Milá B.,

zdravé sebevědomí poznáš tak, že se nepodceňuješ a dokážeš si věřit, neshazuješ se a neupozorňuješ neustále na to, co se ti nepovedlo, ale jsi schopná se i pochválit, když se ti daří. Na druhou stranu  ale se zdravým sebevědomým souvisí to, že si dokážeš připustit, že jsou věci, které se ti občas nepodaří, že ti něco nejde, něco je nad tvé schopnosti... a umíš s tím pak pracovat, dokážeš objektivně posoudit své schopnosti a víš, kde máš své limity. Tím jsem ti  už tak nějak odpověděla na otázku, jestli můžeš mít vyšší sebevědomí jen v něčem. Můžeš. Jsou prostě prostě sitauce a tvé schopnosti, ve kterých si seš jistější, a na druhou stranu jsou věci, ve kterých se necítíš jistě, nevěříš si, tak tvoje sebevědomí může klesnout. Občas se míra sebevědomí může měnit i ze dne na den, jednou je skvělý den, tak sebevědomím jenom záříš, někdy je špatný den, tak se to projeví i na výšce sebevědomí.

Důležité je přijmout sebe a své schopnosti, protože jsi jedinečná. Zkus si třeba každé ráno, když se podíváš do zrcadla, říct v duchu: "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl právě takovou jaká jsem. Prosím tě, nauč mě mít se ráda." Dále pomáhá naučit se nemluvit o sobě negativně a nesrovnávat se s ostatními. Jsi prostě skvělá svým vlastním, originálním způsobem :) Martina

Milá tazatelko,

myšlenky jsem jako mouchy, létají sem tam a obtěžují. Pokud rozpoznáme, že je nějaká myšlenka špatná, prostě se snažíme odpoutat pozornost. Myšlenka není hřích, hříchem je vždy až to, když se špatnou myšlenkou začneme souhlasit.
Tedy zkus následující radu. Když tě taková myšlenka napadne, neděs se, nepropadej panice, prostě si ji přestaň všímat a začni se modlit stále dokola třeba modlitbu: Pane Bože mám Tě ráda. nebo Bože, ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu. Nebo Pane Bože, jsem tvoje a tvojí chci zůstat. nebo se pomodli několik Zdrávas Maria.
No a při té modlitbě mysli na Ježíše, na Marii, představ si , že jsi schoulená v bezpečí klínu Pána Ježíše, že jsi v náručí Panny Marie. Takovouto modlitbu praktikovat je mooooc super. Svatí s ním mají veliké zkušenosti.

PS. Chodíš pravdielně ke zpovědi? Tak jednou za jeden či jeden a půl měsíce?

Milá J.,

tak nakonec teď podle posledních aktuálních informací od organizátorů CSM, se v případě, že nemůžeš sehnat doprovod, máš obrátit na DCM, přes které jsi se registrovala, a individuálně se domluvit s nimi a oni ti poradí :) Martina

Ahoj,

v dospívání bývá těžké období. Ty se měníš, mění se tvůj pohled na svět... Občas je těžké to ustát bez zakolísání a bývá to složité. I pocity, že nás v tom Bůh nechal, se někdy v životě objeví. Důležité je tomu nepropadnout a snažit se s tím vším bojovat, i když je to těžké. Nepropadej beznaději a zoufalství a zkus postupně pomalu po drobných krůčcích řešit svá jednotlivá trápení.

Co s tím, když se nemáš ráda? Hledej na sobě to dobré a nauč se pochválit, když se ti něco podaří. Většinou to záleží na drobnostech (dobrá známka ve škole, pomoc doma). Je to těžké, často na sobě máme tendenci vidět samé nedostatky a zapomínáme, že jsme dobří v jiných věcech. Zkus si třeba každý večer vzpomenout na to, co všechno se ti ten den povedlo.

Píšeš, že ve škole se s tebou moc nebaví. Zamysli se nad tím, co je příčinou. Je mi jasné, že pokud se cítíš tak, jak popisuješ, je pro tebe asi obtížné komunikovat s lidmi a spolužáci to cítí. Zkus pomalu začít tím, že je pozdravíš, zeptáš se, jak se měli o víkendu, pochválíš spolužačkám oblečení, zeptáš se na něco do školy... Postupně tak hledej témata, o kterých se společně můžete bavit.

O pocitu, že tě v tom Bůh nechal si můžeš popovídat s knězem, katechetou a nebo i s někým ze společenství čistých srdcí, ve kterém jsi, jak píšeš. Bůh tě v tom nenechal, někde tam je, proto mu věř a svěř se mu s důvěrou v modlitbách.

