OtĂĄzka: Mám několik otázek ke svaté zpovědi. Prosím o zodpovězení. Ahoj In, mám 4 otázky ohledně sv. zpovědi
1) Jde u zpovědi o to, aby člověk vyznal opravdu vechny hříchy? nebo jen aby řekl ty hlavní a i kdy si vzpomene i na nějaké jiné tak je říkat nemusí?
2) mám takovou potřebu vyznávat do puntíčku opravdu vechno...vyznám hříchy a řeknu, e lituji i toho na co jsem zapoměla nebo nevím, e je hřích. a pak kněz něco říká, jenome z toho o čem mluví se mi začnou zase nějaké hříchy vybavovat a pořád mu skáču do řeči a říkám co mě dále napadá...a potom třeba ani nevím o čem mluvil, co mi říkal...jak to mám dělat s těmi hříchy, co mě napadnou po větě e lituji i toho co jsem zapoměla?
3) Naposledy jsem se u zpovědi soustředila na to, abych opravdu vyznala co nejvíc toho před tou větou e lituji veho a potom se SNAILA aby mě u opravdu nic nenapadalo...je to těký hřích-zamlčování hříchů u zpovědi, kdy jsem se snaila aby mě nic nenapadalo? já bych to brala asi spíe jako dobrou věc která mi pomůe k tomu, abych poslouchala kněze a nepřemýlela pořád nad tím co jsem jetě neřekla...je tedy nutné vyznat do puntíku ve, co mě do rozhřeení napadne?
4) Kdy bych udělala těký hřích a čistě teoreticky ho zapoměla vyznat u sv. zpovědi, a vzpoměla bych si na něj a po zpovědi, byl mi odputěn? nebo nesmím chodit ke sv. přijímání, dokud ten hřích nevyznám.
Prosím o zodpovězení otázek 1,2,3 a 4 zvlá. Moc vám děkuji.
já, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko, odpovídám tak, jak si přeje.
1 - Ve zpovědi jsme povinni vyznat vechny těké hříchy, na které si pamatujeme. V praxi vyznáváme to, na co přijdeme ve zpytování svědomí. Běně vyznáváme i lehké hříchy. Je to dobré, ale kdy nějaký lehký hřích vynecháme, co se nám vdy stane, tak to nevadí, protoe kdy litujeme veho, tak nám jsou lehké odputěny vechny.
2 - Není to moc moudré. Podívej. Hřích ve vlastním slova smyslu je těký hřích - dobrovolné a vědomé přestoupení Boího zákona ve VÁNÉ věci. A vánou věcí není zdaleka vechno. Vánou věcí je třeba oddávat se magii, předmanelský sex, potrat. Pokud jde o lehké hříchy, tam vyznáváme jen ty, na které si vzpomeneme při solidním zpytování svědomí. A solidní zpytování, to je modlitba, která trvá tak do 15 minut. Ano, modlitba, chvíle, kdy si uvědomujeme Jeíovu lásku. Pak se podíváme na svůj ivota a opět prosíme o odputění.
3 - Není třeba ve vyznat do puntíku, ba není to ani správné. Vede to k duchovní úzkostlivosti.
4 - Pokud bys opravdu těký hřích zapomněla vyznat, pak je jistě odputěn. Kdybys sis na něj vzpomněla, tak ho prostě jen vyzná u přítí pravidelné zpovědi a můe bez problémů chodit k eucharistii.
Podívej se, Jeí nás má rád. Není trapič naeho svědomí. Příprava na zpověď není hrabání se v hnoji svých hříchů. Jedná se o chvíli, kdy si uvědomujeme, jak nás má Jeí rád. No a předkládáme mu to, na co si vzpomeneme, to hlavní, co víme, e je v naem ivotě hříné. Zpytování a zpověď je setkání lásky, ne hnidopiské zkoumání kadého záhybu ivota. Vak Pán dobře ví, jací jsme. Podstata je tedy lítost a ochota snait se s Boí pomocí ít správně.
