Milá Aničko,

v našich diecézích se každý může rozhodnout, zda přijímá eucharistii do úst či na ruku, ve stoje či v kleče. Takže klidně celý rok můžeš přijímat svým oblíbeným způsobem (Výjimkou je, když je svaté přijímání podáváno pod obojí způsobou - Tělo i Krev - namáčením z kalicha. Tehdy lze přijímat pouze do úst).

Pokud by ses ocitla na Slovensku, budeš vždy přijímat do úst, protože tam není přijímání na ruku povoleno. Při přijímání je třeba se soustředit na víru v přítomnost Boha - velkého a milujícího, tedy na setkání s Láskou. Způsob může v našich podmínkách volit každý dle svého. A jistě to není tak, že přijímání na ruku je modernější a přijímání do úst zbožnější. Zbožné přijímání je to, při kterém si uvědomujeme, že se jedná o Boha, který k nám přichází jako pokrm a tím nám ukazuje svou bezmeznou lásku.

Ahoj Kiki, díky za dotaz. Na tuto otázku už několikrát odpovídal P. Jenda Balík. A jeho odpověď: Modlitba je prožívání vztahu k Ježíši Kristu. Proto je modlitba = rozhovor, daleko širší, než jak prozatím znáš. Jsi ve věku, kdy je třeba rozvinout celou šíři modlitby. Mohu Tinabídnout dvě inspirace. V Kancionálu (= kniha, ze které zpíváme v kostele) je na začátku celá řada krásných modliteb. V Karmelitánském nakladatelství vyšla též knížka YOUCAT - modlitební knížka pro mladé. Tam je naznačena ranní a večerní modlitba pro 14 dnů a pak je uvedeno mnoho dalších modliteb.

Ale pozor. Mohlo by se zdát, že modlitba je opakování nějakých naučených či napsaných fomulek. To zdaleka ne. Jen Ti nabízím možnost, jak poznat celou škálu modlitby. Ve skutečnosti je třeba, abychom postupně dokázali hovořit s Ježíšem svými vlastními slovy, svěřovat mu své starosti, děkovat mu za pomoc, prosit za nemocné, za trpící, chválit ho za to, že je láska. Krásná modlitba je meditace či rozjímání (třeba 15 minut v tichu s Pánem rozmlouvat), růženec atd. Mrkni na ty knížky, co jsem ti napsal, začni se více modlit a pak se klidně zeptej kněze, aby ti poradil.

Milá M, pokud jsi hřích vyznala, je vyznán a odpuštěn. A to i když ho kněz špatně pochopil. Sice ti nemohl dát nějakou trefnou radu, ale to neva. Takže ho vyznat nemusíš. Pokud chceš od kněze nějakou radu, pak se ho prostě zeptej.

Milá Aničko, super, že máš chuť přistoupit k svátosti biřmování. A to už do přihlášky musíš napsat kmotru i biřmovací jméno? Třeba to půjde ještě i změnit. Biřmovací jméno - to by mělo být jméno nějakého svatého, který Tě inspiruje. Buď někoho máš, nebo zalistuj v knize o svatých, přečti si životopis atd. Třeba: bl. Chira Luca Badano, sv. Jana Bertta Molla, sv. MarieGoretti...
A kmotra? Nejlépe asi někdo starší, kamarádka, katechetka.Prostě někoho zkus a uvidíš. Může to být i někdo, kdo bude biřmován s Tebou, ale bude biřmován chvíli před tebou a pak ti bude dělat kmotra.

Přejeme ti krásný čas přípravy na tuto velikou svátost.

Milá M,

těžký hřích je vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve VÁŽNÉ věci a co je vážné, to víme z Bible a z učení církve. Není to zdaleka vše, co nám osobně připadá těžké a velké. Jsou to zásadní přestoupení desatera (zabití nevinného, veliká pomluva, veliká krádež, nechodit v neděli úmyslně na mši, mnohé činy proti sexuální čistotě...).

Když si nejsi jistá, můžeš se držet rady jedné či druhé, v každém případě na začátku mše vždy litujeme hříchů. A u zpovědi se optat, zda je to vážná věc, či ne. Jsi ve věku, kdy si formuješ svědomí. A je důležité si uvědomit, že nejednou nás nějaký hřích strašně mrzí, ale je to hřích lehký (třeba se pohádáme s někým blízkým). Proto je dobré se ptát a hledat v katechismu.

Milá Liduš, setkání s Ježíšem je nádherné. Tichá soustředěná modlitba, kteří říkáme v křesťanstvá rozjímání či meditace, je chvílí, kdy tuto blízkost s Ježíšem zakoušíme. Snaž se jí naučit. Je to rozhovor, setrvávání u Ježíšových nohou...

