Milá tazatelko,

jsem rád, že tě mohu uklidnit. Neděle do postní doby nepatří! Takže, chceš-li, můžeš klidně jet na svůj vysněný koncert.

Otázka je, zda je dnes v církvi zakázané v postní době jít na ples, do divadla atd. Ne. Bývalo to dříve, ale dnes už tomu tak není. Samozřejmě, že máme postní dobu prožívat solidně a více usebraně, v modlitbě, v četbě Písma, ve službě lásky bližním. Co z toho vyplývá? Máme dobře prožívat postní dobu, máme se snažit chovat zdrženlivěji, ale jakou formu zvolíme, to je na nás. Takže jít v postní době na vysněný koncert by nebylo v žádném případě hříchem.

Ale. Asi bych na něj nešel na Popeleční středu nebo na Velký pátek.

Milá Domčo,

manželé (muž a žena) jsou si navzájem darem. Jedním a nejhlubším projevem sebedarování je spojení duší i těl v sexuálním aktu. Ten má být prožívaný z lásky k druhému (a ne jako tělesná potřeba) a má být otevřený početí dítěte. Samotné pohlavní spojení je určitý proces, který lze popsat jako předehru, vlastní vyvrcholení a dohru (zvlášť důlěžitou pro ženu).

Pokud oba manželé souhlasí a použijí v rámci předehry orální sex, je to z morálního hlediska možné. Mnozí lékaři ale upozorňují na zdravotní rizika. Takže se nedá tento způsob moc doporučovat. Důležité je, že po předehře pak následuje plné sexuální spojení a dohra.

Pokud by manželé využili jen orální sex a u toho by zůstali, nebylo by to morálně správné. Proč? Protože pak by nešlo jen o součást celého aktu, ale vlastně jen o vzájemné sebeukájení, bez sebedarování, bez otevřenosti plodnosti.

Aby manželský akt byl morálně správný, musí mít tři vlastnosti: mezi manželi (mužem a ženou), v opravdové sebedarující se lásce a otevřený početí.

Milá tazatelko,

jsi ve věku, kdy se člověk poznává, a s tím souvisí, že začíná více vnímat své vnitřní motivace, pocity atd. Takže: Když se něco takového stane, co popisuješ, ozve se svědomí. Je tedy dobré, že Tvé svědomí zablikalo a ohlásilo, že se jedná o nebezpečnou zónu. Co udělat? Příště si dát pozor a takové jednání neopakovat. Hříchem se něco stává tehdy, když to děláme vědomě a dobrovolně: tedy chceme to a víme, že je to špatné.

Milá Jano,

máš velice důležitý dotaz. Rozdílná víra manželů bývá nejednou skutečným problémem. Jedná se nejen o vztah manželů, kteří na sobě nesou kříž rozdělení církví, ale též i problém výchovy dětí. Pokud manželé nepřijmou to, že děti budou vychovávány katolicky a že vědomě přijmou rozdělení ve víře a bolest nejednoty jako duchovní vklad, jako svoji modlitbu a utrpení, za dar jednoty, pak to nikdy nebude snadné a nakonec na to často doplatí děti.

Druhá oblast Tvé otázky se týká úvah o přestupu. Pak je ale třeba si uvědomit, že i když katolíci jako lidé nejsou nejdokonalejší, v katolické církvi je plnost toho, co nám Kristus dal ke spáse: nástupce Petra - papež jako střed jednoty a jako záruka, že je evangelium správně chápáno (tzv. učitelská služba církve), jinak řečeno: Záruka Pravdy (srov. 1 Tim 3,15), svátosti...

Starokatolická církev vznikla tehdy, když se něketří nechtěli podřídit rozhodnutím I. vatikánského koncilu v druhé polovině 19. století. Odejít z katolické církve by byla veliká škoda zvláště pro Tebe, ale i zrada na daru, kterýs dostala od  Boha prostřednictvím od svých rodičů. Doporučuji: studuj svoji víru, čti Katechismus, více se modli a svou známost svěř do rukou Boha a pros ho, ať Ti ukáže Tvoji cestu. A na rozhodnutí si nech nějaký čas. 

