Milá Evo,

odpovím ti na všechny otázky společně, protože tak to bude pochopitelnější. Pán Ježíš se z lásky k nám stal člověkem a svou smrtí a zmrtvýchvstáním nám získal Boží milost. Tedy, spása, nebe, je vždy darem Pána Ježíše, jeho lásky ke každému člověku.
Má to jeden háček: nás lidi. Bůh nabízí své milosrdenství, ale je na každém člověku, aby pro ně otevřel své srdce. Tak jako na kříži oba odsouzení s Ježíšem. Oba dva se na Ježíše obracejí, ale jeden ve zlobě a ten druhý v pokoře otevírá srdce a dostává odpuštění a příslib nebe. Tajemství srdce člověka je hluboké. Ježíš klepe, nabízí, motivuje, ale nevlamuje se násilím. Jedná s námi s láskou, která v sobě zahrnuje i to, že nás bere vážně, i když jdeme od něj či mu zavíráme srdce. Bolí ho to, jistě nadále stojí opodál a čeká na vhodný okamžik, ale nevstupuje násilím.

Další zajímavost spočívá v tom, co říká sv. Pavel: Na svém těle doplňuji to, co je třeba do plnosti Kristových útrap (Kol 1, 24). Ano, Pán Ježíš vše získal sám, ale v něm jsme zahrnuti všichni, on s námi počítá. Jsme jeho tělo. Proto v Ježíšově utrpení se nalézáme díky jeho lásce i my všichni. Proto má takovou moc modlitba za druhé, obětované utrpení, skutek lásky. Díky Ježíšovi se to stává něčím, co přispívá k vykoupení světa.

Co tedy dělat?

a) děti z Fatimy, sv. Faustina atd., měli zvláštní Boží povolání, které přijali a naplnili.

b) na nás je, abychom žili asi tak, jak vypráví sv. don Bosco:

Don Bosco vypráví o svém rozhovoru s Dominikem Saviem, který se pod jeho vedením stal ve svých patnácti letech svatým: „Jednou jsem ho potkal, jak byl celý smutný a zvolal:

´Jsem to já ale chudák!… Spasitel říká, že když nedělám kající skutky, nedostanu se do nebe. A mně to bylo zakázáno. Jak se tedy dostanu do nebe?´

Řekl jsem mu: ´Kajícím skutkem, který od tebe Pán žádá, je poslušnost. Poslouchej, a to ti stačí.´

´Nemohl byste mi dovolit nějaké jiné kající skutky?´

´Ano, je ti povoleno za pokání trpělivě snášet křivdy, kdykoli by na tebe dolehly, snášet odevzdaně horko, zimu, vítr, déšť, únavu a všechny zdravotní obtíže, které se Bohu zalíbí ti poslat.´

´Ale tohle člověk snáší z nutnosti.´

´To, co bys musel trpět z nutnosti, nabídni Bohu, a stane se to pro tvou duši ctností a zásluhou.´“

Jasné?

Modli se za obrácení druhých a obětuj Pánu to, co je součástí života. Může to být například i to, co se od nás dnes vyžaduje, pokud vůbec chceme žít jako křesťané: např. žít střídmě - nekupovat vše, vyhradit si čas na modlitbu, nebýt stále ve virtuální realitě, nekoukat neustále na televizi...

Snad jsem ti odpověděl.
Takže si čekoládu klidně dej, protože kvůli ní do pekla nikdo nepřijde. Ale na druhé straně, ať je čekoláda něčím, co zpestří tvůj jídelníček a ne že sníš kvůli nervům celou tabulku na posezení:))

Milá abc,

v současné době jsou zřejmě na různých tanečních zábavách největším problémem drogy, alkohol a následný uvolněný sex. Ty zřejmě hovoříš o nějakých místních zábavách, které jsou jiného druhu. Jen se Ti nelíbí některé písně. Myslím, že postupuješ správně, když na ně netančíš. Možná se Tě někdo i zeptá, proč netančíš. Pak mu to můžeš vysvětlit a bude z toho třeba i docela pěkný rozhovor. Hříchem tedy Tvá účast není, pokud se chováš podle svého svědomí a nenecháš se strhnout k hříchům, které někdy mohou takové zábavy provázet.

