Milá Alčo,

v sukni 5 cm nad koleny nevidím vážný problém. Rozdíl už by nastal, kdyby to bylo třeba 15 cm a to už by se asi ani nedalo označovat za sukni nad koleny, jako spíše za sukni do půlky stehen. Kolena jsou ta přibližná míra, kam by sukně nebo kraťasy měly sahat. Jde ale především o to, aby tvé oblečení bylo vkusné a slušné. Takže jak se píše v článku - nepomohlo by ti, kdybys měla sukni přesně ke kolenům, ale zároveň měla na sobě tričko s hlubokým výstřihem. Naopak pokud je jedinou "vadou" na tvém oděvu o trošku kratší sukně, je dle mého vše v pořádku :)

Měj se krásně! + H.

Ahoj Zizi,

1) biřmování je dovršením křtu. Křest nás spojuje s Pánem Ježíšem, a proto v nás od té chvíle začíná bydlet i Duch svatý,
který nám dává počátek svých darů.
Biřmování je dovršení křtu, obdržení plnosti darů Ducha svatého. Jsou to Letnice každého z nás. A Letnice znamenaly, že
apoštolové vyšli a začali hlásat evangelium. Dary Ducha svatého si lze představit jako nadání na Boha (podobně jako
někdo má nadání na matiku). Kdo obdržel dary Ducha svatého, má schopnost vnímat Boha, být mu blízko, žít podle jeho
slova. Toto nadání ale musí rozvíjet. V opačném případě dar zakrní. Takže křest je získání řidičáku a biřmování znamená,
že dostaneme Ferari, abychom mohli jezdit a vozit druhé. Obvykle se hovoří o 7 darech Ducha svatého (dar moudrosti,
rozumu, rady, síly, umění, bázně Boží a zbožnosti).

2) Biřmovací kmotr by měl být především někdo, kdo opravdu žije z víry, někdo, kdo stojí po boku biřmovance a pomáhá mu "plnit úkoly" biřmovance - svědčit o Kristu slovem i životem, podporovat jej v modlitbě, být mu duchovní oporou a přítelem. Zároveň musí být starší 16 let, být pokřtěný, biřmovaný a již přijal eucharistii. O výběru biřmovacího kmotra se můžeš poradit i s knězem, který tě bude na biřmování připravovat nebo s rodiči.

3) Co si obléct? Ideálně nějaké slušivé šaty (v některých farnostech bývá zvykem oblékat si na biřmování kroj) nebo sukni. Obecně by se mělo jednat o oblečení vkusné, slušné, slavnostní, tedy nikoli vyzývavé a také ne takové, které nosíme běžně do školy nebo na ven (třeba džíny a triko :)). Jde o to, že biřmování je svátostí, kterou člověk přijímá jednou za život, jedná se o opravdu slavnostní a výjimečný okamžik. A tomu by mělo být přizpůsobeno i naše vzezření. Užitečnou radu při výběru oblečení ti může poskytnout i článek v našem červnovém čísle na str. 16 - 17 s názvem V plavkách do kostela?

Měj se krásně! :)

Milá "Kokosko" :),

myslím, že na takových botkách není nic závadného. Spíše si dávej pozor, aby se ti díky podpatku nezkrátila délka sukně nebo šatů - některé platformové i jehlové boty takový efekt mají. Jsme rádi, že se ti náš článek líbil. Jde především o to, aby dívky dbaly na to, aby bylo jejich oblečení slušné, vkusné a slavnostní - tak, jak to vyžaduje slavnostní ráz mše. Mírný podpatek může naopak podtrhnout krásu vhodně vybraného oblečení narozdíl od extravagantní obuvi nebo opravdu vysokých jehel.

Měj se krásně! :)

Milá lívanec,

to, že někomu vyhovíš, by ve většině případů mělo být projevem tvé dobré vůle. Samozřejmě velmi záleží na okolnostech, ale především na tvém úmyslu. Pokud by po tobě chtěl něco půjčit třeba spolužák, který je ti nesympatický, ale věděla bys, že by danou věc po tobě pochtíval (a otravoval tě) ještě dlouho, a tak mu ji půjčíš, je tvým prvotním zájmem především to, abys od něj už měla klid. V takovém případě myslíš spíše na sebe, než na to, že bys mu chtěla vyhovět - pomoct. Vezměme si ale jinou situaci - tvá spolužačka, která byla 14 dní nemocná tě poprosí o zápisky z hodin. Za dva týdny jich není zrovna málo, navíc nemáš možnost jí je naskenovat nebo vyfotit doma a musíš proto udělat zacházku do knihovny, kde všechny jí všechny poznámky naskenuješ a pošleš. Chceš to pro ni udělat, protože jí zkrátka chceš pomoct, zároveň jsi pro to, abys jí vyhověla, musela něco obětovat. V takovém případě se o dobrý skutek určitě jedná a jak vidíš, jde hlavně o tvůj úmysl, o motivaci tvého jednání.

Konat dobro je ale obecně to, k čemu jsme byli povoláni - tedy veškeré naše dobré jednání by mělo být jakousi samozřejmostí. Jinými slovy, nemůžeme vyvažovat dobrými skutky své hříchy.

Měj se krásně!

Milá Moniko,

Boží cesty a záměry jsou našim očím zcela nevyzpytatelné :) Bez Božího vědomí se ale neděje na tomto světě nic, takže jistě - důležitost okamžiku smrti tvé babičky pro tebe mohla být jednou z okolností jejího odchodu na věčnost, ale stejně tak to mohlo mít úplně jiný význam, velice pravděpodobně i pro ni samotnou. S jistotou ti ale můžu říct, že žádná z těchto našich hypotéz není zcela pravdivá - Boží plán s námi je totiž vždycky krásnější a plnější, než si vůbec dokážeme představit :)

Měj se krásně!

