Milá Nino,

bílý šum je fyzikální jev, který je využíván v akustice. Ano, mluví se o něm jako o něčem, co lze používat při uspávání dětí a samozřejmě, zneužít se dá takřka všechno. Ale já Ti nevím, proč tahat k dětem něco akusticky umělého. Dal bych přednost vyprávění rodičů, písní maminky a nebo prostě nahraným vlnám moře. 

Milá Kiki,

běžně se má za to, že když spolu lidé bydlí, tak spolu i spí. Tak to chápe okolí. Proto není problém jen v tom, bydlet spolu (i když spolu nespíte), ale existuje možnost pohoršení (dát špatný příklad). Společné bydlení není ideální mimo jiné i proto, že přeci jenom dochází k prolomení určité intimity. I když neděláte nic, co by se dalo charakterizovat jako porušení předmanželské zdrženlivosti, dochází vždy k prolomení určité vzájemné hranice intimity. Těžkým hříchem by pak ale jistě bylo, kdyby byla porušována předmanželská zdrženlivost nebo by vaše společné bydlení působilo vážné pohořšení (dávalo špatný příklad ostatním).

Společné bydlení (ani na internátě) bych ti tedy určitě nedoporučovala. Pokud se s přítelem jednou vezmete, uvidíš, že si společného bydlení a času užijete až, až. Do té doby by byla možná i škoda ochudit se o zážitky, které s sebou nese čistě dívčí společnost spolubydlících (věř, že s kamarádkami se dá zažít notná dávka legrace :)). Mimo to mnohé studie dokazují, že lidé, kteří spolu před svatbou bydleli, jsou pak méně šťastní v manželství a je u nich podstatně větší riziko rozchodu.

Měj se krásně a pozdravuj maminku! :)

Milá P.,

lenost je zařazena mezi 7 hlavních (smrtelných) hříchů především proto, že jde o neřest, která plodí hříchy další (lhostejnost, nezájem konat dobro, malomyslnost, duchovní znechucenost...). Že se ti ráno nechce vstávat, není nic neobvyklého a až takovou závažnost to nemá, otázkou ovšem je, jestli ti lenost vstát neotravuje vůli. Najednou si řekneš, že je ti fuk, jak dlouho budeš spát, že se přece potřebuješ dospat, budeš nevrlá, naštvaná, mrzutá, protivná na ty, kteří tě ráno budí - a už to má přesažné následky. V případě, že celý týden chodíš pozdě spát, protože se příkladně učíš a ráno musíš brzo vstávat do školy, neviděla bych takový problém v tom, že se jednou za týden dospíš. Být tebou, zkusila bych ale třeba v pátek využít toho, že se na druhý den nemusíš připravovat do školy a šla dříve spát. Ne tedy dospávat se na úkor sobotního dopoledne, ale třeba pátečního večera. Chodit dříve spát ti ale doporučuji i během týdne. Spánek před půlnocí je vydatnější proto, že se v mozku v tu dobu zvyšuje hladina hormonu melatoninu, který je hlavním odbourávačem únavy - takže se ti pak i druhý den bude lépe soustředit a učit, budeš kreativnější.

Umět si se vstáváním poručit (a cvičit si tak vůli) je velmi užitečnou schopností i do budoucna (kvůli zaměstnání, dětem...) a čím dříve si na pravidelné vstávání zvykneš, tím lépe pro tebe. Sama jsem měla podobný problém, takže vím, o čem mluvím :)

Přeji ti krásná rána! :)

Milá nevědoucí,

případ ze školy, který popisuješ, bych za masturbaci nepovažovala. Fakt, že se automaticky posadíš nějakým způsobem, bez jakéhokoli vedlejšího úmyslu a takřka podvědomě hned neznamená masturbaci. Co se těžkého hříchu týče, jde o vědomé, dobrovolné, pochybení ve věci vážného charakteru - takže za něj nejde považovat něco, co děláš podvědomě nebo nevědomky. V reakci na druhý případ - zachovala ses správně, svědomí zafungovalo a o masturbaci se nejednalo.

