Milá tazatelko,

pomodli se druhou část dnes nebo zítra a bude to. Hřích to není. Můžeš přece dohonit to, co jsi zapomněla. 

Milá Ters,

jistěže obrácený kříž na tričku herce nemůže mít na Tebe přímý vliv. Samozřejmě, že ho ale někdo může vzít jako vzor, jako něco módního a začít takové symboly nosit také. No a to by už asi nebylo u obráceného kříže úplně OK. 

Že by koukání na herce s takovým tričkem vedlo k odporu vůči Bohu nebo k satanismu, to asi ne. Takže ať si herec nosí, co chce, nemusí tě to ovlivnit. Jinak obrácený kříž nemusí být jen satanský. Lze to brát jako symbol ukřižování sv. Petra - hlavou dolů.

Ale rád bych Ti navrhl ještě jednu myšlenku. Je vhodné sledovat takovéto nekonečné seriály? Kolik času věnuješ četbě Písma a knih s duchovní tématikou a kolik televizi a internetu? Nešlo by si občas takový seriál odmítnout a věnovat se něčemu užitečnějšímu? 

A kdo je svatý? Jedině Bůh. Proto se snažíme, abychom tohoto slova používali ve správném významu a neříkali ho zbytečně nebo nevhodně.

tomu se říká pověry. Těch je kolem nás jako much. Křesťan věří především v osobu milujího Boha, který má vše v rukách. Vykládat takto Písmo doslovně se nikdy nevyplatilo. Vždyť mnohé knihy v Bibli jsou básně.

Co tedy dělat? Mít naději v Boha, že ať se stane cokoliv, On je s námi a nabízí nakonec život věčný. Vše ostatní je jsou jen lidské dohady a nebo jen a jen pověry na strašení lidí.

než konkrétně odpovím, nejprve pár myšlenek. Bůh je LÁSKA, proto i milosrdenství. Hřích je něco špatného, to je jasné, ale ON rád odpouští. Proto stačí, kdykoliv nás něco začne trápit, říci: Bože, prosím, odpusť. A je to hotovo. Když se pak zpytujeme před zpovědí, řekneme u ní to, na co jsme si vzpomněli. Pokud uděláme těžký hřích, na ten se zapomenout jen tak nedá. Je to vážná a veliká věc.

1a) Prostě v modlitbě řekni Pánu: Prosím, nezlob se, bylo to od mne dost neuvážené takovou věc slibovat.

nejde o neustálé hledání, co je hřích a co ještě ne. Jde především o to, abychom se naučili vládnout nad sebou a nad svými myšlenkami.

Vše, co píšeš, pochopitelně zaměstnává mladého člověka. Ale je třeba si uvědomit, že je třeba dosáhnout určité kvality vnitřního života. Proto vyhodnocujeme své myšlenky a pocity. Jakmile zjistíme, že jsou to myšlenky hříšné, utečeme od nich. Když si někdy nejsme jistí, zda jsme to s těmi špatnými myšlenkami už nepřešvihli, tak to svěříme jednoduše ve zpovědi Pánu a jdeme dál ve snaze žít dobře.
Více o tom našem vnitřním životě najdeš v knížečce: Jan Balík: Máš na víc, Paulínky.

ad 2) Podívej, v životě nejde o to stále někde vidět hřích, ale učit je určitému druhu ekologie myšlenek. Prostě jsou jisté myšlenky, které jsou špatné a ty se snažíme jednoduše ignorovat, zastavit a mozek zaměstnat něčím jiným. Je pochopitelné, že ne vždy se nám to povede ihned, snadno a trvale. Zvlášť myšlenky o sexualitě mnohdy otravují naši hlavu až moc. Takže je třeba usilovat o tu ekologii - čistotu myšlenek, a na to soustředit energii. Pokud má někdy člověk dojem, že to už přešvihl, stačí říci: Pane, odpusť a pak to jednoduše vyznat ve zpovědi a je to. Není třeba se tím trápit. A v takovýchto případech nepůjde o těžký hřích, takže ke svatému přijímání jít můžeš.

Mladý člověk musí takovýmto procesem projít. Více o tom našem vnitřním životě najdeš v knížečce: Jan Balík: Máš na víc, Paulínky.

Milá Karen,

podle všeho jde o velice erotické a smyslné masáže, které s východním náboženstvím mají jen málo společného, spíše skoro nic. Jedná se spíše o vzrušování těla od zaplaceného člověka. Jakási obdoba prostituce. Omluvám se, že takto jasně hovořím. 

Jaký mít přístup k východním náboženstvím? Křesťanství je vztah k živému a milujícímu Bohu, je to setkání se Zmrtvýchvstalým, který nabízí odpuštění hříchů a život věčný. Tedy nad Ježíše nic a nikdo není. Ano, může být nějaká pravda, nějaké zrnko pravdy i v jiných náboženstvích, to ano. Ale obecně Ježíš je nejvíce. Ve východních náboženstvích můžeme najít třeba ochotu k nesení bolesti, trpělivost, ale obecně jde jen o zrnka pravdy.