Já, 17 let

Milá tazatelko,

děkujeme za důvěru, kterou k nám máš. Je dobré se ptát, protože mladý člověk si vylaďuje své svědomí, proto potřebuje pomoc zkušenosti církve.

Ani jeden hřích, který uvádíš, není těžký. Proč? Každý hřích je dobrovolné, vědomé přestoupení Božího zákona. Kdyby šlo o těžký hřích, navíc to musí být přestoupení Božího zákona ve vážné věci – vážnost vyplývá z Písma a ze zkušenosti církve (např. nechození v neděli do kostela, zabití nevinného, předmanželský sex, velká krádež a velká pomluva…).

Pokud jsi trochu zakřiknutá a bojíš se zastat nebo ti je obtížné dělat veřejně kříž, jedná se jistě o pochopitelnou slabost. Když někdo pomlouvá druhého, třeba se pokus říci o tom druhém něco pozitivního. A s tím křížem? Jistě na tom není nic divného, když neděláme kříž na veřejnosti. Já se ho třeba občas dělat veřejně snažím, třeba u jídla v jídelně či restauraci. Svědčíme o Kristu jistě i takovými maličkostmi, ale především projevovanou a žitou láskou.

A teď k těm myšlenkám. Ty jsou jako mouchy – občas kolem nás lítají. Nejsou hříchem, dokud si v duchu neřekneme: ta myšlenka se mi líbí, souhlasím s ní. Jak reagovat? Nejlépe je, když od myšlenky, která je divná nebo hříšná, prostě odtrhneme pozornost a mozek zaměstnáme jiným tématem.

Velmi by Ti mohla pomoci knížka, kterou jsem před časem napsal. Je k dostání na centrech pro mládež, u Paulínek – ty ji prodávají i do čteček (http://paulinky.cz/obchod/kategorie/E-knihy/Pedagogika-a-formace-1). 

Jan Balík

K., 17 let

Milá K.,

slavit neděli je přikázání Boha, jak ji slavit (být na mši a nedělat běžnou práci) je přikázání církve. Tedy nějak se více v neděli spojit s Bohem patří k něčemu, co nelze nikdy opomenout. Od nedělní bohoslužby, protože to je dáno církví, nás osvobozuje nemožnost (např. nemoc, pracovní směna). Někdy jsou ale situace, kdy rodina cestuje na dovolenou do míst, kde není katolický kostel, a ví, že nebude na mši. Pak mohou požádat faráře o tzv. dispens. Podobně je možné požádat vlastního faráře o dispens od nedělního klidu - třeba když staví rodina dům a je třeba udělat neprodleně nějakou práci.

V praxi bych ti radil takto: udělat vše pro to, abys byla na mši - třeba v sobotu odpoledne či večer nebo v neděli večer. Nebo u kamarádky zůstat déle a v neděli zajít na mši u nich. Třeba půjde i tvá kamarádka s tebou ze zvědavosti.

Když budeš mít velký důvod, pro který na mši nebudeš moci být, požádej faráře o dispens. Asi ti pak doporučí, abys šla na mši navíc některý všední den.

A ještě poznámka: Stojí ta akce za to? Když je celou noc? 

Jan Balík

Terka, 15 let

Milá Terko,

i když je význam těchto dvou slov velice blízký, přesto můžeme hovořit o odlišnosti. Sebestředný člověk posuzuje vše podle toho, jak mu to vyhovuje, je vztahovačný, všichni musí dávat pozor, aby se ho náhodou nedotkli atd.  

Domýšlivý člověk je vlastně pyšný, tedy přeceňuje své schopnosti, dovednosti a sám sebe vydí jako dokonalého. Není ochoten uznat, že se může mýlit a že potřebuje druhé. Takový člověk vše zná nejlépe, vždycky se snaží druhé trumfnout atd. 

Ještě něco. Každý má nějakou povahu, tedy klady i negativa. Klady má sebevýchovou klady zušlechťovat a zápory proměňovat.

