OtĂĄzka: Od kolika let mohu přijmout svátost biřmování? Od kolika let mohu přijmout svátost biřmování?
Koloběka, 14 let
OdpovÄÄ:
Ahoj, minimální věk pro biřmování se uvádí většinou 15 let. Je moné ve výjimečných případech biřmovat i trošičku dřív, to je pak na individuálním zváení pana faráře. Martina
redakce IN!
OtĂĄzka: Chtěla bych se naučit magii... Dobrý den, chtěla bych se zeptat jaký máte názor na černou a bílou magii. Protoe přemýlela jsem e bych se ji naučila, ale chci znát Vá názor.
Simča, 13 let
OdpovÄÄ:
Ahoj Simčo,
černá i bílá magie a všechny tyhle okultní věci jsou něco naprosto neslučitelného s křesanstvím a křesan by se jim měl vyhýbat, ne se je snait naučit. Jsou hříchem proti prvnímu přikázání. Martina
redakce IN!
OtĂĄzka: Je to svatokráde? Ahoj, chtěla bych se zeptat, jak poznat, e mohu ke sv. přijímání, abych nepřijímala svatokrádeně. Poslední dobou mívám před přijímáním pocit, e bych jít neměla. Je patné jít ke zpovědi za jiným knězem, který je i takový málo přísný? Dobře se s ním povídá a můu se ho doptat, ale zase se mi zdá, e je moná a moc hodný... e třeba říkal, e stačí abych (i těkého) hříchu litovala a mohu přistoupit k přijímání a vyznat ho ve zpovědi a později... Je hříné chodit k jinému knězi, kdy třeba nechci něco říkat u naeho nebo tak? Musím být se vemi smířená a napravit vechny hříchy, abych mohla k přijímání? Vadí, e u nenapravuji vechny minulé hříchy? Taky nevím, jestli nechodím spíe kvůli ostatním, ne s opravdovou touhou přijmout Jeíe ve sv. přijímání. Je to patné? Byla by to svatokráde? A musím ve vem souhlasit s katolickou církví, abych mohla k přijímání jít?
..., 15 let
OdpovÄÄ:
Ahoj,
aby mohl katolík ke svatému přijímání, nesmí být po těkém hříchu a musí dodret eucharistický půst. Proč máš ten pocit, e bys jít neměla? Je to nějaká úzkost, protoe máš strach, abys nepřijímala svatokrádeně? Vdycky je potřeba se objektivně zamyslet, a pokud si nejsi vědoma ádného svého těkého hříchu (Těký hřích je VĚDOMÉ a dobrovolné porušení Boího zákona ve váné věci, take člověk ví, e ho spáchal.) a dodrela jsi eucharistický půst (Staří a nemocní mají výjimku.), můeš jít bez obav k přijímání.
Na tom, jít ke zpovědi za jiným knězem, není nic špatného. I kněí jsou jenom lidé. Někdo můe působit přísněji, někdo mírněji. Důleité je, e jejich prostřednictvím nám Bůh odpouští hřích. Moc ale doporučuju, pokud je to moné, chodit spíš za jedním knězem, který má monost tě znát, vědět, s čím bojuješ...
Pokud jde o napravování hříchů, tak je důleité napravovat ty velké, které někomu ublíily (Někoho jsme ošklivě pomluvili, lhali jsme v nějaké zásadní věci...). Některé hříchy pak ani napravit nejdou, či jsou to jenom drobnosti, které byly špatné, ale neměly velký dopad.
A co se týče přijímání spíš kvůli ostatním, ne kvůli své touze přijmout Jeíše... Není to svatokráde, pokud splňuješ podmínky, abys mohla přistoupit k eucharistii. Chápu, e třeba na vesnicích, či v malých farnostech, kde se lidé navzájem znají, můe být někdy tlak, e budou lidé přemýšlet, proč někdo nešel k přijímání. Sna se proto nemyslet na to, co si myslí ostatní, a soustřeď se na to, e se v eucharistii setkáváš s Kristem, který nás miluje tak, e se za nás obětoval, abychom mohli mít ivot věčný.
