Milá Liduš, setkání s Ježíšem je nádherné. Tichá soustředěná modlitba, kteří říkáme v křesťanstvá rozjímání či meditace, je chvílí, kdy tuto blízkost s Ježíšem zakoušíme. Snaž se jí naučit. Je to rozhovor, setrvávání u Ježíšových nohou...

Tvoje otázka směřuje na texhniky uklidnění a soustředění se do svého nitra. Ano, to pochází z východních náboženství. Nejedná se o naši modlitbu, která je dialogem, protože je to spíše vstup do sebe sama. Netvrdím, že by takováto techniky byla vždy špatná, ale jsme křesťané a máme své bohatství. Pokud tzv. meditace působí různé halucinace atd., pak jde opravdu o techniky, které jsou velice nebezpečné v rukou neodborníků. Snad by bylo možné je použít k léčení některých psychologických problémů, ale mnozí o tom mají pochybnosti. Ale to nemá s modlitbou už vůbec nic společného.
Lze říci, že zkušenost křesťanské modlitby je daleko bohatší a krásnější. Rozjímání a meditaci máme různého druhu. Nejčastější je podle sv. Ignáce a pak Lectuio Divina.

Jak se takovéto modlitby naučit? Sežeň si Bibli, kterou kardinál Duka rozdával v Olomouci a v úvodu to tam najdeš. Pokud budeš v Olomouci na setkání mládeže, což doufám, že ano, bude tam mnoho přednášek o modlitbě a dostaneš i dárek od kardinála Duky - Bibli s tím úvodem.
 

Milá Kláro, děkuji za Tvou upřímnou otázku.

U kluků bývá sebeuspokojování důsledkem dravé fyzické touhy a mocného vzrušení. Muž se musí učit ovládat a mít své tělo v kázni. Avšak u děvčat bývá sebeuspokojování většinou následkem nepřijetí sebe sama, zavrtávání se do svých bolestí nebo dnes také bývá následkem toho, že se z nějakého důvodu naučila už v mládí vzrušovat.

Co s tím? Předně je třeba, abys hodně přemýšlela o tom, že Tě má Bůh rád, i s Tvým hříchem. Vždyť on za Tebe dal svůj život. Čti si v  Písmu, jak se Ježíš setkával s hříšníky: nenadával, odpouštěl a ukazoval lásku. Proto Ti doporučuji více se modlit a více v modlitbě děkovat za Boží lásku. Když hřích uděláš, hned se snaž v duchu požádat: Pane, prosím, odpusť. A pak se dál netrap, ale snaž se o lásku k bližním. Choď pravdielně ke zpovědi - jednou za měsíc či dva týdny.

A když budeš přistupovat k eucharistii, což dělej často, říkej Ježíšovi: Pane Ježíš, když teď ke mně přijdeš, prosím, uzdrav můj hřích.

Pokud máš potíže se sebepřijetím, asi by bylo vhodné přečíst si nějaké knihy nebo přímo s někým důvěryhodným o svých problémech pohovořit. Můžeš využít i Celostátní setkání mládeže v srpnu v Olomouci, kde bude mnoho kněží, bude tam i psycholog, paní, která je poradkyní na vztahy atd. Vhodné knihy - teď jsme třeba v INu vydali knížku: Jsem svá. Nebo existuje kniha:
http://www.navrat.cz/uchvatna-john-a-stasi-eldredgeovi/d-70336/

Milá Lindo,

každý pátek, pokud není slavnost jako dnes, je dnem pokání. Církev stanovila, že způsob, jakým tento den prožíváme je půst od masa nebo jiný kající skutek nebo modlitba. Takže je to jasné. Maso klidně jíst můžeme a pak tedy uděláme nějaký jiný skutek: odřekneme se sladkostí, pomodlíme se křížovou cestu... A proč postní den? Abychom si více uctili památku umučení Pána, abychom se s ním a s jeho láskou více vědoměji spojili.

Milá Hanko,

hřích to není, občas prostě není příležitost mít v pátek bezmasé jídlo - ve školních jídelnách se to stává často. Půst od masa bys pak měla nahradit jiným postem a odřeknout si ten den něco jiného, třeba čokoládu, počítač, televizi... Toto se ale nevztahuje na Popeleční středu a Velký pátek, to jsou dny přísného postu. Martina

Milá Majo,

vlastně kladeš dvě otázky.
Ta první, zda má smysl jet na CSM. To jistě má. Program CSM nabízí i mnoho přednášek. Takže i pro Tebe to bude zajímavé.
A druhá se týká zpovědi? Myslím si, že bys měla vzít odvahu a ke zpovědi si zajít. Pán Ježíše má velikou touhu, aby každý hříšník přišel k němu a mohl mu odpustit. Má tě moc rád, tak se neboj! A proč nechodíš? Buď máš nějaký blok nebo žiješ v nějakém vážném hříchu. Ale pak je vhodné popovídat si s knězem a hledat východisko v Boží náruči. Takže CSM může být pro Tebe i příležitost zajít si ke zpvoědi a najít opět pokoj ve své duši.

