Milá Anežko,

máš správné dotazy. Přeci jenom, když člověk jede někam poprvé, má jisté obavy. To je samozřejmé. Myslím si, že bys měla určitě jet a zakusit tu krásnou atmosféru církve; ono veliké a krásné společenství s Ježíšem uprostřed. Nejlepší bude, když pozveš někoho dalšího, abyste jely aspoň s nějakou jednou kamarádkou. Ale i kdybys nikoho nenašla, neboj, v autobuse se s někým jistě seznámíš.

Je možné jet od 20. 7. - nejprve do nějaké polské diecéze. Tam budeme hosty nějaké farnosti a nějaké rodiny. Prožijeme chvíle duchovní i poznávací. Setkáme se s dalšími národy. Pak se 25.7. přejede do Krakova. Ten pobyt v diecézi bývá velice pěkný a takový osobní.

Nebo je možné jet jenom do Krakova od 25. 7. Tam to bude shruba takto: dopoledne český program, odpoledne a večer mezinárodní - každý si bude vybírat, co ho bude zajímat. Ale bude možné zůstat i v českém národním centru, kde bude také leccos zajímavého a pak bude celý den k dispozici kostel na adoraci a modlitbu. Večer bude možné přijít na českou krátkou závěrečnou modlitbu. V sobotu půjdeme na setkání s papežem, které bude večer. Pak se přespí pod širákem a ráno bude mše.

Náročné? Přeci jenom trochu ano. Ale věřím, že v Polsku to bude docela bezproblémové. Lidé často v horku nepijí, a pak dostanou úpal, nebo prostě málo spí. Někdy se spí na zemi, a to se některým nelíbí. Takže ta poznámka je spíše pro ty moc pohodlné.

Na webovkách: https://krakov2016.signaly.cz/ najdeš vše další. Možná jsi na ni už narazila. 

Neboj se, určitě má v Krakově pro Tebe dobrý Bůh připraveno leccos krásného.

Milá tazatelko,

protestatntských církví je celá řada. Co vím, tak Vánoce slaví. Věří totiž stejně jako my, že narození Pána Ježíše je mimořádná událost dějin, protože se narodil Bůh v lidské podobě. Bůh přišel k nám, stal se nám blízký.

Milá Kate,

Bůh především odpouští, je plný lásky ke každému z nás, a proto je milosrdný.

Takže se nauč, když něco uděláš špatně, ihned ho požádej: Pane, prosím, odpusť. A chodíš pravidelně ke zpovědi? To je nádherné setkání s láskou Boží.

Trestá Bůh? Podívej se, je to asi takto. Když někdo neposlechne Boží přikázání, tak si sám sobě škodí, takže hřích v sobě má i nějaký trest, ale ten nám neukládá nějaký tvrdý Bůh, ale je to důsledek našeho jednání. Příklad: když někdo nedbá na své zdraví (kouří, bere drogy...), dělá hřích a zároveň si může pokazit i své zdraví - a to je trest za jeho hřích.

Milá K.S.,

nemyslím si, že bys Pána Boha pokoušela, i když se obecně takovéto modlitby nedoporučují. Přeci jenom Pánu Bohu moc diktují, co má dělat :-).

Ty jsi spíše prožívala chvíli veliké důvěry v Pána Boha, a proto jsi ho o to prosila. Pán Bůh Tě má rád, a tak třeba i Tvou modlitbu vyslyšel, ale to poznáš až po čase. Uvidíš, jak se bude váš vztah rozvíjet nebo zda ho ukončíte, protože zjistíte, že si v něčem zásadním nerozumíte. Píšete si o Bohu, o svém vztahu k Ježíši, modlite se spolu? 

Milá K.S.,

modlitba je prožívání vztahu k Ježíši Kristu. Proto je modlitba = rozhovor, daleko širší, než jak prozatím znáš. Jsi ve věku, kdy je třeba rozvinout celou šíři modlitby. Mohu Ti nabídnout dvě inspirace. V Kancionálu (= kniha, ze které zpíváme v kostele) je na začátku celá řada krásných modliteb. V Karmelitánském nakladatelství vyšla též knížka YOUCAT - modlitební knížka pro mladé. Tam je naznačena ranní a večerní modlitba pro 14 dnů a pak je uvedeno mnoho dalších modliteb.

Ale pozor. Mohlo by se zdát, že modlitba je opakování nějakých naučených či napsaných fomulek. To zdaleka ne. Jen Ti nabízím možnost, jak poznat celou škálu modlitby. Ve skutečnosti je třeba, abychom postupně dokázali hovořit s Ježíšem svými vlastními slovy, svěřovat mu své starosti, děkovat mu za pomoc, prosit za nemocné, za trpící, chválit ho za to, že je láska. Krásná modlitba je meditace či rozjímání (třeba 15 minut v tichu s Pánem rozmlouvat), růženec atd. 

Mrkni na ty knížky, co jsem ti napsal, začni se více modlit a pak se klidně zeptej kněze, aby ti poradil.

Milá tazatelko,

s modlitbou je to tak, že se jedná o rozhovor s Pánem. A takový rozhovor může mít obsah, že za něco prosíme.

A můžeme prosit ve společenství s druhými, se svatými a s tou nejvíce svatou, s Mariií. Taková společná přímluva má jistě větši cenu. Proč? Naše modlitba je potřísněna nedokonalostí a hříchem, modlitba svatých a zvláště Marie je čistá, Bohu "vonící", a Maria má jako matka přístup k Ježíšovu srdci.

