Milá Krekr, to, co píšeš, je zajímavé. Třeba ten spolužák přesně ani neví, co dělá. Co kdyby sis promluvila s vašim učitelem náboženství a řekla mu to? On by si mohl s tvým spolužákem pak někdy v klidu popovídat a vysvětlit mu to. Možná je to nějaká jeho póza, protože prochází obdobím puberty a tedy vzdoru. Jinak do jisté míry platí, že to, co posloucháme, co čteme, jaké máme kamarády, takovými se stáváme. Poslouchat metal tedy může být z tohoto důvodu rizikové, zvláště, když jde o skupiny, které mají k satanismu blízko. Pokud si s ním osobně nechceš o tom povídat, občas se za něj a jeho vztah s Ježíšem pomodli. Možná si ale můžeš někdy zkusit s ním popovídat a překonat prostě obavu. Pokud nechodí do kostela, můžeš ho tam pozvat nebo ho vzít sebou na nějaké setkání mládeže.

Milá Eli, ano, kněz může být biřmovací kmotr. Ale obecně se to moc nedoporučuje, protože kněz by měl být otcem mnoha lidí, tak aby se příliš nesoustředil jen na jednoho. Když někdo o kmotrovství kněze požádá, je tedy na knězi, jak se rozhodne. Musíš být ale připravená, že zdvořile odmítne. Ideální kmotr je někdo o něco starší, s kým sdílíš svou víru, můžeš se poradit a prostě popovídat, když potřebuješ.
 

Milá Kiko, podívej, s jógou je to složité. Základní cvičení jistě nejsou nic špatného. Ale je tu dvojité ALE. Jóga jako taková je spojena s určitým přístupem k životu, který není křesťanský. Je spojena s hinduismem. Stačí se podívat na wikipedii a hned snadno zjistíš, o čem hovořím. Spojovat se s nějakým principem vesmíru... Druhé ALE vychází ze skutečnosti, že mnoho lektorů motá s jógou i mnoho dalších esoterických názorů, prostě dají všechno možné dohromady a kromě civčení učí i nedobré přístupy k životu.

S jógou ti neradím si nic začínat, protože jsi mladá a snadno se můžeš nechat ovlivnit názory, které skutečně nejsou spojitelné s vírou v milujícího osobního Boha. Na druhou stranu je moc potřeba věnovat se nějakému sportu. Začni chodit plavat, běhat, máš-li nějaké obtíže, kvůli kterým chceš jógu dělat, ať ti rodiče pomohou najít kvalitní fyzioterapeutku, která tě naučí cvikům, které ti pomohou.
 

Milá Hančo, nejlepší by bylo s vedoucí nebo s tím,kdo něco takového nosí, si o tom popovídat. Zeptat se, proč ho nosí, jaký význam to pro něj má atd. Myslím si, že za satanský kříž se dá považovat víceméně kříž, který se nosí obráceně. Jiná vyobrazení kříže ne vždy vyjadřují přímo satanskou zvrhlost. Když si s vedoucí nebo s tím, kdo takový kříž nosí, popovídáš, zjistíš, proč ho nosí, co pro něj znamená. Třeba tím nemyslí vůbec nic špatného. Možná ho pak přestane nosit, protože zjistí, že je to nevhodné, a do té doby ho to nenapadlo. A když by tím opravdu vyjadřoval někdo příklon k satanismu, bude příležitost hovoříit o Bohu. 

Milá FanIn!ko,

no to je krásné, že se Tvé kamarádka zajímá o víru.
Myslím, že první, co můžeš dělat, je, že se za ni budeš modlit, aby dar víry opradu dostala.
Pak je vhodné s ní hovořít a odpovídat jí na její otázky: jak se modlíš, co dělat v kostele... A když nebudeš vědět sama odpověď, aspoň se sama poučíš, promyslíš si věci, budeš studovat třeba YOUCAT či Tweetuj s Bohem, číst více Písmo atd.

