Ahojky, jsi věřící a to předpokládá, že věříš v Boha. To, že se zajímáš o vikingi není nic špatného. Ano měli své bohy, kterým se klaněli, ale pokud to bereš jako součást jejich světa, a je to čistě zájem o jejich kulturu, není na tom nic špatného. Ve chvíli, kdy člověk přejímá myšlenky, vzory a víru, která je neslučitelná s křesťanstvím je něco špatně. Jak se říká, nelze sloužit dvěma pánům :-) Ale pokud máš jasno komu věříš, myslíme, že s tím není problém. Tvoje redakce

Milá tazatelko, děkujeme za důvěru, se ketrou se na nís obracíš.

Hřích je jednání, kterým člověk (věřící i nevěřící) jedná proti svému skutečnému dobru či proti skutečnému dobru druhého. To skutečné dobro je to, co vložil do řádu života Bůh - Stvořitel.

Proto, i předmanželská zdrženlivost není nějakým divným příkazem omezujícím lidi, ale velkým darem a výzvou Boha člověku. Písmo jasně učí, že manželské spojení je dar a výsada pro manžele a pro narození nového potomka. Manželská intimita prožívaná mimo manželství nebo prožívaná s antikoncepcí je nemorální.

Proč si člověk škodí předmanželským sexem? Je mnoho důvodů a můžeš si o mnoha přečíst na: https://www.cirkev.cz/cs/dokumenty-mladez-pro-spolecenstvi

a konkrétně článek z INu, který je tam zveřejněn pod názvem: Metodika k tématu 6 z IN.

Stručně, aspoň nějaké nenáboženské důvody:

Naučit se ovládat a nebýt jen pudoví. Žena chále sex více jako celistvou záležitost života a lásky, kdežto pro muže bývá sex více o naplnění pudové potřeby.

V manželství bude ovládání moc potřeba. Nenaučí-li se muž ovládat sexuální touhu, nebude manželku během života pokládat mnohdy za nástroj k jejímu ukojení?   

Sex není zábava, kterou můžeme provozovat s kdekým. Je to dar celého sebe druhému. Takovou intimitu je možné žít jen tehdy, když je pro ni vytvořen ochranný val - uzavřené manželství - pro otce a matku a pro jejich děti.

Touha spojit se s druhým člověkem je normální. Ale pozor! Přeci je nutné zvažovat, komu se odevzdám. Je to to nejcennější, co máš - sebe sama, svou lásku, své tělo. Přeci je normální, aby takový dar zůstal neporušen tak dlouho, než ti nějaký muž slíbí manželství na celý život. Jinak riskuješ, že někomu takový dar daruješ, ale on tě o něj obere a odejde. Vždť to se přeci děje kolem nás neustále. Děvčata tím pak velice trpí.

Sex je darem pro manžele, ale též ma vlastnost, která je spojena s otevřením k životu. Může být otevřen k životu u mladých lidí, kteří spolu jen tak spí? Co když počnou dítě?

Tedy děláš dobře, že trváš na zdrženlivsoti, i když i pro tebe není snadná. Prostuduj si něco z toho, so ti nabízíme a diskutuje o tom se svým chlapcem. Hodně věcí najdeš na: http://teologietela.paulinky.cz/

P. Jan Balík

Milá Rose,

ano, masturbace je považována za těžký hřích, protože člověk dar sexuality, který má pro vytvoření společenství a pro otevření se daru plodnosti, využívá sobecky jen pro sebe a svůj pocit.

Ale pozor, těžký hřích je: svobodné, dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Masturbace vážná věc je, ale je vždy svobodná?  Jakmile si člověk na masturbaci zvykne, nemůžeme říci, že jde vždy o těžký hřích. Je zde zmenšená svoboda, a tak v takových případech hovoříme sice o hříchu, ale ne o těžkém. V praxi je dobře, když člověk po pádu jde ke zpovědi. Pokud se stává masturbace častěji, vždy ihned lituj a můžeš jít k sv. přijímání, ale měla bys v takovémto případě často chodit ke zpovědi – např. jednou za týden či 14 dní. O tom je dobré si popovídat s dobrým zpovědníkem.

