Ahoj,

díky za zajímavý dotaz. Hned na začátek je potřeba zdůraznit, že křesťanství a magie v žádném případě nejdou dohromady. Je to vlastně hned v prvním přikázání Desatera: V jednoho Boha budeš věřit. Někdy se to uvádí i jako: Nebudeš mít jiné bohy mimo mě. To je možná trochu srozumitelnější formulace. Magie sice není tak úplně doslova bůh, ale je to nějaká okultní síla, na kterou spoleháme místo toho, abychom se spoléhali na křesťanského Boha. Praktikování magie je proto hřích.

Křesťané věří v Boha, je to Bůh milosrdný, který nás miloval tak, že poslal svého Syna Ježíše, aby se za nás obětoval a vykoupil nás z hříchu. Díky tomu máme naději na spásu a věčný život v nebi. To je něco, co nám žádná magie nedá. Na oplátku Bůh chce, abychom ho taky milovali, žili podle jeho přikázání a nesloužili jiným bohům. Tím, že někdo praktikuje magii (nebo nějaké podobné okultní věci, je to dost široká škála), vlastně dává najevo: "Já nevěřím Bohu a nevěřím, že je všemocný a dokáže zázraky, proto se jdu radši spoléhat na magii, jdu si něco "přičarovat"..." Křesťanství a magie proto nejde dohromady. To, že se magii věnuje někdo jiný, kdo chodí do kostela, neznamená, že je to správné.

Pokud není možnost, jak být fyzicky přítomná na mši svaté, je dobré si pustit alespoň mši v televizi (TV Noe má vždy v neděli nějaký přenos), v rádiu nebo na internetu, kde by měla být aspoň nějaká živá vysílání i po skončení pandemických opatření. Není to sice plnohodnotná náhrada, ale určitě je to lepší, než na mši nebýt vůbec. Neděle je sváteční den, který patří Bohu (O tom mluví druhé přikázání.). Můžeš se proto ten den věnovat třeba četbě Písma nebo jiné literatuře s křesťanským námětem. Mrkni na stránky Karmelitánského nakladatelství nebo k Paulínkám, tam najdeš spoustu knížek, které jsou určené i mladým lidem.

Přesto bych tě chtěla moc povzbudit v hledání možností, jak se dostat na mši svatou:

- Nemáte v okolí večerní sobotní mši svatou s nedělní platností, na kterou můžete jet?

- Není u vás mše v neděli odpoledne/večer, kterou byste s rodiči stihli?

- Nejede od vás na mši někdo známý, kdo by tě mohl vzít do auta s sebou?

A pak mě ještě napadá, máš kolem sebe nějaké věřící vrstevníky? Je dobré víru neprožívat jenom sama, ale mít i nějaké společenství, ve kterém se můžeme společně modlit, mluvit o víře a navzájem se povzbuzovat. Pokud ne, zkus popřemýšlet, že bys vyrazila na nějaký víkend na diecézní centrum mládeže nebo duchovní obnovu pro mladé, kde budeš mít možnost poznat nové lidi. Martina

Milá Emčo,

katolická církev vždy vede k úctě ke každému člověku. Avšak zároveň jsme věrní Písmu svatému, kde se jasně říká, že některá jednání jsou špatná, hříšná, Bohu se protiví. Pokud někdo pociťuje přitažlivost ke stejnému pohlaví, je to jistě veliké utrpení. Avšak Bible jasně říká, že žít sexualitu mezi dvěma muži, dvěma ženami, je špatné; stejně jako je špatné praktikovat sexualitu mezi mužem a ženou, ale mimo manželství... O tomto tématu se můžeš dozvědět mnoho na webu: www.homosexualita.cz.

