Milá tazatelko, to, co popisuješ se mladým lidem stává. Jak píšeš, může to být i projev úzkostlivého svědomí. Osobně se domnívám, že vzhledem k věku půjde spíše o to, že své svědomí potřebuješ dobře vytrénovat. Svědomí je sice hlas Boží v nitru člověka, ale je to také úsudek rozumu, který rozhoduje zcela logicky: zde je zákon Boží a zde moje jednání = jednám buď podle Božího zákona a tedy dobře nebo moje jednání je proti Božímu zákonu a tedy je špatné - hříšné. Jakmile jdeme do podrobností jednání, není tak jednoduché poznat, co se s Božím zákonem shoduje a co je proti. Proto zvláště mladý člověk potřebuje pomoc druhých, aby se zorientoval a svědomí dobře trénoval.

Co konkrétně doporučuji

Máš-li strach, že stále jednáš špatně, je to hloupost a nesmysl. Bůh tě má rád. Doporučuji číst Písmo a vyhledávat místa, která ti pomohou prožívat, že tě Bůh má rád, že se o tebe stará a že ti jistě vše odpouští. Neboj se i prosit v modlitbě: Bože, prosím, kéž poznám, že mě máš rád.

Doporučuji Ti najít kněze, který pochopí tvé niterné boje, a pomůže ti se orientovat. Ptej se ho a jeho rady pak poslouchej! Aspoň nějakou dobu, to je léčba. Když se ho zeptáš, co je hřích a co není, když se s ním budeš bavit o svých pocitech atd., pak jednej podle jeho rad. 

A k tomu, co se Ti stalo po zpovědi. Hříchem může být jen to, co vím, že jsem konkrétně udělal špatného, ne pocit, ne myšlenka. Myšlenka je hříchem jen tehdy, když je špatná a když se rozhodnu, že s ní souhlasím.

Více jsem o tomto tématu jsem psal v knížce, která je stále možná koupit jako e-kniha:

Jan Balík: Máš na víc.

https://www.kosmas.cz/knihy/184249/mas-na-vic/

A ještě rada pro první pomoc

Pokud tě cokoliv zneklidní, budeš mít pocit, žes hrozně zhřešila atd., hned v duchu řekni: Pane, prosím, odpusť mi. A přestaň se tím zaobírat. Pokud jsi udělala něco špatně, je ti odpuštěno, pokud ne, tak jsi se malinko pomodlila a to je dobře.

Milá tazatelko, pán Ježíš maso zvířat normálně jedl. Například beránka na Velikonoce. Jeho následovníci - křesťané - tedy maso vždy jedli. Moc pěkně o tom je naspáno v Bibli v Novém zákoně ve Skutcích apoštolů 10: "V tom k němu zazněl hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej a jez!“ Petr odpověděl: „To ne, Pane! Nikdy jsem přece nejedl nic nečistého nebo poskvrněného.“ Ale hlas k němu promluvil znovu: „Co Bůh očistil, neměj za nečisté!“ Starý zákon považoval za nečisté některé druhy zvířat, ale vidíme, že pán Ježíš v tom má jasno: vše je stvořeno Bohem pro člověka.

Dnes je ve světě moderní vegetariánství, veganství... ale křesťan je člověkem svobodným, který ví, že vše je darem Božím. Proto ví, že může jíst vše, ale ke všemu se zároveň chová s úctou a šetrností: neplýtvá potravinami, nevyhazuje potraviny, jí vše, i když mu to nechutná, dokáže se také zapřít - postit se z lásky k Pánu.

