Milá Olgo,

půst jako takový na sebe může brát mnoho rozličných podob. Někdo jej prožívá jako střídmost v jídle, jiný krátí čas strávený na internetu nebo u televize. Jakákoli forma půstu by však měla být cílena tak, aby konkrétnímu člověku dopomáhala k jeho osobnímu, duchovnímu růstu, aby pro něj měla smysl. (Mám-li příkladně pocit, že mě brouzdání po sociálních sítích odpoutává od modlitby, pokusím se jej redukovat a zapracovat na své komunikaci s Bohem apod.) Půst ale není prvoplánově o odříkání - jde spíše o příležitost ztišit se, věnovat se více modlitbě, četbě Písmě, službě lásky ostatním... Jde o příležitost hlubšího setkání se s Bohem a dobrou přípravu na Velikonoce. Je pouze na nás, zda této příležitosti využijeme nebo ne - nedržet půst tedy samo o sobě hříchem není (výlučné postavení zde má pouze Popeleční středa a Velký pátek, kdy si zvláště připomínáme Kristovo utrpení). Být k postní době lhostejný může být ovšem i výrazem toho, že nestojíme o změnu v našem životě, kterou do něj Bůh vnese, pokud mu to dovolíme.

Přeji ti krásný čas přípravy na Velikonoce! :)

Milá Terko,

je super, že se chceš o Bohu sdílet! Dobré kamarádky o sobě většinou vědí spoustu věcí, proto myslím, že i ta tvá brzy zjistí (pokud to ještě neví), že součástí tvého života je Bůh a víra v něho. Můžeš jí svým chováním a příkladem denně ukazovat, co v praxi znamená být křesťanem a dost možná se tě časem i sama začne na víru vyptávat. Neboj se toho a náboženským tématům se nevyhýbej – i když je někdy v kolektivu nevěřících obtížné o Bohu mluvit a často to stojí hromadu vysvětlování a obhajování. Stejně ale jako ty respektuješ skutečnost, že někdo v Boha nevěří, měli by ostatní respektovat tvou víru, tím spíše pak tví blízcí kamarádi.

Pokud bys měla pocit, že je kamarádka tvým názorům alespoň trochu otevřená, můžeš ji (a přes ni třeba i její rodinu) pozvat na některou z velikonočních mší (třeba na Bílou sobotu, kdy je atmosféra v kostele krásná a sváteční) nebo na vánoční půlnoční, kam chodí i spousta nevěřících. Možná, že budeš příjemně překvapená jejich reakcí. A pokud ne, nevěš hlavu – víra je dar od Boha, u kterého si musí každý člověk sám rozhodnout, zda jej přijme nebo ne. Můžeš se za kamarádku modlit a stejně tak prosit, abys jí dokázala být dobrým „poslem Boží lásky“. Držíme palce!

Milá Kačko,

Desatero (dekalog) jako takové je zakotveno v Písmu, kde nám je předává kniha Exodus (Ex 20,2-17) a Deuteronomium (Dt 5,6-21). Znamená doslovně "deset slov", která Bůh zjevil svému lidu na hoře Choreb. V průběhu dějin se rozdělení a číslování přikázání měnilo, v současnosti se však používá dělení stanovené sv. Augustinem, které se v katolické církvi stalo tradičním. Pokud se chceš o Desateru dozvědět více, můžeš prolistovat třeba Katechismus katolické církve (nebo jeho zúžený souhrn Youcat).

Milá Tazatelko,
modlit se breviář je doporučováno, protože je to biblická modlitba, která nás spojuje s církví. Jak začít? Třeba Modlitbou před spaním - tedy každý večer se pomodli to, co je uvedeno na příslušný den. Je to jednoduché, protože máš vše na jednom místě a není to dlouhé, tak do 10 minut. Časem se můžeš doptat kněze, katechety nebo jáhna, pokud jej ve farnosti máte, jak se modlit přesně a podle čeho se v breviáři orientovat. Případně se dá najít návod i na internetu nebo je možné ze začátku používat konkrétní texty na daný den z adresy: http://breviar.sk/cz/default.htm 
Elektronický breviář pak najdeš zde: http://ebreviar.cz/

Milá tazatelko,

jsem rád, že tě mohu uklidnit. Neděle do postní doby nepatří! Takže, chceš-li, můžeš klidně jet na svůj vysněný koncert.

Otázka je, zda je dnes v církvi zakázané v postní době jít na ples, do divadla atd. Ne. Bývalo to dříve, ale dnes už tomu tak není. Samozřejmě, že máme postní dobu prožívat solidně a více usebraně, v modlitbě, v četbě Písma, ve službě lásky bližním. Co z toho vyplývá? Máme dobře prožívat postní dobu, máme se snažit chovat zdrženlivěji, ale jakou formu zvolíme, to je na nás. Takže jít v postní době na vysněný koncert by nebylo v žádném případě hříchem.

Ale. Asi bych na něj nešel na Popeleční středu nebo na Velký pátek.

Milá Domčo,

manželé (muž a žena) jsou si navzájem darem. Jedním a nejhlubším projevem sebedarování je spojení duší i těl v sexuálním aktu. Ten má být prožívaný z lásky k druhému (a ne jako tělesná potřeba) a má být otevřený početí dítěte. Samotné pohlavní spojení je určitý proces, který lze popsat jako předehru, vlastní vyvrcholení a dohru (zvlášť důlěžitou pro ženu).