Ahoj, minimální věk pro biřmování se uvádí většinou 15 let. Je možné ve výjimečných případech biřmovat i trošičku dřív, to je pak na individuálním zvážení pana faráře. Martina

Ahoj Simčo,

černá i bílá magie a všechny tyhle okultní věci jsou něco naprosto neslučitelného s křesťanstvím a křesťan by se jim měl vyhýbat, ne se je snažit naučit. Jsou hříchem proti prvnímu přikázání. Martina

Ahoj,

aby mohl katolík ke svatému přijímání, nesmí být po těžkém hříchu a musí dodržet eucharistický půst. Proč máš ten pocit, že bys jít neměla? Je to nějaká úzkost, protože máš strach, abys nepřijímala svatokrádežně? Vždycky je potřeba se objektivně zamyslet, a pokud si nejsi vědoma žádného svého těžkého hříchu (Těžký hřích je VĚDOMÉ a dobrovolné porušení Božího zákona ve vážné věci, takže člověk ví, že ho spáchal.) a dodržela jsi eucharistický půst (Staří a nemocní mají výjimku.), můžeš jít bez obav k přijímání.

Na tom, jít ke zpovědi za jiným knězem, není nic špatného. I kněží jsou jenom lidé. Někdo může působit přísněji, někdo mírněji. Důležité je, že jejich prostřednictvím nám Bůh odpouští hřích. Moc ale doporučuju, pokud je to možné, chodit spíš za jedním knězem, který má možnost tě znát, vědět, s čím bojuješ...

Pokud jde o napravování hříchů, tak je důležité napravovat ty velké, které někomu ublížily (Někoho jsme ošklivě pomluvili, lhali jsme v nějaké zásadní věci...). Některé hříchy pak ani napravit nejdou, či jsou to jenom drobnosti, které byly špatné, ale neměly velký dopad.

A co se týče přijímání spíš kvůli ostatním, než kvůli své touze přijmout Ježíše... Není to svatokrádež, pokud splňuješ podmínky, abys mohla přistoupit k eucharistii. Chápu, že třeba na vesnicích, či v malých farnostech, kde se lidé navzájem znají, může být někdy tlak, že budou lidé přemýšlet, proč někdo nešel k přijímání. Snaž se proto nemyslet na to, co si myslí ostatní, a soustřeď se na to, že se v eucharistii setkáváš s Kristem, který nás miluje tak, že se za nás obětoval, abychom mohli mít život věčný.

Ohledně souhlasu s katolickou církví, je pak důležité, s čím člověk nesouhlasí. Pokud je to nesouhlas se zásadními věcmi, proti kterým člověk vystupuje a protestuje, je to problém. Důležité je ale říct, že v životě člověka mohou přijít různé pochybnosti a nejistoty i ohledně církve. Může to být třeba právě v období dospívání, kdy se dětská víra mění na tu dospělou. Je proto důležité se nebát zeptat kněží na to, ohledně čeho si nejsme jistí, a hledat si informace (třeba v YouCatu nebo v Tweetuj s Bohem). Martina

Ahoj Maruško,

díky za dotaz. Je moc super, že se ti takhle daří dodržovat čistotu. Určitě to může být inspirace pro spoustu holek tady v poradně, které s masturbací bojují.

Pokud jde o napětí, které cítíš v břiše, s tím jsme se tu ještě nesetkali. Každopádně moc bych v první řadě doporučovala ujistit se, že to nejsou žádné zdravotní potíže - takže určitě dodržovat prevenci a chodit na pravidelné prohlídky, popřípadě zajít i mimořádně, říct o těchto bolestech lékaři, aby mohl pro jistotu udělat vyšetření nad rámec prevence.

Popisuješ to jako bolest či pnutí. Na to bys mohla zkusit třeba hřejivý polštářek, který pomáhá na uvolnění svalů třeba i při menstruačních křečích. Dál by mohlo pomoct nějaké lehké cvičení, protažení,ale jen v případě, že ti to nebude způsobovat ještě větší bolest. Martina

Milá tazatelko,

jsi ve věku, kdy pochybnosti o víře přichází. Je to normální. Vyrůstáš z dětských střevíčků do nových bot - na míru dospělého člověka. Co to znamená? Začínáš o víře přemýšlet, a to pochopitelně přináší otázky. Vztah s Ježíšem se tedy stává více vědomý a osobní. Co dělat? Víru studovat z kvalitních pramenů a více se setkávat s Ježíšem - modlit se.

