Ahoj,

je těžké takhle dát tip, koho si vybrat za patrona, když vůbec nevím, co je ti blízké a jakou bys měla představu. Pokud stále hledáš patrona, začti se do životopisů svatých a hledej, kdo tě osloví. Vybírej podle toho, kdo je ti blízký, věnoval se tomu, co bys chtěla v životě dělat, obdivuješ jeho vlastnosti a skutky, kterým by ses chtěla přiblížit...

Třeba tady na té stránce - http://catholica.cz/?a=20 - najdeš takový přehled a snadno se proklikáš k informacem o jednotlivých svatých. Podobnou službu ti udělá i kniha Rok se svatými (Karmelitánské nakladatelství, 2002). Udělej si užší výběr a k vybraným svatým si pak najdi podrobnější informace, zapátrej po jejich podrobnějších životopisech atd. Poptej se také na faře, určitě tam budete mít nějaké knihy o svatých a životopisy. Pokud máš pochybnosti, rozhodně se neboj popovídat si s panem farářem, nebo s tím, kdo vás na biřmování připravuje, nebo se svou budoucí kmotrou (kmotrem). Martina

Milá Jani,

ano, eutanázie je hřích, protože je to zabití nevinného člověka. Proč to tak je, si můžeš přečí st třeba tady: http://www.vira.cz/otazky/Eutanazie.html

Podle četnosti tvých dotazů to vypadá, že o víře hodně přemýšlíš, zkus si proto pořídit YouCat, kde je spousta věcí vysvětlena :) Martina

Milá Elo,

jak vidíš, nelze z jedné věty a to ještě ze Starého zákona hned dělat jasný závěr, co je správné a co ne.

Tetování patří mezi zvyky, které byly spojeny s určitou kulturou. Do evropské a křesťanské nikdy nepatřilo. Až v poslední době se stalo módou.

Pokud jde o umírněné tetování, řekl bych že přímo hříchem není. Avšak je vhodné přemýšlet, co mě k tomu vede a zda to není zbytečné vyhazování financí a nebo spoutanost módou.

Pokud by šlo o rozsáhlejší tetování a to ještě s nějakými divnými znaky (třeba i satanskými), pak bychom už uvažovali o hříchu a to o hříchu nestřídmosti. Prostě dělám něco, co není třeba konat, je to zbytečné; dělám to z nějakého důvodu, který do určité míry podněcuje pýchu; dávám finance do něčeho, co je nepotřebné a moje finance by mohly pomoci potřebným lidem. Kolik dětí umírá hlady, nemůže chodit do školy a já si tady budu vyhazovat peníze za zbytečnost?

Ale je třeba se na věc dívat i z pohledu další otázky: z jakého důvodu si chci tetování nechat udělat? Kvůli módě? Pak bych řekl - tak ho dělat nebudu, protože se nechci podřizovat módnímu trendu a nechat si tak brát svobodu.

Dělám ho proto, že chci na sobě mít nějaké symboly? I kdyby byly svaté, nevidím proto důvod. 

Mimo jiné, může být i nevratné a jednou může zase člověk litovat, co si nechal vytetovat.

Závěr: moc bych jakékoliv tetování neradil. Není nutné a finance mohu opravdu darovat na potřebné. Tetování lze ale považovat také za poškozování těla, které je hříchem.

Milá Jani,

náměstkem Krista na zemi není Duch svatý. Duch svatý je třetí Božská osoba. Je nám dán při křtu, abychom mohli žít jako děti Boží. Kde se v Písmu píše o papeži? Samozřejmě, že toto slovo v Bibli nenajdeš. To vzniklo až později. Avšak v evangeliích je jasně vidět, že Pán Ježíš ustanovil sice 12 apoštolů, ale z nich zvláštním způsobem určil Petra, aby byl v čele. Pak se to ukázalo jasně ve Skutcích apoštolů: Petr hovoří za ostatní apoštoly, na prním koncilu rozhoduje, Pavel se s jím chce setkat. V Tweetuj s Bohem je o tom v kapitole 2.17. Ježíš Petrovi řekl: "Ty jsi Petr, to je skála, a na té skále zbuduji svou církev." Mt 16, 18. Petr nakonec žil v Římě, kde podstoupil mučednickou smrt, a proto biskupové Říma přijali úkol, být v církvi prvním.