Milá Ma,

rozlišování Boží vůle a hledání Božího plánu s námi je doslova do písmene běh na celý život. Každý den se dostáváme do situací, kdy je nutné umět se rozhodovat a ne vždy jsme si jistí, zda to, pro co se rozhodneme, je právě tím, co po nás chce Pán. Kvalita takových rozhodnutí se ale vždy pozná podle jejich ovoce. Pokud má volba ponese dobré ovoce, rozhodla jsem se správně, pokud ne, zpravidla to poznám také.

Ve většině případů ale máme ku pomoci vlastní rozum, svědomí, Písmo a učení církve, které nám pomáhají jít správným směrem. Za dar rozlišování je také dobré se modlit, být otevřený Božím záměrům a především Mu věřit. Už jen prostý fakt, že tě zasadil právě do tvé rodiny, mezi tvé známé, do tvé farnosti není náhodou, takže si pro začátek můžeš být jistá minimálně tím, že právě tvým úkolem je dělat co nejvíc pro lidi ve svém okolí, v místě, kde právě teď jsi.

Nakonec ještě malé přirovnání. Pokud na ulici potkáš cizího člověka a dáš se s ním do řeči, není vždy jisté, že se budete chápat na první dobrou. Sem tam se vyskytne komunikační šum, v něčem mu třeba hned neporozumíš, otevře hovor na téma, které je ti vzdálené a neznámé. Když si ale zajdete na kávu, strávíte spolu den, začnete se vídat častěji a intenzivněji, budeš ho najednou chápat daleko lépe, číst mezi řádky jeho slov, jednoduše vědět, o čem je řeč. A stejné je to i s Ježíšem - čím více ho budeš poznávat, čím důvěrnější vztah si vybuduješ, tím více Mu budeš rozumět a tím snáze se ti budou "číst" Jeho úmysly.

Přeji ti hodně štěstí! :)

Milá počítačová,

duchovní obnovy bývají různé a mívají i různý program. Většinou je během nich několik hezkých přednášek a více času
na osobní tichou modlitbu. V tom tichu se snažíme rozjímat na téma přednášek, které jsme slyšeli. A hlavně, snažíme se
osobně rozmlouvat s Ježíšem, předkládáme mu své problémy, děkujeme mu atd. Je to zkrátka čas, který si člověk vyhrazuje speciálně na setkání se s Ježíšem, na budování hlubšího a intenzivnějšího vztahu s Ním.

Pokud máš tu možnost a jen trochu tě duchovní obnova láká, určitě ji využij a zkus si alespoň na vlastní kůži, co je to vlastně zač! :) I tobě přejeme krásný zbytek doby postní a upřímnou velikonoční radost! :)

Milá neznámá,

myslím, že pokud máš tu možnost a chuť na setkání do Krakova jet, měla bys jí využít. Doporučený věk je sice až od 16, ale to neznamená, že mladší této hranice si ze setkání nic neodnesou nebo tam pojedou zbytečně. Světové dny mládeže jsou vždy obrovským a hlubokým zážitkem, který si s sebou člověk nese celý život.

Už při samotném přihlášení ale budeš potřebovat osobu starší 18 let, která se zaváže, že tě bude v průběhu setkání doprovázet a zodpovídat za tebe. Ideálně by to měl být starší sourozenec nebo dobrý kamarád, případně někdo z tvé farnosti a okolí, koho znáš a na koho se i tví rodiče mohou spolehnout. Nejde ani tak o to, aby nad tebou "držel stráž", ale o bezpečnost - v Krakově je velice snadné se ztratit, obzvláště, když bude přeplněný více než milionem mladých z celého světa.