Doporučuji Ti knihu: Tweetuj s Bohem. Vydalo nakladatelství Paulínky. Dále doporučuji knihu: YOUCAT - vydalo Karmelitánské nakladatelství. Určitě je bude mít i nějaký pan farář v okolí nebo třeba knihovna. Jsou to super knihy, kde se o své víře více dozvíš. Najdeš v nich odpovědi i na své konkrétní otázky, které nám kladeš.

Rád alespoň stručně odpovím na Tvé otázky. Zřejmě jsi ve spojení s nekatolickými křesťany. Bohužel mezi křesťany existuje rozdělení. Vznikalo v historii z různých důvodů. Víru si někteří vykládají v různých bodech odlišně od katolíků. Jedna oblast rozdílu se týká toho, jak je to s posmrtným životem. Když člověk zemře, tak učí Bible a katolíci, je osobní soud a pak žije duše sice bez těla, ale je při vědomí, prostě žije. Na konci světa pak přijde vzkříšení našich těl. Na věčnosti tedy budeme žít s tělem i duší.

A víra ve svaté? I na zemi se můžeme modlit s druhými, dokonce se to doporučuje - společná modlitba. Ale spojit se mohu i s lidmi v nebi - tedy svatými. Poprosit Pannu Marii, svatého Josefa, svatého...: "Modlete se se mnou".

Sám Ježíš ukázal, že se po smrti žije, když se na Hoře Tábor zjevil v přítomnosti Mojžíše a Eliáše. Také Ježíš říká, že je Bohem živých, a ne mrtvých:

Matouš 22,32: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých.“

Marek 12,27: On přece není Bohem mrtvých, nýbrž Bohem živých. Velmi se mýlíte!“

Lukáš 20,38: On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“

Pokud jde o Mariánská zjevení, je vždy důležité, jak se k nim vyjádří církev. Ta má Ducha svatého na rozlišení, zda jde o skutečné zjevení nebo ne. Lurdy, Fatima... to jsou místa velkých milostí a jistě skutečného zjevení Panny Marie.

Lidé mají rádi senzace. Proto někdy jsou přitahováni lidmi, kteří tvrdí, že mají zjevení, ale ve skutečnosti jde o jejich iluze.

Modlitba se svatým, či jak říkáme ke svatým, není modloslužba.

Žádnou zázračnou vodu neznám, ale vodu posvěcenou knězem, kterou se žehnáme, kropíme byt, to ano. Požehnaná voda znamená, že se církev nad mí modlila za ty, kdo ji budou s úctou a s důvěrou v Boha používat. Je to připomínka křtu - záchrany od hříchu.

Socha - je to něco jako fotka svatého. Nejde o skutečného člověka, proto se sochám neklaníme, ale připomínají nám svaté. Pomáhají nám v modlitbě.

Ahoj,

díky za zajímavý dotaz.

Začnu hned tím, že stránka krestanem.cz není vhodný zdroj informací. Sice má v názvu křesťanství, ale to automaticky neznamená, že má nějakou spojitost s církví. Hlavním důvodem, proč to není vhodný zdroj je to, že tam nelze najít, kdo za stránkou stojí. Není tam žádný kněz, který by stránku svým jménem veřejně zaštítil, není tam žádná registrovaná církev nebo organizace, takže se opravdu nedá nijak zjistit, kdo a proč tam píše ty texty. Může to být opravdu kdokoliv a mít jakékoliv úmysly. Co jsem se dívala, tak ani články nejsou podepsané. A to je podezřelé.

Daší problém je v tom, že v sekci Kdo jsme tvůrci stránek vysloveně odmítají Římsko-katolickou církev, kterou považují za nebiblickou, a odmítají i papežství. Nevím, k jaké církvi se hlásíš (Předpokládám, že jako většina našich čtenářek právě ke katolíkům, když v dotazu zmiňuješ otce biskupy.), ale tento zdroj informací rozhodně není vhodný. Opravdu moc doporučuju, když takto najdeš nějaké informace na internetu, aby ses podívala, kdo provozuje web, kdo článek napsal atd. Na internet totiž kdokoliv může napsat cokoliv. To, že má něco v nadpisu křesťanství nebo se zaštiťuje Biblí, nemusí být automaticky v souladu s tvou vírou.