Jan Balík

anonym, 16 let

Milá anonymko,

přesně tak, jak píšeš. Jakmile hřích vyznal, už je odpuštěn a vše u Pána OK a nemusí se k hříchu už vracet.

Jan Balík

Ell, 14 let

to je super, že se Tvá kamarádka zajímá o víru. Že na vše nevíš odpovědi? Neboj se, to tak bývá vždy. Ale otázky druhých i nám samotným pomáhají. Začni studovat (pročti si YOUCAT), zajděte za knězem a popovídejte si s ním. Začněte spolu chodit na biblické hodiny atd. A hlavně, řekni své kamarádce, že s Ježíšem je život naplněný skutečnou Láskou.
Typ IN! Zajeďte spolu na centrum života mládeže (Příchovice, Vesmír, Rajnochovice...).
 

Jan Balík

wren, 13 let

Ty se ale ptáš, jak získat přátele. A to je to hlavní. Není možné být sám. Jsi ve skautu? Máš nějakou partu ve farnosti? Jezdíš na diecézní centrum života mládeže? Když se poohlédneš, jistě nějaký způsob, jak zažívat různá kamarádství najdeš. Modlím se za Tebe.

Jan Balík

T., 15 let

Milá T.,

buď klidná, hřích to není. Řekla jsi přece pravdu, tedy to, co je a bude pravda. Hřích by to byl v případě, kdybys  té paní úmyslně lhala, třeba kdybys tvrdila, že máš zdravé oči a přitom nosila brýle.  

Hezké letní dny!  

redakce IN!

T., 15 let

Milá T,

lhát bychom nikdy neměli. Ale můžeme v takovém případě, jako popisuješ, použít zámlky. Prostě neřekneme pravdu celou nebo, třeba na táboře, to řekneme tak nějak, že děti poznají, že to bude jinak. Také můžeme říci: no bude to super, zajímavé, uvidíte, budete překvapení. 

Jan Balík

Klára, 13 let

Milá Kláro,

v této prosbě (správně se říká "posvěť se jméno Tvé") je zahrnuto přání, aby všichni lidé poznali Ježíše, aby jeho jméno chválili a aby se radovali, že Ježíše poznali.

Jan Balík

Tereza, 17 let

Milá Terezo,

ptáš se na důležitou věc. proto Ti odpovím několika odstavci ze své knížky Máš na víc.

Hřích můžeme přirovnat k viru, který zamořil počítač a poškozuje ho; je to jednání proti lásce Bohží. Kdo hřeší, ten vypil jed, který je nebezpečný pro vlastní život, ale i pro život okolí. I ten nejtajnější hřích nikdy není pouze soukromou záležitostí. Každý zlý čin má dopad na blízké, na církev, na svět. Avšak přesto, že se Bohu hřích protiví, miluje hříšníka.

Přesná morální definice hříchu zní: Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona. Hřích tedy přesně vzato nepoznáváme podle toho, co cítíme, ale na základě poznaného, objektivně zlého jednání, které dobrovolně konáme proti svědomí.

Nyní je třeba objasnit rozdíl v hodnocení lehkého (všedního) a těžkého (smrtelného) hříchu. Jde o dělení zásadního významu, protože podle něho se např. rozhodujeme, zda přistoupíme k eucharistii. Kdo spáchal těžký hřích, ten nesmí přijímat Krista v eucharistii (srov. 1 Kor 11,27nn). Kdo má život zatížen pouze lehkým hříchem, ten k svatému přijímání může přistoupit bez obav.

Těžký hřích je zásadní obrácení se proti Bohu, sobě a druhým, protože se jedná o vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona – a teď přijde to hlavní – ve vážné věci. Lehký hřích je hřích, který není spáchán ve vážné věci (malá krádež) nebo když je u těžkého provinění snížena dobrovolnost či vědomost rozhodnutí. Proto se může stát, že se někdo sice závažně proviní, ale nedopouští se těžkého hříchu: buď proto, že má nezaviněnou nevědomost, nebo sníženou dobrovolnost (např. jedná z velkého strachu či pod vlivem léků nebo na základě velké vášně). 