Jak se s tímto hříchem vypořádat jako děvče? 

Sebeukájení u žen vzniká ne tolik ze sexuálního nucení jako u muže, ale z psychologických důvodů. Žena se cítí sama, nepřijatá, utápí se ve svém žalu, je neuspokojená ve svém životě, prožívá stav nepřijetí od druhých, nelíbí se sama sobě… Někdy se také stane, že se již jako malé dítě naučí onanovat - ze zvědavosti se začne nějak dráždit.

Zbavit se tohoto hříchu je věštšinou dlouhá cesta. Je důležité se modlit, třeba takto: Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší.

Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já kající hříšník. Dobrá Matko věčného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Další cestou je nechat Pána vstoupit do všech zákoutí své duše a uvěřit, že Tě Pán má rád takovou, jaká jsi. I přes vše, co jsi v životě zažila, co nejrůznějších negativních zážitků máš, přes to vše Bůh Tě má rád. Přeji Ti, abys dokázala prožít ve své duši chvíle, kdy se v modlitbě schoulíš k nohám Pána Ježíše, schoulíš se v klínu Boha Otce. „Nebudete-li jako děti,...“, říká evangelium. Být dítě Boží. Spolehnout se ve všem na Pána. Vše mu svěřovat, důvěřovat mu. Učit se odhalovat jeho plán s Tvým životem. To je cesta k osvobození se od hříchu.

Je třeba, aby ses nechala milovat od Pána Ježíše, který Tě má opravdu rád. Proto můžeš mít ráda i sama sebe. Děkuj v modlitbě Pánu za sebe: za své ruce, vlasy, srdce,… děkuj mu i za hřích, do kterého jsi se nechcíc zamotala – a říkej mu, že mu děkuješ proto, že teď může on sám oslavit sebe tím, že Tě uzdraví z hříchu.

No a pak je také třeba prostě se naučit odolat pokušení. Trénovat svsou vůli, aby vládla tělu. Prostě si říci: neudělám to. Ono se to pak občas také podaří a začne dařit. Je to jako takové otužování či sportovní trénování vůle.

P. Jan Balík

Milá Lejlo,

Bůh je milosrdný, a když někdo lituje svých hříchů, rád mu odpouští. Proto se i ve vězení někdy stane zázrak obrácení. Takový vězeň může přistoupit k svaté zpovědi a přijímání. Někdy se za něco (např. nedbalost, automobilová nehoda) dostane do vězení i člověk věřící, kteří rád využívá svátostí. Proto do vězení chodívají i kněží a pomáhají uvězněným na jejich duchovní cestě.

Milá tazatelko,

vážíme si Tvé důvěry k nám. To, co popisuješ jen ukazuje, že dnes může být člověk závislý na všem možném. Třeba i na takových divných videích, o kterých hovoříš.

Hříchem není ani tak to video, to je spíše divný úlet, avšak hříchem je Tvoje nezdrženlivsot a nemírnost, tedy nedostatek sebeovládání.

Jak z toho ven?

Je třeba posilovat vůli. K tomu Ti nabízím materiál od MuDr. Nešpora. Napsal knihu: Sebeovládání a v ní radí mnoho zajímavých věcí. Tento autor sice není křesťan a inklinuje k budhismu, ale mnoho "křesťanských vychytávek" radí. Třeba: máš-li pokušení (bažení), řekni si - podívám se až za půl hodiny; uděl si za nedodržení předsevzetí nějaký trest (třeba: nedodržím, pak 30 kliků); místo videa, které tě láká si zacvič, dojdi se proběhnout; měj po ruce nějakou zajímavou knihu, kterou začneš číst místo videa.

Můžeš si od něj najít i stránku 

http://www.drnespor.eu/Pomoc.html a pod bodem 5 článek: Jak překonat nezdrželivost vůči počítačům a mobilním telefonům: šest oblastí

Jistě je vhodné se modlit. Ale i člověk má dvě nohy. Modlitba je jednou. Druhou je sebevýchova. Tak hodně zdravu, abys ovládla sama sebe. V životě se Ti to bude mooooooc hodit.