Radím Ti tedy následující: přestaň se zaobírat maličkostmi a podrobnostmi. Vdy se připrav na zpověď a kdyby tě kdykoliv napadlo, e jsi něco zapomněla, tak řekni v duchu: Jeíi, buď mi milostiv. A u se o to nestarej. Nech to na Boím milosrdenství.
Jan Balík
OtĂĄzka: Je hřích, kdy jsme si dělali legraci z věcí víry? Je chřích to kdy mi kamarád říkal jak byl v před lety v Polsku a bylo evangelium o tom jak učedníci hledali Pána Jeíe ( a jak se to řekne polsky asi víte ). No a já jsem řekl ( jsem toti kluk ) jsem mu řekl začátek písničky Bárka ( Pán zastavil se na břehu, hledal lidi ...... ),. Nějak jsme se zasmáli, ale řekli jsme e to je hrozný tak jsme začali mluvit o jiných věcech. Ale vrtá mi hlavou, jestil to byl chřích a popřípadě jaký ( jesli velký nebo malý ) Předem děkuji za odpověd
abc, 16 let
OdpovÄÄ:
Milý tazateli,
takové věci se stávají a kdy je neděláme schválně, není to ádný hřích. Prostě se zasmějeme a u na to nemyslíme.
Jen hloupý by se v takových věcech vyíval.
Jan Balík
OtĂĄzka: Bojím se, abych nepřijímala svatokrádeně. Co mám dělat? Co mám dělat kdy a přehnaně moc řeím hříchy a bojím se chodit ke příjmání kdy jsem nebyla aspoň 2 dny před tím u zpovědi ( abych nespáchala svatokráde )? Mám obavy, e se za mě stala skurpulentka ( nebo jak se tomu říkám ) chříchy straně řeím a pak se nedokáu soustředit na nic jinýho. A nebo kdy jdu k příjmání tak sezabývám celý týden skoro jenom tím, jestli jsem nepříjmala svatokrádeně .
aaa, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko,
Jeí je láska a odpoutí nám. To, e se tak zabývá hříchy asi opravdu bude mít něco společného s nemocní svědomí, které se říká skrupulanství. Není to u mladého člověka nic výjimečného. Co dělat? Popovídej si o tom s knězem, ke kterému chodí ke zpovědi. Věřím, e Ti pomůe.
A pak jetě jednu praktickou radu. Ke zpovědi choď pravidelně jednou za měsíc. A choď pravidelně i k eucharistii - to je super setkání s Pánem, chvíle lásky. Pokud Tě napadne, e má nějaký hřích, v duchu vdy řekni: "Pane Jeíi, odpus mi, prosím. Smiluj se nade mnou." Cvič se v takového oddanosti k Pánu Jeíovi. Kdy bude takto litovat, jistě nebude přijímat svatokrádeně. Konec konců na začátku kadé me litujeme.
Samozřejmě, e tato rada platí tehdy, pokud člověk neije dlouhodobě v těkém hříchu - co by bylo v tvém případě: dělat magii, ít sexuálně, krást velké částky.
Tedy odvahu. Trápení není od Pána. Na trápení je lékem důvěra v Boí dobrotu a odputění.
Jan Balík
OtĂĄzka: Je moné, e se moje sestra neuzdravila kvůli mému hříchu z minulosti? Ahoj In, chtěla bych se vás zeptat na zamotanou otázku. Prosím, zda byste mi mohli odpovídat na otázky jednotlivě - budu je číslovat.
