Milá M.,

ptáš se opravdu na vážnou otázku. Odpověď je ale jednoznačná: ANO, i taková dívka může uvěřit v Boha, který miluje. Proč? Protože Boží láska je víc, než vše lidské zlo. Boží láska dokáže každé lidské zlo překonat, dát milost k odpuštění a dokonce i k smíření. Vem si třeba svatou otrokyni Josefinu Bakhitu. Nebo jsem znal mnoho kněží, kteří byli dlouhá léta ve vězení, byli mučeni a biti, ale neměli v sobě žádnou nenávist k těm lidem, co jim ublížovali. Nakonec náš Pán Ježíš - odpustil na kříži těm, kteří jej ukřižovali a mlátili a nás vyzval, abychom odpouštěli těm, kteří nám ublížili. Je to tajemná a mocná síla Boží, kterou k tomu potřebujeme, kterou nám dává Duch svatý.
Víra, že Boží láska překonává každou lidskou zlobu a nakonec i ďábla, který lidi svádí a vede ke zlu, je podstatou evangelia. A pak, taková dívka právě proto, co zažila, může velice intenzivně prožívat skutečnost, že se může "schoulit" do Božího klína, kde je jen láska, pohlazení, bezpečí.

Milá Dádo,

děkujeme ti za tvoje dotazy. V první části se ptáš, co s tím, když se ti líbí učitel. Taková věc se občas stane. K učiteli vzhlížíme, v dospívání objevujeme sami sebe, hladáme lásku... Asi nejde moc dobře zabránit tomu, že se ti začne líbit učitel. Důležité je ale umět se s tím poprat. Hned na začátku je potřeba říct, že s učitelem (a to hlavně ve chvíli, kdy má rodinu, a vzhledem k tvému věku) žádný vztah není možný a ani nemá budoucnost. Učitel si ze své funkce nemůže dovolit vztah se studentkou a na základní škole už vůbec. Nejlepší bude, když si budeš držet odstup. Je v pořádku se usmát, když s druhým mluvíš, na tom není nic špatného. Jen si dávej pozor na ostatní věci. I pro tebe bude lepší, když se s učitelem budeš bavit jen o věcech, které se týkají školy, omezíš nebo úplně vypustíš nějaké osobní svěřování, nebudeš s ním zůstávat o samotě... Chce to trpělivost, pevnou vůli a odhodlání, ona zamilovanost časem přejde. Ve škole zkus trávit hodně času se spolužáky, ať nemáš čas myslet na učitele a přijdeš na jiné myšlenky, a soustřeď se na budování kamarádských vztahů s vrstevníky. Také se pomodli k Bohu o sílu se se svými city poprat. Kdyby ses v téhle věci ještě potřebovala poradit, klidně nám zase napiš :)

A v druhé části otázky se ptáš, jaká je hranice mezi sdělením úspěchu a mezi chlubením se. Těžko říct, každý to vnímá jinak a asi také hodně záleží na situaci. Každopádně by se dalo říct, že chlubení je, když člověk všechny okolo otravuje svými úspěchy, pořád o nich mluví, všem je vnucuje, tváří se, že je nejlepší a nezajímá se o ostatní. Sdělit druhému svůj úspěch je v pořádku, můžeš tak sdílet svoji radost s druhými, což je krásné. Většinou to stačí ve vhodné chvíli konstatovat a dodat, že z toho máš radost, když o to druzí projeví zájem, klidně se pochlub svým úspěchem víc. Pak je potřeba poznat, že v některých situacích ani to konstatování není dobré. Třeba když kamarádka dostane pětku z písemky, tak není úplně nejlepší vytahovat, že ty máš jedničku. To je spíš potřeba přijít a nabídnout doučování. ;) Martina

Milá Verčo,

vybrat si jako biřmovacího patrona muže, tedy svatého muže, je možné. Jak Tě bude biskup při biřmování oslovovat? Tak to je úplně na něm a na momentální inspiraci. Možná tě osloví spíše tím mužským jménem, ale nemusí. Takže se nech překvapit.

Milá kkkometko,

z toho, že chodíš doma, když jsi sama, málo oblečená, se nemusíš zpovídat, protože to není hřích. Avšak! Je vhodné si uvědomit, že nám Bůh daroval tělo a že tělo normálně oblékáme. Mimo jiné i proto, abychom vyjadřovali k němu úctu. Přeci jenom po dědičném hříchu nás někdy tělo svádí k zneužívání (přílišná soustředěnost na tělo, sebeukájení... u mužů zvláště chlípné pohledy na ženské tělo ...). Patří tedy k dobrým zvykům, že se vhodně oblékáme. Doma jistě můžeme být pohodlně oblečeni, ale myslím si, že je dobré nad tím přemýšlet i vzhledem k budoucnosti Tvého života. Pokud uzavřeš manželství a budeš mít rodinu, je dobré, aby rodina měla svoji kulturu. Aby rodina nechodila doma neoblečená nebo v nějakých cárech. Naopak, aby jednotliví členové i svým oblečením vyjadřovala úctu jeden k druhému. 

