Milá tazatelko,

je moc dobře, že hledáš pravdu a přemýšlíš. Děkujeme za Tvoji otázku. Myslíme si, že mezi vírou v existenci mimozemšťanů a vírou v Boha je velký rozdíl. Zatímco totiž o existenci mimozemšťanů opravdu nemáme žádné důkazy a nikdy je nikdo neviděl, Boha ano. Konkrétně Božího syna, Ježíše Krista. Jeho současníci o tom zanechali i písemnou zprávu v Bibli - konkrétně v evangeliích - a je dokázáno, že muž jménem Ježíš opravdu žil na této zemi v době, z níž písemné zvěsti o jeho působení pocházejí. Existuje také spousta lidským rozumem nevysvětlitelných jevů (zázraků), které Ježíš konal a dodnes se dějí - vyhánění zlých duchů, uzdravení z nevyléčitelných nemocí,... A v neposlední řadě někdy stačí podívat se na to, jak promyšlené jsou mechanismy v přírodě, třeba na mozaiku z miniaturních zrníček na motýlích křídlech. Je potom těžké věřit tomu, že to všechno vzniklo jen náhodným seskupením hmoty, bez nějakého tvůrce. Možná to nejsou přímo vědecké důkazy, ale v tom je právě podstata víry - kdyby se dala stoprocentně vědecky dokázat a objasnit, už by to nebyla víra, ale čistá věda. 

Je pravdou, že člověk může věřit čemu chce, protože má svobodu. Proč ale věřit v něco vzdáleného a mlhavého, co není ničím podloženo a s námi to nijak nesouvisí? Proto nám to připadá trochu jako hloupost. Rozhodně jsme nechtěli urazit nikoho, kdo v existenci mimozemských civilizací věří, jen jsme vyjadřovali svůj názor.

Měj se moc hezky a pokud Ti něco nebude jasné, klidně se ptej. 

Milá Terezo,

pokrytec je ten, kdo jedná neupřímně, přetvařuje se, navenek něco dělá, ale v nitru smýšlí jinak. Pán Ježíš označil za pokrytce farizeje, protože to byli lidé, kteří přikazovali druhým do podrobností, co mají dělat, jak se chovat, ale sami často ve svém životě jednali opačně. 

Milá tazatelko, máš dva dotazy.

a) Předmanželská zdrženlivost byla vždy součástí učení církve, a to proto, že manželské spojení je v Písmu svatém vždy bráno jako dar a výsada pro manžele a pro narození nového potomka. Manželská intimita prožívaná mimo manželství tedy je nemorální. Dá se k tomu dodat mnoho citací z Písma. Namátkou: 
Už v desateru je přikázání "nesesmilníš".

Pán Ježíš hovoří v Mt 5,27 - 28: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: Nebudeš cizoložit. Já však vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil v svém srdci." Tedy chrání posvátnost sexuálního spojení, které posvěcuje manžele, ale poskvrňuje toho, kdo ho zneužívá mimo manželství. 

1. Tes 4,3-7: "Neboť toto je vůle Boží: vaše posvěcení! Zdržujte se smilství;  naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti,  ne ve chtivé žádostivosti jako pohani, kteří neznají Boha.  Nikdo ať nezkracuje a nepodvádí v té věci svého bratra (význam - respektujte manželský svazek svého bližního), protože toto všechno Pán přísně trestá, jak jsme vám to už dříve pověděli a důrazně připomněli.  Bůh nás přece nepovolal k nečistotě, ale k posvěcení."  

b) Jak žili lidé dokud neznali cyklus ženy? To je velice zajímavá otázka. Odpověď je asi takováto: Celá staletí prostě spolu manželé intimně žili. Ne vždy byla manželství plodná i v minulosti (viz Bible), ale většinou přicházelo na svět více dětí. Připomeňme, že také donedávna mnoho dětí jako malých zemřelo. 

Postupně se objevovaly různé "babské" rady jak nemít děti atd. Ale to se týkalo pouze malé části lidí. Od poloviny 19. století se rozšiřovaly kondomy, které byly vyráběny nejprve ze zvířecích vnitřností a pak chemicky. 

