Milá Zuzko,

Tvoje otázka míří na to, co je známost. Je to doba, kdy se muž a žena sbližují. To znamená, že si spolu mají také o nejrůznějších oblastech života povídat. Vztah má mnoho rovin - jako cibule obalů. A jde o to, aby "dvě cibule" postupně prohovořily veškeré roviny. K tomu patří například: kolik dětí bychom chtěli, jak se stavíme k přirozenému plánování rodičovství, jsme zajedno, že nebudeme používat antikoncepci, jak vnímáme sex, jak budeme děti vychovávat, jak vnímáme náboženskou výchovu dětí, jak se budeme spolu modlit atd. V době známosti je nebezpečí, že spolu ti dva jen tráví čas a na hlubší otázky nedojde. Pak samozřejmě může v manželství docházet k mnoha konfliktům. Mladým lidem může být pomocí absolvovat tzv. kurz partnerství. Je o tom, jak se poznávat.

A nyní k sexualitě, která je velikým Božím darem, ale zároveň dost křehkým. Zvlášť pro ženu je důležité, aby se muž naučil vnímat, že ona sex vnímá jako součást vztahu, kdežto on více jako biologickou potřebu. Snad to zní hloupě, ale muž sex chápe více jak potřebu pudovou, kdežto žena jako projev lásky. Pokud mají manžel a manželka obtíže v sexu, většinou za to může kvalita jejich vztahu. Muž se musí naučit hodně ovládat a pak i v manželství vnímat lásku jako sebedarování. A tomu mimo jiné prospívá prožívat známist ve zdrženlivosti.

A že by mladí lidé, kteří se vezmou po známosti, kterou prožívali ve zdrženlivosti, zjistili, že spolu sex mít nemohou? Pokud je muž mužem a žena ženou, tak se to stát snad ani nemůže. Ale nezapomeňme, že se člověk učí všemu. I manželé se sexu učí. Ti, kteří žili ve zdrženlivosti, se tedy po svatbě budou postupně učit i tělesné lásce. A kvalitní lásce se člověk nějakou dobu učí. Takže to chce pak trpělivost a třeba si pročíst i nějakou knihu, která může pomoci.

Milá M.,

tvůj dotaz nám přišel těsně před uzavřením poraden před Vánoci, takže mě moc mrzí, že se k němu dostávám až teď. 

Posílám ti kratičkou odpověď od kněze Jendy Balík a:

Kromě něj jsme oslovili i jiného odborníka (všechno jde anonymně, nemusíš se bát), jeho odpověď bude během pár dní. Když nám sem do dotazu do poradny pošleš svoji emailovou adresu, nezvěřejníme ji, ale pošleme ti na ni odpověď soukromě. Záleží, jak se cítíš, jinak ti odpověď pošleme klasicky tady přes poradnu. Kromě toho, když nám napíšeš, odkud přibližně jsi, můžeme ti navíc zprostředkovat kontakt na nějakého věřícího psychologa - zcela nezávazně, rozhodnout se budeš moci sama, jestli tam zajdeš nebo ne. Vím, že z toho máš obavy, ale někdy takový rozhovor s odborníkem dokáže pomoci a rozhodně není nic, za co by ses měla stydět. Každopádně jak psal otec Balík, určitě si o tom popovídej aspoň s rodiči, ať na to nejsi sama. Myslíme na tebe! Martina

Milá Veroniko. Stačí požádat jakéhokoliv kněze nebo jáhna. Klidně zajdi za knězem po mši a popros o požehnání růžence. Udělá to rád a nic to nestojí :)) A je to dobře udělat, protože když je nějaký předmět žehnán, modlí se církev za požehnaní a ochranu toho, kdo bude ten předmět s úctou používat. A kdo z nás by nepotřeboval pomoc a ochranu Boží. 

Milá Roni, máš-li chuť psát, piš. Fantasy není určitě hřích. V životě je třeba se učit jisté moudré vyrovnanosti. Pokud by někdo četl jen a jen fantasy a utápěl se v nich, to by bylo nedobré a byla by to jistá vychýlenost, neukázněnost. Je třeba se věnovat přeci i mnoha dalším věcem. Ale pokud někdo přečte kvalitně napsané fantasy a bere to jako takové zpestření ostatní četby, proč ne? Takže hodně inpirace. A pozor na to, až začneš psát, aby ses sama nedostala z reálného světa do fantasy a nežila mimo.

