Milá tazatelko,

každý život je originál a každý je za něj osobně, nebo společně s manželem, před Bohem odpovědný. Lze říci jakési zásady ověřené životem druhých, ale je třeba se vždy rozhodovat spolu se snoubencem a podle Božích zásad. A hlavně - nikdy se nebát otevřít se Boží pomoci, o kterou je třeba společně prosit.  

Dnes se obecně vstupuje do manželství později, což s sebou nese dlouhou dobu zdrženlivosti. Není to snadné. Ale není ani moc dobré ono odkládání manželství. Žena je přeci jenom uzpůsobena na to, aby měla děti, když je mladší. Bude mít na ně více síly. Ano, je možné vstoupit do manželství i během studia, něbo mít i děti a studium dokončit později. Vždyť dnes bývá lidský život delší a když děti odejdou z rodiny, lze se věnovat novým činostem. Mateřství je pro ženu nejvíc. To největší, co může za život vykonat, je, když porodí a dobře vychová (spolu s manželem) své děti.

PPR je spolehlivou metodu za předpokladu, že se jí manželé naučí na solidním kurzu (www.cenap.cz, www.lpp.cz), společně si v ní pomáhají (muž spolupracuje) a hledají neustále hlubší pohled na svůj manželský život - vstupují do hloubky svátosti manželství (např. kniha Teologie těla Jana Pavla II. - ve zkrácené podobě ji vydaly Paulínky pod názvem Teologie těla pro začátečníky). 

Nejsem schopen jasně říci, jak se na předmanželskou čistotu dívají různá náboženství zcela konkrétně. Ale obecně si jí váží a vnímají její důležitost. 

Milá moucho,
fantazie obecně znamená, že v mysli rozvíjíme nějaká témata. Někdy může jít o plodné přemýšlení, ale často začneme bezděčně rozebírat a představovat si nějaké téma, které nás může dostat na scestí - např. závidět druhému něco. Běžně je třeba se naučit zastavit tyto myšlenky ve chvíli, kdy si uvědomíme, že přemýšlíme o něčem špatném. Obyčejně se to podaří tehdy, když do našeho rozumu vložíme jiný "program", tedy jiné téma (i kdyby to mělo být počítat po třech). 

Samozřejmě, že se do naší mysli dostanou i témata sexuality. Proč není dobré se jim věnovat? Mohou nás dostat až do takového stavu, kdy je začneme prožívat až tak intenzivně, že se začneme sebeukájet. 

Obecně platí, že dokus s fantazií nesouhlasím, není to hřích, ale jakmile to přepísknu a fantazii moc popustím uzdu, může se z toho někdy hřích stát (např. začnu opravdu závidět druhému, sebeukájím se).  

není tak snadné, aby někdo tvrdil, že se mu zjevují andělé. Může se jednat o jeho subjektivní omyl, klidně může jít o duševní nemoc, také lze uvažovat, zda to není klamání zlého ducha a nakonec, může jít o jakési zážitky, které jsou zcela přirozené, protože má dotyčný citlivost na duchovní svět. A jen ve velice malých případech jde skutečně o setkání s anděly či svatými.

Takže, když někdo říká, že má zjevení andělů, Panny Marie atd., vždy velí zkušenost velikou opatrnost. Proč jsem se vyjádřili tak, jak jsme napsali? Protože je dnes kontakt s anděly v módě a protože se o něm často píše tak, že to odporuje křesťanské víře a Bibli. Jedná se tedy o problematické autory, kteří spíše lidi matou a od skutečné víry v Boha je odvádí.

Máš-li zájem se o andělech dozvědět něco solidního, přečti si příslušnou část v katechismu.

Milá tazatelko,

máš na mysli seznam sedmi hlavních hříchů. Nejde o 7 těžkých hříchů, ale o jakési základní kořeny lidských hříchů. A lenost patří mezi ně - ano, je zdrojem, ze kterého pak hříchy lehké a i těžké mohou snadno ponenáhlu a nepozorovaně vyrůst. Takže bojovat proti lenosti i v takových malých věcech, jak píšeš, a přemoci se, je velice moudré.

Milá Terez,

především jde o to, že takovými filmy a scénami necháváš do svých myšlenek a do svého nitra vnikat něco nezdravého, tedy duchovně neekologického, je to duchovní smog.  

O hříšném jednání by se dalo uvažovat tehdy, když by člověk na takové scény hleděl se zalíbením a souhlasil by s ním. 

Tedy závěrem: jistěže člověk občas takové filmy zahlédne, ale není moudré je vyhledávat  a zbytečně na ně koukat. 

Milý tazateli,

je moc krásné, že se snažíš z hříchu sebeukájení vymanit. Není to snadné, ale jistě poznáš Boží pomoc. 

