OtĂĄzka: Kamarádka by chtěla jít k příjmání, musí na přípravu? kamarádka by chtěla jit ke sv.zpovědi a ke přijimání, je pouze pokřtěná. musí chodit na přípravy?
nick, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko, to je jednoduché. Pokud je jí jako tobě kolem 16 let, a zajde na faru a poádá kněze o přípravu. Taková příprava je super, protoe je to doba, kdy se můe na leccos zeptat, dostane odpovědi, kdy se dozví mnoho zajímavého.
Jan Balík
OtĂĄzka: Jak meditovat? Krásný den IN
Chtěla bych se zeptat co člověk děla kdy medituje a co přesně pojem meditace? je a jak se k tomu staví křesanství? je to hřích ?
Martule, 13 let
OdpovÄÄ:
Milá Martule, křesanská meditace je snaha se ztišit, abys mohla vnitřně hovořit s Jeíšem. Super návod, jak se modlit a jak meditovat je v Bibli, kterou mladí dostali od pana kardinála Duky v Krakově. Je to tam v úvodní části. Nemáš-li ji, napiš si do redakce a oni ti pošlou emailem. Něco jiného je meditace východních náboenství, která vede jen k ztišení a uchýlení se do svého nitra pro odpoutání se od světa. To není meditace křesanská. Naše meditace je způsob, jak se setkat s Jeíšem nějak více a osobněji. Take se jí uč, je to super modlitba.
Jan Balík
OtĂĄzka: Můj kluk je nevěřící. Drahé IN!, měsíc chodím s klukem, který je nevěřící, nebyl ve víře vychováván a není ani pokřtěný. Jeho rodiče z víry nejsou nadení, ale on sám proti víře nic nemá, sám si začal číst Nový zákon a zajímá se o to. Dokázal přijmout i předmanelskou čistotu. Nevím ale jak mu vysvětlit, proč je dobré se pokřtít, proč neposlouchat metal a jak mu vysvětlit dalí témata, aby si o mně nemyslel e jsem náboenský fanatik, nebo e mluvím o nesmyslech (které on si prostě neumí představit nebo vysvětlit). Předem děkuji za radu :) N.
Natálie, 20 let
OdpovÄÄ:
Milá Natálie,
je krásné, e se tvůj chlapec víře otevírá. Ale víra je i dar a cesta. Proto nikoho nemůeme k víře dotlačit. Je třeba se za chlapce modlit. Uka mu krásné společenství mladých věřících (přijeďte na Celostátní setkání mládee do Olomouce, zajeďte na Velikonoce na nějaké Centrum ivota mládee). Je třeba počítat s tím, e rozdílnost víry bývá v manetsví problémem i z pohledu výchovy dětí. Kdy se budeš modlit, kdy vytrváš v předmanelské zdrenlivosti, časem uvidíš, zda je vás vztah perspektivní nebo ne.
Jan Balík
OtĂĄzka: Jak se stát křesankou? Milý INe prosím tě o radu. Nejsem křesanka, ale chci jí být. Co mám dělat? Ani mí rodiče a známí nejsou křesané. je to sloité být křesanem? Dík
Yva, 14 let
OdpovÄÄ:
Milá Yvo, křesanem se stáváme vírou v Jeíše a pak křtem. Na křest se dospělý člověk připravuje. Do 18 let by s Tvým křtem měli souhlasit rodiče. Co udělat? Zajdi na nějakou katolickou faru a řekni knězi, e bys chtěla být pokřtěna. No a pak to nějak vymyslíte. Většinou bývají po farách skupinky lidí, kteří se setkávají, hovoří o Jeíšovi a připravují se na křest. Sama můeš pak více číst Nový zákon - hlavně evangelia. Nový zákon lze koupitnapř. www.kna.cz
Jan Balík
OtĂĄzka: Jak číst evangelium? Ahoj In! Jak číst evangelium, kdy bych si ho chtěla číst doma sama? Děkuji moc a přeji Vám krásné jarní dny :)
Káa, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá Káo. Jak číst evangelium? Vyber si třeba evangeliu podle Marka nebo Lukáše a prostě si kadý den si přečti kousek na pokračování. Na začátek popros Ducha svatého, abys dobře rozuměla. Po přečtení je dobré se chvíli zamyslet, co ti text říká. Je pravdou, e katolické vydání Nového zákona má mnoho poznámek, které Ti mohou pomoci k pochopení. Jedná se o text překladu, který čteme při mši a vydalo ho Karmelitánské nakladatelství. Hodně zdaru. evangelia jsou super četbou a moností, jak se setkávát s Jeíšem, který Tě má rád.