V Desateru ve Starém zákoně šlo o to, že si národy shotovovaly nějakou podobu zvířete a měli za to, že právě tato modla je jejich bůh. Proto měli Izraelité zakázáno zobrazovat svého Boha. V Novém zákoně došlo ke změně, protože Ježíš byl člověk a Bůh zároveň. Byl tedy mužem. Proto není nic proti tomu, abychom si ho nějakým způsobem zobrazili. Víme, že obraz či socha není on sám, ale jen pomůcka, abychom si pomohli k modlitbě. Stejně tak zobrazujeme Ducha svatého jako holubici. Jistě, Duch svatý není holubice, ale tak se píše v Písmu, že se zjevil při Ježíšové křtu.

Milá Jani,

zde musíme rozlišovat.

Mistr Jan Hus, to je otázka českých dějin a patří do 14.-15. století (1415 byl upálen).

Reformace je záležitost pozdější, evropská a je spojena s vystoupením Lutera v roce 1517.

Hus se snažil být reformátorem, horlil proti různým nešvarům v církvi. Takových mužů a kazatelů byla v té době celá řada, včetně pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Kde byl tedy u Husa problém? Především v jeho věroučném bludu, který přijal od Viklefa, anglického myslitele 14. stol. Mimo jiné hlásal, že církev je nevidetelná a král či papež mají být posloucháni jen tehdy, když nemají těžký hřích, že kněz proměňuje chléb v tělo Kristoveó jen tehdy, když nemá těžký hřích atd. Hus se také politicky vázal na problematického českého krále Václava IV. To vše vedlo k jeho středu se světskou i církevní mocí. Odvolat měl bludy, což neučinil. V tehdejší době se trestalo upálením, což bylo jistě surové. Bohužel se mnoho surovostí dějen i v současnosti. V Čechách pak vznili nepokoje a Hus se stal jakosi ikonou. Husitské války byly kulturně jedním z nejhorších období českých dějin. Došlo k zničení nesmírného kulturního dědictví. Teprve daleko později si ho vzali jako autoritu různí evangelicí v čekých zemích a jeho postava byla zneužita za první republiky a stavěna proto katolíkům. Hus v zásadě nechtěl zakládat novou církve, ale chtěl, aby lidé a hlavně knaží a biskupové žili podle evangelia.

Jinak je to s Luterem, který vystoupil ze začátku také proto nemravnostem v církvi, ale velice rychle napadl přímo základní nauku církve: např. odstranil svátosti kromě křtu, odmítl autoritu biskupů a papeže, začal zcela jinak vykládat Písmo svaté. Tedy jistým způsobem chtěl založit církev novou a pravou, bez kněží atd. To, co se pak v Evropě stalo, bylo ale spojeno s mocnými tehdejší doby, kteří začali zabírat církevní majetek. Došlo k válkám o moc a majetek. Mnozí pánové tedy podporovali Luterovo hnutí, protože v tom viděli možnost se obohatit. Nakonec došlo po dlouhých válkách k tzv.vestfálskému míru (1648), který obsahoval i to, že bylo dohodnuto: jakou víru má pán, takovou víru bude mít všechen lid. Naše země se dostaly do vlivu katolických pánů, proto se stali katolickými zeměmi. 

Ahoj Bety!

Moc děkujeme za chválu našeho setkání, všichni v redakci máme opravdu radost, že se líbilo :)

A teď k tvému dotazu. Je dobře, že nad litanií přemýšlíš, k tomu jsou totiž určené. Něco obecného o litanii si můžeš přečíst tady: http://www.modlitba.cz/modlitba-v-zivote/seznam-modliteb/modlitby-rozdelene-podle-formy-zpusobu/litanie/

Jednotlivá oslovení z litanie jsou často hodně stará a nám dneska nemusí dávat na první pohled hned smysl. Oslovení jsou často metaforická a hodně poetická, je třeba nad nimi přemýšlet v kontextu Bible a tradice. Podrobnější článek o loretánské litanii najdeš tu: http://krystal.op.cz/amen/1998/amen5-98/a3.htm

Pak ještě vyšla knížka od Jozefa Kútnika Šimálova Litánie loretánske: rozbor a výklad, ale je ve slovenštině, tak možná bude trochu problém sehnat ji u nás a možná na tebe bude ještě moc odborná.

Kdyby ti něco nebylo jasné, nebo bys potřebovala podrobnější vysvětlení, klidně se ještě ozvi :) Martina