Milá tazatelko,

jsi velice všímavá. Ano, věřící lidé a ti, co žijí podle učení církve, mívají více dětí. Ale to není proto, že selhává metoda odpovědného rodičovství, ale proto, že mají jiný vztah k novému životu. Prostě svým životem podle evangelia se v nich vytvoří pozitivní vztah k životu a touha po dětech. Více prostě vnímají, že život je dar, že počít nového člověka znamená dát život dítěti, které má být milováno Bohem a jednou přijato v nebi. To říkám ze zkušenosti s mnoha páry a na základě studia. V současné době to je důležité téma, o kterém hovoří velice často papež František: dar mateřství (v Amoris laetitia o tom má celou nádhernou kapitolu). Společnost mateřství moc nehodnotí a už vůbec v něm nevidí pro ženu něco vznešeného. Dokonce se dítě nejednou bere jako nevhodné a skoro zbytečné.

Máš-li hlubší zájem, najdeš na webu níže uvedeném spoustu materiálů. Úplně dole je tam i disertace Dr. Karla Skočovkského, když dělal doktorát na psychologii. Je to v současné době kněz a studuje nauku o rodině v Římě. Jeho disertace je velmi kvalitní.

http://teologietela.paulinky.cz/Sexualita-Plodnost/Antikoncepce-a-odpovedne-rodicovstvi/Prirozene-planovani-rodicovstvi-PPR

Kvalitní tabulku spolehlivosti je možné najít (kupodivu) na wikipedii (psal to právě Karel):

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99irozen%C3%A9_pl%C3%A1nov%C3%A1n%C3%AD_rodi%C4%8Dovstv%C3%AD

a srovnání s metodami antikoncepce je zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Spolehlivost_antikoncepce

Poznámka: žádný způsob umělé antikoncepce není spolehlivý na 100%. Znám dítě, které se narodilo mamince s nitroděložním tělískem a mnoho dalších příběhů.

Závěr: Církev neučí metodu, to je věc lékařů, ale církev jasně říká, že Bůh zabudoval do lásky a života muže a ženy dar plodnosti a že manželé mají tento dar žít odpovědně. Mají více dětí nebo, pokud mají vážný důvod nepočít další dítě nebo další početí oddálit, tak se zřeknou intimity v době plodnosti ženy. Jen tak zachovají plnost sebedarování sebe sama, včetně svých celých osob i s tělem sobě navzájem.

Ale takový život manžele vede k úplně jinému životní stylu a náhledu na život, než jaký šíří konzumní společnost, která je o tom brát, brát, pociťovat uspokojení, ale není vůbec o tom dávat, sebedarovat se a sdíle svůj život s druhými a rozdávat se pro druhé.

Milá Anno,

to, co popisuješ, je zřejmě projev jedné z nemocí svědomí - skrupulozita. Zřejmě tedy nejde vůbec o hříchy, ale jen o projevy svědomí, které neumí správně posuzovat. Například, že jsi se nepřesvědčila, co je s tím člověkem, není žádný hřích. Prostě vnímáš všudě možně těžký hřích, potřebuješ vše ve zpovědi říct a pomalu tě ihned po zpovědi napadne, že jsi něco stejně neřekla a že je to těžký hřích atd. Tato nemoc není zase až tak řídká.

Jak se tato nemoc svědomí léčí? Především je třeba mít jednoho zpovědníka, chodit k němu pravidelně ke zzpovědi, jeho se ptát, je-li třeba, a pak POSLECHNOUT jeho radu. Přinutit rozum, aby jeho radu přijal. Řekne-li ti, že to není hřích, tak to hřích není a je to!

Další pomoc v léčení je opět v zapojení rozumu. Prostě, jakmile tě něco znepokojí, zapoj následující program do svého rozumu. Je to jako takový antivir.

Nabízím tato pravdila určená pro lidi, kteří se léčí z nemoci skrupulozity:

1) Co je těžký hřích: vědomé a dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci! Vážná věc je zásadní a velké přestoupení desatera! Zdaleka tedy ne vše. Např. je to: ezoterika, předmanželský sex, potrat, veliká krádež, veliká lež.

