Milá tazatelko,

biřmovací patron má být přímluvce v nebi, který Ti nějak imponuje. Můžeš si vzít jednoho patrona nebo i dva. Mnoho děvčat si volí jméno + Maria. Můžeš si zvolit i patrona svatého muže. Hlavně ať se na biřmování dobře připravíš, aby v Tobě mohl Duch svatý působit.

Milý P., každý člověk má právo, aby se narodil z láskyplného objetí svých vlastních rodičů. Pokud je počat jinak (mimomanželsky, ze znásilnění, umělé oplodnění, je donošen v děloze jiné matky...), jde o početí, které není zcela dle Božího záměru a tedy je hříšné. Dítě za to nemůže, to tedy nenese hřích za své početí, ale následky samozřejmě ano (např. početí ze znásilnění může mít vliv na lásku maminky k dítěti a může dítěti ublížit). U umělého početí přistupuje ještě ničení a mražení oplodněných vajíček a později i jejich rozmrazení, tedy usmrcení. Takže to je jasné, že morální není. 

Ano, dá se říci, že objektivně je umělé početí těžkým hříchem.

Tvůj závěr je správný. Avšak, věřme, že v srdci každého člověka pracuje krok za krokem Boží milosrdenství. Prosit za odpuštění může každý....

V katechismu je celá kapitola s názvem Šesté přikázání obsahující mnoho pravidel. Znamená porušení některého z těchto pravidel automaticky porušení šestého přikázání? Na tuto otázku odpovídám: ano. Avšak ne každý hřích proti 6. přikázání je hned těžkým hříchem.

Milá tazatelko, duchovní boj je snaha přemáhat hřích, pokušení a své vlastní lidské slabosti. Obecně každý člověk musí na sobě pracovat celý život. Ale tato lidská snaha by nebyla úplná, kdyby nepočítala s Boží pomocí a s vlivem hříchu a pokušení.

Rozeznat psychické problémy od duchovních není snadné. Je třeba se poradit s někým, kdo je zkušený (např. kněz). Většinou to jde odhadnout, ale mnohdy je rozlišení velice obtížné. Ono se často obojí snoubí.

Ahoj Eliško, díky za dotaz. Píšeš, že jsi věřící, ale do kostela chodíš jenom občas s rodiči, kteří pracují v zahraničí a tebe to tam nebaví a obtěžuje tě to. Asi tomu úplně nerozumím, pochopila bych, že musíš chodit do kostela, kde tě to nebaví, ale ty píšeš, že jsi věřící. Zkus si odpovědět na otázku: Co to pro mě znamená být věřící? Něco to určitě znamenat musí. Dám ti takový příklad: představ si, že se ti hodně, ale fakt hodně líbí nějaký kluk a jsi totálně zamilovaná. Stačí to? Nebo by sis s ním chtěla povídat, procházet se, zažít něco hezkého, poznávat ho v nejrůznějších situacích... Možná by sis i něco přečetla, nějakou dobrou knížku o vztazích,  jak být vnímavější, laskavější, lepší... Když mi o něco a zvlášť o někoho jde, tak se snažím být lepší. Je to tak? A podobně je to se vztahem k P.Ježíši. Zkus se zamyslet nad tím, proč tě to v kostele nebaví. Další příklad:)... Ve škole máte matematiku a ta tě nebaví, ale přijde nová paní učitelka, která umí dobře a zajímavě vysvětlovat, a tak dokáže nadchnout vás žáky, že najednou i tu matematiku vnímáš jinak. Je jiná? Kdepak, ale ty ses na ni začala dívat jinýma očima, a protože jsi ji díky paní učitelce pochopila, začala tě i bavit. Nemáte v kostele scholu? Nebo společenství, kde se schází mladí lidé? Zkus si zjistit, jestli by ses nemohla zapojit... Můžeš se také přihlásit na víkendovky, které pořádají Diecézní centra mládeže. Výborná je taky knížka Youcat, která se pomocí otázek a odpovědí zamýšlí nad nejrůznějšími otázkami ohledně katolické víry. Vidíš, možností je fůra, rozhodně doporučuju něco vyzkoušet. Je pravda, že tě to bude něco stát - tvůj čas, možná přemýšlení nebo zamyšlení se nad sebou, svým životem. Ale obyčejně co nic nestojí, za nic nestojí. Přeji ti krásné Velikonoce. M.