A ještě poznámku. Starokatolíci se většinou prezentují jako velice tolerantní. Avšak v ČR jsou známí několika obtížnými skutečnostmi: Nemají problém s tím, že někdy se chodí do kostela katolického někdy starokatolického, někdy se dítě pokřtí v té, pak v oné církvi. Znám jedno takové manželství (starokatolík - katolík), kde žijí na střídačku. Ale to přeci není možné. Nakonec to nejvíce odnesou děti. A pak druhá věc, která není snadná, je ta, že nejeden katolický kněz, který odešel z kněžství, našel u této církve angažmá a to třeba i ve stejném městě, kde byl jako kněz-katolík. Mimo jiné, není jasné, zda všichni jejich kněží jsou opravdu kněží. Pokud nejsou vysvěceni biskupem, pak nemají svátost kněžství, a pak je tedy problém s eucharistií atd. Takže vztahy nejsou snadné.

Milá P.,

zásada je, že pokud je to možné, máme vše získávat normální cestou - tedy si koupit, udělat výpisky atd. Podívej, je to asi takto. Kdybys všechny noty získávala ofocením, žádné nekupovala, tak bych asi nebyl pro. Když si ale například tyto ofotíš, tak s tím neměj ve svědomí problém.

Jde o to, že prostě to mnohdy bez velikých obtíží nejde si noty koupit. Někdy se podaří nakoupit levně v internetových anitikvariátech. Tedy, malé množství jistě není hříchem. Ale kdyby si na tom člověk zakládal, že vše jen okopíruje, pak bych asi protestoval a řekl mu, že to v pořádku není.

Milá Oli,

úmyslně si škodit na zdraví je jistě hřích. Třeba: kouřit, brát drogy, přejídat se atd. V Tvém případě nepůjde o hřích, ale spíše o to, že se člověk musí postupně naučit střídmosti a zdrženlivosti. Jíst jen proto, že na něco máš chuť, není zcela dobré. Proč? Stáváme se otroky jídla. Samozřejmě, že si můžeme dopřát něco, co nám chutná, ale v omezeném množství nebo si to prostě občas odřekneme. Pak jsme svobodní.

Za týden začíná doba postu. To je vhodná doba, kdy se můžeme z lásky ke Kristu, který toho pro nás tolik vykonal, učit určitému sebeovládání v jídle. Třeba si na každý týden postu stanovit, čeho budeš jíst méně nebo co ten týden jíst nebudeš. Tak se naučíš vládnout sama nad sebou.

Milá Lucko,

domnívám se, že jsi zatím žádný hřích neudělala. Zároveň je dobré, abys takové jednání už neopakovala. Zbytečně můžeš zklouznout k jistému druhu sebeukájení, a to není dobré.

Tedy, hřích to zatím nebyl a tedy není třeba se zpovídat. Ale je třeba to už neopakovat. Ber to tak, že jsi svým svědomím zachytila nějaké nebezpečí, zeptala se, a teď je třeba dál nepokračovat v plíživém pokušení, které jsi zavčas odhalila.

Ale mám ještě jednu inspiraci. Každý máme nějaké zlozvyky, kterých je dobré se postupně zbavovat. Šimrat se tužkou na chodidle jistě není nic špatného, ale zlozvyk to může být. Co se ho postupně zbavit? 

Milá elčo,

asi bych si myslel, že měla nějaké nestydané pohledy.

Podívej, ve zpovědi se nemusíme bát, že by nás někdo posuzoval. Proto máme hovořit jasně. Prostě se nešetřit. Má to i jeden dobrý důvod. Když ví kněz, co nás ksutečně trápí, může nás lépe poradit.

Milá tazatelko.

pokud je něco vážná věc a je to vykonáno nevědomě nebo nedobrovolně, pak to nemůže být těžký hřích. Zlo to je, ale není to těžký hřích. Tvoje otázky jsou mají snadnou odpověď. Není to vražda, není to těžký hřích, protože řidič něchtěl zabít. Ale může zde být jiný problém: zaviněná neopatrnost, tedy zavinění něčeho, protože člověk zanedbal něco, co měl udělat - jet opatrně, když může dostat smyk.

Obecně bychom měli jezdit podle předpisů. Ovšem víme, že samo dodržování rychlosti není bezpečná jízda. Někdo může jezdit podle značek a mít havárii za havárií a někdo zkušený může jezdit i trochu nad hranu povolené rychlosti a nemít havárie. Zaleží to na praxi a na určitém nadání řídit auto.

Milá Tete,

měli bychom ve všem být poctiví. Pokud ve škole občas něco opíšeš, jistě to není nějaký velký hřích. Učitelce se nemusíš omlouvat, protože jsi jí opisováním nezpůsobila škodu.