Milá Aničko,

o bezpečnostní situaci jsme psali. Nesmíme se bát. Kdo žije s Kristem, i kdyby se stalo cokoliv, ví že je v jeho láskyplných rukou. Budeme-li se bát tak, jak nám vnucují média, budeme se za chvíli bát i doma.

Milá tazatelko,

musím říci, že je asi vhodné zachovávat určitou rozumnou míru. To znamená, že stáhnout film pro svou potřebu bych nepovažoval za problém. Mimochodem, je dost filmů i s křesťankým obsahem, filmů o světcích atd.

A ještě jedna věc: Je vhodné naučit se také dost číst. Filmy jsou sice velice lákavé, ale četba více rozvijí člověka.

Milá Ančo,

je krásné, že máš dar víry. Ten je třeba rozvíjet. A někdy přijdou zkoušky. To patří k růstu. Podívej se, když vyrůstáme, taky musíme odkládat malé oblečení, musíme si koupit nové. Tedy k víře patří okamžiky, kdy tápeme a hledáme.

A co dělat? Podívej, kdo chce víru žít naplno, nestačí mu nedělní mše svatá. Potřebuje prožívat vztah s Kristem v osobní modlitbě a také ve společenství s druhými.

Můžeš ho najít mezi vysokoškoláky v městě, kde studuješ. Můžeš jezdit do centra nějakého hnutí (Fokolare, Blahoslavenství, Chemen Neuf...). Také doporučuji začít jezdit i se svým chlapcem na některé centrum života mládeže. Jsou to místa, kam můžeš přijet kdykoliv (zvlášť třeba na Silvestra, Velikonoce...), a je možné tam zažít společenství s Kristem uprostřed. Specielně tak doporučuji Příchovice a Vesmír.

No a pak doporučuji jet na Světový den mládeže v červenci 2016 do Krakova. Tedy, víra je dar, který žijeme nejen osobně, ale i s druhými. Už Starý zákon říká: "Běda člověku samotnému."

Milá V.,

je výborné, že se snažíš s Ježíšem žít. Je to super. Je moc pěkné, že máš takové představy o své budoucí rodině.
Mám několik otázek: Je Tvůj chlapec věřící? Modlíte se spolu? Hovoříte spolu o Pánu Ježíši? Chodíš pravidelně k svátosti smíření a k svátosti eucharistie?

A teď přijde jedna důležitá součást našeho křesťanského života. Nedá se žít osamoceně a návštěva kostela v neděli je sice důležitá, ale není to vše. Je důležité, aby každý věřící žil uprostřed věřících přátel, uprostřed konkrétního společnství. Můžeš ho najít mezi vysokoškoláky v městě, kde studuješ. Můžeš jezdit do centra nějakého hnutí (Fokolare, Blahoslavenství, Chemen Neuf...).

Také doporučuji začít jezdit i se svým chlapcem na některé centrum života mládeže. Jsou to místa, kam můžeš přijet kdykoliv (zvlášť třeba na Silvestra, Velikonoce...), a je možné tam zažít společnství s Kristem uprostřed. Kontakty najdeš zde. Specielně tak doporučuji Příchovice a Vesmír. Začněte se svým chlapcem chodit na kurz partnerství.

No a pak doporučuji jet na Světový den mládeže v červenci 2016 do Krakova. Tedy, víra je dar, který žijeme nejen osobně, ale i s druhými. Už Starý zákon říká: "Běda člověku samotnému."

A na závěr poznámku. Škola může být náročná, jistě. Ale nejde jen dýchat, musíme i jíst., Tedy, nejen pečovat o vzdělání, ale i o duchovní růst.

Milá ABC,

není žádný okamžik, kdy by kněz světil náboženské předměty. Pokud nějaký posvětit chceš, což je výborné, pak dojdi za knězem a on to rád udělá. Posvěcení znamená, že se církev za ty, kteří předmět nosí, modlí a prosí o požehnání pro ne.