Se sebelítostí a s depkami zkus bojovat tak, že si najdeš nějakou činnost, která tě zaměstná. Prostě se snaž přivést se na jiné myšlenky - najdi si nový koníček, čti si, jdi do přírody, zasportuj si... Někdy to ale nemusí pomoct, protože se jedná o nějaký vážnější problém, a proto by ses neměla bát vyhledat odborníka, se kterým si o tom budeš moct promluvit. Zajít k psychologovi dnes není něco, za co by ses musela stydět.

Píšeš, že se občas řežeš, což je asi nejzávažnější. Takové zraňování tvoje problémy nevyřeší, ale naopak ti ještě více ublíží. Dovolím si tě odkázat na jeden náš starší článek, kde je to rozepsané podrobněji: http://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm

Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis o svých pocitech a trápeních mohla popovídat? Třeba rodiče, kněz, teta, strejda, babička s dědou, kamarádi, někdo ze SČS...? Takový člověk tě zná osobně, může s tebou být v mnohem bližším kontaktu než my tady v poradně, a bude vědět, na koho ve tvém okolí se případně obrátit dál a může tam s tebou i zajít, aby ses nebála.

I když je v takových případech lepší osobní kontakt, pokud by ses opravdu bála, odborníkům se můžeš svěřit i anonymně. Jsou speciálně vyškolení, budeš si s nimi moct popovídat mnohem víc a dokážou ti dát odbornu radu i na dálku. Na Modré lince je to možné buď  telefonicky nebo přes e-mail, skype či chat. Tady je odkaz: http://www.modralinka.cz/?page=ld  Také telefonicky nebo písemně se můžeš obrátit na Linku bezpečí, kterou najdeš zde http://www.linkabezpeci.cz/.  Obě jsou úplně anonymní, nikdo jiný než odborník na druhém konci se nedozví, o čem jste se bavili.

Jsi na dobré cestě, když se snažíš se sebou něco dělat. Nevzdávej se a měj odvahu! Myslím ne tebe :) Martina

Milá ooo,

jak pomoct ve farnosti zjištíš nejlépe, když se tam dojdeš zeptat pana faráře, že bys mu chtěla přes léto vypomáhat a jestli by pro tebe měl nějaké uplatnění. Je spousta věcí, jak bys mohla pomáhat, v každé farnosti je to jiné. Pokud máte farní zahradu, najde se spousta práce tam, na faře možná bude potřeba udělat pořádek v knihovně nebo ti pan farář může svěřit nějakou jednodušší administrativu, možné je zapojit se do úklidu a výzdoby kostela... Pan farář také bude mít přehled a bude vědět, jestli by někdo ze starších farníků nepotřeboval někoho, kdo by mu občas skočil s něčím pomoct, nebo jestli někdo nebude potřebovat pohlídat děti atd.

Je skvělé, že už teď přemýšlí, jak čas o prázdninách vyplníš! Přejeme z redakce krásné léto :) Martina

Ahoj anonyme, vážíme si v redakci tvé důvěry a odvahy, se kterou jsi se na nás obrátila, a také si ceníme toho, že se chceš této závislosti zbavit. To víš, že jsi normální:), a možná by ses divila, kolik mladých lidí ve tvém věku s tímto problémem bojuje. Jak z toho ven? Existuje moc fajn knížka "Láska, která za to stojí" (vydalo ji nakladaltelství Paulínky) a tam se píše mmj. i o masturbaci. Inspirovala jsem se radami z ní, které by ti mohly pomoct:

- Cvič se v malých, splnitelných a konkrétních předsevzetích - např. nesněz naráz vše, co ti chutná, pomoz rodičům hned, jak tě o něco požádají, vstaň hned po zazvonění budíku... Je totiž třeba, abys posílila a upevnila svou vůli. Zkus to.

- Vyhýbej se pokušením - erotické filmy, fantazijní snění, erotické doteky...

- Masturbace může být i útěkem nebo kompenzací něčeho, např. samoty, skrytého zranění, nedostatku náklonnosti. Zkus tuto kompenzaci pojmenovat. Pokud jsi věřící, svěř to všechno Pánu Ježíši a popros o sílu a vytrvalost.

- Pusť se do nějaké pozitivní činnosti (např. běhání, jízda na kole, vyrábění, pravidelná návštěva opuštěné sousedky...). Své nedostatky nepřemůžeš jenom tím, že proti nim budeš bojovat, ale také tím, že rozvineš své přednosti.

- Pokud znovu "upadneš", nevzdávej se! Odvahu! Neboj se bojovat o čistotu! I když to může být běh na dlouhou trať, věříme, že to dokážeš!

Moc na tebe myslíme a klidně se zase někdy ozvi. M.