Asi před dvěma lety jsem udělala takovou věc a teď si na to vzpomněla...byla jsem ve sklepě a tam spal malý bratr. Máma mi řekla a vyjdu garáí ven a jdu domů venkem a pak hlavním vchodem abych ho nevzbudila kdy kolem něj půjdu. Ale mě se nechtělo to obcházet a tak jsem la domem, ale opravdu potichu ....a jsem dola k němu. On vak spal v úzké chodbě a já se před ním zastavila. A napadlo mě, zda to nemám radi obejít. Jene to se mi fakt nechtělo a tak jsem tam stála a pak mě napadlo e budu přísahat, e se ho neteknu, kdy ho překročím. Tak jsem přísahala, e se ho neteknu. (vím e jsem udělala stranou blbost, prostě mě nějak napadlo e budu přísahat) nejhorí na tom je, e kdy jsem ho překračovala, tak jsem se ho dotkla....
1) Je hřích, e jsem nesplnila tuto přísahu? Je to těký/lehký/ádný hřích?
Jene na tuto událost navazuje jetě dalích mnoho věcí. Od té doby mě na kadou blbost napadalo, e to přísahám. Například jsem se podívala na strom a napadlo mě: přísahám, e spadne list. A kdy nespadl, myslela jsem si , e jsem nesplnila přísahu a e mám hřích. Poté jsem se MONÁ zpovídala, moná ne z té první přísahy, kterou jsem opravdu vědomě na rozdíl od ostatních přísahala. Opravdu si vak nevzpomínám, jestli jsem se z toho zpovídala před následující duchovní obnovou nebo a po ní. Poté, nevím jak dlouho potom jsem jela na zmíněnou duchovní obnovu do Slovenska za nějakým knězem co uzdravuje nemoci. Myslím James Menjickal se jmenoval. A tam jsem měla strané dilema, protoe jsem nevěděla jestli to mnoství přísah (nebo ta jedna hlavní, pokud jsem se z ní tehdy jetě nevyzpovídala-nevzpomínám si), co jsem vykonala, je hřích nebo ne. Bála jsem se jít ke zpovědi a zeptat se kněze a navíc ani nějak nebyla příleitost, bylo tam moc lidí, ale hlavně jsem se bála...A pak nastalo svaté přijímání a já prostě nevěděla, jestli můu jít nebo ne. Nakonec jsem la, protoe jsem vyhodnotila, e to, co jsem spáchala asi těký hřích nebyl, prostě jsem nějak vyhodnotila, e nakonec půjdu...
2) jenome pokud ta přísaha byl těký hřích, a pokud jsem nebyla u té zmíněné zpovědi, tak jsem spáchala svatokráde..Ano/ne?
3) spáchala bych vůbec svatokráde, pokud bych la ke sv. přijímání s hříchem, který bych vyhodnotila jako lehký a byl by těký? Ano/ne?
la jsem tedy k sv. přijímání a poté byly modlitby za uzdravení. Moje sestra má vánou poruchu a tak se za ni moje rodina modlila. Porucha je teď velmi váná, sestra byla i na velmi váné operaci...teď má jít asi znovu ...a ta porucha se tehdy neuzdravila
4) jenome co kdy nebyla porucha uzdravena kvůli tomu, e jsem la tehdy ke sv. přijímání , které bylo moná svatokráde. ( na uzdravení člena rodiny má vliv i to, zda je člen rodiny v těkém hříchu) Teď moje sestra moná ochrne a bude to moná kvůli mě. - Je to, e to je kvůli mě těký hřích?
Toto vechno mi dolo asi a po dvou letech....
5) Byly tyto hříchy a u byly těké nebo lehké nebo ádné odputěny, kdy mě to nikdy u zpovědi nenapadlo, nebo nebyly? Ano/ne?
6) Můu teď normálně chodit ke sv. přijímání, nebo musím nejdřív ke zpovědi?
Omlouvám se, e je to tak dlouhé a zamotané, ale opravdu mě to straně trápí...prosím o odpovědi na otázky 1,2,3,4,5,6. Mockrát Vám děkuji!
tazatelka, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko,
rád Ti odpovím nejdříve na Tvé otázky a pak přidám vysvětlení.
1) NE, není to ádný hřích.
2) NEBYLA to svatokráde a nebyl to ádný hřích. Naopak jsi udělala dobře, e jsi k eucharistii la.