Pokud se rozhodneš na setkání vyrazit, přejeme ti, ať si jej pořádně užiješ! :)

Milá Verčo,

ptáš se na velice závažnou a velice choulostivou záležitost. Odpověď budeme hledat asi takto:

A) obecné stanovisko

Může katolík pracující v lékárně prodávat lidem antikoncepci? Odpověď zní: NE. Může katolík pracující v lékárně prodávat lidem preparáty, které po sexu mohou ihned ukončit těhotenství? Odpověď zní: v žádném případě NE.

Důvod: Podílel by se velkou měrou na možné interrupci (antikoncepční pilulky mají vždy riziko zabránění nidace, tedy jakýsi minipotrat). Příklad: Není morální prodat zbraň někomu, kdo je rozhodnut vraždit, když vím, že bez mé zbraně nebude moci vraždu vykonat. Také je třeba ve společnosti v tak závažné věci jasně ukazovat učení církve a svědčit ve prospěch důstojnosti a nedotknutelnosti života.

Postoj popsaný v bodě 1 se přísně bez jakékoliv výjimky požaduje po lékárně, která je v nemocnici, která nese název - katolická či je zřízena nějakou složkou církve (v ČR např. Boromejky Pod Petřínem v Praze); podobně by měl jednat katolík, který je majitelem lékárny - neprodávat antikoncepční a postkoitální preparáty.

 B) Cesta k reálnému řešení

 Shodneme se, že existují asi dva možné přístupy:

1) Nebýt zbabělý, ale moudře se snažit při přijímání do práce říci o svém názoru a požádat, abych nemusel/a z důvodu výhrady svědomí antikoncepci a postkoitální preparáty vydávat.

 2) Možná, že bude ale vhodnější informovat majitele o svém názoru s tím, že ženám budu vysvětlovat o zdravotní škodlivosti antikoncepce a přidám informační leták o možnosti zaškolení do ekologických metod PPR = symptotermální metody (www.cenap.cz; www.lpp.cz). Katolický lékárník pak bude vykonávat jakousi osvětu. Bude-li žádán o vydání přípravku po koitu, který je přímo určen k zabití, měl by vysvětlit, že jde o skutečné zabití a preparát sám nevydat. 

U katolické nemocnice u katolíka majitele lekárny je to tedy jasné. Jednotlivý farmaceutický pracovník musí odpovědně hledat řešení, které by vedlo k nevykonávání výše zmiňovaných prodejů.

Vždy ale zní otázka - jak to provést?

Pozn. č. 1. Farmaceuti jednající dle přesvědčení vyplývajícího z víry, budou možná prožívat „bílé mučednictví“, ale jejich jednání může pro mnoho žen být záchranou a otevřením očí.

Pozn. č. 2. Za komunistů v době normalizace měli paradoxně většinou potíže ti rodiče, kteří se báli a nechali zastrašit prvním tlakem (např. při přihlašování dětí do náboženství). Lidé, kteří ukázali statečnost, byli sice lidé druhé kategorie, ale měli méně nepříjemností. Doporučuji ke studiu:

 https://tob.signaly.cz/1006/vyzva-katolickym-farmaceutkam-a

 https://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/dokumenty-a-vyhlasenia/p/dokumenty-komisii-a-rad-kbs/c/stanovisko-k-predaju-a-vydaju-pripravkov-hormonalnej-antikoncepcie

Hodně sil a milostí Božích do vykonávání důležitého povolání.

Milá tazatelko,

používat tahák je především nečestné. Vyjadřuješ tím vlastně svůj souhlas s tím, že je v pořádku podvádět a vydávat lež za pravdu. Opisování ve škole (byť se u mnoha školáků jedná o rutinní záležitost) je proto pro mnoho lidí startovací čárou pro podvádění v práci, lhaní rodičům, partnerovi... Nečestnost a nepravdivost jsou vlastnosti, které plodí spoustu dalších hříchů. Je proto důležité si na ně dávat pozor a nepodléhat obecnému přesvědčení, že když občas někdy něco nepřiznám, přilepším si apod., tak to přece není žádná velká hrůza. Vytváří to zvyk nepoctivosti. Pokud se na test nenaučím, měla bych být schopná zodpovědně nést následky. Zkoušej se používání taháků proto vyhýbat a uvidíš, že tě jednička, kterou dostaneš zaslouženě, bude o poznání více těšit :)

Hodně štěstí!