Milá Anno, krásné dny v zahraničí. Pokud je to skutečně katolický kostel, můžeš pochopitelně ke svatému přijímání přistoupit, i když nerozumíš. Doporučuji si stáhnout do mobilu aplikaci Misal 2017/2018. Ne vždy to tak bude, ale většinou by se texty Písma, které se čtou ve mši, měly být stejné, jako u nás v ČR. 

Ahoj Veroniko, díky za dotaz. Asi tě z redakce odpovědí moc nepotěšíme. Tanga nejsou vhodné ani jako spodní prádlo (např. častější bakteriální a kvasinkové infekce, stačí si zadat na netu tanga a zdraví a najdeš tam toho spoustu) natož, abys je měla jako plavky . Věříme, že ti sluší a chceš se líbit, ale proč zbytečně ukazovat víc než bys měla?  Klukům se to samozřejmě líbí, ale většinu z nich to může opravdu zbytečně svádět  k různým myšlenkám a představám. Tak proč je zbytečně provokovat? Navíc toto léto jsou  jedním z největších hitů sezóny stejně jednodílné plavky a vyšší spodní díl plavek,  takže se nemusíš vůbec bát, že víc "zahalená" budeš out. Hezký  zbytek prázdnin. .M.

Milá tazatelko, myšlenky samy o sobě nejsou hříchem. Většinou to probíhá takto:

1) Myšlenka nás napadne a my zjistíme, zda je nesmyslná, hloupá či zda je pokušením nebo že je dobrá. Pokud je nesmyslná či hříšná, odvrhneme ji - snažíme se být k ní lhostejní, pohrdnout jí a prostě na ní nemyslet. Někdy pomůže začít myslet na něco jiného. Je-li dobrá, pak s ní spolupracujeme a rozlišujeme, zda je to Boží vůle atd.

2) Pokud pokušení neodvrhneme, začneme s ním koketovat. Začneme s myšlenkou hovořit.

3) Nakonec se rozhodneme, že se špatnou myšlenkou souhlasíme. Tady až je to hřích.

4) Uděláme něco špatného, jak nás svedlo pokušení.

Podle toho, co píšeš, jde u tebe o běžné rozptylující myšlenky, malá pokušení. Zde je vhodné zaujmout postoj apatie a prostě se takovými myšlenkami nezabývat. Prostě jako s mouchami: lítají a otravují, ale nejlépe je nechat lítat a nenechat se jimi znervóznět. Tedy není na místě stálá sebelítost a pochybnosti o hříchu.

Více o tom, jak rozpoznávat své myslšenky jsem naspal v knize: Jan Balík: Máš na víc. Paulínky. Vyšlo knižně i jako elektronická kniha.

Přejeme Ti hodně sil pro dobro.

Milá M.,

děkujeme za otázku a důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Náš katolický postoj vychází z Bible, kde se jasně na začátku říká, že Bůh stvořil člověka jako muže a ženu a dal jim úkol, aby plodili potomtsvo (Gn 1, 27 – 28). Z toho a z dalších míst Bible včetně evangelií (např. Mt 19, 3-9) tedy vyplývá, že manželství je založeno na věrném vztahu jednoho muže a jedné ženy, kteří si navzájem darují lásku, žijí jeden pro dobro druhého a jsou otevřeni narození dětí. Toto pojetí platí pro všechny lidi, protože tak je člověk stvořen Bohem.

Z evangelií ale víme, že je možné i darovat celý svůj život Bohu, žít tedy v celibátu a věnovat se službě Bohu a druhým lidem.

Tedy, sexualita není něčím, co člověk nutně potřebuje a bez čeho nemůže být šťastný. Podívej, i v manželství jsou dlouhé chvíle, kdy manželé nemohou být spolu intimně a přeci se mají rádi (např. nemoc). Sex je darem Božím, ale není něčím pro člověka nevyhnutelným. 

