhokoli důvodu před mí nenají a pak si v průběhu ní vezme, protoe je tam osoba, na kom mu záleí a nechce se před ní ztrapnit ? :D
anonymka, 1 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko,
eucharistický půst je věcí lásky k Jeíovi, kterého budeme přijímat. Půst neruí čistá voda a léky. Na tvůj dotaz bych doporučil takový bonbon si vztít před začátkem půstu (nebo si vyčistit zuby a propláchnout si ústa ústní vodou), ale ne během něho. Přeci jenom se mi zdá, e takový bonbon není lék.