Máš pravdu, že naši předkové ne vždy měli mnoho dětí. Například v první republice byla mezi vyšší vrstvou móda mít jen jedno dítě. Byly to počátky současných bludů o neuživitelnosti tolika lidí atd. Ale musíme být opatrní v hodnocení, protože ne každý, kdo nemá děti nebo jich má méně, používal nebo používá i dnes antikoncepci. Byla a je celá řada lidí, kteří by rádi děti měli a nejde to. Například sv. Faustina se narodila rodičům, kteří se sice brali mladí, ale celých 10 let ne a ne mít děti. Teprve po 10 letech se jim začaly děti rodit. 

Milá Myško,

o toleranci se každým dnem hodně hovoří. Ale co to je? Dnes se toto slovo používá jako zaklínadlo spíše lhostejnosti či určitého náboženského guláše, ze kterého si každý vybírá, co se mu hodí.

Pán Ježíš nás učí milovat každého, tedy i nepřítele. No to je vysoký požadavek. Láska vyžaduje vytvářet vztahy. Nelze odsuzovat lidi jedné kultury, jednoho náboženství šmahem. Je nutné vytvářet s těmi lidmi vztahy, komunikovat a navzájem diskutovat. My křesťané do těchto diskusí vstupujeme s jistotou, že Ježíš je naprosto mimořádný, je Bůh, a proto má každému, co říci. Zároveň se snažíme milovat druhé, i když Ježíše nepřijímají. Takový postoj křesťanů není snadný a občas končí mučednictvím. Ale i to patří k Ježíšovým učedníkům.

Ale ještě jednu myšlenku, kterou jsem nedávno četl: žádná současná válka není náboženská, ale nedá se bez náboženství vysvětlit. Ano, jsme svědky toho, že západní státy vyprovokovaly veliké války, které se začínají vymykat kontrole. Když se řekne: "muslimové vraždí", je třeba dodat: kdo je vyzbrojil, kdo je vycvičil, kdo jim prodal zbraně... Bohužel mnozí z těch, kteří dnes vraždí nejsou ani muslimové, ale prostě žoldáci a zabijáci, kteří vraždí pro zabíjení, aby byla válka. 

Modleme se tedy za mír ve světě a za to, aby všichni našli Krista.  

Milá R.,

problém uprchlíků je v médiích prezentován velice jednostranně. Celá záležitost je mnohem složitější. Ptejme se: Proč ti lidé utíkají ze svých domovů? Přeci každý, i když chudý, raději zůstává doma, ne? Ti lidé utíkají proto, že je u nich válka. A tu válku si tam neudělali oni, ale cizí žoldáci a letadla. Například Irák - do této země vpadla americká armáda, a to naprosto protiprávně, kolik mrtvých tam bylo? Svrhli Sadáma a dnes je tam chaos. Lybie: americká a evropská letadla tu zem vybombardovala a nyní tam je naprostý chaos, každý bojuje proti druhým. Nebo Sýrie, kde celou válku začali žoldáci, kteří tam přicházeli z jiných zemí.

Představ si, že by do tvého místa, kde bydlíš, začali chodit vyzbrojení muži, kteří by byli odjinud a začali vraždit. Mimochodem i mnoho mladých lidí vyrostlých v Evropě do těchto zemí jezdí bojovat. Tedy: v zemích, odkud prchají lidé, je válka, za kterou nese odpovědnost také západ. Mimochodem: kdo dodává válčícím stranám munici? Například i Česká republika. Ti lidé přišli o všechno: o zaměstnání, o svůj dům, o svůj majetek. Tedy: aby ti lidé zůstali doma, je třeba zastavit v těch jejich zemích válku a to se podaří, když přestanou západní státy tyto války podporovat.  

Důsledkem této války pak je, že k nám přichází mnoho uprchlíků. Že mezi nimi může být i nějaký člověk, který nemá dobré úmysly? Ano, to je možné.

Jak se k nim tedy stavět? Je věcí státu a politiků, aby řešili tyto problémy. Domnívám se, že vyhlášení našich biskupů, že by se měla dávat přednost křesťanům, protože se lépe včlení do naší společnosti, je moudré, i když ne zcela bezproblémové. Pán Ježíš nám říká, že máme všem trpícím pomáhat.

