Milá Evo,

pokud někdo zapomene vyznat těžký hřích a pak si na to vzpomene, tak ho prostě řekne u další pravidelné zpovědi a může chodit k přijímání.

V praxi si myslím, že to je zcela výjimečné. Zapomenout na těžký hřích se totiž jen tak nedá. Někdy bývá u mladých lidí obtíž, že za těžký hřích považují i to, co jím není.

Těžký hřích je vědomé, dobrovolné přestoupení Božího přikázání VE VÁŽNÉ věci - to znamená, že jde o veliké přestoupení desatera.

a) musí ho vyznat hned v nejbližší době, kdy bude možné jít ke zpovědi? - NE
b) může do té doby, než ho vyzná, chodit ke sv. přijímání? - ANO
co když se vyzpovídá přede mší a při mši si vzpomene, že ten hřích zapoměl vyznat - no vyzná ho příště u zpovědi.
c) může ho vyznat až půjde někdy, třeba za měsíc ke sv. zpovědi - ANO
...je jedno, kdy protože hřích už je odpuštěný - no, bylo by asi dobré, kdyby šel ke svátosti smíření v dohledné době. Běžně bychom měli chodit jednou za měsíc. Pokud by někdo chodil jednou za půl roku, bylo by asi lepší (ne nutné), kdyby šel dříve. 

Milá Anežko,

vždy se spí odděleně kluci a holky zvlášť. Bude-li rodina, pak do ní půjdou třebas dvě nebo tři děvčata nebo tři kluci. Bude-li málo místa v rodinách, bude se spát na karimatce společně třeba ve třídě - opět třída kluci nebo třída děvčata.

Jídlo je po celou dobu zajištěno od organizátorů.

V Krakově bude české zázemí (včetně nemocničky, kavárny, zpovědí,...) a český program. Program světových dnů mládeže je vždycky takový, že dopoledne je v jazykových (národních) skupinách a odpoledne a večer možnost mezinárodních programů.

Milá Pájo,

dobrý dotaz. Ne každý přece může sloužit lidem, kteří skutečně mají velikou nouzi a potřebují pomoc. V IN!u se budeme věnovat v dalších číslech konkrétním návodům, jak na to. Na článcích už se usilovně pracuje. Protože však časopis připravujeme s předstihem, začnou tyto články vycházet od dubna (a budou v časopise zhruba do listopadu). Zajímavě podané skutky milosrdenství připravilo Diecézní centrum pro mládeže v Hradci Králové. Najdeš to na:
http://www.bihk.cz/pastorace/diecezni-centrum-pro-mladez/aktuality

Pohřbívat mrtvé není tak těžké. Znamená to jít na pohřeb toho, kdo je nám blízký a vůbec mu udělat pohřeb. Existují totiž dnes místa i v naší vlasti, kde se pozůstalí se zemřelými vůbec nerozloučí na pohřbu a dokonce jsou i tací, co vůbec své zesnulé nepohřbí. Ale může to být i modlitba za zemřelé z tvé rodiny.

Krmit hladové, oblékat nahé...  nemáš mladší sourozence, kterým je třeba v tomto pomáhat? Nebo, nedpotřebuje pomoc někdo starší z tvého okolí?

Další možnost je, že ušetříš nějaký obnos (třeba pár set) a  daruješ je Papežským misijním dílům na pomoc lidem trpícím.
http://www.missio.cz/

Milá me,

Tvůj dotaz směřuje k tomu, jak je důležité večer zpytovat své svědomí. Při něm totiž odhalujeme, jaké jsme měli úmysly, uvědomujeme si, co bychom měli dělat příště lépe, prosíme Boha o vedení. Většinou je totiž naše hlava plná nejrůznějších úmyslů, z nichž některé jsou dobré, ale jiné moc ne. Důležité je, abychom se naučili naslouchat těm dobrým a špatné prostě odmítli. 

Na tvé otázky 1-3: řekl bych, že o hřích nešlo. Spíše se jednalo o to, že jsi jasně vnímala, jak je důležité vyznat se v úmyslech. Hřích by bylo, kdybys něco dělala s jasným úmyslem: chci to dělat, i když vím, že je to špatné nebo četla báseň jen a jen proto, že tě vzruší.

Důležitá je v otázce 3 jedna maličkost: píšeš -  udělali byste to s tím nehříšným úmyslem. No to je cíl našeho jednání. Abychom dělali vše s dobrým úmyslem a abychom se naučili dělat jen to, co je v zásadě dobré. Nemůžeme, pochopitelně, dělat s dobrým úmyslem věci zlé. Ale to je již jiná otázka. 

Milá abc,

je zcela normální, že ve svém věku víru víc a víc studuješ, prožíváš a tedy chápeš. Tedy, bylo by divné, kdybys před několika lety věděla více, než teď.

Takže si myslím, že nemusíš kamarádovi psát nic. Ale kdyby ses s ním setkala a začala znovu diskuse o víře, už budeš hovořit s větším poznáním.

