Milá P.,

lenost je zařazena mezi 7 hlavních (smrtelných) hříchů především proto, že jde o neřest, která plodí hříchy další (lhostejnost, nezájem konat dobro, malomyslnost, duchovní znechucenost...). Že se ti ráno nechce vstávat, není nic neobvyklého a až takovou závažnost to nemá, otázkou ovšem je, jestli ti lenost vstát neotravuje vůli. Najednou si řekneš, že je ti fuk, jak dlouho budeš spát, že se přece potřebuješ dospat, budeš nevrlá, naštvaná, mrzutá, protivná na ty, kteří tě ráno budí - a už to má přesažné následky. V případě, že celý týden chodíš pozdě spát, protože se příkladně učíš a ráno musíš brzo vstávat do školy, neviděla bych takový problém v tom, že se jednou za týden dospíš. Být tebou, zkusila bych ale třeba v pátek využít toho, že se na druhý den nemusíš připravovat do školy a šla dříve spát. Ne tedy dospávat se na úkor sobotního dopoledne, ale třeba pátečního večera. Chodit dříve spát ti ale doporučuji i během týdne. Spánek před půlnocí je vydatnější proto, že se v mozku v tu dobu zvyšuje hladina hormonu melatoninu, který je hlavním odbourávačem únavy - takže se ti pak i druhý den bude lépe soustředit a učit, budeš kreativnější.

Umět si se vstáváním poručit (a cvičit si tak vůli) je velmi užitečnou schopností i do budoucna (kvůli zaměstnání, dětem...) a čím dříve si na pravidelné vstávání zvykneš, tím lépe pro tebe. Sama jsem měla podobný problém, takže vím, o čem mluvím :)

Přeji ti krásná rána! :)

Milá nevědoucí,

případ ze školy, který popisuješ, bych za masturbaci nepovažovala. Fakt, že se automaticky posadíš nějakým způsobem, bez jakéhokoli vedlejšího úmyslu a takřka podvědomě hned neznamená masturbaci. Co se těžkého hříchu týče, jde o vědomé, dobrovolné, pochybení ve věci vážného charakteru - takže za něj nejde považovat něco, co děláš podvědomě nebo nevědomky. V reakci na druhý případ - zachovala ses správně, svědomí zafungovalo a o masturbaci se nejednalo.

Pokud bych ti ale mohla poradit obecněji - nezabývej se tolik zkoumáním toho, co je a co není masturbace. Neustálé přemýšlení nad tím, jestli můžu sedět takto nebo onak, jestli jsem náhodou neměla příjemný pocit... nikam nevede. Než v sobě budovat fascinovanost takovým tématem, zkus v sobě raději budovat fascinovanost Bohem. Zaměř se na čistotu svého smýšlení, čistotu svého srdce, na modlitbu (třeba právě za dar rozlišování), na upřímnost tvého vztahu k Bohu. Je to totiž ten nejcennější a nejpovolanější rádce :)

Hodně štěstí!

Milá Deniso,

hřích proti Duchu svatému znamená vědomě odporovat poznané pravdě, jde tedy o vědomě zvolený postoj, jímž se chce člověk záměrně od Boha distancovat. Obecně se hříchy proti Duchu svatému shrnují pod následujících 6 případů:

1. Hřešit úmyslně na milosrdenství Boží (např. lidé před potopou - budu hřešit, jak se mi zachce, protože Bůh je milosrdný a určitě mi odpustí) 2. Zoufat nad milosrdenstvím Božím (např. Jidáš - nebudu se vůbec snažit o pokání, protože můj hřích je tak velký, že mi jej Bůh určitě neodpustí) 3. Odpírat poznané křesťanské pravdě (např. Židé za časů Pána Ježíše) 4. Nepřát a závidět bližnímu milosti Boží (např. Kain) 5. Mít zatvrzelé srdce k spasitelnému napomínání 6. Setrvat tvrdošíjně v nekajícnosti až do smrti (např. lotr po levici Pána Ježíše na Kalvárii).

Podstata hříchu proti Duchu svatému tedy spočívá v tom, že člověk sám ze své svobodné vůle vytváří Bohu nepřekonatelné překážky, nejde o náhodný nebo nahodilý hřích. Jako neodpustitelný je brán ne proto, že by jej Bůh nebyl schopen nebo nechtěl odpustit, ale proto, že člověk, který postoj "proti Bohu" zaujímá, o odpuštění nestojí.