Ale pozor: Prosit je dobré vždy s velikou důvěrou: Pane, prosím o toto, ale vím, že ty to máš "zmáknutý" a víš, co je nejlepší. Ať se tedy stane to, co chceš ty. Moje úvahy a prosby mohou být přeci moc úzkoprsé. Takže Pane, s důvěrou tě prosím a dávám Ti důvěru, že vše zařídíš tak, jak je to nejlepší.

Milá tazatelko,

je pravdou, že ani Bůh nesvede nic proti člověku, který se mu uzavře. Ale na druhou stranu jedině Bůh dokáže něžně a nevtíravě klepat na srdce člověka až mu dotyčný dveře svého srdce otevře.

Takže má velikou cenu modlit se za obrácení druhých, za dar víry pro někoho. Naše modlitba má být vytrvalá. A Bůh už ví, kdy ten konkrétní člověk bude ochotný otevřít se jeho lásce. I když může existovat zatvrzelost, na nás je, abychom důvěřovali v možnost obrácení a modlili se za druhé.

Milá tazatelko,

myslím si, že není správné, aby ses utápěla v myšlenkách, že můžeš za hlad a úmrtí chudých lidí.
Za to Ty osobně nemůžeš. Naopak, buď vděčná Pánu Bohu za to, co Ti vše dal. Často mu za to děkuj.

A buď vděčná i rodičům, kteří se o Tebe starají.

Zároveň ale platí, že člověk by měl užívat všeho, co má k dispozici, rozumně, tedy dle ctností: moudrost, spravedlnost, umírněnost, statečnost. Co to znamená? Je třeba učit se užívat všeho s rozumem, moudře (např. nekupovat zbytečnosti, nekupovat mnoho věcí, které pak ani neužijeme), spravedlnost - zde by znamenala tato ctnost solidaritu, dokázat se rozdělit - máš-li peníze, se kterými můžeš disponovat, můžeš se účastnit se svou rodinou či se spolčem např. adopce na dálku, můžeš přispět na Papežská misijní díla (ne všem organizacím je dobré přispvíat, ale jen jistým!). Umírněnost znamená, že máme všeho využívat s mírou (např. je důležité, abys chodila jako dítě Boží oblékaná pěkně, ale to neznamená, že musíš na sobě mít vše podle aktuální módy; je dobré nebýt vybíravá v jídle, ale jíst vše), a statečnost -  když bude vážná nouze, ochotu vzdát se něčeho pro dobro druhých; to ale nebývá každý den, ale pro tebe to může znamenat v tuto chvíli ochotu snést posměšek, že nemáš nejnovější módu na sobě, sebezápor, že sníš i to, co ti nechutná, že si nekoupíš zbytečný pamlsek, že si doma uděláš čaj a nekoupíš si drahou limonádu (a ušetřené peníze daruješ).

Jednoduše řečeno, Bůh si jistě přeje, aby každý měl to, co je třeba k slušnému životu. Raduj se, že to máš. Ale uvažuj, zda někdy nežiješ jen ve vleku konzumu. Proto se uč šetřit a rozdělovat.

Milá A.,

pocity, které máš, patří k mladému člověku. Prostě uvažuješ, přemýšlíš o životě.

Zároveň je to ale chvíle, kdy je třeba prohlubovat své poznání Pána Ježíše. On je náš Pán, v jeho rukou je náš život. Vše, co nás v životě potká, je projev jeho lásky. I když je to téžké, on nám dá sílu to překonat. I když je to bolestné, on ví, jaký to má smysl. Není nic, co by se stalo a on by nás v tom nechal osamocené. Čti evangelia, tam to najdeš. On je pastýř, který pečlivě pase své ovečky, on je pečlivý vinař, který se stará o révu, on je ten, který mnohokrát říká: Nebojte se.

Co tedy dělat? Čti evangelia. A kdykoliv přijdou pochybnosti a černé myšlenky, řekni v duchu takovouto modlitbu: Pane Ježíši, děkuji, že mě máš rád. Celý svůj život Ti odevzdávám. Postarej se o mě. Důvěřuji ti. 

Milá EO,

křesťanské společenství ICF je jedna z mnoha evangelikálních církví, které se ovšem prohlašují za nedominační. V tom samém je už ale rozpor. Nechtějí se s nikým jiným spojovat, ale vytváří svou vlastní vizi církve. Mimo jiné pocházejí z USA, kde takových církviček je stovky. Stojí na bázi evangelického přístupu k Bibli, používají moderní sdělovací prostředky a snaží se nadchnout pro Ježíše. Jistě mají dobrou vůli.

Ovšem je třeba říci, že jejich přístup k víře je tak trochu na hranici sektářství. Osobně si velice vážím katolické církve i z toho důvodu, že se vždy zastává a vždy počítá s darem rozumu. Ne vše, co je líbivé a na první pohled emotivní, je už pravdivé a hlavně hluboké. Modlitba ve společenství, s krásnou hudbou, je jistě povznášející, ale takové rozjímání či růženec je ve skutečnosti daleko důležitější modlitba. Proč? Protože k ní stačí chtít a nepotřebuji dobrou atmosféru, kamarády, prostě jenom chci být se svým milovaným Pánem.