Milá Kiki, pokud máš někoho staršího (sestru, bratra), kdo by jel s Tebou nebo jedeš s nějakým spolčem, je možné na setkání přijet. Ale musíš počítat, že program je připravovaný pro starší.

o. Jan Balík - organizátor CSM

Milá R.,

uvažuješ velice poctivě.
Pro pochopení otázky je třeba nejprve jasně poznamenat, že u člověka je vždy třeba počítat s darem svobody. Proto se může rozhodovat i pro jednání, které je ve své podstatě zlé a špatné, může svou svobodu zneužívat (např. umělý potrat, vykořisťovat zaměstnance, vést války).
Lidé mají své tělo, dar sexuality a rozhodují se, jak se svým tělem a s darem sexuality naloží. Z Bible víme, že je sexualita pro člověka dar, aby mohl jako muž a žena vytvořit jednotu, obohacovat se a přivést na svět a vychovat děti.
Pokud někdo žije svou sexualitu mimo rámec manželství, je to zneužití daru, jedná se víceméně jen o ukájení pudu, i když třeba ve dvou. Rozvíjet sexualitu mimo rámec manželství jinými slovy znamená neukázněnost, zneužití svobody.
A teď k lidem, kteří pociťují přitažlivost ke stejnému pohlaví. Proč se to některým lidem v minulosti i dnes stává, že pociťují tuto přitažlivost, je veliká otázka. Mnoho psychologů je toho mínění, že jde o důsledky pokažené rodinné výchovy (nepřítomnost otce a veliká přisvojující si láska matky). Pokud někdo takový cit v sobě má, samo o sobě to není hřích. Takový člověk je ale jako každý jiný volán k tomu, aby jako svobodný člověk zareagovat tím, že nebude rozvíjet sexualitu mimo manželství, bude žít tedy ve zdrženlivosti. Ano, může to být pro něj obtížné. Ale obtížné je to i pro jiné skupiny lidí. Vždyť ne každý může vstoupit do manželství a jsou lidé, kteří do manželství nevstoupí z nějakého důvodu a zůstanou svobodní.
Pokud takový člověk začně rozvíjet sexualitu homosexuálně, je to špatně stejně tak, jako u muže, který je heterosexuál a sřídá ženy nebo má kromě své manželky občas nějakou další ženu. Jedná se pak o zneužití svobody a o špatné jednání. A zlo nikdy nikomu nepřinese dobro.

Jak píšeš, problém současnosti spočívá v tom, že se vydává homosexuální soužití za další normální variantu lidského bytí. S tím nemůžeme souhlasit, je to skutečně proti přirozenosti, proti Bibli. Papež František hovoři již vícekrát o lobby, které takového postoje protlačují a o genderových ideologiích, které jsou protlačovány finančními skupinami. Proto se můžeme setkat s tím, že je homosexuální život pokládán za normální, běžný, dokonce zajímavý...
Zdá se, že pokud opravdu někdo v sobě pociťuje přitažlivost ke stejnému pohlaví, vnitřně dost trpí. Takový člověk pak potřebuje pomoc. Otázkou je, zda mu ji současná společnost je schopná vůbec poskytnout, když psychologové mají skoro zakázáno takovým lidem pomáhat.

Máš-li zájem o hlubší pohled, lze ho najít např.:
http://www.focolare.cz/gender

V katolické církvi jsme tedy vedeni k tomu, abychom kažého měli rádi, i když se rozhoduje, že bude žít špatně, ale to neznamená, že souhlasíme s jeho hříchem. S tím souhlasit nemůžeme.  

A ještě jedna poznámka. Dnes se kolem nás hovoří o lidské bytosti jako o někom, kdo je závislý na tom, aby žil sexuálně a to jakýmkoliv způsobem. Štěstí člověka ale není v naplnění sexuality, ale schopnosti milovat druhé - darovat se, sloužit druhým, být darem pro druhé.

Milá Kájo, ke svatému přijímání může chodit katolík, tedy pokřtěný, který nemá těžký hřích. Když má těžký hřích, je třeba nejprve jít ke zpovědi a snažit se hříchu vyvarovat. Pokud je tedy někdo, kdo se cítí být homosexuálem, může chodit k přijímání. Problém je s lidmi, kteří žijí neustále v těžkém hříchu a nechtějí se ho zbavit (např. někdo žije sexuálně mimo manželství). Ti většinou ani nejdou ke zpovědi a tedy nemohou přijímat eucharistii, protože by to byla další urážka Ježíše.

Milá M.
Určitě není těžký hřích sledovat věci na youtube, i když nejsou všechny práva v pořádku.

Nesdílet, že se někdo hledá, je dokonce moudré. Mnohdy se jedná o kachny.

Že se v sobě babráš? Je to možné. Svědomí je třeba vychovávat. Píši o tom v knížce: Máš na víc (autor Jan Balík). Je k dostání u Paulínek a to i v elektronické verzi. A jistě bude vhodné, když o svých myšlenkách popovídáš se zpovědníkem či knězem, ke kterému máš důvěru.