Tvoje otázka směřuje na texhniky uklidnění a soustředění se do svého nitra. Ano, to pochází z východních náboženství. Nejedná se o naši modlitbu, která je dialogem, protože je to spíše vstup do sebe sama. Netvrdím, že by takováto techniky byla vždy špatná, ale jsme křesťané a máme své bohatství. Pokud tzv. meditace působí různé halucinace atd., pak jde opravdu o techniky, které jsou velice nebezpečné v rukou neodborníků. Snad by bylo možné je použít k léčení některých psychologických problémů, ale mnozí o tom mají pochybnosti. Ale to nemá s modlitbou už vůbec nic společného.
Lze říci, že zkušenost křesťanské modlitby je daleko bohatší a krásnější. Rozjímání a meditaci máme různého druhu. Nejčastější je podle sv. Ignáce a pak Lectuio Divina.

Jak se takovéto modlitby naučit? Sežeň si Bibli, kterou kardinál Duka rozdával v Olomouci a v úvodu to tam najdeš. Pokud budeš v Olomouci na setkání mládeže, což doufám, že ano, bude tam mnoho přednášek o modlitbě a dostaneš i dárek od kardinála Duky - Bibli s tím úvodem.
 

Milá Kláro, děkuji za Tvou upřímnou otázku.

U kluků bývá sebeuspokojování důsledkem dravé fyzické touhy a mocného vzrušení. Muž se musí učit ovládat a mít své tělo v kázni. Avšak u děvčat bývá sebeuspokojování většinou následkem nepřijetí sebe sama, zavrtávání se do svých bolestí nebo dnes také bývá následkem toho, že se z nějakého důvodu naučila už v mládí vzrušovat.

Co s tím? Předně je třeba, abys hodně přemýšlela o tom, že Tě má Bůh rád, i s Tvým hříchem. Vždyť on za Tebe dal svůj život. Čti si v  Písmu, jak se Ježíš setkával s hříšníky: nenadával, odpouštěl a ukazoval lásku. Proto Ti doporučuji více se modlit a více v modlitbě děkovat za Boží lásku. Když hřích uděláš, hned se snaž v duchu požádat: Pane, prosím, odpusť. A pak se dál netrap, ale snaž se o lásku k bližním. Choď pravdielně ke zpovědi - jednou za měsíc či dva týdny.

A když budeš přistupovat k eucharistii, což dělej často, říkej Ježíšovi: Pane Ježíš, když teď ke mně přijdeš, prosím, uzdrav můj hřích.

Pokud máš potíže se sebepřijetím, asi by bylo vhodné přečíst si nějaké knihy nebo přímo s někým důvěryhodným o svých problémech pohovořit. Můžeš využít i Celostátní setkání mládeže v srpnu v Olomouci, kde bude mnoho kněží, bude tam i psycholog, paní, která je poradkyní na vztahy atd. Vhodné knihy - teď jsme třeba v INu vydali knížku: Jsem svá. Nebo existuje kniha:
http://www.navrat.cz/uchvatna-john-a-stasi-eldredgeovi/d-70336/

Milá Lindo,

každý pátek, pokud není slavnost jako dnes, je dnem pokání. Církev stanovila, že způsob, jakým tento den prožíváme je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba. Takže je to jasné. Maso klidně jíst můžeme a pak tedy uděláme nějaký jiný skutek: odřekneme se sladkostí, pomodlíme se křížovou cestu... A proč postní den? Abychom si více uctili památku umučení Pána, abychom se s ním a s jeho láskou více vědoměji spojili.

Milá Hanko,

hřích to není, občas prostě není příležitost mít v pátek bezmasé jídlo - ve školních jídelnách se to stává často. Půst od masa bys pak měla nahradit jiným postem a odřeknout si ten den něco jiného, třeba čokoládu, počítač, televizi... Toto se ale nevztahuje na Popeleční středu a Velký pátek, to jsou dny přísného postu. Martina

Milá Majo,

vlastně kladeš dvě otázky.
Ta první, zda má smysl jet na CSM. To jistě má. Program CSM nabízí i mnoho přednášek. Takže i pro Tebe to bude zajímavé.
A druhá se týká zpovědi? Myslím si, že bys měla vzít odvahu a ke zpovědi si zajít. Pán Ježíše má velikou touhu, aby každý hříšník přišel k němu a mohl mu odpustit. Má tě moc rád, tak se neboj! A proč nechodíš? Buď máš nějaký blok nebo žiješ v nějakém vážném hříchu. Ale pak je vhodné popovídat si s knězem a hledat východisko v Boží náruči. Takže CSM může být pro Tebe i příležitost zajít si ke zpvoědi a najít opět pokoj ve své duši.

Takže přeji Ti hodně sil a důvěry v Boží lásku. Na viděnou v Olomouci.