Milá tazatelko, postinor může způsobit miniinterupci, vypuzení oplodněného vajíčka z těla ženy, tedy zabití nevinného člověka. Takový prostředek je tedy proti 5. přikázání - nezabiješ! Jeho použití je tedy hříchem a to jistě těžkým - riziko zabití. Je vidět, žes to jako hřích vnímala, když jsi s tím byla u zpovědi. Bůh ti jistě odpustil. Bohu díky, že je plný milosrdenství. A je to i připomínka toho, že do svatby je nejen správné, ale i moudré žít v sexuální zdrženlivosti, tedy bez sexu. Až se jednou rozhodneš pro nějakého muže, aby se stal otcem tvých a vašich dětí, pak bude čas na svatbu a společné sdílení lásky i v sexualitě. Některé hříchy, například dokonaný potrat, odpadnutí od víry atd. jsou vyhraženy k odpuštění biskupovi a knězi, kterého pověří. Proč? Aby se ukázalo, že se jedná o vážné činy proti Bohu. Aktuálně je to tak, že potrat může odpouštět každý kněz. Má ale kajícníka poučit o vážnosti a udělat vhodné pokání.

Milá zatazelko, věř Bohu, který odpouští, ale také ukazuje správnou cestu.

Milá tazatelko, myslím, že je právě doba, kdy najdeš někde kolem sebe přípravu na biřmování. Je to čas, ve kterém více poznáš Pána Boha a jeho lásku k nám. Zároveň je to i období, kdy se nad vírou budeš více zamýšlet a leccos pochopíš. V každé větší farnosti přípravy na biřmování probíhají. Nesouhlasit je snadné. Ale pochopit proč Ježíš něco učí, proč církev je Bohu věrná a některé činy nazývá dobrými a některé špatnými, to vše vyžaduje určité hledání. Znáš YOUCAT nebo TWEETUJ s BOHEM? Obě super knížky pro mladé lidi.

Bůh nás má rád a proto nás učí cestě dobra. Kolem nás je ale mnoho odlišných názorů, dokonce i lidé, kteří tvrdí, že jsou věřící, učí něco, co je sice líbivé, ale odporuje Bibli. Takový je kolem nás svět. Proto je pochopitelné, že některé věci ti dělají obtíž. Doporučuji: často se modli k Duchu svatému o dar víry, naděje a lásky. A pak čti evangelia a víru studuj, třeba z knížek, které jsem výše označil. Postupně mnohé pochopíš a zjistíš, že v církvi je skutečně živý Bůh, který vede lidi k dobru. A je moc dobře, když se zapojíš do nějaké skupiny mládeže či spíše studentů.

Milá tazatelko, společenství je třeba hledat a klidně začít jezdit pravidelně na nějaké Diecézní centrum života mládeže nebo okolní farnost. V naší vlasti není církev tak veliká, že každá farnost může vůbec spolčo mládeže mít. Takže hledej někde jinde. To, co pak načerpáš někde jinde, tak to přineseš jednou do své farnosti.

Milá Míšo, zůstávat v myšlenkách u nějakého hříchu a představovat si, jaké by to bylo, kdybych ho udělal...to není dobré. Je to jako škrtat sirkama na stohu slámy a odhazovat je. Nemusí se stát nic, ale může stoh také chytnout.

Popisuješ běžné pokušení, které nám ďábel našeptává. Vlastně závidět tak trochu těm, co si mohou zahřešit. Ale pozor: hřích není sranda, ale je to vážná záležitost, která poškozuje náš život. Hřích můžeme vnímat jako zavirování mobilu. Hřích je jako černá skvrna na šatech, zohyzdění tváře.... Ano, lidé si z hříchů moc nedělají, ale pak jsou jejich životy nejednou ponořeny do otroctví hříchu.

Pokud se ptáš na to, zda je třeba se z takových hříšných myšlenek zpovídat, tak doporučuji spíše ano. Prostě říci, že jsem myslela na hříchy.

Ještě bych Ti rád nabídl jednu radu. Je moc dobré, když bude číst pěkné knihy, životopisy svatých...tak dostaneš do mysli dobré podněty a budeš spíše přemýšlet o dobru, o svatosti, o Boží lásce a ne o hříších. Životopisů svatých je dnes mnoho, třeba jsou super romány od Wilhelma Hünermanna.