Milá tazatelko,

máš dotaz, který většinou dostihne každého, kdo o víře více přemýšlí. Neexistuje jednoduchá odpověď. Bůh je tak veliký, tak nás převyšuje, že naše malinké rozoumky na něj prostě nestačí. Mimo jiné i proto hovoříme o víře. Prostě přijímáme i jeho tajemství, které je nám neproniknutelné. Co ale dělat, aby se člověk v takovýchto úvahách neztratil? Navazovat s Bohem vztah. Jistě to už také znáš. Pokud s druhým člověkem nekomunikuješ, nemůžeš mu rozumět. Když se k druhému přiblížíš, více ho chápeš. Tak je to podobně i s Bohem. Proto je třeba číst Písmo, ve kterém on k nám hovoří, proto je třeba se s ním setkávat v tiché modlitbě. Tak krok za krokem budeme Boha více poznávat a snadněji i vnímat jeho tajemství.    

Zkus třeba vyhledat modlitby Mojžíšovy za Izraelský národ. Najdeš o tom zde: https://www.pastorace.cz/texty/knihovna/modlitba-mojzise

Milá tazatelko,

především se jedná o modlitbu svěření se do Boží náruče, tedy do Boží lásky - obrazně do Božího srdce. A to je vždy moc pěkné. Jakoby takové vyznání lásky a upevnění se v důvěře.

Tato úcta byla v církvi různým způsobem vždy.

Zjevení sv. Markétě Alacoque (http://catholica.cz/?id=5124) mělo pro církev velký význam a důsledkem byla velká úcta k Bohu, častá zpověď a časté svaté přijímání - to způsobily první pátky.

Ale nikdo nemusí tomuto zjevení věřit. Je to soukromé zjevení. Ale protože přineslo mimořádné pozitivní plody pro davy lidí a pomohlo jim do nebe, je to hodně důvěryhodné.

K obrazu - to je pomoc pro modlitbu. Někdy pomůže na nějaký obraz se dívat a modlit se. Ale není to nutné. Jde jen o obraz.

Jak často ke zpovědi? Ideálně se radí jednou za měsíc.

A ještě jednu poznámku. Pokud neuděláš pokání, můžeš příště u zpovědi požádat o změnu.

Milá Luno, díky za důvěru a dotazy. Myšlenky jsou někdy otravné a musíme se je naučit zahnat, ale ony nic nezpůsobí. Myšlenky nejsou hříchem. Hříchem se stanou až tehdy, když se pro něco zlého rozhodneme. Doporučuji Ti knížku Máš na víc (Jan Balík, nakladatelství Paulínky), kterou jsem napsal na toto téma pro mladé. Vydaly ji Paulínky a je i v elektronické podobě.

Máš-li často ty myšlenky na ďábla, modli se s důvěrou Zdrávas královno a pak Svatý archanděli, Michaeli... Tak se v modlitbě více přimkneš k Pánu a jeho pomocníkům.

Jak být s Bohem celý den? Super otázka. Začít je třeba ranní a večerní modlitbou. Pak se naučit nějaké krátké modlitby tzv. střelné, které opakujeme přes den až se stanou takové samovolné. Třeba: Bože ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu. Nebo: Bože smiluj se. Postupně bude den více a více spojen s Bohem.

Milá tazatelko,

mohu Tě uklidnit. Bůh nás má rád a i Tebe miluje a je nesmírně větší než pokušitel. Takže buď klidná.