Ohledně souhlasu s katolickou církví, je pak důleité, s čím člověk nesouhlasí. Pokud je to nesouhlas se zásadními věcmi, proti kterým člověk vystupuje a protestuje, je to problém. Důleité je ale říct, e v ivotě člověka mohou přijít různé pochybnosti a nejistoty i ohledně církve. Můe to být třeba právě v období dospívání, kdy se dětská víra mění na tu dospělou. Je proto důleité se nebát zeptat kněí na to, ohledně čeho si nejsme jistí, a hledat si informace (třeba v YouCatu nebo v Tweetuj s Bohem). Martina
redakce IN!
OtĂĄzka: Cítím pnutí v břie... Dobrý den, vím, e budu znít trapně, ale je mi 27 a naposledy jsem masturbovala cca ve 12ti letech. Ničím jiným ne milostí boí jsem to takhle dlouho vydrela. Slíbila jsem čistotu. Nicméně poslední dobou cítím opravdu velkou tenzi a někdy se vzruím a tak moc, e jak se nic neděje, tak mně bolí/pne břicho někdy i několik hodin. Co mám dělat? Chci být enou i zárověň upřednostňovat ducha, ale je to někdy fakt síla. omlouvám se za trapný dotaz, ale nevím...moc díky, přeji krasné dny a ádný covid. Maruka
Maruska, 27 let
OdpovÄÄ:
Ahoj Maruško,
díky za dotaz. Je moc super, e se ti takhle daří dodrovat čistotu. Určitě to můe být inspirace pro spoustu holek tady v poradně, které s masturbací bojují.
Pokud jde o napětí, které cítíš v břiše, s tím jsme se tu ještě nesetkali. Kadopádně moc bych v první řadě doporučovala ujistit se, e to nejsou ádné zdravotní potíe - take určitě dodrovat prevenci a chodit na pravidelné prohlídky, popřípadě zajít i mimořádně, říct o těchto bolestech lékaři, aby mohl pro jistotu udělat vyšetření nad rámec prevence.
Popisuješ to jako bolest či pnutí. Na to bys mohla zkusit třeba hřejivý polštářek, který pomáhá na uvolnění svalů třeba i při menstruačních křečích. Dál by mohlo pomoct nějaké lehké cvičení, protaení,ale jen v případě, e ti to nebude způsobovat ještě větší bolest. Martina
redakce IN!
OtĂĄzka: Mám pochybnosti o některých věcech z katolické církve... Ahoj, prosím o nějaké blií vysvětlení ohledně věcí z katolické církve, vyrůstám v ní, ale teď o ní mám pochybnosti. Například Mariánská zjevení. Jak mám zjistit, e je to pravda a ne podvod satana? Četla jsem o tom, e lidé z katolické církve jsou podváděni a Marie se zjevovat namůe, protoe je mrtvá a čeká na vzkříení (Jak je to vlastně s nebesy? čekají vichni na vzkříení nebo u jsou v nebi? Mám v tom trochu zmatek, protoe jsem si myslela e v nebi, ale v Bibli je zase napsáno, e při druhém příchodu povstanou mrtví z hrobu, jak to tedy je?) Taky je to prý modlosluba (klanění se Marii, sochám, zázračná voda atd.) Můe být zjevení opravdu od satana? A jak pak tedy mám poznat pravdu? Zdá se mi, e některé jiné církve katolickou moc nepodporují a říkají, e jsou podvedeni a měli by se za ně modlit... Zase na druhou stranu jetě asi před 200 lety byla jen katolická církev, nebo ne? Zdá se mi, e je toho na katolickou církev hodně... a kdybych chtěla někomu předat katolickou víru, tak ani nevím jak velkou mám anci... vdy se v tom ztrácím i já, která v ní vyrůstá a myslím, e rozhodně nejsem sama. A jetě bych se chtěla zeptat, jestli s pochybnostma o katolické církvi mohu k přijímání. Děkuji
X, 15 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko,
jsi ve věku, kdy pochybnosti o víře přichází. Je to normální. Vyrůstáš z dětských střevíčků do nových bot - na míru dospělého člověka. Co to znamená? Začínáš o víře přemýšlet, a to pochopitelně přináší otázky. Vztah s Jeíšem se tedy stává více vědomý a osobní. Co dělat? Víru studovat z kvalitních pramenů a více se setkávat s Jeíšem - modlit se.