Milá Anežko,

máš správné dotazy. Přeci jenom, když člověk jede někam poprvé, má jisté obavy. To je samozřejmé. Myslím si, že bys měla určitě jet a zakusit tu krásnou atmosféru církve; ono veliké a krásné společenství s Ježíšem uprostřed. Nejlepší bude, když pozveš někoho dalšího, abyste jely aspoň s nějakou jednou kamarádkou. Ale i kdybys nikoho nenašla, neboj, v autobuse se s někým jistě seznámíš.

Je možné jet od 20. 7. - nejprve do nějaké polské diecéze. Tam budeme hosty nějaké farnosti a nějaké rodiny. Prožijeme chvíle duchovní i poznávací. Setkáme se s dalšími národy. Pak se 25.7. přejede do Krakova. Ten pobyt v diecézi bývá velice pěkný a takový osobní.

Nebo je možné jet jenom do Krakova od 25. 7. Tam to bude shruba takto: dopoledne český program, odpoledne a večer mezinárodní - každý si bude vybírat, co ho bude zajímat. Ale bude možné zůstat i v českém národním centru, kde bude také leccos zajímavého a pak bude celý den k dispozici kostel na adoraci a modlitbu. Večer bude možné přijít na českou krátkou závěrečnou modlitbu. V sobotu půjdeme na setkání s papežem, které bude večer. Pak se přespí pod širákem a ráno bude mše.

Náročné? Přeci jenom trochu ano. Ale věřím, že v Polsku to bude docela bezproblémové. Lidé často v horku nepijí, a pak dostanou úpal, nebo prostě málo spí. Někdy se spí na zemi, a to se některým nelíbí. Takže ta poznámka je spíše pro ty moc pohodlné.

Na webovkách: https://krakov2016.signaly.cz/ najdeš vše další. Možná jsi na ni už narazila. 

Neboj se, určitě má v Krakově pro Tebe dobrý Bůh připraveno leccos krásného.

Milá tazatelko,

protestatntských církví je celá řada. Co vím, tak Vánoce slaví. Věří totiž stejně jako my, že narození Pána Ježíše je mimořádná událost dějin, protože se narodil Bůh v lidské podobě. Bůh přišel k nám, stal se nám blízký.

Milá Kate,

Bůh především odpouští, je plný lásky ke každému z nás, a proto je milosrdný.

Takže se nauč, když něco uděláš špatně, ihned ho požádej: Pane, prosím, odpusť. A chodíš pravidelně ke zpovědi? To je nádherné setkání s láskou Boží.

Trestá Bůh? Podívej se, je to asi takto. Když někdo neposlechne Boží přikázání, tak si sám sobě škodí, takže hřích v sobě má i nějaký trest, ale ten nám neukládá nějaký tvrdý Bůh, ale je to důsledek našeho jednání. Příklad: když někdo nedbá na své zdraví (kouří, bere drogy...), dělá hřích a zároveň si může pokazit i své zdraví - a to je trest za jeho hřích.

Milá K.S.,

nemyslím si, že bys Pána Boha pokoušela, i když se obecně takovéto modlitby nedoporučují. Přeci jenom Pánu Bohu moc diktují, co má dělat :-).

Ty jsi spíše prožívala chvíli veliké důvěry v Pána Boha, a proto jsi ho o to prosila. Pán Bůh Tě má rád, a tak třeba i Tvou modlitbu vyslyšel, ale to poznáš až po čase. Uvidíš, jak se bude váš vztah rozvíjet nebo zda ho ukončíte, protože zjistíte, že si v něčem zásadním nerozumíte. Píšete si o Bohu, o svém vztahu k Ježíši, modlite se spolu? 

Milá K.S.,

modlitba je prožívání vztahu k Ježíši Kristu. Proto je modlitba = rozhovor, daleko širší, než jak prozatím znáš. Jsi ve věku, kdy je třeba rozvinout celou šíři modlitby. Mohu Ti nabídnout dvě inspirace. V Kancionálu (= kniha, ze které zpíváme v kostele) je na začátku celá řada krásných modliteb. V Karmelitánském nakladatelství vyšla též knížka YOUCAT - modlitební knížka pro mladé. Tam je naznačena ranní a večerní modlitba pro 14 dnů a pak je uvedeno mnoho dalších modliteb.

Ale pozor. Mohlo by se zdát, že modlitba je opakování nějakých naučených či napsaných fomulek. To zdaleka ne. Jen Ti nabízím možnost, jak poznat celou škálu modlitby. Ve skutečnosti je třeba, abychom postupně dokázali hovořit s Ježíšem svými vlastními slovy, svěřovat mu své starosti, děkovat mu za pomoc, prosit za nemocné, za trpící, chválit ho za to, že je láska. Krásná modlitba je meditace či rozjímání (třeba 15 minut v tichu s Pánem rozmlouvat), růženec atd. 

Mrkni na ty knížky, co jsem ti napsal, začni se více modlit a pak se klidně zeptej kněze, aby ti poradil.