Milá M.,

děkujeme za tvůj dotaz :) Za 1. záleží na tvém srdci. Ježíš nás v evangeliu učí, že už jen pohled na někoho druhého s žádostivostí je hřích a také říká, že hříchy vycházejí z lidského srdce. Co to znamená? Že líbání mimo manželství hříchem být může, ale taky nemusí. Tím myslím odpovídám i na otázku druhou :).

Co se týče třetího bodu - prvně by se asi mělo říci, že pod pojmem masturbace se chápe trochu něco jiného, než zde ty uvádíš. Masturbace - jiným slovem autoerotika - je vzrušování vlastní pohlavních orgánů svépomocí, tedy bez "zásahu" kohokoli dalšího. O masturbaci se tedy v tomto případě rozhodně nejedná. Ale zpět k dotazu. Pokud člověk přirozeně pocítí vzrušení v důsledku polibku, není to samo o sobě nic zlého. V momentě, kdy si ovšem člověk uvědomí, že ho žádostivé polibky vzrušují a vedou k dalším věcem a tedy ke hříchu, měl by s nimi přestat. Což se pojí i se čtvrtým dotazem - na vzrušení jako takovém nic špatného není. Je ale rozdíl pokud vzrušení své nebo vzrušení svého protějšku použijeme jako hnací motor pro získání vlastního uspokojení (pak jde o hříšné jednání) nebo jej budeme chápat alespoň trošku jako varovný signál (pokud se tedy děje mimo manželství).

Především je ale důležité zachovat si v každém případě čistotu srdce a smýšlení. Nezkoušet si chlácholit svědomí vymezováním obecně platných hranic "co se ještě může a co už ne", "co je ještě lehký hřích, co už je těžký"... Takové hranice stejně spolehlivě neexistují. Zkoumej proto své úmysly upřímně a pravdivě.

Měj se krásně! :)

Milá Dančo,

pokud člověk žije v přesvědčení, že je v těžkém hříchu, neměl by rozhodně ke sv. přijímání přistupovat. Nejde tedy tolik o to, zda hřích samotný byl ve skutečnosti lehký nebo těžký (navíc závažnost toho či onoho hříchu je pro každého jiná), ale o svobodné rozhodnutí takového člověka přijmout sv. přijímání, byť by k němu jít neměl (dle jeho svědomí a přesvědčení). Víra je především vztah s živým Bohem. Neboj se položit mu tuto otázku osobně i v modlitbě. Bůh Ti může dát (a také dává) odpověď.  

Co se těžkého hříchu týče, jde o vědomé, dobrovolné, pochybení ve věci vážného charakteru. Zkoumej proto vždy své srdce a svůj úmysl :)

Přejeme ti štěstí!

Milá Leňo,

moc díky za to, že se ptáš :) Práce o nedělích bývá kamenem úrazu mnoha brigád a sezónních prací. V tvém případě bych zvážila, zda je opravdu nutné se o takovou brigádu ucházet (protože z pracovního klidu jsou v neděli vyňati ti, kteří nemají možnost ani šanci pracovat někde jinde, někdy jindy - jejich chudoba jim to neumožňuje). Pokud jde u tebe ale "pouze" o přivýdělek, zkusila bych se u zaměstnavatele přesně informovat, zda bude práce o nědělích nutná. Přidávám vlastní zkušenost - také jsem svého času brigádničila v kavárně, kde se po nás původně chtěly i víkendové (tedy i nedělní) směny, ale nakonec jsem zjistila, že je možná domluva a za 3 měsíce jsem do práce v neděli musela jen jednou.

Pokud bys ale v neděli kvůli brigádě nemohla jít na mši (a šlo by pro tebe opravdu jen o nějaké peníze navíc, ne o zdroj obživy), bylo by to považováno za těžký hřích (protože každá neděle je zasvěceným svátkem).