Milá K,

myšlenky člověka napadají a nejsou hříchem, pokud s nimi člověk nesouhlasí. Nejlépe je, když se k nim člověk chová jako k obtížnému hmizu, prostě začne jimi pohrdat a přestane se jich všímat. Tomu pomůže, když člověk zaměstná svůj rozum něčím jiným: četbou, počítáním, opakováním slovíček...  Prostě, když si uvědomíš, že máš nějakou nečistou myšlenku, přestaň na ní myslet. Někdy to jde snáz, někdy je to obtížné. Ale uvidíš, že se ti to postupně podaří.

Píšeš-li o myšlenkách, ve kterých pochybuješ o víře, pak si myslím, že je to výzva k tomu, abys o víře více četla a více s někým o víře hovořila. Můžeš číst YOUCAT, TWETUJ s Bohem... Rozmlouvat o víře můžeš s rodiči, s knězem (zajdeš za ním), s katechetkou, s někým starším...

Více se o myšlenkách můžeš dočíst v knize Balík: Máš na víc, který vyšla v nakl. Paulínky. Napsal jsem ji právě pro takové mladé lidi, jako jsi ty.

Milá Moniko,

když člověk usne na mši a dopředu neplánoval, že se na ní dobře vyspí :((, není to opravdu hřích.

Spíše to štve. Co s tím? Jistou dobu mi pomáhalo, že jsem mši sledoval z kacionálu a misálu. Tedy to, co říkal kněz nebo lidé, jsem nejen slyšel a říkal, ale také viděl napsané. To fakt pomáhá. Kromě kázání můžeš takto celou mši sledovat dvěma smysly. Existuje aplikace misál do mobilu, kde najdeš všechny texty mší včetně čtení a toho, co říká kněz.

 Milá eli,

děkujeme Ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Nejrůznější myšlenky nás napadají a ani nevíme, proč. Je důležité, abychom měli někoho, s kým si o nich můžeme povídat. Kdo nás prostě vyslechne a řekne: ale to je blbost, neboj, to zvládneš apod. Máš někoho takového? Maminku, kamarádku.... Myslím někoho staršího a určitě nemám na mysli někoho přes internet. Prostě živého člověka. Nemáš-li, pokus se někoho najít. Třeba to může být i babička nebo děda.

O myšlenkách, jak píšeš, jsem napsal pro mladé knížku: Máš na víc. Můžeš si ji opatřit u Paulínek:

https://www.paulinky.cz/obchod/produkt/Mas-na-vic-zivot-je-umeni-kteremu-se-ucime-od-mladi.html

Když píšeš, že Tě napadly myšlenky i ohledně sebevraždy, nemusí to být nic závažného, prostě takový splín, že si člověk začne myslet, že by bylo lepší, kdyby nežil. Ale pokud by Tě napadli častěji, je nutné se s nimi někomu svěřit.

Pana faráře se neboj a zajdi za ním klidně i mimo zpověď. Tomu se pak říká duchovní rozhovovr a lze se ptát na to, co se člověku honí hlavou.

Myšlenky je třeba rozpoznávat. Když je to špatná myšlenka, pak je nejlepší na ni přestat myslet, pohrdnout jí a ona většinou odletí. Někdy je dobré říci střelnou modlitbu: Pane, Tobě důvěřuji, Tobě se svěřuji. Většinou je vhodné mysl zaměstnat něčím jiným: začít něco číst, dělat nějakou domácí práci, jít si zaběhat, udělat něco dobrého pro druhé... nebo prostě jen začít počítat a soustředit se na to. 

Jak píšeš o myšlenkách o sexu, zda je to hřích, tak odpověď je taková: většinou to hřích není, ale má cenu to ve zpovědi vyznat, i když to není nutné, protože ďábel utíká tehdy, když jeho kejkle odhalíme. Je to on, který nás stále ponouká: nic neříkej, co by si o tobě pomysleli.