Milá tazatelko, člověk se může zamilovat do leckoho. Po určité době, ale musí začít přemýšlet, jestli s dotyčným člověkem může sdílet celý svůj život, jestli je tento člověk vhodným otcem pro tvé/vaše děti, a jestli s ním celý život budeš sdílet základní hodnoty života. Samozřejmě je možné vstoupit do manželství s člověkem jiného křesťanského vyznání, jiné víry. Ale je potřeba si položit vážnou otázku: Jak budeme vychovávat děti? Ve víře v P.Boha, v P.Ježíše a nebo...? A další otázka: Jaké hodnoty budeme vštěpovat dětem? Myslím si, že není možné vštěpovat dětem křesťanské hodnoty a zároveň hodnoty budhistické nebo hodnoty islámu. Prostě některé věci není možné slučovat. A tak jsou lidé, kteří uzavřeli manželství s někým jiným a církev samozřejmě takovým lidem vychází vstříc a dává jim k tomu dovolení, ale zároveň od katolíků vyžaduje křest a výchovu dětí v katolické církvi. To může být ovšem někdy velkou obtíží. Proto je třeba o těchto věcech přemýšlet a je dobré, že se na to ptáš. Jednoduchá odpověď: ano, církev těm katolíkům, kteří chtějí vstoupit do manželství s člověkem jiné víry, (když o to požádají svého biskupa) uděluje dovolení, ale na druhou stranu se ukazuje, že je to velice zásadní rozhodnutí, které je třeba vážně promyslet.

Milá Smutná, takové stavy prostě přichází a vyléčí je mnohdy čas. Avšak, člověk - jak píšeš - také může něco pro vypořádání se s takovými smutky dělat. Třeba se seber a zajeď na nějaký víkend na centrum života mládeže do Příchovic, na Vesmír.... Ohlédni se doma ve farnosti, zda nemůžeš s něčím pomoct - třeba příprava farního dne, dětského tábora.... Prostě, věnuj něčemu dobrému svou energii. A možná se také snaž každý den na chvilku zastavit v kostele a pomodlit se před svatostánkem. Tak zde máš pár tipů a neboj se. Ona prázdnota jistě přejde.

PS. Jedeš na pouť na Světový den mládeže s papežem do Lisabonu letos v srpnu? Pokud ne, mooooooc ti účast doporučujeme. A biskupství či farnosti pomáhají i finančně.

Milá tazatelko, o singlu? Takovou knížku asi nenajdeš. Proč? Protože jde o to, že lidský život se naplňuje sebedarováním. Zda to je v manželství, kněžství či řeholi, či že někdo zůstane sám a věnuje se svému povolání jako službě (dříve to byli lékaři, učitelky), to je druhotné. Prostě: život se naplňuje láskou, která je službou. Takže, je třeba najít knížku o povolání, o životě jako službě. 

Krásné knihy jsou od Daniela Ange, mohu doporučit Teologii těla sv. Jan Pavla II. (třeba i online studium - https://mskw.sk/sk/), od Westa - teologie těla pro začátečníky. Zajímavá je i knížka od papeže Františka: Christus vivit.

Milá tazatelko, tetování je výraz jiných kultur, ne evropských a ne křesťanské. To je důvod jisté zdrženlivosti k tomuto počínání. Však se podívej, co vše za divné obrázky si lidé nechávají vytetovat. Je vidět, že je to spojeno s nějakými temnými silami. Naše tělo je a má být chrámem Ducha svatého, je určeno jednou k zmrtvýchvstání a k životu věčnému. Proto s ním zacházíme s úctou, ale nezbožňujeme ho, neděláme z něj modlu. Pochopitelně se krášlíme, nosíme třeba na krku křížek či medailku Panny Marie - na znamení úcty a důvěry v Boží pomoc. Pokud jde o tetování, nedává to v tomto ohledu smysl. Zároveň to je změna trvalá, obtížně změnitelná. Takže ani svaté obrázky není vhodné nechávat si tetovat. A ještě jedno zamyšlení. Pokud je tetování nepotřebné nebo něčím navíc, co ušetřené finance věnovat na chudé? Byly by lépe využity. Když píšeš, že tě obrázek vyjadřuje, co budeš dělat po 10 letech, když tě bude vyjadřovat jiný? Tetování lze ale považovat také za poškozování těla, které je hříchem.