Tedy konkrétně: pokud uprchlíci budou přijati a začnou mezi námi bydlet, pak je jasně potřeba jim pomoci, utvořit s nimi vztahy a pomoci jim najít nový domov. 

Na tento problém válek, které jsou do těch zemí dovezeny ze západu, ukazují dlouhodobě biskupové z míst, kde je dnes válka. Čti častěji www.radiovaticana.cz a uvidíš, že tvé pohledy na dění ve světě budou přeci jenom více vyvážené a budeš mít i argumenty k diskusím.

A nakonec: modleme se za mír ve světě.  

Milá Deniso,

je krásné, že máš starost o svou kamarádku. Především se za dar víry pro ni modli. No a pak s ní diskutuj. Je pochopitelné, že mladý člověk má mnoho otázek a mnoho pochybností. Když nebudeš vědět odpovědi, ptej se sama a pak s ní zase diskutuj. 

A pak ji vezmi na nějaké super setkání mladých lidí: třeba na nějakou akci na centrum života mládeže (např. podzimní prázdniny v Příchovicích či na Vesmíru), za rok v červenci na světový den mládeže do Krakova (krakov2016.signaly.cz) atd. 

A měj ji ráda, i kdyby začala bloudit. Nepřestávej prohlubovat svou víru, a tak pomáhat i jí. 

Milá tazatelko,

pokud dobře chápu Tvou otázku, píšeš, že jsi se sebeukájela a nyní už jsi s tímto zlozvykem zkončila. Výborně. Gratuluji.

Na druhou stranu se ti stává, že v noci máš sny o sebeukájení. Správně píšeš, že tyto sny nejsou hříchem.

Jednou z možností, proč se Ti to děje, je pokušení, o kterém Pán Ježíš říká: „Když nečistý duch vyjde z člověka, bloudí po pustých místech a hledá odpočinutí, ale nenalézá. Tu řekne: ‚Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.‘ Přijde a nalezne jej prázdný, vyčištěný a uklizený. Tu jde a přivede s sebou sedm jiných duchů, horších, než je sám, vejdou a bydlí tam; a konce toho člověka jsou horší než začátky. Tak bude i s tímto zlým pokolením.“ Mt 12,43-45

Co tedy dělat?

1) Popros častěji Pannu Marii za dar čistoty a popros ji o ochranu - doporučuji častou modlitbu Zdrávas Královno.

2) Choď častěji ke zpovědi, třeba jednou za měsíc nebo i za tři týdny a tam vyznej nejen své hříchy, ale vyslov i toto pokušení, které na Tebe doléhá. Pokušení není jistě hřích, ale pokušení, které vystavujeme Boží milosti, se nám lehčeji zvládne. Uvidíš, že častější zpověď Tě velice posílí.

3) Když se u takového snu probudíš, nermuť se s tím, nezaobírej se s tím, prostě donuť mozek, aby se zaobíral něčím jiným - třeba počítej do 3, počítej ovečky atd. Většinou pak snáze usneš a bude to.

Milá tazatelko, vytrvej ve svém rozhodnutí a neboj se duchovního boje proti pokušení. Ďábel je někdy velice záludný. S Boží pomocí a s přímluvou Panny Marie to ale jistě zvládneš. 

Milá ilko,

zřejmě jsi slyšela o tom, co začalo v Miláně kolem katolického kněze Periniho. Ten farnost rozdělil na malá společenství, která se začala scházet. Dnes se jedná o hnutí, které je uznané církví - papežem. V podstatě se jedná o to, že lidé nechodí jen v neděli do kostela, ale žijí spolu v malých skupinách, žijí evangelium a sdílí své zkušenosti. Prostě o žité evangelium.

V České republice propaguje tento styl života Komunita Blahoslavenství v Dolanech. Vydali i hezkou knihu, která o tom všem vykládá. 

Milá tazatelko,

kohout vždy připomíná zapření Ježíše od apoštola Petra. (Mt 26, 34)
Ježíš mu odpověděl: „Amen, pravím ti, že ještě této noci, dřív než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ 
A dále Mt 26, 74-75: "Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka.“ Vtom zakokrhal kohout; tu se Petr rozpomněl na slova, která mu Ježíš řekl: ‚Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal."