Milá Jano,

máš velice důležitý dotaz. Rozdílná víra manželů bývá nejednou skutečným problémem. Jedná se nejen o vztah manželů, kteří na sobě nesou kříž rozdělení církví, ale též i problém výchovy dětí. Pokud manželé nepřijmou to, že děti budou vychovávány katolicky a že vědomě přijmou rozdělení ve víře a bolest nejednoty jako duchovní vklad, jako svoji modlitbu a utrpení, za dar jednoty, pak to nikdy nebude snadné a nakonec na to často doplatí děti.

Druhá oblast Tvé otázky se týká úvah o přestupu. Pak je ale třeba si uvědomit, že i když katolíci jako lidé nejsou nejdokonalejší, v katolické církvi je plnost toho, co nám Kristus dal ke spáse: nástupce Petra - papež jako střed jednoty a jako záruka, že je evangelium správně chápáno (tzv. učitelská služba církve), jinak řečeno: Záruka Pravdy (srov. 1 Tim 3,15), svátosti...

Starokatolická církev vznikla tehdy, když se něketří nechtěli podřídit rozhodnutím I. vatikánského koncilu v druhé polovině 19. století. Odejít z katolické církve by byla veliká škoda zvláště pro Tebe, ale i zrada na daru, kterýs dostala od  Boha prostřednictvím od svých rodičů. Doporučuji: studuj svoji víru, čti Katechismus, více se modli a svou známost svěř do rukou Boha a pros ho, ať Ti ukáže Tvoji cestu. A na rozhodnutí si nech nějaký čas. 

A ještě poznámku. Starokatolíci se většinou prezentují jako velice tolerantní. Avšak v ČR jsou známí několika obtížnými skutečnostmi: Nemají problém s tím, že někdy se chodí do kostela katolického někdy starokatolického, někdy se dítě pokřtí v té, pak v oné církvi. Znám jedno takové manželství (starokatolík - katolík), kde žijí na střídačku. Ale to přeci není možné. Nakonec to nejvíce odnesou děti. A pak druhá věc, která není snadná, je ta, že nejeden katolický kněz, který odešel z kněžství, našel u této církve angažmá a to třeba i ve stejném městě, kde byl jako kněz-katolík. Mimo jiné, není jasné, zda všichni jejich kněží jsou opravdu kněží. Pokud nejsou vysvěceni biskupem, pak nemají svátost kněžství, a pak je tedy problém s eucharistií atd. Takže vztahy nejsou snadné.

Milá P.,

zásada je, že pokud je to možné, máme vše získávat normální cestou - tedy si koupit, udělat výpisky atd. Podívej, je to asi takto. Kdybys všechny noty získávala ofocením, žádné nekupovala, tak bych asi nebyl pro. Když si ale například tyto ofotíš, tak s tím neměj ve svědomí problém.

Jde o to, že prostě to mnohdy bez velikých obtíží nejde si noty koupit. Někdy se podaří nakoupit levně v internetových anitikvariátech. Tedy, malé množství jistě není hříchem. Ale kdyby si na tom člověk zakládal, že vše jen okopíruje, pak bych asi protestoval a řekl mu, že to v pořádku není.

Milá Oli,

úmyslně si škodit na zdraví je jistě hřích. Třeba: kouřit, brát drogy, přejídat se atd. V Tvém případě nepůjde o hřích, ale spíše o to, že se člověk musí postupně naučit střídmosti a zdrženlivosti. Jíst jen proto, že na něco máš chuť, není zcela dobré. Proč? Stáváme se otroky jídla. Samozřejmě, že si můžeme dopřát něco, co nám chutná, ale v omezeném množství nebo si to prostě občas odřekneme. Pak jsme svobodní.

Za týden začíná doba postu. To je vhodná doba, kdy se můžeme z lásky ke Kristu, který toho pro nás tolik vykonal, učit určitému sebeovládání v jídle. Třeba si na každý týden postu stanovit, čeho budeš jíst méně nebo co ten týden jíst nebudeš. Tak se naučíš vládnout sama nad sebou.

Milá Lucko,

domnívám se, že jsi zatím žádný hřích neudělala. Zároveň je dobré, abys takové jednání už neopakovala. Zbytečně můžeš zklouznout k jistému druhu sebeukájení, a to není dobré.

Tedy, hřích to zatím nebyl a tedy není třeba se zpovídat. Ale je třeba to už neopakovat. Ber to tak, že jsi svým svědomím zachytila nějaké nebezpečí, zeptala se, a teď je třeba dál nepokračovat v plíživém pokušení, které jsi zavčas odhalila.

Ale mám ještě jednu inspiraci. Každý máme nějaké zlozvyky, kterých je dobré se postupně zbavovat. Šimrat se tužkou na chodidle jistě není nic špatného, ale zlozvyk to může být. Co se ho postupně zbavit? 

Milá elčo,

asi bych si myslel, že měla nějaké nestydané pohledy.

Podívej, ve zpovědi se nemusíme bát, že by nás někdo posuzoval. Proto máme hovořit jasně. Prostě se nešetřit. Má to i jeden dobrý důvod. Když ví kněz, co nás ksutečně trápí, může nás lépe poradit.

Milá tazatelko.

pokud je něco vážná věc a je to vykonáno nevědomě nebo nedobrovolně, pak to nemůže být těžký hřích. Zlo to je, ale není to těžký hřích. Tvoje otázky jsou mají snadnou odpověď. Není to vražda, není to těžký hřích, protože řidič něchtěl zabít. Ale může zde být jiný problém: zaviněná neopatrnost, tedy zavinění něčeho, protože člověk zanedbal něco, co měl udělat - jet opatrně, když může dostat smyk.

Obecně bychom měli jezdit podle předpisů. Ovšem víme, že samo dodržování rychlosti není bezpečná jízda. Někdo může jezdit podle značek a mít havárii za havárií a někdo zkušený může jezdit i trochu nad hranu povolené rychlosti a nemít havárie. Zaleží to na praxi a na určitém nadání řídit auto.

Milá Tete,

měli bychom ve všem být poctiví. Pokud ve škole občas něco opíšeš, jistě to není nějaký velký hřích. Učitelce se nemusíš omlouvat, protože jsi jí opisováním nezpůsobila škodu.

Milá Katy,

ano, měli bychom být poctviví ve všem, ale ke škole takovéto občasné opisování trochu patří, ne? I když jste učitele opisováním podvedli, není třeba mu to říkat.

Milá jaa,

je dobře, že uvažuješ o víře a o svém vztahu s Pánem Ježíšem. Podívej. Auto nemůže být bez benzinu, trouba nemůže být bez elektriky či plynu. A člověk? Ten nemůže být bez Boha. Ať to ví nebo neví, nemůže bez Boha být, protože Bůh každého člověka stvořil a má ho rád.

Když se budou mít muž a žena rádi, budou na sebe myslet a budou se snažit, aby druhému dělali radost, aby ho nejakou svou slabostí nezraňovali. Jejich vztah je vedený láskou. Přesně tak je to mezi námi a Bohem. On nás má rád a je na nás, abychom mu lásku opětovali. Pak se nebudeme hlídat před hříchem ze strachu, ale budeme jednat dobře proto, abychom milovanému Bohu nedělali zármutek. Jsi ve věku, kdy je třeba naučit se modlit, prožít, že Tě má Bůh rád. Čteš evangelia? Zkus to, každý den kousek evangelia podle Marka a každý den se svými slovy pomodli. A pros Pána: Bože, prosím, ať poznám, že mě máš rád.

Milá P.,

obecně platí, že pokud si takové noty můžeš opatřit, dají se ještě koupit, je vhodné si je zakoupit. Třeba zkusit levnější přes antikvariát. Pokud by sis ofotila jednu či dvě skladby, asi bych to neviděl jako hřích.