2) Ve zpovědi musíme vyznat jen těžké hříchy. Lehké ne, proto říkáme jen ty, na které si při zpytování vzpomeneme - a zpytování je modlitna a stačí cca 10 minut. Zpytování svědomí není hrabání se na hnojišti vlastních hříchů, ale pokorná modlitba, během které se sice podívám na sebe, ale hlavně vyznám: Pane, prosím, odpusť.

3) Na začátku mše litujeme hříchů. Tedy k přijímání můžeš jistě jít, i když máš blbý pocit. Stačí říci: Pane, odpusť. A je to odpuštěno. 

4) Během dne, když tě něco začne trápit, že jsi udělala špatně, ihned se zastav a pomodli se takto: "Pane Ježíši, svěřuji ti to. Smiluj se nade mnou. Do tvých rukou to svěřuji." A nech to na Pánu. Byl-li to hřích, je odpuštěn a nebyl-li to hřích, je to modlitba a ta přináší jistě i Boží pomoc, abys rozumem léčila nemoc svědomí.

Bůh Tě má skutečně rád. On tě nechce trápit, to tě trápí nesprávně nastavené svědomí. Tak krásnou léčbu, která je dlouhodobá, ale přináší pokoj do srdce.

Milá Adri, tvoje otázka nemá jednoznačnou odpověď a církev k ní nic neříká. Je to prostě záležitost pohledů psychologie. Obecně platí to, co píšeš. Větší věkový rozdíl může být problém. Když bude děvčeti 20 a jemu 35, pak se zdá, že to ještě jde. Ale když jí bude 40 a jemu 55, už může být problém. Ona je ještě mladá a on už začíná stárnout, lenivět atd. Znám páry, kdy je rozdíl větší a jsou v pohodě. Znám ale i páry, kdy rozdíl způsobil neporozumění a kde žena, ještě mladá, se po nějakém čase nechala odvést mladším mužem od své rodiny atd. Další okolnost, kterou je třeba vážně brát v úvahu, je předešlý život onoho staršího muže. Proč je svobodný? Nebo je rozvedený? Proč? Určitě by bylo vhodné poznat jeho předchozí život, kde a jak bydlí... Jaké chyby má? Láska totiž není zalíbení, to je předstupeň lásky. Láska je ochota sloužit druhému, stravovat své životní síly pro dobro druhého a dětí. Není ten starší muž už velký sobec? Jaký bude otec dětí? Je tedy třeba vážně uvažovat, klást si otázky, neunáhlit se a nechat si i poradit od zkušených lidí. Ale to je vlastně platné pro každé rozhodnutí do manželství.

Milá čtenářko, díky za dotaz. Je vidět, že přemýšlíl a zajímáš se. Máš právě na tyto otázky čas. Jsi ve věku, kdy je normální o těchto otázkách přemýšlet.

Církev učí, že manželé mají žít odpovědné rodičovství = pokud mohou, mají více dětí, pokud mají vážný dúvod, aby odložili početí dalšího dítětě nebo aby už vůbec další dítě neměli, mají žít dle rytmu plodnosti ženy. A teď nastává otázka? Jak poznat rytmus plodnosti ženy, tedy plodné a neplodné dny. Existuje více metod. Nejlepší je tzv. symptotermální - tedy sledující více znaků. Tuto metodu vyučuje v ČR: www.cenap.cz a www.lpp.cz. Podívej se na jejich materiály. Uvidíš, že jde o metody, které je třeba, aby se žena a později i muž opravdu naučili na solidním kurzu a měli se s kým radit. Je třeba se je naučit již před manželstvím. Pak jsou spolehlivé skoro jako hormonální antikoncepce. Církev tedy je vždy proti anti - koncepci, ale nabádá, abychom žili dle toho, jak Bůh ženu stvořil. Můžeš si o tom přečíst třeba i knuhu, který vyšla u Paulínek: West: Teologie těla pro začátečníky.

