ilka, 22 let

Milá ilko,

zřejmě jsi slyšela o tom, co začalo v Miláně kolem katolického kněze Periniho. Ten farnost rozdělil na malá společenství, která se začala scházet. Dnes se jedná o hnutí, které je uznané církví - papežem. V podstatě se jedná o to, že lidé nechodí jen v neděli do kostela, ale žijí spolu v malých skupinách, žijí evangelium a sdílí své zkušenosti. Prostě o žité evangelium.

V České republice propaguje tento styl života Komunita Blahoslavenství v Dolanech. Vydali i hezkou knihu, která o tom všem vykládá. 

Jan Balík

zvědavá, 21 let

Milá tazatelko,

kohout vždy připomíná zapření Ježíše od apoštola Petra. (Mt 26, 34)
Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 
A dále Mt 26, 74-75: "Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout; tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal."

Jan Balík

Já, 17 let

Milá tazatelko,

děkujeme za důvěru, kterou k nám máš. Je dobré se ptát, protože mladý člověk si vylaďuje své svědomí, proto potřebuje pomoc zkušenosti církve.

Ani jeden hřích, který uvádíš, není těžký. Proč? Každý hřích je dobrovolné, vědomé přestoupení Božího zákona. Kdyby šlo o těžký hřích, navíc to musí být přestoupení Božího zákona ve vážné věci – vážnost vyplývá z Písma a ze zkušenosti církve (např. nechození v neděli do kostela, zabití nevinného, předmanželský sex, velká krádež a velká pomluva…).

Pokud jsi trochu zakřiknutá a bojíš se zastat nebo ti je obtížné dělat veřejně kříž, jedná se jistě o pochopitelnou slabost. Když někdo pomlouvá druhého, třeba se pokus říci o tom druhém něco pozitivního. A s tím křížem? Jistě na tom není nic divného, když neděláme kříž na veřejnosti. Já se ho třeba občas dělat veřejně snažím, třeba u jídla v jídelně či restauraci. Svědčíme o Kristu jistě i takovými maličkostmi, ale především projevovanou a žitou láskou.

A teď k těm myšlenkám. Ty jsou jako mouchy – občas kolem nás lítají. Nejsou hříchem, dokud si v duchu neřekneme: ta myšlenka se mi líbí, souhlasím s ní. Jak reagovat? Nejlépe je, když od myšlenky, která je divná nebo hříšná, prostě odtrhneme pozornost a mozek zaměstnáme jiným tématem.

Velmi by Ti mohla pomoci knížka, kterou jsem před časem napsal. Je k dostání na centrech pro mládež, u Paulínek – ty ji prodávají i do čteček (http://paulinky.cz/obchod/kategorie/E-knihy/Pedagogika-a-formace-1). 

Jan Balík

K., 17 let

Milá K.,

slavit neděli je přikázání Boha, jak ji slavit (být na mši a nedělat běžnou práci) je přikázání církve. Tedy nějak se více v neděli spojit s Bohem patří k něčemu, co nelze nikdy opomenout. Od nedělní bohoslužby, protože to je dáno církví, nás osvobozuje nemožnost (např. nemoc, pracovní směna). Někdy jsou ale situace, kdy rodina cestuje na dovolenou do míst, kde není katolický kostel, a ví, že nebude na mši. Pak mohou požádat faráře o tzv. dispens. Podobně je možné požádat vlastního faráře o dispens od nedělního klidu - třeba když staví rodina dům a je třeba udělat neprodleně nějakou práci.

V praxi bych ti radil takto: udělat vše pro to, abys byla na mši - třeba v sobotu odpoledne či večer nebo v neděli večer. Nebo u kamarádky zůstat déle a v neděli zajít na mši u nich. Třeba půjde i tvá kamarádka s tebou ze zvědavosti.

Když budeš mít velký důvod, pro který na mši nebudeš moci být, požádej faráře o dispens. Asi ti pak doporučí, abys šla na mši navíc některý všední den.

A ještě poznámka: Stojí ta akce za to? Když je celou noc? 

Jan Balík

Terka, 15 let

Milá Terko,

i když je význam těchto dvou slov velice blízký, přesto můžeme hovořit o odlišnosti. Sebestředný člověk posuzuje vše podle toho, jak mu to vyhovuje, je vztahovačný, všichni musí dávat pozor, aby se ho náhodou nedotkli atd.  

Domýšlivý člověk je vlastně pyšný, tedy přeceňuje své schopnosti, dovednosti a sám sebe vydí jako dokonalého. Není ochoten uznat, že se může mýlit a že potřebuje druhé. Takový člověk vše zná nejlépe, vždycky se snaží druhé trumfnout atd. 

Ještě něco. Každý má nějakou povahu, tedy klady i negativa. Klady má sebevýchovou klady zušlechťovat a zápory proměňovat.

Jan Balík

anonym, 16 let

Milá anonymko,

přesně tak, jak píšeš. Jakmile hřích vyznal, už je odpuštěn a vše u Pána OK a nemusí se k hříchu už vracet.

Jan Balík

Ell, 14 let

to je super, že se Tvá kamarádka zajímá o víru. Že na vše nevíš odpovědi? Neboj se, to tak bývá vždy. Ale otázky druhých i nám samotným pomáhají. Začni studovat (pročti si YOUCAT), zajděte za knězem a popovídejte si s ním. Začněte spolu chodit na biblické hodiny atd. A hlavně, řekni své kamarádce, že s Ježíšem je život naplněný skutečnou Láskou.
Typ IN! Zajeďte spolu na centrum života mládeže (Příchovice, Vesmír, Rajnochovice...).
 

Jan Balík

wren, 13 let

Ty se ale ptáš, jak získat přátele. A to je to hlavní. Není možné být sám. Jsi ve skautu? Máš nějakou partu ve farnosti? Jezdíš na diecézní centrum života mládeže? Když se poohlédneš, jistě nějaký způsob, jak zažívat různá kamarádství najdeš. Modlím se za Tebe.

Jan Balík

T., 15 let

Milá T.,

buď klidná, hřích to není. Řekla jsi přece pravdu, tedy to, co je a bude pravda. Hřích by to byl v případě, kdybys  té paní úmyslně lhala, třeba kdybys tvrdila, že máš zdravé oči a přitom nosila brýle.  

Hezké letní dny!  

redakce IN!

T., 15 let

Milá T,

lhát bychom nikdy neměli. Ale můžeme v takovém případě, jako popisuješ, použít zámlky. Prostě neřekneme pravdu celou nebo, třeba na táboře, to řekneme tak nějak, že děti poznají, že to bude jinak. Také můžeme říci: no bude to super, zajímavé, uvidíte, budete překvapení. 

Jan Balík