Milá ABC,

Milý lilku,

když se chce chlapec nebo muž stát knězem, musí absolvovat jednak vědeckou přípravu, tedy vystudovat teologickou fakultu (pětiletý magisterský obor "Katolická teologie"), a také duchovně formační přípravu, která se získává v tzv. kněžském semináři, v němž kandidát kněžství při svém studiu žije. Před studiem teologie a pobytem v semináři se žádá ještě roční pobyt v teologickém konviktu, tedy jakýsi přípravný rok. Celkem se tedy připravuje na kněžství 6 let, poté následuje (nižší) jáhenské svěcení a (zpravidla) rok jáhenské služby. Teprve poté přijímá jáhen z rukou biskupa kněžské svěcení.

Milá Kristýno,

Tvoje otázka není snadná. Má totiž několik podotázek.

1) Pán Ježíš nás učí pomáhat potřebným a víme, že dokonce to bude jediná otázka, kterou dostaneme, až se budeme chtít dostat do nebe. Co jsi udělal pro potřebné? Tedy - pomáhat jako křesťané máme, a to bez ohledu, o koho jde.

2) Další otázka je stav dnešního světa, o kterém papež František vícekrát řekl, že je ve stavu třetí světové války po kouskách.

3) Mocní světa vedou mnoho válek a musíme tedy mít na paměti, že se vede boj i v médiích. Je třeba být velice opatrný na televizi a zprávy. Zdaleka ne vše, co je v nich, je pravdivé. Mnoho informací je jistě pokroucených a nebo dokonce falešných. Jak je to vlastně s uprchlíky, to nejsme schopni zcela přesně zjistit. A to, že nás média straší událostmi ve Francii, to je jen veliká hrá, kterou hrají mocní. Bylo to kruté, ale takové krutosti se ději dnes a denně v Sýrii, Iráku a nikdo se jich neděsí, nikoho to nezajímá.

4) Války, které se vedou, jsou jistě o naftu, o suroviny. Irák, Lýbie, Sýrie - to jsou vše války, které nezačali tamní lidé, ale armády USA a dalších zemí. Sýrie byla vyspělou zemí a dnes??? Svou zemi si nezničili místní lidé, ale cizí vojáci. Buďme si jistí, že v těch zemích žije mnoho normálních a výborných lidí.

5) Musíme být velice opatrní. Politikům se nedá moc věřit. Doporučuji sledovat www.radiovaticana.cz, kde jsou zprávy od biskupů z různých míst, kde zuří války. Tak je možné se dovědět informace, které jsou mnohdy jiné než v našich médiích.

6) Závěr: pomáhat lidem trpícím jistě ano. Ale zároveň je třeba říci to, co říká papež: konec války, konec prodeje zbraní! Všem lidem se přece bude lépe žít doma než ve vyhnanství. Proto se můžeme a máme modlit za zastavení válek, za mír a za obrácení všech, kteří na válkách vydělávají.

7) Ještě jedna myšlenka. Pokud Evropa jako taková znovu nenajde Boha a neuvěří mu a bude žít jen v konzumu, pak asi žijeme poslední etapu evropské kultury, ale za to si nakonec můžeme sami. Opustili jsme jako společnost Boha, propagujeme kdejaké nemravnosti, co bychom jiného chtěli? 

Každý, kdo věří v Pána a žije evangelium, je důležitým. Ukazuje, že řešením je Bůh.

Takže neměj žádné obavy. Snaž se najít solidního kněze, který Ti může nejen odpustit hříchy, ale i poradit.

je dobré, že máš zájem pomoci kamarádům. Je dobré jim nabídnout nějaké důvody. Ať přemýšlí.
Jedna možnost je, pohovořit jim o bezpečnosti na internetu - jednou se to všem může velice vymstít, když si jejich fotky najde třeba personální oddělení firmy, kam se budou hlásit do práce. A kvůli tomu je nemusí vzít. Podobně u toho kluka, může si tím zkomplikovat budoucnost.
Co dáme na internet, to je nakonec veřejné a velice zneužitelné.

Další možnost, jak hovořit, je dívkám říci: pamatujte, že se na vaše současné fotky bude třeba dívat vaše dítě či váš budoucí manžel, nebudete se pak stydět?

A ještě jedna možnost, co mě napadá. Co když bude někdo kvůli takové fotce konkrétní děvče vydírat? To se stává, že nějaký člověk si fotku opatří a bude ji chtít zneužít a začne dívku vydírat.

Hodně odvahy!