3) Pokud bys měla dojem, e Tvůj hřích je lehký, i kdyby lo o těký, a la k eucharistii, nespáchala bys svatokráde. Ale těký hřích je tak veliký, e se normálně člověk nesplete!
4) Tak tady jsme u mimo křesanství. Osobně povauji způsob uzdravování, na kterém jste byli přítomni, za velice problematický. Katolická církve zná mi za nemocné, ale je zakázané do me vkládat nějaké dalí spontánní modlitby za uzdravení atd. Bůh je dobrý, a chce-li někomu dát dar zdraví, co bývá spíe mimořádně, pak ho neohrozí nae hříchy. Kdyby nějaký tvůj hřích zabrzdil Boha, pak jsme mimo evangelium a jsem v nějaké rádoby křesanské pověře.
Přijala Tvoje sestra svátost nemocných? To je řádný způsob, jak posiloval nemocné, a chce-li Bůh, i získat zdraví.
5) Pokud by něco z toho, co popisuje, bylo hříchem, je to jistě ve zpovědi odputěno. Proč? Pokud lo o hřích, lo nutně o lehký. Proč? Těký hřích není jen tak něco a vyaduje to vánou věc - a to u tebe váná věc nebyla.
6) Můe normálně chodit ke svatému přijímání.
A nyní vysvětlení: Podívej, jsi ve věku, kdy poznává svět víry a vytváří si vztah k Bohu. To s sebou někdy přináí takové stavy, jaké popisuje. Ta první přísaha, kterou jsi udělala, i vechny ostatní přísahy, to byla prostě nerozvánost, dětská hloupost! A vlastně to vůbec přísaha nebyla.
Přísahu dělat podle Jeíe vůbec nemáme. A pokud ano, pak je to super váná věc v super váné záleitosti. Přísahat znamená brát Boha za svědka. Pokud by přísaha platila, pak by člověk musel mít tento úmysl - brát Boha za svědka. To se dříve dělalo u soudu. Kdo by pak u soudu přísahal a pak svědčil křivě, to by byl skutečně těký hřích jak z učebnice.
Milá zazatelko, Bůh nás má velice rád. A proto, a uděláme cokoliv, on nám rád odpoutí.
Jan Balík
OtĂĄzka: Můu jako katolička chodit na evangelické spolčo? Ahoj In,
moje kamarádka m vzala na jedno spolčo. Je to tam moc fajn, bavíme se o sobě, o ivotě atd .. a pak také rozebíráme nějaké téma např.společnost a Bůh atd ... potom si přečteme zajímavý ostavec s Bible a snaíme se mu porozumět atd ... Ta kamarádka je evangelička a já katoVůbec nevím, jestli ti, kteří tam chodí jsou katolíci nebo evangelíci. Ti kteří to vedou jsou misionáři z anglie, ale ijí u tady 6 let. Můu na takové spočo chodit i kdyby tam byli jen evangelíci?
Vím, e jsou nějaké rozdíly, myslím, e evangelící neuznávají pannu Marii a moná to mají i jinač se zpovědí, přesně nevím. Ale je to patné, kdy bych chodila na spolčo s evangelíky jako katolička? Díky :)
Marry - An, 21 let
OdpovÄÄ:
Milá Marry-An,
chodit na společenství je velice důleité. Potřebujeme společenství, aby rostla nae víra. Jsi-li katolička, tedy je třeba hledat předevím společenství katolické. Proč? Protoe jistě nezná jetě ve, co katolíci věří a hlavně proč tak věří. Vlastně nezná plně svou vlastní domovinu.
Společenství s evangelíky jistě můe také obohatit, ale můe i poplést hlavu. Zaléí na tom, jak velkorysí jsou ti, co ho vedou. To, jak popisuje společenství, které jsi objevila, ukazuje, e s největí pravděpodobností půjde o evangelické.
Rada: začni studovat svou vlastní víru - čti YOUCAT, Katechismus katolické církve.