Být tebou, zjistila bych si přesné pracovní požadavky a zvážila, zda případně nemám i jiné možnosti a je pro mě brigáda opravdu důležitá. Už předem ti přeji krásně strávené léto! :)

Milá fanINko,

domnívám se, že nosit dredy nemá žádný náboženský podtext. Zdá se, že tak se chodívalo v minulosti a zřejmě to bylo způsobeno nemožností o vlasy více pečovat. Mimo jiné je rozšíření takovéhoto účesu neúčesu v Africe. Pokud se ti to líbí, můžeš si to pochopitelně zkusit. Jen jestli bude spokojené i tvé okolí.

V otázce ale píšeš podstanější záležitost. Tíhneš k východním věcem a ptáš se, zda to jde skloubit s křesťanstvím. Něco ano a něco ne. Myslím si, že se tedy asi hodně zajímáš o východ. Mám radu: zajímej se také tak o své kořeny - o křesťanství. Existuje třeba super kniha:

Woods, T. E.: Jak katolická církev budovala západní civilizaci. Res Claritatis, 2008.

Čti katechismus, studuj dějiny křesťanské kultury. Uvidíš, že ještě mnoho krásného můžeš objevit doma. Pak se ti povede i kriticky vnímat kultury druhých.

Milá tazatelko,

děkujeme za tvůj dotaz. Dnes se o masturbaci (autoerotice) mluví poměrně běžně. Jedná se o vzrušování vlastních pohlavních orgánů. Dnešní svět hlásá prostřednictvím všech různých médií, že masturbace je normální, běžná, dokonce zdraví prospěšná. Ale je to opravdu tak? Doba hlásá hesla jako "Užívej si! Žiješ jenom teď! Měj vždycky a za každou cenu to nejlepší!" Někam se vytratila víra ve věčný život, zájem o druhé lidi, hodnoty jako je nesobecká láska, která se druhému DÁVÁ a chce jeho štěstí. Když to trochu přeženu: Ze všech stran na tebe denně útočí: "Já! Já! Já!" - "JÁ si budu užívat," "JÁ se budu bavit," "JÁ si pomůžu sám," "JÁ budu budovat kariéru,"... a ostatní mě nezajímají. Budu si brát. Ne dávat. Říká se tomu sobectví, sebestřednost.

Ptáš se, jak to všechno souvisí s masturbací? Také masturbace je zaměřená jenom na člověka a jeho vlastní zájmy, je to v podstatě sobecká rozkoš, která ho odděluje od druhých. Často se jedná o návyk, který lidi uvězňuje v nich samých. Masturbace možná neublíží tělesnému zdraví, ale ubližuje našemu zdraví psychickému. Jak? Masturbace symbolizuje sebelítost, strach opustit sám sebe pro druhého a naprostou sterilitu odloučení. My lidé jsme ale povoláni k něčemu jinému než k sobectví. Jsme povoláni k LÁSCE. Ta jediná dokáže člověka naplnit.

Přeji ti, ať se nenecháš manipulovat ostatními, vždy se ti daří jednat podle svědomí a snažíš se hledat opravdové hodnoty, které vedou k radosti a opravdovému štěstí :)

Milá slečno,

je důležité, že si kladeš takové otázky. Pokusím se na ně odpovědět v jednotlivých bodech, ovšem mé odpovědi se budou pravděpodobně často překrývat.

1) a 2) V první otázce se ptáš, jak vyznat některé věci u zpovědi, aniž bys měla jistotu, že se jedná o hřích (tu otázku pokládáš až následně). Už jen tato skutečnost signalizuje, že tvé svědomí bliká červenou - sama cítíš, že něco není tak úplně OK. Praktika, kterou popisuješ je jedním ze způsobů, jak ženy masturbují, takže v reakci na tvou druhou otázku - ano, o masturbaci se jedná. Při zpovědi doporučuji inspiraci zpovědním zrcadlem pro dospělé, které najdeš na začátku každého kancionálu či použít formulace typu: "Mám problémy se sklonem k sebeukájení." "Prohřešila jsem se proti šestému přikázání sama na sobě." apod. Byť to bude trošku kostrbaté, nemusíš popisovat podrobnosti a kněz bude mít jasno.