Takže přeji Ti hodně sil a důvěry v Boží lásku. Na viděnou v Olomouci.

Milá Zuzko,

podle věku je jasné, že jsi dospělý člověk.
4. přikázání vyžaduje nejen úctu k rodičům, ale i to, že se rodiče chovají úcty-hodně. Jakmile je z jedné či druhé strany vztah narušen, vzniká prostor, který zamořuje hřích, vztahy jsou zatemněny atd. To se stalo ve vaší rodině.
Co dělat?
Určitě se za rodiče i prarodiče modlit a vyprošovat jim dar víry, obrácení... v duchu jim žehnat - vyprošovat jim Boží pomoc.

Takový postoj zabrání tomu, aby ve tvém srdci sílil vůči otci postoj nelásky a nenávisti.

Na druhou stranu nemáš povinnosti jako malé dítě. Jsi dospělá a proto, je-li to rozumné, můžeš kontakty regulovat. A už vůbec ne se nechat vhánět do pocitu viny. Máš právo usměrňovat dle moudrého rozhodnutí kontakty s druhými lidmi, i s otcem. To není nic proti 4. přikázání.

Osobně se domnívám, že úplné přerušení kontaktů nikdy není vhodné a prospěšné. Ano, někdy může pomoci období, kdy se kontakty více omezí. Proto je vhodné nikdy neopomenout např. popřát k narozeninám, svátku, k vánocům. A pozvat otce například na promoci, na svatbu. Vím, že to může být velice bolestné, ale pak to lze obětovat na úmysl obrácení a uzdravení vztahů. Někdy může pomoci i dopis, ve kterém napíšeš v klidu, proč omezuješ kontakty a co tě ve vztahu bolí.

Tvůj životní příběh není snadný. Přeji Ti, aby došlo ve tvém srdci k pokoji a lásce a jednou z Boží moci i k uzdravení vztahů. Je to kříž, který neseš. Ježíš ho nese s tebou. 

Milá B.,

zdravé sebevědomí poznáš tak, že se nepodceňuješ a dokážeš si věřit, neshazuješ se a neupozorňuješ neustále na to, co se ti nepovedlo, ale jsi schopná se i pochválit, když se ti daří. Na druhou stranu  ale se zdravým sebevědomým souvisí to, že si dokážeš připustit, že jsou věci, které se ti občas nepodaří, že ti něco nejde, něco je nad tvé schopnosti... a umíš s tím pak pracovat, dokážeš objektivně posoudit své schopnosti a víš, kde máš své limity. Tím jsem ti  už tak nějak odpověděla na otázku, jestli můžeš mít vyšší sebevědomí jen v něčem. Můžeš. Jsou prostě prostě sitauce a tvé schopnosti, ve kterých si seš jistější, a na druhou stranu jsou věci, ve kterých se necítíš jistě, nevěříš si, tak tvoje sebevědomí může klesnout. Občas se míra sebevědomí může měnit i ze dne na den, jednou je skvělý den, tak sebevědomím jenom záříš, někdy je špatný den, tak se to projeví i na výšce sebevědomí.

Důležité je přijmout sebe a své schopnosti, protože jsi jedinečná. Zkus si třeba každé ráno, když se podíváš do zrcadla, říct v duchu: "Pane, děkuji ti, žes mě tady chtěl právě takovou jaká jsem. Prosím tě, nauč mě mít se ráda." Dále pomáhá naučit se nemluvit o sobě negativně a nesrovnávat se s ostatními. Jsi prostě skvělá svým vlastním, originálním způsobem :) Martina

Milá tazatelko,

myšlenky jsem jako mouchy, létají sem tam a obtěžují. Pokud rozpoznáme, že je nějaká myšlenka špatná, prostě se snažíme odpoutat pozornost. Myšlenka není hřích, hříchem je vždy až to, když se špatnou myšlenkou začneme souhlasit.
Tedy zkus následující radu. Když tě taková myšlenka napadne, neděs se, nepropadej panice, prostě si ji přestaň všímat a začni se modlit stále dokola třeba modlitbu: Pane Bože mám Tě ráda. nebo Bože, ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu. Nebo Pane Bože, jsem tvoje a tvojí chci zůstat. nebo se pomodli několik Zdrávas Maria.
No a při té modlitbě mysli na Ježíše, na Marii, představ si , že jsi schoulená v bezpečí klínu Pána Ježíše, že jsi v náručí Panny Marie. Takovouto modlitbu praktikovat je mooooc super. Svatí s ním mají veliké zkušenosti.