Je moc super, že se o církev zajímáš, ale moc bych doporučovala, abys zavítala spíše na stránky cirkev.cz, vira.cz nebo třeba pastorace.cz.

A jak je to tedy s tou hudbou? Křesťanská hudba není špatná. Právě naopak je to způsob, jak věřícím lidem nabídnout alternativní hudbu, která (na rozdíl od světské hudby) není zatížena nějakým špatným pozadím. Je naprosto přirozené, že křesťanská hudba přijímá moderní hudební styly. Takový vývoj se děje pořád. Není nic špatného na tom, když jdou křesťané s moderní dobou. Žijeme v určité době a společnosti, nemůžeme se zavírat doma a žít tak, jak žili lidé třeba ve středověku. Důležité je, aby obsah víry zůstal zachován.

Problém s křesťanskou hudbou může nastat tehdy, když (hlavně mladí) lidé staví svoji víru jenom na hudbě. Jsme zvyklí na neustálou interaktivní zábavu a tak jsme rádi na koncertech atd., ale často už pak někteří nejdou na mši, mají problém zůstat v tichu a modlit se... Křesťanská hudba je tedy v pořádku, pokud to není náš jediný projev víry. Nesmíme zapomínat na mši, modlitbu, na to jak se chováme k druhým... Doufám, že je to tak pochopitelné. Kdybys měla ještě nějaké nejasnosti, tak se ozvi :) Martina

Milá školačko,

díky za dotaz. I učitelé jsou jenom lidé a někdy opravují třeba desítky písemek naráz, takže se občas stane, že se spletou, za něco omylem přidají/uberou body. Pokud na to přijdeme, je fér dojít o přestávce za vyučujícím a slušně a zdvořile mu říct, co se ti na opravě písemky nezdá a poprosit, zda by se na to nemohl ještě podívat, popřípadě ti vysvětlit, proč ti to opravil takto.

V případě, že se jedná o nějakou starší záležitost v řádu měsíců, tak už bych to považovala za promlčené. Řešit to takto zpětně by asi způsobilo spíš další komplikace a zpětné opravování známek. Pokud se to stalo jednou, tak bych to za hřích nepovažovala, šlo spíš o nedorozumění. Martina

Ahoj Miško,

neboj, chyba a pochybnost je něco úplně jiného. Chybu uděláme třeba ve škole, při komunikaci s někým (když řekneme druhému něco, co mu ublíží)... V takovém případě je potřeba se z chyby poučit a neopakovat ji, jinak je to právě to rozhodnutí, kdy dělám něco úmyslně špatně.

 V případě pochybností je to trochu složitejší. Občas nás přepadnou. Není to něco, u čeho si vědomě a dobrovolně řeknu: "Tak a teď budu pochybovat o tomhle a o tomhle." Pochybnosti prostě přijdou a v tu chvíli je nejlepší si říct třeba právě to: "Pan kaplan mě ujistil, že je to v pořádku, tak je to v pořádku." A dál se snažit pochybností nezabývat. Pro někoho, kdo má třeba takovou citlivou a trochu úzkostlivou povahu jako ty, je to ale náročné a pochybnosti se ozývají a občas je těžké se jich zbavit. Není to ovšem něco, co bys dělala vědomě a schválně. Takže když přijde pochybnost, snaž se ji přemoct logickými argumenty a dál se jí pokud možno nezabývat :)

Snad je ten rozdíl pochopitelný :) Martina

P.S.: Jestli jsi to ještě neudělala, rozklikni si celou kategorii Víra v poradně. Je tam ještě jedna odpověď na tvůj předchozí dotaz. Na hlavní stránce se zobrazuje jen nejnovější odpověď v dané rubrice, tak ať ti ta odpověď neuteče :)