Milá tazatelko,

je výborné, že nemluvíš sprostě a ani nehceš. Také si myslím, že je to odporné.

Jak jednat? Zaleží na tom, jak se cítíš. Pokud chceš být věrná svému rozhodnutí, nabízí se jedna možnost. Když Tě paní učitelka určí, abys četla, můžeš sprostá slova prostě vynechat. Když se Tě bude ptát proč, tak odpovíš, že je ti odporné takto hovořit. Myslím, že to ona pochopí. Samozřejmě, že se Ti budou spolužáci asi smát, ale myslím, že nakonec si Tě bude více lidí vážit. Musíš to ale pak ustát a nedělat si nich z posměchu, který bývá nepříjemný. Druhému se ale vysmívají slaboši a nebo se smějí jen proto, že se smějí druzí. I ten, kdo se směje spolu s dalšími, může ve skrytu závidět, tomu, komu se směje, že je charakterní.

Milá Májo, pokud se člověk rozhodne vstoupit do kláštera, vykoná slib chudoby, tedy zříká se majetku. Ten buď věnuje řeholi nebo jej přenechá před vstupem do kláštera někomu jinému. U hypotéky je problém. Bylo by asi nutné ji zrušit, tedy prodat třeba byt a splatit ji. Ale o tom je vždy třeba se poradit s představenými konkrétní řeholní společnosti, do které bys chtěla vstoupit.

Milá Aničko,

pro každého je pěkná modlitba nějaká jiná, takže záleží na tom, co by sis představovala :)

Základní modlitby a nejen ty najdeš úplně na začátku v kancionálu a všechny jsou krásné.

Přehled modliteb na internetu je třeba zde: http://www.modlitba.cz/modlitba-v-zivote/seznam-modliteb/ Navíc tam jsou i praktické informace k tomu, jak se modlit.

Zajímavé modlitby najdeš i na Signálech, třeba na této stránce: https://modlitba-navlne.signaly.cz/rubrika/modlitby-inspirace Pěkné modlitby jsou třeba u Matky Terezy a na stránce také najdeš i nějaké další věci týkající se modlitby.

Pak ještě můžeme doporučit YouCat - Modlitební knížka pro mladé (Hnědý/šedý YouCat), který vydalo Karmelitánské nakladatelství. V něm najdeš spoustu nových a neokoukaných modliteb zaměřených na mladé lidi. Knížka je koncipovaná jako modlitební knížka na dva týdny, ale můžeš si z ní vybrat jen modlitby, které tě zaujmou a nějak tě osloví. A samozřejmě i tady je pár rad, jak se modlit. Martina

Milá Aneto,

velice náš těší důvera, kterou k nám máš.
Rád odpovím na Tvé otázky.
1) Do kostela na mši můžeš bez obav zajít. Katolické kostely jsou otevřené komukoliv.
2) Když se lidé v kostele při mši chovají slušně (např. neruší bohoslužbu), pak se nemusíš bát, že by někdo vnímal Tvou přítomnost rušivě.
3) Popis mše najdeš na: http://www.liturgie.cz/mse-svata/mesni-rad-v-celku/

Když přijdeš so kostela, vezmi si v lavici Kancionál = zpěvník, kde kolem strany 53 najdeš mešní řád - tedy průběh mše.

4) Do kostela se snažíme chodit oblečeni slušně, což je zvláště důležité v letních měsících. Tedy zahalená ramena a sukně pod kolena. Ale dnes mnoho lidí chodí oblékáno všelijak a tak i do kostela jdou lidé oblečeni i ne příliš vhodně.
 

Milá Aneto, je moc hezké, že máš chuť jít do kostela. Neboj se. Když tam přijdeš, uvidíš, jak to tam chodí. Nejlepší je jít do kostela v neděli, kdy se v něm schází více lidí. A ještě jedno upozornění. V kostele se někdy sedí, jindy stojí či klečí. Můžeš dělat to, co ostatní nebo prostě zůstaneš buď sedět, když ostatní sedí, a jinak budeš stát. Tak hodně odvahy.

Milá Lili,

je zcela logické, že když máš kmotra, musí být o krůčet před tebou. Proto biřmovací kmotr musí být nejen katolicky pokřtěn, ale i biřmován. Ale je možné to udělat i tak, že je biřmován najednou s tebou, jde první a pak přistoupí k tobě a stane se kmotrem.