Na Tvou otázku bych asi prakticky odpověděl takto: u další zpovědi řekni, že bys chtěl zahrnout celý život, protože jsi v minulosti občas ten hřích nevyznal a pak byl u eucharistie a že už v tom máš zmatek. Prostě a jednoduše, svěř ve zpovědi vše minulé a Pán Ti vše odpustí a bude to. Tak uděláš jasnou tečku za minulostí, kterou vložíš do Božího milosrdenství. No a pak se nemusíš trápit něčím minulým, ale v důvěře v Boží pomoc se dej do boje s hříchem. Je to boj, který vedeš i pro svou budoucí ženu nebo pro své budoucí duchovní povolání. 

Nenech se odradit nezdary a důvěřuj v Boží lásku. 

Milá Olgo,

máš pravdu, že svým zevnějškem něco vyjadřujeme. Pokud se někdo nechá tetovat, určitě v tom hledá nějaký hlubší význam. Když se podíváme, jaké ornamenty si lidé na sebe nechávají vytetovat, je třeba se ptát, zda to vůbec může být výraz něčeho pozitivního a zda je možné zkloubit tuto módu s pohledem na člověka, který nám dává Ježíš. Jistěže není každé tetování hříchem, ale osobně bych se spíše přikláněl k tomu, že je zbytečné a jako takové bych ho nedoporučoval.

Piercing bych vnímal jednoznačně - běží o poškozování lidského těla, a tedy o něm platí, že je v rozporu s důstojností člověka. Je to zbytečná a někdy i nebezpečná móda, která tedy nejde asi moc spojit s vysokým míněním, které má o nás lidech Bůh. 

A ještě jednu myšlenku k přemýšlení: 
Že chceme být originál? Asi to v nás opravdu je, ale hlavně bychom měli mít touhu, abychom byli takovým originálem, kterým jsme jako milované děti v Božích očích. 

Z tohoto pohledu se originálním stává ten, kdo je co nejvíce spojen s Bohem - tomu se běžně říká modlitba - a nechává se Bohem proměňovat - žije dle evangelia. Proto bývají svatí malováni se svatozáří. Prostě, stali se krásnými, protože je naplnil Bůh.  

Milá Maruško,

ve své první otázce jsi psala, že právě kvůli minisukním nechodíš ke zpovědi. Proto jsem odpovídal tak, jak jsem napsal. 

Vím, že předmanželská zdrženlivost bývá dnes pokládána za minulost a přežitek. Ale to nic nemění na tom, že manželská intinmita je opravdu Bohem darována pouze manželům. Pokud někdo takovou intimitu žije mimo manželství, škodí si tím a je to mimo jiné také těžký hřích. Proč si tím škodí? Minimálně tím, že se neučí mladí lidé ovládat - v manželství bude ovládání moc potřeba. Mimo jiné, nenaučí-li se muž ovládat sexuální touhu, nebude manželku během života pokládat mnohdy za nástroj k jejímu ukojení? Přemýšlej, není předmanželský sex jednou z příčin tak častého rozpadu manželství?

Píseš, že už skoro nikoho, kdo by předmanželskou zdrženlivost žil, neznáš. Ale takových lidí existuje stále celá řada. Máme třeba hnutí Čistých srdcí. Sám znám celou řadu mladých lidí, kteří se snaží známost prožívat tak, jak je správné. Nenech se znechutit a odradit od krásných nabídek, které nám dává Bůh.

Přistupuješ ke zpovědi poctivě a dobře víš, že aby Bůh mohl odpustit, musí mít hříšník předsevzetí, že se těžkého hříchu nedopustí. Pokud takové předsevzetí nemá, Bůh mu odpustit nemůže (i kdyby mu dal kněz rozhřešení) - jakoby se odpuštění od duše člověka odrazilo. 

Sama ale píšeš, že se svým chlapcem nespíš ani nebydlíš. Občas možná zbytečně nějaké něžnosti přeženete. Zpověď je také veliká posila duchovních sil, je to setkání s Kristem, duchovní povolení a zdarma nabízený doping. Moc Ti doporučuji ke zpovědi chodit, prosit pána o sílu žít čistě. A pak často choď k eucharistii, která je posilou a mocí v našem životě. Podívej, komu jinému asi záleží na tom, abychom přestali čerpat Boží pomoc, než samotnému zlému duchu? Jsme-li duchovně oslabení, snadno nás pak dostane do hříchu.

Existuje mnoho knížek, které ti v tom mohou pomoci. Pročti si Teologii těla pro začátečníky od Westa (Paulínky), výborná je též stránka: teologietela.paulinky.cz; jdetě se svým chlapcem na Kurz partnerství, hovořte o vážných tématech (lásce, dětech, antikoncepci, rozvodu). Láska je veliká záležitost, ale právě proto křehká.