Milá nevědoucí čtenářko :),

rozlišení lehkého (všedního) a těžkého (smrtelného) hříchu je věcí zásadního významu, protože se podle něho rozhodujeme, zda přistoupíme k eucharistii či ne. Kdo spáchal těžký hřích, ten nesmí přijímat Krista v eucharistii, kdo má život zatížen pouze lehkým hříchem, ten k svatému přijímání může přistoupit bez obav.

Těžký hřích je zásadní obrácení se proti Bohu, sobě a druhým, protože se jedná o vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona – a teď přijde to hlavní – ve vážné věci. Lehký hřích je hřích, který není spáchán ve vážné věci (malá krádež) nebo když je u těžkého provinění snížena dobrovolnost či vědomost rozhodnutí. Proto se může stát, že se někdo sice závažně proviní, ale nedopouští se těžkého hříchu: buď proto, že má nezaviněnou nevědomost, nebo sníženou dobrovolnost (např. jedná z velkého strachu či pod vlivem léků atd.). Těžkého hříchu se dopouští tedy ten, kdo volí objektivní zlo. Proto můžeme objektivně říci, co patří mezi činy, které jsou vnitřně těžce hříšné. Uvádět v této věci jakékoli seznamy je vždy neúplné. Pro názornost uveďme alespoň ty, které se nás mohou týkat: spoléhání se na magii, věštění, spiritismus, kartářství; zaviněná absence na nedělní mši (z lenosti či pohrdání); zabití nevinného – potrat, eutanázie, ničení lidských zárodků; zavinění rozvodu; šesté přikázání – předmanželský sex, cizoložství, umělé oplodnění, homosexuální jednání, sterilizace bez vážných zdravotních důvodů, antikoncepce, masturbace, pornografie; velká krádež a velká pomluva, pokud oběť těžce poškodí; dále mnoho nespravedlností ve světě, jako vykořisťování chudých, nespravedlivě malá mzda, utiskování vdov a sirotků...

Nevyjmenovali jsme všechny, ale pro představu jsme se pokusili alespoň o jakýsi konkrétní obraz. Vidíme, že těžkým hříchem zdaleka není každý čin. Těžký hřích člověku vážně ubližuje, umenšuje jeho životní štěstí a přerušuje jeho spojení s Bohem. Hovoříme o duchovní smrti. Navrátit život může Ježíš, který nás svou obětí vykoupil z otroctví hříchu a tedy i ze smrti.

Pro více informací o (nejen) tomto tématu doporučujeme knížku Jana Balíka: Máš na víc :)

Milá ABC,

i masový vrah, který se před smrtí obrátí a svých hříchů opravdu a dokonale lituje, samozřejmě svatý být může. V mnoha případech (pokud k obrácení dojde příkladně až těsně před smrtí, ne nutně ve svátosti smíření) to ale církev nemusí nikdy zjistit, takže ho oficiálně za svatého prohlásit nemůže. V procesu kanonizace ale přirozeně nejde o hledání člověka perfektního od začátku do konce. Jedním příkladem za všechny je třeba sv. Augustin, který se obrátil až ve svých 33 letech.

Co se týče onoho "směšování". Zaručeně nebe plné svatých, o nichž vůbec nic nevíme nebo které církev za svaté neprohlásila. Nemyslím si ale, že je to problém. Svatá může být klidně tvá babička, svatá můžeš být i ty už teď na zemi. Ale přece se nechceme stát svatými proto, abychom byli církví opěvováni.

Milá ABC,

ke svatosti jsme sice povoláni všichni, ale bohužel ne všichni z nás na ni dosáhnou. A protože i nejtěžší hříšník se může těsně před smrtí obrátit a stát se svatým, je pro církev mnohdy obtížné s jistotou prohlásit, kdo skutečně svatý je a kdo není. Aby svatý mohl být „postaven na oltář“ jako vzor pro celou katolickou církev, je opravdu nezbytné velmi pečlivé šetření. K prokázání svatosti je požadována celá řada věcí, vč. dvou spolehlivě ověřených zázraků. Hovoříme zpravidla o okamžitém a trvalém uzdravení, které je za současného stavu lékařské vědy nevysvětlitelné. Musí se to stát na přímluvu zemřelého kandidáta svatosti, nikoliv již za jeho života. Od požadavku zázraku lze upustit pouze tehdy, když se jedná o prokazatelný případ smrti mučednické, krve prolité za víru, pro věrnost Kristu.

Milá E.,

"nutně" jít ke zpovědi před velikonočními svátky samozřejmě nemusíš, pokud nemáš těžký hřích nebo trvalou zálibu v jiném, byť lehkém hříchu. Pokud tě ale od zpovědi odrazuje jen nechuť stát ve frontě, bylo by asi dobré ji překonat. Smíření se s Bohem právě před nebo v průběhu Svatého týdne nám umožňuje hlubší prožití svátků, které jsou pro nás těmi nejdůležitějšími v celém roce. Nemusíš si pro svátost smíření volit přímo tzv. "zpovědní den", kdy se do vaší farnosti sjedou kněží z děkanátu. Můžeš zvolit zpověď před jakoukoli mší ve všední den, pokud kněz ve vaší farnosti nabízí tuto možnost, nebo si zajít ke zpovědi s předstihem - alespoň dva týdny před svátky.