Milá Any,

o hřích se v tomto případě spíše nejedná - jednala bys v dobré vůli kamarádce pomoci, ne proto, abys jí uškodila. Jde ale o to, že vyzrazením jejího tajemství ztratíš její důvěru, která se často velice špatně získává nazpět. Možná by bylo lepší, kdyby sis o dané věci promluvila přímo s ní nebo se ji pokusila přesvědčit, aby sama tajemství vyzradila - pokud opravdu věříš, že by jí to bylo spíše ku prospěchu. Záleží také na tom, o jak závažnou věc se jedná - pokud by tě příkladně žádala o to, abys nevyzrazovala její plány na plánovanou sebevraždu (fikční situace), v takovém případě by bylo určitě vhodné o tom někomu povědět a její plány překazit. Závažnost věci ale musíš zvážit sama.

Držíme tobě i tvé kamarádce palce :)

Ahoj Zizi,

1) biřmování je dovršením křtu. Křest nás spojuje s Pánem Ježíšem, a proto v nás od té chvíle začíná bydlet i Duch svatý,
který nám dává počátek svých darů.
Biřmování je dovršení křtu, obdržení plnosti darů Ducha svatého. Jsou to Letnice každého z nás. A Letnice znamenaly, že
apoštolové vyšli a začali hlásat evangelium. Dary Ducha svatého si lze představit jako nadání na Boha (podobně jako
někdo má nadání na matiku). Kdo obdržel dary Ducha svatého, má schopnost vnímat Boha, být mu blízko, žít podle jeho
slova. Toto nadání ale musí rozvíjet. V opačném případě dar zakrní. Takže křest je získání řidičáku a biřmování znamená,
že dostaneme Ferari, abychom mohli jezdit a vozit druhé. Obvykle se hovoří o 7 darech Ducha svatého (dar moudrosti,
rozumu, rady, síly, umění, bázně Boží a zbožnosti).

2) Biřmovací kmotr by měl být především někdo, kdo opravdu žije z víry, někdo, kdo stojí po boku biřmovance a pomáhá mu "plnit úkoly" biřmovance - svědčit o Kristu slovem i životem, podporovat jej v modlitbě, být mu duchovní oporou a přítelem. Zároveň musí být starší 16 let, být pokřtěný, biřmovaný a již přijal eucharistii. O výběru biřmovacího kmotra se můžeš poradit i s knězem, který tě bude na biřmování připravovat nebo s rodiči.

3) Co si obléct? Ideálně nějaké slušivé šaty (v některých farnostech bývá zvykem oblékat si na biřmování kroj) nebo sukni. Obecně by se mělo jednat o oblečení vkusné, slušné, slavnostní, tedy nikoli vyzývavé a také ne takové, které nosíme běžně do školy nebo na ven (třeba džíny a triko :)). Jde o to, že biřmování je svátostí, kterou člověk přijímá jednou za život, jedná se o opravdu slavnostní a výjimečný okamžik. A tomu by mělo být přizpůsobeno i naše vzezření. Užitečnou radu při výběru oblečení ti může poskytnout i článek v našem červnovém čísle na str. 16 - 17 s názvem V plavkách do kostela?

Měj se krásně! :)

Milá j.,

všechna videa, která jsou umístěná konkrétně na Youtube by měla být opatřena autorskými právy. Tzn., že buď je člověk, který je na server nahrál, přímo jejich autorem nebo autorská práva na zveřejňovaný obsah nějak získal. V opačném případě správci Youtube odstraní buď celé video nebo příkladně jen zvukovou stopu (pokud se jedná třeba o po domácku vyrobený klip k písničce, která je chráněna autorskými právy). Jedná se ale o obsah veřejně dostupný, takže pokud videa nebo obrázky nestahuješ, není to až takový problém. Vinu má především ten, kdo nelegálně získané soubory, videa a obrázky na internet umísťuje a tím se podílí na jejich nelegálním šíření.

Milá Petro,

o hřích se nejedná, takováto péče o tělo je záležitostí hygieny a zdravotního uvážení.

Milá jaro,

jak správně píšeš, do křesťanského života nás uvádí právě iniciační svátost křtu, kterou zároveň vstupujeme do církevního společenství. Znamení svátosti křtu není možné v pravé podstatě jakkoli vymazat nebo zrušit, vtiskuje se do duše člověka nesmazatelně. Je pouze možné k zápisu v matrice pokřtěných připojit poznámku, že daný člověka projevil svou vůli zříci se křtu, čímž se věc "formálně vyřeší".

Křest je ale obdarováním, které si s sebou neseme celý život, ať už jej využíváme nebo ne. Jsou lidé, kteří chtějí vystoupit ze společenství církve proto, že se necítí být křesťany, mají pocit, že nejsou věřící a chtějí být pravdiví k sobě, svému okolí a potažmo i k Bohu. V tom samozřejmě není možné nikomu bránit, svobodu rozhodnutí má v takové věci každý. Je ale dobré si takové rozhodnutí předem dobře promyslet a odpovědět si na otázku, zda mi zřeknutí se křtu přinese do života pokoj, zda nějak opravdu vyřeší nebo pomůže situaci, ve které se nacházím.

Myslíme na tebe v modlitbě :) +