Posedlost je velice zřídkavá. Jak se pozná? Není to tak snadné. Dnes mnoho lidí hovoří o posedlosti, je to prostě móda. Posedlost se především dá vystopovat tím, že dotyčný má zvláštní odpor např. k svěcené vodě, požehnanému pokrmu, svátostem. Ale pozor! Že jde o posedlost vyjde najevo většinou jen za přítomnosti zkušeného kněze. Buď si jistá, že Tebe se to netýká. 

Ano, i posedlý může jít k přijímání. Dokonce je zpověď a přijímání důležitým prvkem osvobození od zlého ducha.

Mohu přenést na něco zlo například rukama? NE. Je to pouhý dojem, který je třeba zaplašit, protože je mylný.  

Když jsem dříve zkoušela nějaké okultisticke praktiky, stačí se toho zřeknout, vyznat ve zpovědi, nebo musí být osvobozovací modlitba od kněze? Co je víc: zpověď nebo osvobozovací modlitba kněze? Přece jasně zpověď, protože tu koná sám Bůh. Proto vyznat ve zpovědi je více. Bůh Ti tedy odpustil. 

Zlo se nedá přenášet tak, jak si myslíš. Zlo - hřích, to je svobodný a dobrovolný čin či rozhodnutí každého zcela osobní. Ano, my můžeme druhé ke zlu ponoukat, dávat špatný příklad, svádět... Ale přenášet zlo dotykem není možné!

A jak rozpoznat myšlenky? Zde Tě odkazuji na knížku Máš na víc (Jan Balík, nakladatelství Paulínky), kterou jsem pro mladé napsal. Tam je právě o těch myšlenkách, jak rozpoznat ty, které jsou dobré, od pokušení. 

Ahoj, díky za dotaz.

Něco si představovat není špatné, pokud si tedy nepředstavujeme nějaké zlé věci, ve kterých ostaním přejeme něco hnusného apod. V určité míře ale představy a snění patří do našeho života. Je vlastně docela přirozené, že si představujeme, co by bylo, kdyby se stalo to nebo to. Představujeme si, jaké by to bylo (nebo jaké chceme, aby to bylo) ve škole, doma, na táboře... Často se představy týkají i kluků. Někdo se nám líbí, chceme s ním chodit, tak popustíme uzdu fantazie a sníme.

Potřebujeme ale najít nějakou rozumnou míru a umět rozlišit, co je skutečné a co jsou jen představy. Ve chvíli, kdy člověk žije jenom v představách a zapomíná na skutečný svět, tak už je to problém. Pokud něco chceme, nestačí si to jenom představovat a čekat, že se to samo nějak stane, ale je potřeba pro to něco doopravdy udělat. Martina

Milá tazatelko,

jistě jsi nikoho neproklela. Prokletím se myslí vědomé a cílevědomé přání zla druhému často spojené i s nějakou magií. Spíše tě pronásledují různé myšlenky, které se musíš naučit rozpoznávat a v případě, že jsou zcestné, odmítat.

Co Ti mohu poradit? Před časem jsem pro mladé sepsal o těchto věcech knížečku s názvem: Balík Jan: Máš na víc. Vyšla u Paulínek. Třeba Ti její četba pomůže.

Za druhé, neboj se svěřit ve zpovědi, kněz Ti rád poradí.

A ještě třetí návrh. Bůh nás jistě nepronásleduje a nemučí, jak píšeš, že Tě trápí myšlenky. Když uděláme hřích, zpověď to spraví. Ale my bychom se měli soustředit na dobro, na lásku k druhým a ne na trápení se.

A ještě k tomu jídlu. To je úplně normální, co popisuješ. Jsi mladá, logicky máš hlad. Takže vše je jistě OK. Ale jednu radu. Je dobré, učit se určité umírněnosti. Co to třeba znamená? Naučit se jíst pravidelně a pestrou stravu, necpat se před nocí čokoládou.... prostě žít zdravě. Jak říkali naši předkové: jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta. Bůh nám dal tělo a ví, že potřebujeme jíst. Sám také jedl a dokonce se účastnil, hostin.