Jan Balík
OtĂĄzka: Jak bránit církev? Dobrý den, jak se církev dívá na čarodějnické procesy a jak můu církev bránit, kdy se na to někdo zeptá? Děkuji za odpověď.
Evanlyn, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá Evanlyn, klidně můeš říci, e i lidé z církve dělali chyby a e to neznamená, e by víra v Jeíše byla divná či špatná. Kdo z lidí je bez chyby?
Historicky ale bývají všechny výpady proti katolické církvi, včetně čarodějnických procesů, velice tendenčně podávány. Církev se ukazuje jako nejhorší a neříká se, jaká byla tehdy doba, co za problémy se řešilo atd.
Jistěe upalování lidí není správné. Ale církev často reagovala na zcela spontánní lidové soudy a snaila se, aby soudy měly řád a nebyly vedeny jen emocí lidí.
Sice to není o těchto procesech, ale vyšla kniha: Dějiny, jak je moná neznáte (www.fatym.com).
OtĂĄzka: Jak se pozná kontemplace? Dobrý den, jak poznám kontemplaci?
Anna, 16 let
OdpovÄÄ:
Milá Anno, modlitba se obvykle rozděluje jako ústní, rozjímavá a kontemplativní. Ústní - pouíváme slova Písma či druhých a přisvojujeme si je. Taková modlitba je třeba Otče náš. Rozjímavá - vyaduje delší čas, protoe jde o určité hledání, pronikání do Boích věcí. Nějaký úryvek Písma, svatý obraz, slova nějakého svatého prostě vezmeme a pronikáme do nic. Nejprve převládá činnost rozumu a pak se přidává i duše, která pociuje, sytí se a navazuje se vnitřní spojení s Jeíšem, které pozvolna začne časem přecházet v ji důvěrný vztah. A tam někde se objevuje kontemplace. Jedná se o vnitřní modlitbu, která je postupně více a více přítomna v ivotě. Stále se sytí ústní a rozjímavou, ale ve skutečnosti s Bohem různým způsobem je stále, nebo skoro stále. Jedná se ití s Pánem. Někdy můe být proívána jako hluboký záitek duchovního přátelství s Pánem. Jindy se podobá spíše bolestnému hledání Pána, který miluje, ale stále nějak uniká.
V současnosti se domnívám, e kontemplativní zakoušení Boha někdy zaíváme uprostřed společenství mládee. Ale pozor. Nejedná se o nějaké citové vzplanutí, spíše o vnitřní zakoušení Boha, vnitřní cit duše. Avšak i kdy takové hluboké záitky Boha uprostřed společenství mohou být a bývají, nezbavuje nás to námahy modlit se osobně a vytrvale: pravidelně ráno a večer a pak se pokoušet o delší čas na rozjímání (třeba 15 minut kadý den). Kdo chce postupovat v duchovním ivotě, potřebuje se modlit. Den, kdy začneme s pravidelným rozjímáním, je zásadní a první krok, který nás uvádí na cestu zrání.
Najdeš o tom pěkně v Katechismu katolické církve: 2700 - 2724.
Jan Balík
OtĂĄzka: Zápisník s esoterickým obrázkem Dobrý den. Nedávno mi jedna kamarádka dala zápisník, na kterém je obrázek, který mi evokuje něco esoterického. Dlouho jsem ho měla schovaný ve skříni, bála jsem se ho pouívat, nakonec jsem ten obal s obrázkem rozstříhala a vyhodila. Můu si zbytek zápisníku nechat? Připadá mi koda ho vyhodit, protoe zápisníků a papírů není nikdy dost, ale bojím se, aby mně to nějak duchovně neukodilo. A celkově, jak moc je nebezpečné mít doma nějaké \"magické, okultní\" předměty jako např. kameny podle zvěrokruhu, náramky z kamenů, kterým se připisuje nějaká léčivá moc, nebo třeba snář - kdy tomu nevěřím, nepouívám to, mám to někde odloené ve skříni, ale nemůu to vyhodit? Kromě toho mám doma i nějaké předměty, u kterých si nejsem jistá, jestli můou mít nějakou spojitost s něčím duchovně kodlivým - např. magnetický přívěsek, který má měnit barvu podle mojí nálady, nebo skleněnou kouli se lvem, u které mám podezření, e ten lev má být jako znamení zvěrokruhu. Poslední dotaz bych měla k horoskopům, které bývají v časopisech (např. v televizním programu). Nečtu je. Je ale hřích takové časopisy kupovat, nebo můe to mít na člověka nějaký patný vliv?