A bylo by super, kdybys ji mohla vzít do společenství mladých lidí. Máte ho ve farnosti, v okolí? Jezdíš třeba na nějaké centrum života mládež? Na diecézní setkání před Květnou nedělí?
A má-li chuť se nechat pokřtít, pak bude nejlepší, když ji doprovodíš za knězem. Většinou ve farnostech bývají skupinky lidí, kteří se na křest připravují. Pozeptej se tedy pana faráře, zda u vás či v okolí taková možnost je.

Doprovázet někoho na cestě k víře je krásné. Uvidíš sama!

Milá Olgo,

adventní doba byla dříve prožívána opravdu bez plesů, svateb atd. Byla to zvyklost věřících lidí a dokonce církevní přikázání.

Dnes to tak už vnímáno není a církevní přikázání to také není.

Spíše se klade důraz na to, abychom v adventu věnovali více času ztišení a naslouchání Pánu Ježíši v modlitbě, četbě evangelií atd. Znamená to umět si najít na to čas. Tedy méně se dívat na internet a spíše se snažit od sítí odpojit, méně koukat na televizi atd.

Chceš-li tedy advent dobře prožít, věnuj každý den více setkání s Bohem. Uvidíš, že to jsou krásné chvíle.

A s rodiči se v klidu domluv. Když jim to vše vysvětlíš, třeba budou s plesem souhlasit.

Milá Nolo,

myslím si, že styl hororcore není vhodný. Proč?
Sama dobře víš, že se snažíme jíst zdravě. Potraviny plesnivé nejíme.

I hudba může být nějak plesnivá: třeba tím, že používá sprostá a vulgární slova, že se zbytečně soustřeďuje na násilí a sex, že je propojená se satanismem atd.

Tak, jako si chráníme žaludek, aby nám nebylo z jídla špatně, je důležité ochraňovat i svoji mysl, abychom do ní nevpouštěli takové vjemy, které nám pak dělají nevolno na duši.
Koneckonců existuje tolik kvalitní hudby, že je škoda věnovat se momentálnímu odpadu.

Skutečné umění duši pozvedá k Bohu.

Milá Kačko,

pokud jde o úskostlivost, máš nějakého kněze, ke kterému máš důvěru, zpovídáš se u něj a můžeš se ho na leccos zeptat?
Pokud ano, pak je důležité, jak sama víš, dbát i na jeho rady.
A nyní k tvé otázce.
City člověka jsou takovými bludičkami. Neodpovídají vždy tomu, co skutečně prožíváme. Zvláště ženy mohou pociťvat třeba samotu či melancholii, aniž by k tomu byl nějaký skutečný důvod.
I velicí svatí, kteří byli mimořádně spojeni s Bohem, nevnímali jeho blízkost jako něco samozřejméno.

Konec konců i když se maminka s tatínkem mají velice rádi, přesto jsou chvíle, kdy nejde vše samo, kdy se musí k úsměvu, trpělivosti či k nějaké službě lásky pro druhého přinutit. Prostě láska vyžaduje daleko více rozhodnutí vůle, než dobrého pocitu. Cit se někdy přidá a někdy ne.

Co tedy dělat? Je třeba zapojit i rozum a city kontrolovat rozumem.

Za prvé je třeba žít normální kvalitní běžný život:

Je třeba žít v milosti posvěcující (chodit pravidelně ke zpovědi), prožívat pěkně mše svaté, číst evangelia, naučit se postupně modlit meditativním způsobem (o tom je v úvodu Bible, kterou mladí dostávali na setkání v Olomouci) - delší modlitba v tichu, naučit se modlit růženec atd. Dále číst kvalitní knihy o víře, mít společenství vrstevníků. Super je též naučit se tzv. střelné modlitby - třeba: "Ježíši, mám Tě ráda." nebo "Ježíši, smliluj se nade mnou." A tyto krátké věty často přes den opakovat.