Hodně radosti z blížícího se adventu.

Milá Maruš,

při čtení tvého dotazu mě hned napadá takové řešení: Co takhle si promluvit s rodiči, že by ses nastěhovala zase zpátky k nim do patra? Nebo alespoň co takhle aspoň trávit víc času u nich? Možná by stačlo říct, že je ti u sebe nahoře smutno, jak tam jsi celý den sama a že bys ráda trávila odpoledne nebo večer ve společnosti rodičů, můžeš si v kuchyni napsat úkoly a věnovat se svým koníčkům tam, pomoct mamce s večeří a pak se můžete společně podívat na film... Možností je spousta a podle toho, co píšeš, bych ti doporučovala, abys vyhledávala společnost, po které toužíš, protože když je člověk pořád sám a společnost si nahrazuje filmy a hudbou, tak to není moc dobré, jak už jsi sama pochopila.

A jak bojovat s leností? Na to je spousta návodů a každému asi vyhovuje něco jiného. Mně osobně pomáhá vypnout počítač a udělat si seznamy a plány toho, co musím a chci stihnout, mít každý den vyhrazený čas na určité věci a činnosti (i na modlitbu), ale je pravda, že ne každému bude vyhovovat takový systém. Dobré zkušenosti mám i se systémem odměn, především pokud musím udělat něco, co mě moc nebaví. Např. Pustím si video až po tom, co napíšu domácí úkoly a uklidím. Neboj se v tomhle případě zadat do vyhledávače třeba Jak bojovat s leností apod. Důležité je v tomhle případě posilovat pevnou vůli a lenost prostě překonávat. Ono koukat na internet je sice pohodlné, ale představ si, jestli ti to dává něco dobrého? Nebylo by možná lepší se jít radši věnovat svým koníčkům? :) Snad ti taková odpověď aspoň trochu pomohla, kdyžtak se ještě ozvi a rozepiš, i to hodně pomáhá :) Martina

Milá Monulino,

děkujeme Ti za dotaz, který je pro Tebe jistě velice důležitý. Každé násilí, natož sexuální, zanechává v nitru člověka velikou jizvu. Mnohdy je třeba pomoci psychologa, psychoterapie - ti se zaobírají určitou oblastí lidského života spojenou s nitrem - psyche. Člověk je jednota těla a duše. Proto je třeba léčba i duše, která potřebuje též uzdravení. A to je věc Boží milosti - tedy řešení světlem víry a modlitby. Tato cesta vede k odpuštění viníkovi, k odpuštění sobě - že se to stalo právě mně, odpuštění druhým - že mi nepomohli atd.  Bůh dává každému člověku svou milost především ve svátostech: eucharistie, smíření. Člověk, který s něčím ve svém životě bojuje, potřebuje tyto svátosti přijímat často. Modlitba otevírá srdce člověka pro lásku, pro smíření - prostě pro Boha. Nakonec jedině Bůh uzdravuje naše zranění.

Máš-li tedy bolestnou zkušenost, možná jsi absolvovala nějakou pomoc psychologa, ale zároveň Ti doporučuji častěji (jednou za měsíc) chodit k svaté zpovědi - ne že bys měla tolik hříchů, ale zpověď prostě není jen na odpuštění hříchů, ale též k tomu, abychom dostali od Boha posilu a pomoci v boji se slabostí, s hříchem. A pak co nejčastěji přistupuj k eucharistii. Můžeš ve chvíli před přijetím Pána říkat: Ježíše, když teď ke mně přijdeš, prosím, uzdrav svou mocí mou duši.

No a věnuj se co nejčastěji, třeba každý den, rozjímání nad Písmem svatým - tedy tichému setkání s Pánem. A tato cesta Ti pomůže v uzdravení jizvy na duši. 

Milá Jani,

ano, pokud je někdo vdovec, jeho manželství ho už nepoutá a může vstoupit zcela řádně do dalšího manželství. Manželství je slib, který trvá po celý život, do smrti jednoho z nich. Dříve, když lidé častěji umírali mladí, se to stávalo dosti běžně. Dnes žijeme déle, tak to nevidíme až tak běžně, ale jako kněz jsem už celou řadu takových lidí oddával také.