Anonymka, 19 let
OdpovÄÄ:
Milá tazatelko,
za prvé je třeba říci jasně, e ádný předmět nemá sám o sobě nějakou moc. Význam tomu dáváme my a nebo někdo druhý: noviny s horoskopem - někdo chce vydělat na naší hlouposti a pověrčivosti lidí, kamínek - většinou jen dovedně vyrobený a za účelem finančního zisku prodávaný, antikoncepční pilulka - velký byznys. Ano, můe se stát, e nějaký kamínek nějaký člověk nějak odevzdal ďáblu, ale myslím si, e to není a tak časté. Ano, antikoncepce můe i zabíjet a ničí lásku manelů. Ale, kdy takový prášek někde leí, je to jen věc, které nějaký člověk při pouití dává význam. Závěr: z věci nemusíme mít strach. Samy o sobě neškodí. Škodit mohou jen tehdy, kdy jim takový význam dáme my lidé. Proto: máš-li doma předměty, které mohou nějak navádět k esoterice, pak je lepší je vyhodit. Nebudou tě pokoušet.
A teď se podívejme na ivot křesanů.
Křesané se snaí pouívat posvěcené předměty (kříek na krku, medailku Panny Marie, růenec), ehnají jídlo, mají doma poehnaný kří, svatý obraz. ehnat znamená prosit Boha o pomoc a ochranu. Pokud ehná kněz, modlí se za nás celá církev. Proto se často ehnáme i svěcenou vodou. Prostě prosíme Boha o pomoc a ne jen sami, ale posilováni modlitbou celé církve. Máš takové posvěcené věci? Nosíš je u sebe?
A ještě k horoskopům. Nečíst, protoe máme pamě a fantazii a mnohdy ji tím, co čteme, ovlivňujeme. Proč si zanášet mozek hloupými a od dovedných psychologů sestavenými hloupostmi?
Snad jsem Ti odpověděl. Prostě doporučuji především to, abys vyuívala církví poehnané předměty, protoe tak se za tebe modlí církev.
Jan Balík
OtĂĄzka: Co dělat s pýchou? Ahoj, prosím, chci se zeptat, jaký je lék na pýchu? Poslední dobou s ní hodně bojuji. Hodněkrát jsem v ivotě neoprávněně padla a chci u konečně vyhrát, moc touím po vítězství bez chuti po pomstě, ale přitom chci zůstat pokorná. Jde to vůbec a jak na to? Díky moc
Majka, 22 let
OdpovÄÄ:
Milá Majko,
je vidět, e o sobě přemýšlíš a chceš postupovat v duchovním ivotě. Jak na pýchu? Nesnadno. Je to celoivotní zápas, ale je třeba ho vytrvalé vést. Doporučuji ti někde vyhledat kníku: Čtvero povah od Konráda Hocka. Vydala Matice cyrilometodějská. Najdeš tam mnoho inspirací a poznáš hodně sebe sama. Je to hluboká kníka a přitom je velice slabounká.
Dále je dobré: více za vše Pánu děkovat. Kdy tě napadne pyšná myšlenka, ihned v duchu říci: Pane, pro tebe. Často opakovat: „Pane Jeíši Kriste, Synu Boí, smiluj se nade mnou hříšnou.“ A kdy tě napadne nějaká myšlenka proti komukoliv, ihned řekni: Boe ehnej tomu člověku.
Velice se doporučuje duchovní vedení. Máš nějakého kněze, ke kterému můeš s důvěrou občas zajít a povídat o svém duchovním ivotě?
Jan Balík
OtĂĄzka: Lehký a těký hřích Ahoj, jak mám rozliit co je těký a co lehký hřích?