Přejeme ti krásné Velikonoce se vším všudy! :)

Milá A,

jsi ve věku, kdy je třeba víru promýšlet nově, kdy se víra stává tvým osobním rozhodnutím. Otázky a otazníky k tomu patří. Ptáš se, na čem stavíme? Lze říci že na rozumové úvaze, na Písmu, na svědectví círvke a mnoha svatých.

Myslím, si, že pro prohloubení víry mladého člověka je třeba:

- snažit se každý den více v tichu modlit, ne jen klasické modlitby, ale takových 10 - 15 minut rozjímání - prostě si s Ježíšem povídat, třeba na základě kousku přečteného evangelia,

- číst hlavně Evangelia, tak se s Ježíšem setkáváme, mít je u sebe a číst po chvilkách,

- studovat - četla jsi YOUCAT? nebo v dubnu vyjde u Paulínek kniha Tweetuj s Bohem, nebo se poraď s knězem, aby ti nějakou knížku doporučil. Studovat víru znamená, promýšlet ji. Uvědomovat si postupně, jak je sice někdy plná tajemství, ale zároveň, jak je to vše rozumné.

- žít ve společenství církve, setkáváš se s věřícími mladými lidmi?

A ještě jedna inspirace: kde budeš trávit Velikonoce? Je možné přijet třeba do centra života mládeže (Vesmír, Příchovice, Přístav) nebo na jiná místa, kde se mladí setkávají, aby prožili do hloubky tajemství svátků. Můžeš jet na světový den mládeže do Krakova. Prostě, udělat zkušenost víry ve společenství círvke.

Milá Evo,

odpovím ti na všechny otázky společně, protože tak to bude pochopitelnější. Pán Ježíš se z lásky k nám stal člověkem a svou smrtí a zmrtvýchvstáním nám získal Boží milost. Tedy, spása, nebe, je vždy darem Pána Ježíše, jeho lásky ke každému člověku.
Má to jeden háček: nás lidi. Bůh nabízí své milosrdenství, ale je na každém člověku, aby pro ně otevřel své srdce. Tak jako na kříži oba odsouzení s Ježíšem. Oba dva se na Ježíše obracejí, ale jeden ve zlobě a ten druhý v pokoře otevírá srdce a dostává odpuštění a příslib nebe. Tajemství srdce člověka je hluboké. Ježíš klepe, nabízí, motivuje, ale nevlamuje se násilím. Jedná s námi s láskou, která v sobě zahrnuje i to, že nás bere vážně, i když jdeme od něj či mu zavíráme srdce. Bolí ho to, jistě nadále stojí opodál a čeká na vhodný okamžik, ale nevstupuje násilím.

Další zajímavost spočívá v tom, co říká sv. Pavel: Na svém těle doplňuji to, co je třeba do plnosti Kristových útrap (Kol 1, 24). Ano, Pán Ježíš vše získal sám, ale v něm jsme zahrnuti všichni, on s námi počítá. Jsme jeho tělo. Proto v Ježíšově utrpení se nalézáme díky jeho lásce i my všichni. Proto má takovou moc modlitba za druhé, obětované utrpení, skutek lásky. Díky Ježíšovi se to stává něčím, co přispívá k vykoupení světa.

Co tedy dělat?

a) děti z Fatimy, sv. Faustina atd., měli zvláštní Boží povolání, které přijali a naplnili.

b) na nás je, abychom žili asi tak, jak vypráví sv. don Bosco:

Don Bosco vypráví o svém rozhovoru s Dominikem Saviem, který se pod jeho vedením stal ve svých patnácti letech svatým: „Jednou jsem ho potkal, jak byl celý smutný a zvolal:

´Jsem to já ale chudák!… Spasitel říká, že když nedělám kající skutky, nedostanu se do nebe. A mně to bylo zakázáno. Jak se tedy dostanu do nebe?´

Řekl jsem mu: ´Kajícím skutkem, který od tebe Pán žádá, je poslušnost. Poslouchej, a to ti stačí.´

´Nemohl byste mi dovolit nějaké jiné kající skutky?´

´Ano, je ti povoleno za pokání trpělivě snášet křivdy, kdykoli by na tebe dolehly, snášet odevzdaně horko, zimu, vítr, déšť, únavu a všechny zdravotní obtíže, které se Bohu zalíbí ti poslat.´

´Ale tohle člověk snáší z nutnosti.´

´To, co bys musel trpět z nutnosti, nabídni Bohu, a stane se to pro tvou duši ctností a zásluhou.´“

Jasné?