Proč se tak často uvádí, že je to metoda nespolehlivá? Je to antireklama. Na ní totiž nikdo moc nezbohatne. Avšak kondomy jsou kšeft a hormonální antikoncepce je neuvěřitelně výnosný obchod. A přitom je zdravotně nebezpečná a rakovinotvorná atd. Je pravdou, že žít dle periodické zdrženlivosti klade na muže i ženu určité nároky. Ale lidé, co tak žijí, jsou důkazem, že takový život lásku povzbuzuje a prohlubuje.    

Milá Helčo, pokud jde o běžné a normální náramky, pro by nešlo je nosit? Mohou být normálním šperkem pro okrasu ženy. Někdy ale lidé takové náramky kupují, protože věří v nějakou moc kamenů nebo v nějaké zaříkávání kamenů od prodejců. To je hloupost a vlastně i projev nevíry v Boha, který nás má rád. Proto, klidně je možné je nosit, ale nekupovat u nějakých obchodníků, kteří přímo inzerují, že je zaříkávali nebo že jsou pro štěstí či každý druh kamene pro jiné splněné přání či touhu.

Milá Jani, k Bohu se může obracet úplně každý. Bůh má přece každého rád a touží s ním navázat kontakt. Nedávno byl svátek sv. Augustina, který dlouhé roky nežil s Bohem. Když pak uvěřil, uvědomil si, že Bůh neustále v jeho srdci bušil a promluval. Tedy každý může Boha prosit a když to dělá i nevěřící, který nemá očištěny hříchy, je to dobré. Může to být cesta, jak se s Bohem více setká a nakonec se nechá pokřít a bude s ním žít.

Ahojky, jsi věřící a to předpokládá, že věříš v Boha. To, že se zajímáš o vikingi není nic špatného. Ano měli své bohy, kterým se klaněli, ale pokud to bereš jako součást jejich světa, a je to čistě zájem o jejich kulturu, není na tom nic špatného. Ve chvíli, kdy člověk přejímá myšlenky, vzory a víru, která je neslučitelná s křesťanstvím je něco špatně. Jak se říká, nelze sloužit dvěma pánům :-) Ale pokud máš jasno komu věříš, myslíme, že s tím není problém. Tvoje redakce

Milá tazatelko, děkujeme za důvěru, se ketrou se na nís obracíš.

Hřích je jednání, kterým člověk (věřící i nevěřící) jedná proti svému skutečnému dobru či proti skutečnému dobru druhého. To skutečné dobro je to, co vložil do řádu života Bůh - Stvořitel.

Proto, i předmanželská zdrženlivost není nějakým divným příkazem omezujícím lidi, ale velkým darem a výzvou Boha člověku. Písmo jasně učí, že manželské spojení je dar a výsada pro manžele a pro narození nového potomka. Manželská intimita prožívaná mimo manželství nebo prožívaná s antikoncepcí je nemorální.

Proč si člověk škodí předmanželským sexem? Je mnoho důvodů a můžeš si o mnoha přečíst na: https://www.cirkev.cz/cs/dokumenty-mladez-pro-spolecenstvi

a konkrétně článek z INu, který je tam zveřejněn pod názvem: Metodika k tématu 6 z IN.

Stručně, aspoň nějaké nenáboženské důvody:

Naučit se ovládat a nebýt jen pudoví. Žena chále sex více jako celistvou záležitost života a lásky, kdežto pro muže bývá sex více o naplnění pudové potřeby.

V manželství bude ovládání moc potřeba. Nenaučí-li se muž ovládat sexuální touhu, nebude manželku během života pokládat mnohdy za nástroj k jejímu ukojení?   

Sex není zábava, kterou můžeme provozovat s kdekým. Je to dar celého sebe druhému. Takovou intimitu je možné žít jen tehdy, když je pro ni vytvořen ochranný val - uzavřené manželství - pro otce a matku a pro jejich děti.

Touha spojit se s druhým člověkem je normální. Ale pozor! Přeci je nutné zvažovat, komu se odevzdám. Je to to nejcennější, co máš - sebe sama, svou lásku, své tělo. Přeci je normální, aby takový dar zůstal neporušen tak dlouho, než ti nějaký muž slíbí manželství na celý život. Jinak riskuješ, že někomu takový dar daruješ, ale on tě o něj obere a odejde. Vždť to se přeci děje kolem nás neustále. Děvčata tím pak velice trpí.