Dík
Niki, 15 let
OdpovÄÄ:
Milá Niki,
ptáš se na důleitou věc, proto Ti odpovím několika odstavci ze své kníky Máš na víc. Hřích můeme přirovnat k viru, který zamořil počítač a poškozuje ho; je to jednání proti lásce Boí. Kdo hřeší, ten vypil jed, který je nebezpečný pro vlastní ivot, ale i pro ivot okolí. I ten nejtajnější hřích nikdy není pouze soukromou záleitostí. Kadý zlý čin má dopad na blízké, na církev, na svět. Avšak přesto, e se Bohu hřích protiví, miluje hříšníka. Přesná morální definice hříchu zní: Hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Boího zákona. Hřích tedy přesně vzato nepoznáváme podle toho, co cítíme, ale na základě poznaného, objektivně zlého jednání, které dobrovolně konáme proti svědomí. Nyní je třeba objasnit rozdíl v hodnocení lehkého (všedního) a těkého (smrtelného) hříchu. Jde o dělení zásadního významu, protoe podle něho se např. rozhodujeme, zda přistoupíme k eucharistii. Kdo spáchal těký hřích, ten nesmí přijímat Krista v eucharistii (srov. 1 Kor 11,27nn). Kdo má ivot zatíen pouze lehkým hříchem, ten k svatému přijímání můe přistoupit bez obav. Těký hřích je zásadní obrácení se proti Bohu, sobě a druhým, protoe se jedná o vědomé a dobrovolné přestoupení Boího zákona – a teď přijde to hlavní – ve váné věci. Lehký hřích je hřích, který není spáchán ve váné věci (malá kráde) nebo kdy je u těkého provinění sníena dobrovolnost či vědomost rozhodnutí. Proto se můe stát, e se někdo sice závaně proviní, ale nedopouští se těkého hříchu: buď proto, e má nezaviněnou nevědomost, nebo sníenou dobrovolnost (např. jedná z velkého strachu či pod vlivem léků nebo na základě velké vášně). Těký hřích je nejtragičtější událost v ivotě člověka, protoe „není-li napraven lítostí a Boím odpuštěním, způsobí vyloučení z Kristova království a věčnou smrt v pekle“ (KKC 1861). „Kadá špatnost je hřích, ale ne kadý hřích vede a k smrti“ (1 Jan 5,17). Poznamenejme, e se můe stát, e nějaký hřích je jedincem emotivně proíván jako závaný a velký. Pokud se ale nejedná o objektivně závanou věc, není to těký hřích. Zde vidíme, jak je naše citovost nedobrým ukazatelem a jak můe mravní hodnocení komplikovat. Podle čeho poznáme závanou věc? Především ji můeme vyčíst z Písma svatého. Svatý Pavel uvádí několik seznamů skutků, které tomu, kdo se jich dopustil, brání vejít do království Boího (1 Kor 6,9n, Řím 1,26nn, Gal 5, 19nn, 1 Tim 1,10). V Bibli nalezneme i hříchy, o kterých se říká, e volají k Bohu o pomstu (např. nespravedlnost vůči zaměstnanci, vrada, sodomie, nářek cizince, vdovy a sirotka; viz KKC 1867). Boí slovo je ivé v církvi, která nám ho díky daru Ducha svatého neustále aktualizuje a pomáhá mu rozumět. Církev stojí ve slubě člověku a jeho pravé svobody. Svoboda je Boí dar a schopnost člověka rozhodnout se ve shodě s pravdou (kterou ukazuje dobře formované svědomí) a volit skutečné dobro. Kdo volí objektivní zlo, jedná špatně. Je tedy nutné učit se dopředu hodnotit skutek, který se chystáme udělat. Těkého hříchu se dopouští tedy ten, kdo volí objektivní zlo. Proto můeme objektivně říci, co patří mezi činy, které jsou vnitřně těce hříšné. Uvádět v této věci jakékoli seznamy je vdy neúplné. Pro názornost uveďme alespoň ty, které se nás mohou týkat: spoléhání se na magii, věštění, spiritismus, kartářství; zaviněná absence na nedělní mši (z lenosti či pohrdání); zabití nevinného – potrat, eutanázie, ničení lidských zárodků; zavinění rozvodu; šesté přikázání – předmanelský sex, cizoloství, umělé oplodnění, homosexuální jednání, sterilizace bez váných zdravotních důvodů, antikoncepce, masturbace, pornografie; velká kráde a velká pomluva, pokud obě těce poškodí; dále mnoho nespravedlností ve světě, jako vykořisování chudých, nespravedlivě malá mzda, utiskování vdov a sirotků. Nevyjmenovali jsme všechny, ale pro představu jsme se pokusili alespoň o jakýsi konkrétní obraz. Vidíme, e těkým hříchem zdaleka není kadý čin. Těký hřích člověku váně ubliuje, umenšuje jeho ivotní štěstí a přerušuje jeho spojení s Bohem. Hovoříme o duchovní smrti. Navrátit ivot můe jen Vykupitel člověka, který nás svou obětí vysvobodil z otroctví hříchu. Jen On je schopen znovu vlít člověku ivot a uvést ho na dobrou cestu. Pán Jeíš je opravdu největší přítel člověka. A ještě dodatek. Máme se snait o dokonalost v lásce. Tedy sna se kadý den dělat něco dobrého. Soustřeď se kadý den na dobro. Zla naděláme i tak a a. Bůh kadý hřích odpouští, kdy ho litujeme.