Těžký hřích je nejtragičtější událost v životě člověka, protože „není-li napraven lítostí a Božím odpuštěním, způsobí vyloučení z Kristova království a věčnou smrt v pekle“ (KKC 1861). „Každá špatnost je hřích, ale ne každý hřích vede až k smrti“ (1 Jan 5,17).

Poznamenejme, že se může stát, že nějaký hřích je jedincem emotivně prožíván jako závažný a velký. Pokud se ale nejedná o objektivně závažnou věc, není to těžký hřích. Zde vidíme, jak je naše citovost nedobrým ukazatelem a jak může mravní hodnocení komplikovat.

Podle čeho poznáme závažnou věc? Především ji můžeme vyčíst z Písma svatého. Svatý Pavel uvádí několik seznamů skutků, které tomu, kdo se jich dopustil, brání vejít do království Božího (1 Kor 6,9n, Řím 1,26nn, Gal 5, 19nn, 1 Tim 1,10). V Bibli nalezneme i hříchy, o kterých se říká, že volají k Bohu o pomstu (např. nespravedlnost vůči zaměstnanci, vražda, sodomie, nářek cizince, vdovy a sirotka; viz KKC 1867).

Boží slovo je živé v církvi, která nám ho díky daru Ducha svatého neustále aktualizuje a pomáhá mu rozumět. Církev stojí ve službě člověku a jeho pravé svobody. Svoboda je Boží dar a schopnost člověka rozhodnout se ve shodě s pravdou (kterou ukazuje dobře formované svědomí) a volit skutečné dobro. Kdo volí objektivní zlo, jedná špatně. Je tedy nutné učit se dopředu hodnotit skutek, který se chystáme udělat.

Těžkého hříchu se dopouští tedy ten, kdo volí objektivní zlo. Proto můžeme objektivně říci, co patří mezi činy, které jsou vnitřně těžce hříšné. Uvádět v této věci jakékoli seznamy je vždy neúplné. Pro názornost uveďme alespoň ty, které se nás mohou týkat: spoléhání se na magii, věštění, spiritismus, kartářství; zaviněná absence na nedělní mši (z lenosti či pohrdání); zabití nevinného – potrat, eutanázie, ničení lidských zárodků; zavinění rozvodu; šesté přikázání – předmanželský sex, cizoložství, umělé oplodnění, homosexuální jednání, sterilizace bez vážných zdravotních důvodů, antikoncepce, masturbace, pornografie; velká krádež a velká pomluva, pokud oběť těžce poškodí; dále mnoho nespravedlností ve světě, jako vykořisťování chudých, nespravedlivě malá mzda, utiskování vdov a sirotků. Nevyjmenovali jsme všechny, ale pro představu jsme se pokusili alespoň o jakýsi konkrétní obraz. Vidíme, že těžkým hříchem zdaleka není každý čin.

Těžký hřích člověku vážně ubližuje, umenšuje jeho životní štěstí a přerušuje jeho spojení s Bohem. Hovoříme o duchovní smrti. Navrátit život může jen Vykupitel člověka, který nás svou obětí vysvobodil z otroctví hříchu. Jen On je schopen znovu vlít člověku život a uvést ho na dobrou cestu. Pán Ježíš je opravdu největší přítel člověka.

A ještě dodatek. Máme se snažit o dokonalost v lásce. Tedy snaž se každý den dělat něco dobrého. Soustřeď se každý den na dobro. Zla naděláme i tak až až. Bůh každý hřích odpouští, když ho litujeme.

Vytrhnout stránky z půjčené knížky a plivnou do jídla je jistě lehký hřích. Stránku si ale lze ofotit. A plivat do jídla? To si může člověk odpustit.   

Jan Balík