Hledej společenství katolické. A bude-li dále chodit do evangelického, přijímej ve kriticky a porovnávej s učením církve.
To není nic proti evangelíkům. Oni nás mnohdy mohou inspirovat v lásce k Písmu, ke společné modlitbě, ke společenství. Ale zároveň nemají plnost víry - neznají roli papee, nemají dar učitelské sluby církve, neznají svátosti (kromě křtu).
Jan Balík
OtĂĄzka: Jak pomoci růst ve víře mému klukovi, abych se zároveň formovala i já? Milá redakce...seznámila jsem se s jedním klukem, oba o sobě víme, e hledáme vztah, jsme na začátku poznávání se a chci, abychom se ke vztahu dopracovali postupně. To jen na úvod situace..a teď problém. Bavili jsme se a on se zmínil, e má jetě nějaké mezery v otázkách víry, a e by na tom potřeboval zapracovat...(jinak věřící je). Abych se přiznala, poslední cca 3 roky v tom tápu taky... Chtěla jsem se zeptat, jestli existují nějaké prostředky, způsoby, či něco takového, abych mu mohla pomoci v té víře "růst" a abych se zároveň formovala i já? Něco, co by nás v té víře posunulo, utvrdilo, abychom dokázali i rozliit, zda máme být spolu či ne, atd. Aby to bylo spíe něco individuálního, protoe od sebe bydlíme daleko, take nemáme anci se vídat přes týden či nějak často. Moná, teď mě napadá..zajet třeba spolu na nějaký víkend na DCM? (i kdy jsme starí?) A pak jetě otázka - jak se s ním bavit o víře? Mám pocit, e mi toto téma dělá celkově problém...e o tom prostě neumím mluvit, e o tom nerada mluvím... Děkuju :-)
Tess, 24 let
OdpovÄÄ:
Milá Tess,
výtečná otázka. Je vidět, e se snaít jít do hloubky. Podívej, na cestě k manelstí je třeba růst jak lidsky, tak i duchovně. Po té lidské stránce doporučuji Kurz partnerství. Konává se na centrech ivota mládee a někde ho dělají i centra pro rodinu.
Růst ve víře můe povzbudit, kdy společně se svým chlapcem začnete pravidelně docházet např. na Kurz Alfa nebo zajdete na přípravu na biřmování, nebo zajdete prostě na nějakou faru a poprosíte kněze, aby se s vámi setkával nebo vám někoho sehnal, kdo vám bude věnovat čas a bude s vámi o víře hovořit.
Například na centru ivota mládee v Příchovicích začínají super víkednový kurz jako přípravu na biřmování. Trvá sice déle, ale je moc pěkně dělán, a hlavně je to vdy víkend i s moností si v horách oddychnout.
Nevím, odkud jste, tak nedovedu doporučit místo. Ale jistě něco najdete, jen odvahu.
Jan Balík
OtĂĄzka: Kdy se mu církevně oení a církev prohlásí manelství za neplatné, můe ít v civilním svazku s jinou enou? Ahoj, kdy si nějaký mu vezme enu (církevní svatba) a potom se s ní rozvede a vezme si jinou (civilní svatba), je to patně? A potom to první manelství prohlásí církev za neplatné, je patně, e ije s tou druhou enou a e se vzali civilně??? A e s tou druhou má děti?
Otázka, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko,
manelství je slib mue a eny, e budou spolu po celý ivot a e svou láskou vytvoří domov pro své děti. Kadé poruení manelské věrnosti je proto zrada na lásce k druhým, se kterými ijeme v rodině, zvlátě na dětech.
Kdy se ale stane v ivotě karambol, církev se snaí pomáhat. Proto tedy mají rozvedení manelé monost dát svůj sňatek k církevnímu soudu. Musí ovem být přesvědčeni, e kdy manelství uzavírali, nedodreli něco z toho, co je pro uzavření manelství podstatné (např. chtěli manelství, ale děti ne). To se pak musí dokázat. Pak se můe stát, e církevní soud vynese rosudek, e jejich manelství nebylo od počátku platné, a mohou tedy uzavřít druhý církevní sňatek.