Doporučuji Ti knihu: Tweetuj s Bohem. Vydalo nakladatelství Paulínky. Dále doporučuji knihu: YOUCAT - vydalo Karmelitánské nakladatelství. Určitě je bude mít i nějaký pan farář v okolí nebo třeba knihovna. Jsou to super knihy, kde se o své víře více dozvíš. Najdeš v nich odpovědi i na své konkrétní otázky, které nám kladeš.
Rád alespoň stručně odpovím na Tvé otázky. Zřejmě jsi ve spojení s nekatolickými křesany. Bohuel mezi křesany existuje rozdělení. Vznikalo v historii z různých důvodů. Víru si někteří vykládají v různých bodech odlišně od katolíků. Jedna oblast rozdílu se týká toho, jak je to s posmrtným ivotem. Kdy člověk zemře, tak učí Bible a katolíci, je osobní soud a pak ije duše sice bez těla, ale je při vědomí, prostě ije. Na konci světa pak přijde vzkříšení našich těl. Na věčnosti tedy budeme ít s tělem i duší.
A víra ve svaté? I na zemi se můeme modlit s druhými, dokonce se to doporučuje - společná modlitba. Ale spojit se mohu i s lidmi v nebi - tedy svatými. Poprosit Pannu Marii, svatého Josefa, svatého...: "Modlete se se mnou".
Sám Jeíš ukázal, e se po smrti ije, kdy se na Hoře Tábor zjevil v přítomnosti Mojíše a Eliáše. Také Jeíš říká, e je Bohem ivých, a ne mrtvých:
Matouš 22,32: Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův‘? On přece není Bohem mrtvých, nýbr ivých.“
Marek 12,27: On přece není Bohem mrtvých, nýbr Bohem ivých. Velmi se mýlíte!“
Lukáš 20,38: On přece není Bohem mrtvých, nýbr ivých, nebo před ním jsou všichni ivi.“
Pokud jde o Mariánská zjevení, je vdy důleité, jak se k nim vyjádří církev. Ta má Ducha svatého na rozlišení, zda jde o skutečné zjevení nebo ne. Lurdy, Fatima... to jsou místa velkých milostí a jistě skutečného zjevení Panny Marie.
Lidé mají rádi senzace. Proto někdy jsou přitahováni lidmi, kteří tvrdí, e mají zjevení, ale ve skutečnosti jde o jejich iluze.
Modlitba se svatým, či jak říkáme ke svatým, není modlosluba.
ádnou zázračnou vodu neznám, ale vodu posvěcenou knězem, kterou se ehnáme, kropíme byt, to ano. Poehnaná voda znamená, e se církev nad mí modlila za ty, kdo ji budou s úctou a s důvěrou v Boha pouívat. Je to připomínka křtu - záchrany od hříchu.
Socha - je to něco jako fotka svatého. Nejde o skutečného člověka, proto se sochám neklaníme, ale připomínají nám svaté. Pomáhají nám v modlitbě.
Jan Balík
OtĂĄzka: Je křesanská hudba patná? Ahoj, chtěla bych se zeptat co říkáte na křesanskou hudbu, kde jsou prvky např. rocku, rappu a tak. Například Godzone a ESPÉ atd. Někde jsem četla, e křesanská hudba, která se připodobňuje tomuto světu můe být nástroj satana nebo tak něco. A např. e právě ESPÉ se připodobňuje tomuto světu, uměle v lidech vyvolává emoce a to e je manipulativní, tudí jsou v tom démoni. Ale na druhou stranu pokud vím, Godzone má podporu biskupů, tak si úplně nejsem jistá jak to je. Je opravdu patné poslouchat rock? je na tom něco patného a u je to s křesanskou tematikou nebo ne? Je patné skrze takovéto projekty, hudbu atd. přivádět lidi k Jeíi, nebo je to hříné a manipulativní? Mě se třeba i tyto písně líbí a myslím si, e k Jeíi lidi nemusíme přivádět jen skrze odříkávání modliteb, vyprávění evangelií nebo tradičních křesanských písní atd. Je patné, aby li i křesané s moderní dobou? Jsou patné chvály s rockovou hudbou, odlesky světel atd.? Ten článek jsem kdytak nala na krestanem.cz, ani jsem ho nedočetla celý a vím, e nemůeme věřit vemu, ale nejsem si teď úplně jistá, jak to tedy je správně... Děkuji za objasnění a přeji krásný den
..., 15 let
OdpovÄÄ:
Ahoj,
díky za zajímavý dotaz.