PS. Chodíš pravdielně ke zpovědi? Tak jednou za jeden či jeden a půl měsíce?

Milá J.,

tak nakonec teď podle posledních aktuálních informací od organizátorů CSM, se v případě, že nemůžeš sehnat doprovod, máš obrátit na DCM, přes které jsi se registrovala, a individuálně se domluvit s nimi a oni ti poradí :) Martina

Ahoj,

v dospívání bývá těžké období. Ty se měníš, mění se tvůj pohled na svět... Občas je těžké to ustát bez zakolísání a bývá to složité. I pocity, že nás v tom Bůh nechal, se někdy v životě objeví. Důležité je tomu nepropadnout a snažit se s tím vším bojovat, i když je to těžké. Nepropadej beznaději a zoufalství a zkus postupně pomalu po drobných krůčcích řešit svá jednotlivá trápení.

Co s tím, když se nemáš ráda? Hledej na sobě to dobré a nauč se pochválit, když se ti něco podaří. Většinou to záleží na drobnostech (dobrá známka ve škole, pomoc doma). Je to těžké, často na sobě máme tendenci vidět samé nedostatky a zapomínáme, že jsme dobří v jiných věcech. Zkus si třeba každý večer vzpomenout na to, co všechno se ti ten den povedlo.

Píšeš, že ve škole se s tebou moc nebaví. Zamysli se nad tím, co je příčinou. Je mi jasné, že pokud se cítíš tak, jak popisuješ, je pro tebe asi obtížné komunikovat s lidmi a spolužáci to cítí. Zkus pomalu začít tím, že je pozdravíš, zeptáš se, jak se měli o víkendu, pochválíš spolužačkám oblečení, zeptáš se na něco do školy... Postupně tak hledej témata, o kterých se společně můžete bavit.

O pocitu, že tě v tom Bůh nechal si můžeš popovídat s knězem, katechetou a nebo i s někým ze společenství čistých srdcí, ve kterém jsi, jak píšeš. Bůh tě v tom nenechal, někde tam je, proto mu věř a svěř se mu s důvěrou v modlitbách.

Se sebelítostí a s depkami zkus bojovat tak, že si najdeš nějakou činnost, která tě zaměstná. Prostě se snaž přivést se na jiné myšlenky - najdi si nový koníček, čti si, jdi do přírody, zasportuj si... Někdy to ale nemusí pomoct, protože se jedná o nějaký vážnější problém, a proto by ses neměla bát vyhledat odborníka, se kterým si o tom budeš moct promluvit. Zajít k psychologovi dnes není něco, za co by ses musela stydět.

Píšeš, že se občas řežeš, což je asi nejzávažnější. Takové zraňování tvoje problémy nevyřeší, ale naopak ti ještě více ublíží. Dovolím si tě odkázat na jeden náš starší článek, kde je to rozepsané podrobněji: http://www.in.cz/clanky/rodina/kdyz-tece-krev-neboli-duse-tjz.htm

Máš ve svém okolí někoho, s kým by sis o svých pocitech a trápeních mohla popovídat? Třeba rodiče, kněz, teta, strejda, babička s dědou, kamarádi, někdo ze SČS...? Takový člověk tě zná osobně, může s tebou být v mnohem bližším kontaktu než my tady v poradně, a bude vědět, na koho ve tvém okolí se případně obrátit dál a může tam s tebou i zajít, aby ses nebála.

I když je v takových případech lepší osobní kontakt, pokud by ses opravdu bála, odborníkům se můžeš svěřit i anonymně. Jsou speciálně vyškolení, budeš si s nimi moct popovídat mnohem víc a dokážou ti dát odbornu radu i na dálku. Na Modré lince je to možné buď  telefonicky nebo přes e-mail, skype či chat. Tady je odkaz: http://www.modralinka.cz/?page=ld  Také telefonicky nebo písemně se můžeš obrátit na Linku bezpečí, kterou najdeš zde http://www.linkabezpeci.cz/.  Obě jsou úplně anonymní, nikdo jiný než odborník na druhém konci se nedozví, o čem jste se bavili.

Jsi na dobré cestě, když se snažíš se sebou něco dělat. Nevzdávej se a měj odvahu! Myslím ne tebe :) Martina