Bible popisuje homosexuální jednání jako důsledek odpadu lidí od Boha a vnímá ho jako nepřirozené, tedy něčím, co odporuje stvořitelovi (Lev 20, 13, Řím 1, 23 – 28). Být citově přitahován ke stejnému pohlaví není hřích, ale žít homosexuálně ano, to je vážný prohřešek. Nejde takové lidi odsuzovat, ale nemůžeme zase na druhou stranu říci, že je vše v pořádku. Ideální by bylo jim pomoci léčbou, podporou, modlitbou. Ale to dnes bývá zakazováno! Vím, že je to dnes veliký problém, protože mnozí lidé chtěji mermomocí předefinovat manželství, chtějí určitý morální rozklad společnosti. Je to obtížné téma, ale v Bible vidíme otázku jasně. I papež František vícekrát hovořil, že existují nátlakové a finančně podporované skupiny, které tlačí na rozklad manželství jako vztahu mezi muže a ženou. 

Pokud má Bible takový názor, jaký má, nejde o diskriminaci. Ne každý vstoupí do manželství. Dokonce někdo ani nemůže, protože je třeba nemocen a je neodpovědné, aby žil v manželství a měl děti. Tedy manžetsví je jedna z cest života. A kdo nežije v manželství, ten udržuje v sexuální oblasti zdrženlivost.

Máš-li chuť se více dozvědět, čti: https://www.cirkev.cz/cs/dokumenty-mladez-pro-spolecenstvi?p.Page=1&p.Query= a tam si stáhnu: Metodika k tématu 6, nebo knihy od Daniela Ange vydané v Karmelitánském nakladatelství. A pak také zajímavé přednášky: Přednášky − Iñaki Guerrero Ostolaza – v češtině: http://www.focolare.cz/gender nebo https://www.youtube.com/watch?v=mkJzRM98EqY&feature=youtu.be

Milá Májo,

víme, že existují andělé. Ďábel je také anděl, ale který odpadl od Boha. Avšak máme mnoho dobrých andělů a hlavně každý má svého anděla strážného. To, co jsi prožila, bych radil moc nerozebírat. Někdy se lidem takové věci stanou.

V současnosti je moderní, že lidé říkají, že vidí anděly, čtou knihy o andělech. Vidění andělů bývá spíše přelud a ve skutečnosti anděla vidí jen málokdo. A ty knihy bývají docela slátanina. Nemá to s vírou co do činění.

A co dělat, aby ses nebála? Za prvé se více spřátel se svým andělem strážným, modli se k němu a pros ho za ochranu.

Když tě napadne strach, hned řekni: můj anděli, ochraňuj mě.

A co dělat, když tě z ničeho nic napadle, že přivoláš ďábla? Myšlenek nás může napadnou mnoho, ale je třeba s nimi, pokud jsou divné a škodlivé jako tato, ihned skončit. Přestat na ně myslet. A to se povede spíše tehdy, když, jakmile si uvědomíš, že tě takováto myšlenka napadla, řekneš třeba: pane Ježíši, jsem tvá, do tvé náruče se odevzdávám.

A opravdu se neboj, Pán Ježíš tě má rád a on je nejsilnější, on je pánem i celého pekla. Zlý duch ti nemůže uškodit, pokud se budeš držet Boha a jeho se nebudeš všímat.

Ještě mě napadá, že je moc dobré nosit u sebe knězem posvěcený růženec, tzv, zázračnou medailku Panny Marie. Nad tím předmětem se modlil kněz  a prosil o ochranu toho, kdo bude předmět používat. Stejně tak je dobré mít doma svěcenou vodu a ráno či večer se vždy přežehnat svěcenou vodou. Nad touto vodou se modlil kněz a prosil o požehnání a ochranu všech, kdo se jí budou žehnat.

No a poslední inspirace. Je moc krásné, když se naučíme hodně si povídat s Pannou Marii. To je naše nebeská matka, která nám pomáhá, ochraňuje nás. Já to dělám tak, že se hodně často modlím růženec či jiné mariánské modlitby.