Začnu hned tím, e stránka krestanem.cz není vhodný zdroj informací. Sice má v názvu křesanství, ale to automaticky neznamená, e má nějakou spojitost s církví. Hlavním důvodem, proč to není vhodný zdroj je to, e tam nelze najít, kdo za stránkou stojí. Není tam ádný kněz, který by stránku svým jménem veřejně zaštítil, není tam ádná registrovaná církev nebo organizace, take se opravdu nedá nijak zjistit, kdo a proč tam píše ty texty. Můe to být opravdu kdokoliv a mít jakékoliv úmysly. Co jsem se dívala, tak ani články nejsou podepsané. A to je podezřelé.
Daší problém je v tom, e v sekci Kdo jsme tvůrci stránek vysloveně odmítají Římsko-katolickou církev, kterou povaují za nebiblickou, a odmítají i papeství. Nevím, k jaké církvi se hlásíš (Předpokládám, e jako většina našich čtenářek právě ke katolíkům, kdy v dotazu zmiňuješ otce biskupy.), ale tento zdroj informací rozhodně není vhodný. Opravdu moc doporučuju, kdy takto najdeš nějaké informace na internetu, aby ses podívala, kdo provozuje web, kdo článek napsal atd. Na internet toti kdokoliv můe napsat cokoliv. To, e má něco v nadpisu křesanství nebo se zaštiuje Biblí, nemusí být automaticky v souladu s tvou vírou.
Je moc super, e se o církev zajímáš, ale moc bych doporučovala, abys zavítala spíše na stránky cirkev.cz, vira.cz nebo třeba pastorace.cz.
A jak je to tedy s tou hudbou? Křesanská hudba není špatná. Právě naopak je to způsob, jak věřícím lidem nabídnout alternativní hudbu, která (na rozdíl od světské hudby) není zatíena nějakým špatným pozadím. Je naprosto přirozené, e křesanská hudba přijímá moderní hudební styly. Takový vývoj se děje pořád. Není nic špatného na tom, kdy jdou křesané s moderní dobou. ijeme v určité době a společnosti, nemůeme se zavírat doma a ít tak, jak ili lidé třeba ve středověku. Důleité je, aby obsah víry zůstal zachován.
Problém s křesanskou hudbou můe nastat tehdy, kdy (hlavně mladí) lidé staví svoji víru jenom na hudbě. Jsme zvyklí na neustálou interaktivní zábavu a tak jsme rádi na koncertech atd., ale často u pak někteří nejdou na mši, mají problém zůstat v tichu a modlit se... Křesanská hudba je tedy v pořádku, pokud to není náš jediný projev víry. Nesmíme zapomínat na mši, modlitbu, na to jak se chováme k druhým... Doufám, e je to tak pochopitelné. Kdybys měla ještě nějaké nejasnosti, tak se ozvi :) Martina
redakce IN!
OtĂĄzka: Co dělat, kdy vyučující patně opraví písemku? Dobrý den. Co se má správně dělat, kdy vyučující patně opraví písemku? Je správné to nechat být tak, jak to je, i kdy je to nespravedlivé a dostanu lepí známku, ne bych měla? To je hřích, podvádění. Ale co kdy u je to třeba několik měsíců? Má se jít člověk přiznat i po takové době?
kolačka, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá školačko,
díky za dotaz. I učitelé jsou jenom lidé a někdy opravují třeba desítky písemek naráz, take se občas stane, e se spletou, za něco omylem přidají/uberou body. Pokud na to přijdeme, je fér dojít o přestávce za vyučujícím a slušně a zdvořile mu říct, co se ti na opravě písemky nezdá a poprosit, zda by se na to nemohl ještě podívat, popřípadě ti vysvětlit, proč ti to opravil takto.