Pokud oba manželé souhlasí a použijí v rámci předehry orální sex, je to z morálního hlediska možné. Mnozí lékaři ale upozorňují na zdravotní rizika. Takže se nedá tento způsob moc doporučovat. Důležité je, že po předehře pak následuje plné sexuální spojení a dohra.

Pokud by manželé využili jen orální sex a u toho by zůstali, nebylo by to morálně správné. Proč? Protože pak by nešlo jen o součást celého aktu, ale vlastně jen o vzájemné sebeukájení, bez sebedarování, bez otevřenosti plodnosti.

Aby manželský akt byl morálně správný, musí mít tři vlastnosti: mezi manželi (mužem a ženou), v opravdové sebedarující se lásce a otevřený početí.

Milá tazatelko,

jsi ve věku, kdy se člověk poznává, a s tím souvisí, že začíná více vnímat své vnitřní motivace, pocity atd. Takže: Když se něco takového stane, co popisuješ, ozve se svědomí. Je tedy dobré, že Tvé svědomí zablikalo a ohlásilo, že se jedná o nebezpečnou zónu. Co udělat? Příště si dát pozor a takové jednání neopakovat. Hříchem se něco stává tehdy, když to děláme vědomě a dobrovolně: tedy chceme to a víme, že je to špatné.

Milá Jano,

máš velice důležitý dotaz. Rozdílná víra manželů bývá nejednou skutečným problémem. Jedná se nejen o vztah manželů, kteří na sobě nesou kříž rozdělení církví, ale též i problém výchovy dětí. Pokud manželé nepřijmou to, že děti budou vychovávány katolicky a že vědomě přijmou rozdělení ve víře a bolest nejednoty jako duchovní vklad, jako svoji modlitbu a utrpení, za dar jednoty, pak to nikdy nebude snadné a nakonec na to často doplatí děti.

Druhá oblast Tvé otázky se týká úvah o přestupu. Pak je ale třeba si uvědomit, že i když katolíci jako lidé nejsou nejdokonalejší, v katolické církvi je plnost toho, co nám Kristus dal ke spáse: nástupce Petra - papež jako střed jednoty a jako záruka, že je evangelium správně chápáno (tzv. učitelská služba církve), jinak řečeno: Záruka Pravdy (srov. 1 Tim 3,15), svátosti...

Starokatolická církev vznikla tehdy, když se něketří nechtěli podřídit rozhodnutím I. vatikánského koncilu v druhé polovině 19. století. Odejít z katolické církve by byla veliká škoda zvláště pro Tebe, ale i zrada na daru, kterýs dostala od  Boha prostřednictvím od svých rodičů. Doporučuji: studuj svoji víru, čti Katechismus, více se modli a svou známost svěř do rukou Boha a pros ho, ať Ti ukáže Tvoji cestu. A na rozhodnutí si nech nějaký čas. 

A ještě poznámku. Starokatolíci se většinou prezentují jako velice tolerantní. Avšak v ČR jsou známí několika obtížnými skutečnostmi: Nemají problém s tím, že někdy se chodí do kostela katolického někdy starokatolického, někdy se dítě pokřtí v té, pak v oné církvi. Znám jedno takové manželství (starokatolík - katolík), kde žijí na střídačku. Ale to přeci není možné. Nakonec to nejvíce odnesou děti. A pak druhá věc, která není snadná, je ta, že nejeden katolický kněz, který odešel z kněžství, našel u této církve angažmá a to třeba i ve stejném městě, kde byl jako kněz-katolík. Mimo jiné, není jasné, zda všichni jejich kněží jsou opravdu kněží. Pokud nejsou vysvěceni biskupem, pak nemají svátost kněžství, a pak je tedy problém s eucharistií atd. Takže vztahy nejsou snadné.

Milá P.,

zásada je, že pokud je to možné, máme vše získávat normální cestou - tedy si koupit, udělat výpisky atd. Podívej, je to asi takto. Kdybys všechny noty získávala ofocením, žádné nekupovala, tak bych asi nebyl pro. Když si ale například tyto ofotíš, tak s tím neměj ve svědomí problém.

Jde o to, že prostě to mnohdy bez velikých obtíží nejde si noty koupit. Někdy se podaří nakoupit levně v internetových anitikvariátech. Tedy, malé množství jistě není hříchem. Ale kdyby si na tom člověk zakládal, že vše jen okopíruje, pak bych asi protestoval a řekl mu, že to v pořádku není.

Milá Oli,

úmyslně si škodit na zdraví je jistě hřích. Třeba: kouřit, brát drogy, přejídat se atd. V Tvém případě nepůjde o hřích, ale spíše o to, že se člověk musí postupně naučit střídmosti a zdrženlivosti. Jíst jen proto, že na něco máš chuť, není zcela dobré. Proč? Stáváme se otroky jídla. Samozřejmě, že si můžeme dopřát něco, co nám chutná, ale v omezeném množství nebo si to prostě občas odřekneme. Pak jsme svobodní.

Za týden začíná doba postu. To je vhodná doba, kdy se můžeme z lásky ke Kristu, který toho pro nás tolik vykonal, učit určitému sebeovládání v jídle. Třeba si na každý týden postu stanovit, čeho budeš jíst méně nebo co ten týden jíst nebudeš. Tak se naučíš vládnout sama nad sebou.