Sex je darem pro manžele, ale též ma vlastnost, která je spojena s otevřením k životu. Může být otevřen k životu u mladých lidí, kteří spolu jen tak spí? Co když počnou dítě?

Tedy děláš dobře, že trváš na zdrženlivsoti, i když i pro tebe není snadná. Prostuduj si něco z toho, so ti nabízíme a diskutuje o tom se svým chlapcem. Hodně věcí najdeš na: http://teologietela.paulinky.cz/

P. Jan Balík

Milá Rose,

ano, masturbace je považována za těžký hřích, protože člověk dar sexuality, který má pro vytvoření společenství a pro otevření se daru plodnosti, využívá sobecky jen pro sebe a svůj pocit.

Ale pozor, těžký hřích je: svobodné, dobrovolné přestoupení Božího zákona ve vážné věci. Masturbace vážná věc je, ale je vždy svobodná?  Jakmile si člověk na masturbaci zvykne, nemůžeme říci, že jde vždy o těžký hřích. Je zde zmenšená svoboda, a tak v takových případech hovoříme sice o hříchu, ale ne o těžkém. V praxi je dobře, když člověk po pádu jde ke zpovědi. Pokud se stává masturbace častěji, vždy ihned lituj a můžeš jít k sv. přijímání, ale měla bys v takovémto případě často chodit ke zpovědi – např. jednou za týden či 14 dní. O tom je dobré si popovídat s dobrým zpovědníkem.

Jak se s tímto hříchem vypořádat jako děvče? 

Sebeukájení u žen vzniká ne tolik ze sexuálního nucení jako u muže, ale z psychologických důvodů. Žena se cítí sama, nepřijatá, utápí se ve svém žalu, je neuspokojená ve svém životě, prožívá stav nepřijetí od druhých, nelíbí se sama sobě… Někdy se také stane, že se již jako malé dítě naučí onanovat - ze zvědavosti se začne nějak dráždit.

Zbavit se tohoto hříchu je věštšinou dlouhá cesta. Je důležité se modlit, třeba takto: Svatý Michaeli, archanděli, braň nás v boji proti zlobě a úkladům ďáblovým. Kníže nebeského vojska, svrhni božskou mocí do pekelné propasti satana a zlé duchy, kteří usilují o zkázu duší.

Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. V této důvěře se také já k tobě utíkám, Panno panen a Matko. K tobě přicházím, před tebou stojím, já kající hříšník. Dobrá Matko věčného Slova, neodvracej se od mých slov, ale slyš je a vyslyš. Amen.

Další cestou je nechat Pána vstoupit do všech zákoutí své duše a uvěřit, že Tě Pán má rád takovou, jaká jsi. I přes vše, co jsi v životě zažila, co nejrůznějších negativních zážitků máš, přes to vše Bůh Tě má rád. Přeji Ti, abys dokázala prožít ve své duši chvíle, kdy se v modlitbě schoulíš k nohám Pána Ježíše, schoulíš se v klínu Boha Otce. „Nebudete-li jako děti,...“, říká evangelium. Být dítě Boží. Spolehnout se ve všem na Pána. Vše mu svěřovat, důvěřovat mu. Učit se odhalovat jeho plán s Tvým životem. To je cesta k osvobození se od hříchu.

Je třeba, aby ses nechala milovat od Pána Ježíše, který Tě má opravdu rád. Proto můžeš mít ráda i sama sebe. Děkuj v modlitbě Pánu za sebe: za své ruce, vlasy, srdce,… děkuj mu i za hřích, do kterého jsi se nechcíc zamotala – a říkej mu, že mu děkuješ proto, že teď může on sám oslavit sebe tím, že Tě uzdraví z hříchu.

No a pak je také třeba prostě se naučit odolat pokušení. Trénovat svsou vůli, aby vládla tělu. Prostě si říci: neudělám to. Ono se to pak občas také podaří a začne dařit. Je to jako takové otužování či sportovní trénování vůle.

P. Jan Balík