Ale pozor! Církevní soud nic neříká o vině. Kdyby třeba bylo více snahy ze strany manelů, nerozpadlo by se a Bůh by ho bral jako platné. A také církevní soud neřeí vinu, kterou manelé na sebe berou vzhledem ke svým dětem. To je věc svědomí a patří do zpovědi.
Manelství je nerozlučitelné, proto kdy někdo je katolík a uzavře první manelství v kostele, pak se rozvede a uzavře civilní sňatek, tento jeho sňatek není před Bohem platný, a proto nemůe přistupovat do vyřeení své situace k přijímání. Je to bolest. Pape Frantiek často upozorňuje, kolik utrpení musí snáet děti, kdy se dospělí hádají a rozvádí.
Jan Balík
OtĂĄzka: Zapomněla jsem se pomodlit druhou část pokání. Je to hřích? Ahoj In, chtěla bych se zeptat...nedávno jsem byla u zpovědi a otec mi dal pokání - 2 části. Tu první jsem splnila, ale druhá část byla, a se v pátek pomodlím a na to jsem zapomněla. A pátek u byl. (Mělo to být rozjímání o stráném andělu v den, kdy měli strání andělé svátek.) Co mám dělat? Je to hřích? Děkuji.
otázka, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko,
pomodli se druhou část dnes nebo zítra a bude to. Hřích to není. Můe přece dohonit to, co jsi zapomněla.
Jan Balík
OtĂĄzka: Můe mě ovlivnit převrácený kří, na který se dívám v televizi? Dobrý den, mám ráda sitcom Comeback, ale nechci se na něj dívat pokud nebudu mít jistotu, e mě nemůe nějak ovlivnit převrácený kří u jedné postavy (Ozzáka).
Ptala jsem se mnoha lidí, ale nikdo nevěděl co mi odpovědět.
Můe mě to tedy nějak ovlivnit? Kdyby mohlo, tak proč?
Díky, Ters
Ters, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá Ters,
jistěe obrácený kří na tričku herce nemůe mít na Tebe přímý vliv. Samozřejmě, e ho ale někdo můe vzít jako vzor, jako něco módního a začít takové symboly nosit také. No a to by u asi nebylo u obráceného kříe úplně OK.
e by koukání na herce s takovým tričkem vedlo k odporu vůči Bohu nebo k satanismu, to asi ne. Take a si herec nosí, co chce, nemusí tě to ovlivnit. Jinak obrácený kří nemusí být jen satanský. Lze to brát jako symbol ukřiování sv. Petra - hlavou dolů.
Ale rád bych Ti navrhl jetě jednu mylenku. Je vhodné sledovat takovéto nekonečné seriály? Kolik času věnuje četbě Písma a knih s duchovní tématikou a kolik televizi a internetu? Nelo by si občas takový seriál odmítnout a věnovat se něčemu uitečnějímu?
Jan Balík
OtĂĄzka: Existuje nějaké literatura o postavení křesana mezi nekřesanskou mládeí? Dobrý den, chtěla bych poprosit, zda nevíte o nějaké dobré literatuře, která se zabývá postavením křesana mezi nekřesanskou mládeí? Můe to být i podobná tématika,...
Martina, 17 let
OdpovÄÄ:
Milá Martino,
vylo několik knih o blahoslavené Chiaře Luce Badano, která zemřela v roce 1990, ila sice v Itálii, ale nevěřící ji také obklopovali.
Zanzucchi: Mám vechno, Nové město 2010.
Coriasco: Tajemství rodiny Badanových, Nové město 2013.
Zajímavý je té ivot blahoslaveného Piera Giorgia Frassati, který se potýkal s faisty v Itálii za svých studií.
Paolo Risso: Pier Giorgio Frassati, Portál1992
V poslední době vylo několik kníek o Afričance Immaculée Ilibagiza,