Milá EO,

křesťanské společenství ICF je jedna z mnoha evangelikálních církví, které se ovšem prohlašují za nedominační. V tom samém je už ale rozpor. Nechtějí se s nikým jiným spojovat, ale vytváří svou vlastní vizi církve. Mimo jiné pocházejí z USA, kde takových církviček je stovky. Stojí na bázi evangelického přístupu k Bibli, používají moderní sdělovací prostředky a snaží se nadchnout pro Ježíše. Jistě mají dobrou vůli.

Ovšem je třeba říci, že jejich přístup k víře je tak trochu na hranici sektářství. Osobně si velice vážím katolické církve i z toho důvodu, že se vždy zastává a vždy počítá s darem rozumu. Ne vše, co je líbivé a na první pohled emotivní, je už pravdivé a hlavně hluboké. Modlitba ve společenství, s krásnou hudbou, je jistě povznášející, ale takové rozjímání či růženec je ve skutečnosti daleko důležitější modlitba. Proč? Protože k ní stačí chtít a nepotřebuji dobrou atmosféru, kamarády, prostě jenom chci být se svým milovaným Pánem.

Milá tazatelko,

platné ty soboty byly, protože jsi aspoň nejaký úmysl shodný s novénou určitě měla. Chtěla jsi dělat novénu tak, jak je ustanovena.

A že se to nestalo hned? Bůh má své cesty. A obrácení je skutečně zázrak. Vzdyť ani Bůh se nevlamuje do srdce člověka násilím. Tvá modlitba vyslyšena byla a ukáže se to až časem.

Milá tazatelko,

je výborné, že jsi vykonala pobožnost prvních sobot. Je to skutečně veliký dar Boží, že se můžeme více přimknout k Pánu a jeho Matce Marii. Že jsi se naučila chodit pravidelně ke svaté zpovědi. 

Je jistě dobré, že jsi měla svůj úmysl. Že se něco nestalo podle tvého přání? Bůh nás má velice rád a skutečně nám přeje vše dobré. Proto vyplní naše prosby, ale často trochu jinak, než jsme si přáli. Proč? Naše přání jsou někdy moc naivní, taková přízemní, prostě taková dětinská. (Jako když dítě chce stále jen čokoládu. Musí jít i chleba.) Bůh ví, co nám prospívá a co je dobré pro druhé, a naši modlitbu vyslyší, i když trochu jinak - dokonaleji.

Takže je dobré se učit modlit ne upjatě - Bože, prosím přesně o toto, ale spíše: Bože, máš mě rád, jsem v tvé náruči, postarej se o mně, vyřeš toto a toto, udělej ve své lásce to, co považuješ za nejlepší. Prostě modlit se s důvěrou, říci Pánu, co si myslíš, ale vždy mu to říkat v pozici, že víš, že On je mocný a veliký a ty jen pouhé dítě, které On má rád. Postoj důvěry je pro modlitbu ten nejkrásnější. Když se modlíš, nauč se představovat, že sedíš u Ježíšových nohou jako evangelijní Marie, nebo že jsi v jeho náručí.

Milá Aničko,

o bezpečnostní situaci jsme psali. Nesmíme se bát. Kdo žije s Kristem, i kdyby se stalo cokoliv, ví že je v jeho láskyplných rukou. Budeme-li se bát tak, jak nám vnucují média, budeme se za chvíli bát i doma.

Milá tazatelko,

musím říci, že je asi vhodné zachovávat určitou rozumnou míru. To znamená, že stáhnout film pro svou potřebu bych nepovažoval za problém. Mimochodem, je dost filmů i s křesťankým obsahem, filmů o světcích atd.

A ještě jedna věc: Je vhodné naučit se také dost číst. Filmy jsou sice velice lákavé, ale četba více rozvijí člověka.

Milá Ančo,

je krásné, že máš dar víry. Ten je třeba rozvíjet. A někdy přijdou zkoušky. To patří k růstu. Podívej se, když vyrůstáme, taky musíme odkládat malé oblečení, musíme si koupit nové. Tedy k víře patří okamžiky, kdy tápeme a hledáme.

A co dělat? Podívej, kdo chce víru žít naplno, nestačí mu nedělní mše svatá. Potřebuje prožívat vztah s Kristem v osobní modlitbě a také ve společenství s druhými.

Můžeš ho najít mezi vysokoškoláky v městě, kde studuješ. Můžeš jezdit do centra nějakého hnutí (Fokolare, Blahoslavenství, Chemen Neuf...). Také doporučuji začít jezdit i se svým chlapcem na některé centrum života mládeže. Jsou to místa, kam můžeš přijet kdykoliv (zvlášť třeba na Silvestra, Velikonoce...), a je možné tam zažít společenství s Kristem uprostřed. Specielně tak doporučuji Příchovice a Vesmír.

No a pak doporučuji jet na Světový den mládeže v červenci 2016 do Krakova. Tedy, víra je dar, který žijeme nejen osobně, ale i s druhými. Už Starý zákon říká: "Běda člověku samotnému."

Milá V.,

je výborné, že se snažíš s Ježíšem žít. Je to super. Je moc pěkné, že máš takové představy o své budoucí rodině.
Mám několik otázek: Je Tvůj chlapec věřící? Modlíte se spolu? Hovoříte spolu o Pánu Ježíši? Chodíš pravidelně k svátosti smíření a k svátosti eucharistie?

A teď přijde jedna důležitá součást našeho křesťanského života. Nedá se žít osamoceně a návštěva kostela v neděli je sice důležitá, ale není to vše. Je důležité, aby každý věřící žil uprostřed věřících přátel, uprostřed konkrétního společnství. Můžeš ho najít mezi vysokoškoláky v městě, kde studuješ. Můžeš jezdit do centra nějakého hnutí (Fokolare, Blahoslavenství, Chemen Neuf...).

Také doporučuji začít jezdit i se svým chlapcem na některé centrum života mládeže. Jsou to místa, kam můžeš přijet kdykoliv (zvlášť třeba na Silvestra, Velikonoce...), a je možné tam zažít společnství s Kristem uprostřed. Kontakty najdeš zde. Specielně tak doporučuji Příchovice a Vesmír. Začněte se svým chlapcem chodit na kurz partnerství.

No a pak doporučuji jet na Světový den mládeže v červenci 2016 do Krakova. Tedy, víra je dar, který žijeme nejen osobně, ale i s druhými. Už Starý zákon říká: "Běda člověku samotnému."

A na závěr poznámku. Škola může být náročná, jistě. Ale nejde jen dýchat, musíme i jíst., Tedy, nejen pečovat o vzdělání, ale i o duchovní růst.

Milá ABC,

není žádný okamžik, kdy by kněz světil náboženské předměty. Pokud nějaký posvětit chceš, což je výborné, pak dojdi za knězem a on to rád udělá. Posvěcení znamená, že se církev za ty, kteří předmět nosí, modlí a prosí o požehnání pro ne.

Milá ABC,

Milý lilku,

když se chce chlapec nebo muž stát knězem, musí absolvovat jednak vědeckou přípravu, tedy vystudovat teologickou fakultu (pětiletý magisterský obor "Katolická teologie"), a také duchovně formační přípravu, která se získává v tzv. kněžském semináři, v němž kandidát kněžství při svém studiu žije. Před studiem teologie a pobytem v semináři se žádá ještě roční pobyt v teologickém konviktu, tedy jakýsi přípravný rok. Celkem se tedy připravuje na kněžství 6 let, poté následuje (nižší) jáhenské svěcení a (zpravidla) rok jáhenské služby. Teprve poté přijímá jáhen z rukou biskupa kněžské svěcení.