Pokud bych ti ale mohla poradit obecněji - nezabývej se tolik zkoumáním toho, co je a co není masturbace. Neustálé přemýšlení nad tím, jestli můžu sedět takto nebo onak, jestli jsem náhodou neměla příjemný pocit... nikam nevede. Než v sobě budovat fascinovanost takovým tématem, zkus v sobě raději budovat fascinovanost Bohem. Zaměř se na čistotu svého smýšlení, čistotu svého srdce, na modlitbu (třeba právě za dar rozlišování), na upřímnost tvého vztahu k Bohu. Je to totiž ten nejcennější a nejpovolanější rádce :)

Hodně štěstí!

Milá Deniso,

hřích proti Duchu svatému znamená vědomě odporovat poznané pravdě, jde tedy o vědomě zvolený postoj, jímž se chce člověk záměrně od Boha distancovat. Obecně se hříchy proti Duchu svatému shrnují pod následujících 6 případů:

1. Hřešit úmyslně na milosrdenství Boží (např. lidé před potopou - budu hřešit, jak se mi zachce, protože Bůh je milosrdný a určitě mi odpustí) 2. Zoufat nad milosrdenstvím Božím (např. Jidáš - nebudu se vůbec snažit o pokání, protože můj hřích je tak velký, že mi jej Bůh určitě neodpustí) 3. Odpírat poznané křesťanské pravdě (např. Židé za časů Pána Ježíše) 4. Nepřát a závidět bližnímu milosti Boží (např. Kain) 5. Mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání 6. Setrvat tvrdošíjně v nekajícnosti až do smrti (např. lotr po levici Pána Ježíše na Kalvárii).

Podstata hříchu proti Duchu svatému tedy spočívá v tom, že člověk sám ze své svobodné vůle vytváří Bohu nepřekonatelné překážky, nejde o náhodný nebo nahodilý hřích. Jako neodpustitelný je brán ne proto, že by jej Bůh nebyl schopen nebo nechtěl odpustit, ale proto, že člověk, který postoj "proti Bohu" zaujímá, o odpuštění nestojí.

Milá M.,

děkujeme za tvůj dotaz :) Za 1. záleží na tvém srdci. Ježíš nás v evangeliu učí, že už jen pohled na někoho druhého s žádostivostí je hřích a také říká, že hříchy vycházejí z lidského srdce. Co to znamená? Že líbání mimo manželství hříchem být může, ale taky nemusí. Tím myslím odpovídám i na otázku druhou :).

Co se týče třetího bodu - prvně by se asi mělo říci, že pod pojmem masturbace se chápe trochu něco jiného, než zde ty uvádíš. Masturbace - jiným slovem autoerotika - je vzrušování vlastní pohlavních orgánů svépomocí, tedy bez "zásahu" kohokoli dalšího. O masturbaci se tedy v tomto případě rozhodně nejedná. Ale zpět k dotazu. Pokud člověk přirozeně pocítí vzrušení v důsledku polibku, není to samo o sobě nic zlého. V momentě, kdy si ovšem člověk uvědomí, že ho žádostivé polibky vzrušují a vedou k dalším věcem a tedy ke hříchu, měl by s nimi přestat. Což se pojí i se čtvrtým dotazem - na vzrušení jako takovém nic špatného není. Je ale rozdíl pokud vzrušení své nebo vzrušení svého protějšku použijeme jako hnací motor pro získání vlastního uspokojení (pak jde o hříšné jednání) nebo jej budeme chápat alespoň trošku jako varovný signál (pokud se tedy děje mimo manželství).

Především je ale důležité zachovat si v každém případě čistotu srdce a smýšlení. Nezkoušet si chlácholit svědomí vymezováním obecně platných hranic "co se ještě může a co už ne", "co je ještě lehký hřích, co už je těžký"... Takové hranice stejně spolehlivě neexistují. Zkoumej proto své úmysly upřímně a pravdivě.

Měj se krásně! :)

Milá Dančo,

pokud člověk žije v přesvědčení, že je v těžkém hříchu, neměl by rozhodně ke sv. přijímání přistupovat. Nejde tedy tolik o to, zda hřích samotný byl ve skutečnosti lehký nebo těžký (navíc závažnost toho či onoho hříchu je pro každého jiná), ale o svobodné rozhodnutí takového člověka přijmout sv. přijímání, byť by k němu jít neměl (dle jeho svědomí a přesvědčení). Víra je především vztah s živým Bohem. Neboj se položit mu tuto otázku osobně i v modlitbě. Bůh Ti může dát (a také dává) odpověď.  