Milá Peťo,

osobně si myslím, že se každý křesťan, který odmalička vyrůstá ve věřící rodině, musí dříve či později stát konvertitou. Tedy v tom smyslu, že v jistém věku začne pociťovat cosi jako krizi víry, hledá odpovědi na různé otázky ohledně Boha i církve a přirozeně pochybuje. Touží zkrátka po tom, aby s Bohem něco zažil. Něco osobního, vnitřního a hlubokého. Moc ti doporučuji zajet si na nějakou tobě sympatickou akci nejbližšího DCŽM nebo pokud máš tu možnost, využít tohoto roku a vydat se na celosvětové setkání mládeže do Krakova. Je to asi nám nejbližší město, kde kdy takové setkání bude a vždy se jedná o nezapomenutelný zážitek. Zkoušej Boha hledat a nenechávej se odradit každodenní rutinou nebo neúspěchy.

Ranní a večerní modlitba je samozřejmě důležitá, ale není až takový problém na ni "zapomenout", pokud na Boha nezapomeneš úplně. Zkoušej na něj myslet v průběhu dne, používej střelné modlitby a díky a ráno i večer (pokud se ti nedaří nějaká souvislejší modlitba) se pokus udělat alespoň kříž s myšlenkou: "Pane, prosím žehnej tomuto mému dni a choď všude se mnou." nebo "Pane, díky za tento uplynulý den, za to, že si můžu odpočinout, za to, že jsi byl dnes se mnou a já s Tebou." apod. Můžeš jej také prosit o to, aby se ti dával více poznat.

Připojím ještě oblíbenou příhodu našeho kněze, kterému se jedna paní svěřovala s tím, že na Boha myslí jen tehdy, když Ho potřebuje, což ji trápí. On se jen zasmál a odpověděl jí, že to přece vůbec nevadí. Jen, že si asi neuvědomuje, že Jej potřebuje pořád... :)

Žij s Bohem a neboj se jej hledat! :) Myslíme na tebe!

Milá Nino,

bílý šum je fyzikální jev, který je využíván v akustice. Ano, mluví se o něm jako o něčem, co lze používat při uspávání dětí a samozřejmě, zneužít se dá takřka všechno. Ale já Ti nevím, proč tahat k dětem něco akusticky umělého. Dal bych přednost vyprávění rodičů, písní maminky a nebo prostě nahraným vlnám moře. 

Milá Kiki,

běžně se má za to, že když spolu lidé bydlí, tak spolu i spí. Tak to chápe okolí. Proto není problém jen v tom, bydlet spolu (i když spolu nespíte), ale existuje možnost pohoršení (dát špatný příklad). Společné bydlení není ideální mimo jiné i proto, že přeci jenom dochází k prolomení určité intimity. I když neděláte nic, co by se dalo charakterizovat jako porušení předmanželské zdrženlivosti, dochází vždy k prolomení určité vzájemné hranice intimity. Těžkým hříchem by pak ale jistě bylo, kdyby byla porušována předmanželská zdrženlivost nebo by vaše společné bydlení působilo vážné pohořšení (dávalo špatný příklad ostatním).

Společné bydlení (ani na internátě) bych ti tedy určitě nedoporučovala. Pokud se s přítelem jednou vezmete, uvidíš, že si společného bydlení a času užijete až, až. Do té doby by byla možná i škoda ochudit se o zážitky, které s sebou nese čistě dívčí společnost spolubydlících (věř, že s kamarádkami se dá zažít notná dávka legrace :)). Mimo to mnohé studie dokazují, že lidé, kteří spolu před svatbou bydleli, jsou pak méně šťastní v manželství a je u nich podstatně větší riziko rozchodu.

Měj se krásně a pozdravuj maminku! :)