Za druhé: Když přijde nějaký nedobrý pocit, ihned ho rozumem zastavit, dále se o něj nezajímat a nerozvíjet ho. Pomáhá, když při nedobrém pocitu ihned v duchu řekneš Pánu: "Ježíši, tobě to svěřuji, mám tě ráda."

Kdo takto kráčí, jistě prožije s Pánem i nejednu chvíli radosti, doteku jeho lásky, štěstí a pokoje. Ale bude to spíše jako určitá krásná ozdoba, oslava, dar. Bůh nás má velcie rád a proto se nám nechá občas poznat a pak zakusíme hlubokou vnitřní radost, kterou nám nic na světě nemůže dát.

Milá tazatelko,

na Tvůj dotaz rád opdovídám. Lidská láska je veliká a jistým způsobem posvátná. Vždyť muž a žena, kteří se spojí manželstvím, svým životem (ať to vědí či nevědí) zobrazují zde na zemi tajemství Boha - Trojice, tajemství Boží lásky. Doporučuji Ti velice začíst číst kvalitní knihy o lásce a prostě více pochopit ten veliký dar. Třeba knihy: West: Teologie těla pro začátečníky (Paulínky) nebo z Karmelitánského nak. od Daniela Ange: Tvé tělo je stvořeno pro lásku; a druhá od stejného autora Tvé tělo je stvořeno pro život. Nebo si pročti novou exhortaci papeže Františka Amoris laetitia.
Udělat hřích může každý a Bůh litujícímu hříšníkovi rád odpouští. Takže nový začátek je možný, ale vždy už je zde špatná zkušenost.
Dnes lidé často jednají jen citově, sexualitu vnímají dost povrchně a hodně tělesně. Tím se lidé navzájem zraňují a dělají si obtížnější život.
A ještě jedna myšlenka: Každý chlapec potřebuje svou vnitřní silou zvítězit nad tělesnými sklony - tedy nad leností, nad sexualitou. To ho dělá mužem: síla osobnosti, která vládne sama sobě. Když se nenaučí ovládat, celý život bude nestálý.

A ještě něco. Když se žije intimně před manželstvím, jak pak věřit muži, který sex potřebuje (a nedokázal se zapírat), že bude v manželství věrný? Vždyť v manželství bývají někdy i dlouhé etapy, kdy není možné sexuálně žít.

Takže láska je víc než sexualita. A kdo se chce naučit lásce, ten se musí naučit zdrženlivosti.
Moc Ti přeji, abys objevila krásu lidské lásky, nepodlehla svodům a vytrvala. Je to vlastně i taková zkouška, zda o Tebe Tvůj chlapec opravdu stojí nebo jestli je pro něj důležitější sex.

Moc Ti žehnám.

Milá Májiku,

dívat se na porno je třeba považovat za hřích. Proč? Má to dva základní důvody.

Prvním je skutečnost, že se v takových filmech ukazuje sexualita zcela pomýleně a snižuje se důstojnost člověka - herce i diváka.

Druhý důvod spočívá v tom, že, když se dívá zvláště mladý člověk na pornogragii, zaneřádí si tím svou paměť. Prostě si zanese duši špatnými obrazy, které pak ovlivňují jeho styl života, myšlení a cítění.
Nedívat se na pornografii je tedy dobré, je to taková ekologie duše, ekologie člověka. Mimochodem dnes je už snadné získat na pornografii závislost.

Na druhou stranu je vhodné o sexualitě se též něco dozvědět, poznávat krásu a důstojnost lidské lásky. V nakladatelství Paulínky je více takových knížek, kde se můžeš leccos pěkného dočíst. Třeba kniha Láska, která za to stojí: Průvodce po cestách (pravé) lásky a sexuality. A pak jsou vyšlé v Karmelitánském nakladtelství od Daniela Ange: Tvé tělo je stvořeno pro lásku, Tvé tělo je stvořeno pro život. Sám jsem napsal knížklu Máš na víc, kterou lze koupit též u Paulínek i jako e-knihu.