Modli se za obrácení druhých a obětuj Pánu to, co je součástí života. Může to být například i to, co se od nás dnes vyžaduje, pokud vůbec chceme žít jako křesťané: např. žít střídmě - nekupovat vše, vyhradit si čas na modlitbu, nebýt stále ve virtuální realitě, nekoukat neustále na televizi...

Snad jsem ti odpověděl.
Takže si čekoládu klidně dej, protože kvůli ní do pekla nikdo nepřijde. Ale na druhé straně, ať je čekoláda něčím, co zpestří tvůj jídelníček a ne že sníš kvůli nervům celou tabulku na posezení:))

Milá abc,

v současné době jsou zřejmě na různých tanečních zábavách největším problémem drogy, alkohol a následný uvolněný sex. Ty zřejmě hovoříš o nějakých místních zábavách, které jsou jiného druhu. Jen se Ti nelíbí některé písně. Myslím, že postupuješ správně, když na ně netančíš. Možná se Tě někdo i zeptá, proč netančíš. Pak mu to můžeš vysvětlit a bude z toho třeba i docela pěkný rozhovor. Hříchem tedy Tvá účast není, pokud se chováš podle svého svědomí a nenecháš se strhnout k hříchům, které někdy mohou takové zábavy provázet.

Milá Ma,

rozlišování Boží vůle a hledání Božího plánu s námi je doslova do písmene běh na celý život. Každý den se dostáváme do situací, kdy je nutné umět se rozhodovat a ne vždy jsme si jistí, zda to, pro co se rozhodneme, je právě tím, co po nás chce Pán. Kvalita takových rozhodnutí se ale vždy pozná podle jejich ovoce. Pokud má volba ponese dobré ovoce, rozhodla jsem se správně, pokud ne, zpravidla to poznám také.

Ve většině případů ale máme ku pomoci vlastní rozum, svědomí, Písmo a učení církve, které nám pomáhají jít správným směrem. Za dar rozlišování je také dobré se modlit, být otevřený Božím záměrům a především Mu věřit. Už jen prostý fakt, že tě zasadil právě do tvé rodiny, mezi tvé známé, do tvé farnosti není náhodou, takže si pro začátek můžeš být jistá minimálně tím, že právě tvým úkolem je dělat co nejvíc pro lidi ve svém okolí, v místě, kde právě teď jsi.

Nakonec ještě malé přirovnání. Pokud na ulici potkáš cizího člověka a dáš se s ním do řeči, není vždy jisté, že se budete chápat na první dobrou. Sem tam se vyskytne komunikační šum, v něčem mu třeba hned neporozumíš, otevře hovor na téma, které je ti vzdálené a neznámé. Když si ale zajdete na kávu, strávíte spolu den, začnete se vídat častěji a intenzivněji, budeš ho najednou chápat daleko lépe, číst mezi řádky jeho slov, jednoduše vědět, o čem je řeč. A stejné je to i s Ježíšem - čím více ho budeš poznávat, čím důvěrnější vztah si vybuduješ, tím více Mu budeš rozumět a tím snáze se ti budou "číst" Jeho úmysly.

Přeji ti hodně štěstí! :)

Milá počítačová,

duchovní obnovy bývají různé a mívají i různý program. Většinou je během nich několik hezkých přednášek a více času
na osobní tichou modlitbu. V tom tichu se snažíme rozjímat na téma přednášek, které jsme slyšeli. A hlavně, snažíme se
osobně rozmlouvat s Ježíšem, předkládáme mu své problémy, děkujeme mu atd. Je to zkrátka čas, který si člověk vyhrazuje speciálně na setkání se s Ježíšem, na budování hlubšího a intenzivnějšího vztahu s Ním.

Pokud máš tu možnost a jen trochu tě duchovní obnova láká, určitě ji využij a zkus si alespoň na vlastní kůži, co je to vlastně zač! :) I tobě přejeme krásný zbytek doby postní a upřímnou velikonoční radost! :)

Milá neznámá,

myslím, že pokud máš tu možnost a chuť na setkání do Krakova jet, měla bys jí využít. Doporučený věk je sice až od 16, ale to neznamená, že mladší této hranice si ze setkání nic neodnesou nebo tam pojedou zbytečně. Světové dny mládeže jsou vždy obrovským a hlubokým zážitkem, který si s sebou člověk nese celý život.

Už při samotném přihlášení ale budeš potřebovat osobu starší 18 let, která se zaváže, že tě bude v průběhu setkání doprovázet a zodpovídat za tebe. Ideálně by to měl být starší sourozenec nebo dobrý kamarád, případně někdo z tvé farnosti a okolí, koho znáš a na koho se i tví rodiče mohou spolehnout. Nejde ani tak o to, aby nad tebou "držel stráž", ale o bezpečnost - v Krakově je velice snadné se ztratit, obzvláště, když bude přeplněný více než milionem mladých z celého světa.

Pokud se rozhodneš na setkání vyrazit, přejeme ti, ať si jej pořádně užiješ! :)