V případě, e se jedná o nějakou starší záleitost v řádu měsíců, tak u bych to povaovala za promlčené. Řešit to takto zpětně by asi způsobilo spíš další komplikace a zpětné opravování známek. Pokud se to stalo jednou, tak bych to za hřích nepovaovala, šlo spíš o nedorozumění. Martina
redakce IN!
OtĂĄzka: Opakovaná chyba je rozhodnutí? Dnes som čítala mylienku - Chyba opakovaná viac ne jedenkrát je rozhodnutím. Keď si to tak uvedomím, aj ja som pochybovala napriek tomu, e ma pán kaplán uistil a tak si myslím, e by som na tú spoveď asi mala ís...
Mika, 16 let
OdpovÄÄ:
Ahoj Miško,
neboj, chyba a pochybnost je něco úplně jiného. Chybu uděláme třeba ve škole, při komunikaci s někým (kdy řekneme druhému něco, co mu ublíí)... V takovém případě je potřeba se z chyby poučit a neopakovat ji, jinak je to právě to rozhodnutí, kdy dělám něco úmyslně špatně.
V případě pochybností je to trochu sloitejší. Občas nás přepadnou. Není to něco, u čeho si vědomě a dobrovolně řeknu: "Tak a teď budu pochybovat o tomhle a o tomhle." Pochybnosti prostě přijdou a v tu chvíli je nejlepší si říct třeba právě to: "Pan kaplan mě ujistil, e je to v pořádku, tak je to v pořádku." A dál se snait pochybností nezabývat. Pro někoho, kdo má třeba takovou citlivou a trochu úzkostlivou povahu jako ty, je to ale náročné a pochybnosti se ozývají a občas je těké se jich zbavit. Není to ovšem něco, co bys dělala vědomě a schválně. Take kdy přijde pochybnost, sna se ji přemoct logickými argumenty a dál se jí pokud mono nezabývat :)
Snad je ten rozdíl pochopitelný :) Martina
P.S.: Jestli jsi to ještě neudělala, rozklikni si celou kategorii Víra v poradně. Je tam ještě jedna odpověď na tvůj předchozí dotaz. Na hlavní stránce se zobrazuje jen nejnovější odpověď v dané rubrice, tak a ti ta odpověď neuteče :)
redakce IN!
OtĂĄzka: Mám pochybnosti... Dobrý deň, opä mám o čosi dlhí príspevok. Trápia ma pochybnosti a u sa v tých vetkých pochybnostiach, popravde, začínam stráca. Naposledy som bola na spovedi utorok ráno. Keď som prila domov, bola som astná a snaila som sa uvedomova si, e som sa vyspovedala najlepie ako som vedela, Pán Boh to videl a odpustil mi. Rozhodla som sa, e sa v tom u nebudem ďalej vŕta, ale e budem pozera vpred. No lene diabol ma pokúal u v to poobede. Tak som sa rozhodla nájs si na internete jeden článok o žútosti, ktorý som u čítala a upokoji sa. Kým som ho nala, pozrela som si aj iné o spovedi a medzitým bolo aj niečo v zmysle, e treba Bohu veri. Ja som sa zase znepokojila, e verila som Mu? Neskôr som si uvedomila, e áno, veď keď som prila zo spovede do lavice sa pomodli, bola som astná a verila som, e ma Pán Boh očistil. Keď som si uvedomila, e spoveď bola v poriadku, uvedomila som si, e zbytočne som zase pochybovala o Boom milosrdenstve a láske. Začalo ma trápi či som nepochybovala teraz nepochybovala u príli a nevedela som rozlíi, či to pochybovanie bol žahký alebo aký hriech proti Duchu Svätému proti Boiemu milosrdenstvu. Tak som napísala pánovi kaplánovi. On mi v ten deň neodpísal a do konca dňa som bola taká nijaká, neistá. U som začínala aj rozmýža nad tým, e asi by to stačilo len vyzna pri omi a necha sa posilni sv. prijímaním, ale nechcela som u viac písa pánovi kaplánovi a chcela som vedie jeho názor bez môjho ovplyvnenia. Večer som sa snaila pre istotu si