Co se těžkého hříchu týče, jde o vědomé, dobrovolné, pochybení ve věci vážného charakteru. Zkoumej proto vždy své srdce a svůj úmysl :)

Přejeme ti štěstí!

Milá Leňo,

moc díky za to, že se ptáš :) Práce o nedělích bývá kamenem úrazu mnoha brigád a sezónních prací. V tvém případě bych zvážila, zda je opravdu nutné se o takovou brigádu ucházet (protože z pracovního klidu jsou v neděli vyňati ti, kteří nemají možnost ani šanci pracovat někde jinde, někdy jindy - jejich chudoba jim to neumožňuje). Pokud jde u tebe ale "pouze" o přivýdělek, zkusila bych se u zaměstnavatele přesně informovat, zda bude práce o nědělích nutná. Přidávám vlastní zkušenost - také jsem svého času brigádničila v kavárně, kde se po nás původně chtěly i víkendové (tedy i nedělní) směny, ale nakonec jsem zjistila, že je možná domluva a za 3 měsíce jsem do práce v neděli musela jen jednou.

Pokud bys ale v neděli kvůli brigádě nemohla jít na mši (a šlo by pro tebe opravdu jen o nějaké peníze navíc, ne o zdroj obživy), bylo by to považováno za těžký hřích (protože každá neděle je zasvěceným svátkem).

Být tebou, zjistila bych si přesné pracovní požadavky a zvážila, zda případně nemám i jiné možnosti a je pro mě brigáda opravdu důležitá. Už předem ti přeji krásně strávené léto! :)

Milá fanINko,

domnívám se, že nosit dredy nemá žádný náboženský podtext. Zdá se, že tak se chodívalo v minulosti a zřejmě to bylo způsobeno nemožností o vlasy více pečovat. Mimo jiné je rozšíření takovéhoto účesu neúčesu v Africe. Pokud se ti to líbí, můžeš si to pochopitelně zkusit. Jen jestli bude spokojené i tvé okolí.

V otázce ale píšeš podstanější záležitost. Tíhneš k východním věcem a ptáš se, zda to jde skloubit s křesťanstvím. Něco ano a něco ne. Myslím si, že se tedy asi hodně zajímáš o východ. Mám radu: zajímej se také tak o své kořeny - o křesťanství. Existuje třeba super kniha:

Woods, T. E.: Jak katolická církev budovala západní civilizaci. Res Claritatis, 2008.

Čti katechismus, studuj dějiny křesťanské kultury. Uvidíš, že ještě mnoho krásného můžeš objevit doma. Pak se ti povede i kriticky vnímat kultury druhých.

Milá tazatelko,

děkujeme za tvůj dotaz. Dnes se o masturbaci (autoerotice) mluví poměrně běžně. Jedná se o vzrušování vlastních pohlavních orgánů. Dnešní svět hlásá prostřednictvím všech různých médií, že masturbace je normální, běžná, dokonce zdraví prospěšná. Ale je to opravdu tak? Doba hlásá hesla jako "Užívej si! Žiješ jenom teď! Měj vždycky a za každou cenu to nejlepší!" Někam se vytratila víra ve věčný život, zájem o druhé lidi, hodnoty jako je nesobecká láska, která se druhému DÁVÁ a chce jeho štěstí. Když to trochu přeženu: Ze všech stran na tebe denně útočí: "Já! Já! Já!" - "JÁ si budu užívat," "JÁ se budu bavit," "JÁ si pomůžu sám," "JÁ budu budovat kariéru,"... a ostatní mě nezajímají. Budu si brát. Ne dávat. Říká se tomu sobectví, sebestřednost.

Ptáš se, jak to všechno souvisí s masturbací? Také masturbace je zaměřená jenom na člověka a jeho vlastní zájmy, je to v podstatě sobecká rozkoš, která ho odděluje od druhých. Často se jedná o návyk, který lidi uvězňuje v nich samých. Masturbace možná neublíží tělesnému zdraví, ale ubližuje našemu zdraví psychickému. Jak? Masturbace symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. My lidé jsme ale povoláni k něčemu jinému než k sobectví. Jsme povoláni k LÁSCE. Ta jediná dokáže člověka naplnit.

Přeji ti, ať se nenecháš manipulovat ostatními, vždy se ti daří jednat podle svědomí a snažíš se hledat opravdové hodnoty, které vedou k radosti a opravdovému štěstí :)