3) a 4) Jakákoli forma masturbace je ve své podstatě masturbace, která je obecně považována za těžký hřích, protože člověk dar sexuality, který má pro vytvoření společenství a pro otevření se daru plodnosti, využívá sobecky jen pro sebe a svůj pocit. Ale pozor, těžký hřích je: svobodné, dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Masturbace vážná věc je, ale je vždy svobodná? Jakmile si člověk na masturbaci zvykne, nemůžeme říci, že jde vždy o těžký hřích. Je zde zmenšená svoboda, a tak v takových případech hovoříme sice o hříchu, ale ne o těžkém. V praxi je dobře, když člověk po pádu jde ke zpovědi. Pokud se stává masturbace častěji, vždy ihned litovat a může člověk jít i k sv. přijímání, ale měl by v takovémto případě často chodit ke zpovědi – např. jednou za týden či 14 dní. O tom je vhodné si popovídat s dobrým zpovědníkem.

5) Musím říct, že Bůh tě skutečně hlídá. Ale docela jinak, než si myslíš. Nečeká dychtivě na každý tvůj prohřešek jen aby tě mohl potrestat a škodolibě si říct - zase to nezvládla, je to nenapravitelná hříšnice atd. Sleduje tě s velikou láskou, těší se z chvílí, kdy se ti daří, snaží se ti být na blízku, když je ti těžko, pláče s tebou, když se necháváš zraňovat hříchem. Život křesťana by neměl být o strachu z toho, čím se přohřeší, co zase udělá špatně... Všichni jsme hříšníci, všichni děláme chyby - menší či větší, častěji nebo méně často, ale děláme. Přiznat si takovou věc je jenom otázkou přijetí pravdy o sobě samém - nejsem dokonalý a nejspíš nikdy nebudu (což ale nezamezuje svatosti :)). Ale nikdy nepřestanu bojovat o to, abych žil s Bohem. Nezaměřuj se tolik na to, co nedělat, ale na to, co můžeš udělat z lásky pro ostatní, pro Boha, pro svůj vlastní osobní rozvoj. Snad se nebudeš zlobit, když přidám odkaz na část přednášky slovenského kněze o. Mariána Kuffy, který nepřímo na podobné téma hovoří (https://www.youtube.com/watch?v=tkk4Zl5kCBI). Co se týče rozpoznávání hříchu - zkus si u věcí, u kterých si nejsi jistá, upřímně pokládat otázky: "Proč to dělám? Vede mě to nějakým způsobem k Bohu? Dělám to pro sebe? Pro ostatní? Jaký je cíl mého jednání?"

6) Nedá se říct, že i způsob, jakým si člověk sedne, je hned masturbace. Polož si opět otázku, jestli tě něco takového vede k hříchu a pokud zjistíš, že ano, raději si sedni jinak, aby ses zbytečně nepokoušela. ad 7) Pokud to děláš záměrně s cílem zažít "příjemný pocit", ano, pokud ne, pak ne. ad 8) Jde opět o úmysl. V životě nejde o to stále někde vidět hřích, ale učit se určitému druhu ekologie myšlenek a chování. Setkáváme se denně s věcmi, které jsou špatné - otázkou je, jak se k nim postavíme. To, že zjistíš, že je ti něco příjemné, ještě hřích není. Pokud ale budeš toto zjištění zneužívat a cíleně vyhledávat zdroj pokušení, pak se bude jistě jednat o masturbaci, tedy těžký hřích.

9) Pokud máš pocit, že takovýto způsob sezení nevede ke hříchu a naopak ti pomáhá se koncentrovat například na učení, není na něm nic špatného a můžeš tak vesele sedět dál.

Doufám, že si z odpovědí vybereš něco užitečného :)

Milá tazatelko,

svátost biřmování se sice spojuje s křesťanskou dospělostí, ale ta zdaleka nemá nic společného s dospělostí občanskou. Spodní věková hranice přijetí biřmování je 15 let, ale veskrze není možné od této doby doporučit nějaký "vhodný věk", kdy ke svátosti přistoupit. Někdo je po této stránce vyzrálý už v poměrně brzkém věku, někdo má naopak pocit, že ještě připraven není. Veskrze je to ale tak, že se duchovně rozvíjíme a rosteme po celý život, takže svátost biřmování rozhodně není označením pro vrchol naší víry. Jejím prostřednictvím člověk spíše vyjadřuje zodpovědnost za svoji víru a ochotu ji hlásat. Pokud máš pocit, že už za rok je vhodný čas právě pro tebe, nevidím důvod, proč bys po absolvování přípravy k biřmování jít neměla.

Měj se zatím krásně! :)