vzbudi dokonalú žútos a snaila som sa to odovzda Bohu. Na druhý deň - stredu (včera) som sa doobeda rozhodla, e keď mi pán kaplán stále neodpísal, tak som mu napísala, či mu môem zavola. Potom som sa pomodlila a poprosila Pána Boha, e keď ete tak málo dokáem vníma Jeho hlas, tak nech mi napr. prostredníctvom pána kaplána dá odpoveď, e čo mám robi. O chvížu na to mi zazvonil mobil. Povedala som pánovi kaplánovi, e čo ma trápi, no len vežmi zhurta. On povedal, e je to v poriadku, lebo pochybova je žudské a môem ís na prijímanie. Ja som ale nebola vežmi spokojná, pretoe som mu hovorila len z hlavy a nebola som spokojná s tým, čo som sa opýtala. Tak som mu ete raz zavolala a u som mala aj napísané, čo a ako mu chcem poveda opýta sa. Pravdepodobne rieil aj niečo iné, pretoe sa ponáhžal a aj ma potom stopol, tak som to dopovedala len rýchlo, no ubezpečil ma, e naozaj sú to žudské pochybnosti a naozaj môem ís na prijímanie. Iné by bolo keby som neverila, e mi Boh odpustil. Tomu som pri spovedi verila, len potom doma som začala zase pochybova a prestávala veri. Ráta sa to ako hriech? Po telefonáte som sa snaila ukžudni a uvedomi si Boiu lásku. No vežmi sa mi to nedarilo tak ako som chcela. Síce som si prehrávala v hlave, e: bola som na spoveď, Boh mi odpustil, potom som síce pochybovala, ale uvedomila si e nemusím pochybova a tak Mu to poviem na začiatku ome, e som pochybovala a môem pristúpi k prijímaniu, veď aj pán kaplán mi to potvrdil... A keďe som stále nebola úplne pokojná, znepokojenie prilo z toho pohžadu: pochybovala si a boli to len žudské pochybnosti, ale keďe stále nie si pokojná, málo verí Boiemu milosrdenstvu a to je aký hriech. To, e aj keď ti to pán kaplán povedal, stále nie si pokojná a pochybuje, či by ti to Boh mohol odpusti pri svätej omi. Má tým pádom pravdepodobne TERAZ aký hriech... No a takto neistá som ostala. Večer som sa ete dlho modlila, najskôr som sa snaila si vzbudi dokonalú žútos a uvedomi si Boiu lásku, ale vežmi sa mi to nedarilo a tak som sa snaila aspoň čo najúprimnejie to vetko odovzda Bohu a ukžudni sa s tým e On sa postará. Viem, e nie je dobré chodi na sv. spoveď trikrát za týdeň, ale myslím si, e tých pochybností u bolo asi priveža. No neviem čo mám robi - bojím sa, e tie vetky pochybnosti boli u naozaj cez, e boli akým hriechom proti Duchu Svätému a Jeho láske a tak je potrebné ich vyzna pri spovedi, veď som stále pochybovala o tom či by mi to mohol odpusti pri sv. omi. A nechcem prija sv. prijímanie nehodne alebo s neistotou. Nedežu toti ideme pravdepodobne do kostola, ale zajtra večer by som sa ete mohla ís vyspoveda. Ďakujem
Mika, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá Miško,
moc mě mrzí, e se takto trápíš. Četla jsem si tvůj vzkaz několikrát a nevidím nic, co by z tvé strany byl nějaký těký hřích, kdy by ses úmyslně stavěla proti Bohu a odmítala jeho milosrdenství. Jak říkal pan kaplan, pochybnosti jsou lidské. Někoho přepadají častěji a vyvolávají neklid. Jsi citlivá a nejspíš i trochu úzkostlivá, tak tě tyto pochybnosti trápí často. Z tvé strany to jistě není nic úmyslného. Právě naopak, tím, e prosíš o pomoc pana kaplana nebo píšeš nám, je vidět, e se s tím snaíš bojovat. A moc ti drím palce, abys v tom pokračovala a podařilo se ti to zvládnout a najít ve vztahu s Bohem patřičný klid.
Uričtě se svěřuj Pánu v modlitbě. Třeba i při vyznání hříchů nebo před eucharistií přidej ještě nějakou střelnou modlitbu, nebo pormluv s Bohem několika slovy. Můe to být nějak takto: "Pane, ty víš, e mě poslední dobou přepadají pochybnosti a e se na tom snaím pracovat, ale občas mi to ještě nejde. Proto prosím, odpus mi, pokud jsem někdy pochybovala a příliš. Chci tě přijmout v eucharistii, být ti blízko a prosím, posilni mě skrze tuto svátost."
Bylo by moné domluvit se s panem kaplanem nebo panem farářem na nějakém pravidelném setkávání? (Klidně i online nebo telefonicky, nejsem si teď moc jistá, jak to máte na Slovensku momentálně s pandemickými omezeními.) Kdy jen tak telefonuješ panu kaplanovi, tak se opravdu můe stát, e zrovna řeší něco jiného a nemá tolik času se ti v tu chvíli věnovat, co tebe pak nutí přemýšlet o tom, jestli jsi ve spěchu řekla všechno správně a jestli to pan kaplan pochopil tak, jak jsi myslela. Zkus jednoho z nich poprosit o pár duchovních rozhovorů za sebou (Myslím, e by mohlo stačit i krátké setkání, třeba jen na patnáct, třicet minut o tom.). Kdy budou vědět, e přijdeš, budou mít čas se na tebe připravit, říct ti, co by ti mohlo pomoct a třeba i doporučit nějakou literaturu, modlitbu a tak.
Podle toho, co píšeš, je vidět, e máš Boha moc ráda (A on hrozně moc miluje tebe, na to nezpomínej.), chceš s ním mít krásný a čistý vztah, ale máš velmi často pochybnosti a strach, jestli jsi náhodou neudělala nějaký hřích, který by tento vztah narušil. Víš, jsme jenom lidé, a i kdy se snaíme sebe víc, vdycky nějaký ten hřích uděláme. Nejdůleitější je se zvednout, smířit s Bohem a pokračovat dál. Bůh je milosrdný a odpouští nám. Odpouští nám tak moc, e se můe stát, e nás někdy přepadnou pochybnosti, jestli nám Bůh odpustil, protoe jeho nekonečně velká láska je pro naše lidské chápání nepředstavitelná. Ale fakt nám odpouští a pořád nás má rád.
Přeji ti krásné a klidné vánoční svátky a abys je dokázala proít s vědomím, e Bůh tě má moc rád a odpouští nám hříchy, kdy se nám náhodou něco nepovede. Moc na tebe myslím :) Martina
redakce IN!
OtĂĄzka: Bylo mi odpuěno při zpovědi? Prepáčte, ja som tou správou pred tým myslela skôr aj na to, e ak by to prijímanie vtedy bolo nesprávne, tak či mi bolo včerajím rozhreením odpustené napriek tomu, e pán kaplán povedal, e hriech to podža neho nebol? A aj preto, e som nevyznávala vetky tie hriechy zo stredy ete raz... Skrátka verím, e Pán Boh videl, e som včera prila ochotná vetko vyzna ete raz, ak by bolo potrebné a aj keď mi bolo na spovedi povedané, e to nebol hriech, tak ak by náhodou bol, tak mi to Pán Boh odpustil kvôli úmyslu prís? A teda u to nemusím nabudúce hovori viac a môem na to zabudnú?
Inak ďakujem krásne ete raz za vetky vae odpovede a uistenia:)
Mika, 16 let
OdpovÄÄ:
Ahoj Miško,
určitě u to příště u zpovědi nemusíš říkat, protoe ti bylo odpuštěno, a jak říkal pan farář i pan kaplan, v některých případech ani nebylo co odpouštět, protoe to nebyl hřích. Take opravdu na to můeš zapomenout a můeš jít dál :)
Doufám, e jsme ti pomohli. Kdyby něco, víš, kam zase můeš napsat :) Martina