Ahojky, osobně nevidím důvod se znepokojovat nad tím, že budeš jezdit do kostela na kole a budeš sportovně oblečena. S oblečním se dá totiž čarovat :-) Klasické cyklistické oblečení není tou pravou volbou do kostela, to máš pravdu. Rozhodně bys neměla být v minikraťásích a  v tílku, průsvitném a fosforovém oblečení. To je nevhodné, to jistě, ale můžeš si přece vzít do batůžku něco, co si přes sebe můžeš přehodit: kardigam, hezčí tričko, případně i neprůhledné šaty. Fantazii se meze nekladou.

Pěkný den :)

Majka

Milá tazatelko, děkujeme za Tvůj dotaz. Jak sama píšeš, léčení neplodnosti je možné a katolická církev samozřejmě je pro. Ale pozor. Léčení neplodnosti je něco jiného, než asistovaná reprodukce. Léčení hledá příčiny a odstraňuje je. Asistovaná reprodukce nic neléčí, ale hledá jiný způsob, jak počít dítě - tedy uměle, odděleně od manželského spojení. Z tohoto důvodu církev takovýto způsob početí označuje za odporující důstojnosti člověka a tedy za nesprávný.

Léčbou neplodnosti se v ČR zabývá např. CENAP a několik dalších lékařů. Ale moc jich není. Takže se dá říci, že se běžně neplodnost dnes neléčí, ale řeší se oplodněním umělým.

Neplodnost je vždy třeba léčit ve dvojici: muže a žena. Muž potřebuje vyšetření od urologa.

Spermiogram je opravdu vyžadován u asistované reprodukce. Avšak mužovu masturbaci, kterou dosahuje ejakulátu, je třeba hodnotit skutečně jako nesprávné jednání (účel nesvětí prostředky). Urolog dokáže při vyšetření určit leccos a především zda muž netrpí azoospermií - nejčastěji neprůchodností kanálků a tedy nepřítomnosti spermií v ejakulátu, což se dá operativně vyřešit. Urolog nemusí pro svá vyšetření mít spermiogram.  

Katolická církev jde ruku v ruce se skutečnou vědou, tedy tou, která zachovává důstojnost člověka a nedělá z něj jen nástroj, se kterým lze dělat cokoliv.

Milá tazatelko. Děkuji Ti za dotaz. Myslím, že sis sama velice dobře odpověděla. Odpustit je na prvním místě úkon vůle a rozhodnutí přát druhému dobro. Jen pomalu se odpuštění prožívá i citově. Co můžeš pro sestru udělat? Jistě se za ni modlit, aby sílu k tomu kroku nalezla. Napadá mě, že by jí možná pomohlo takové vysvětlení.

Neodpuštění je jako lano, které drží letadlo, jež chce vzlétnout, ale nemůže. Jakmile pilot lano přesekne, vznese se do výšin.

Neodpuštění zanáší neláskou naše srdce a ničí ho jako rakovina, kdežto odpuštění uzdravuje a srdce osvobozuje.

Odpustit neznamená, že souhlasím s tím, co ten druhý, který mi ublížil, udělal. Odpuštění znamená, že jsem se rozhodl, že k tomu člověku nebudu cítit zášť, že ho chci brát jako člověka a nechci mu přát zlo, ale dobro.

Za doby komunismu byli mnozí lidé i mnoho kněží zavřeni ve vězení jen proto, že byli věřící nebo nesouhlasili s komunisty. Byli ponižováni, mučeni. A já potkal v životě celou řadu z nich, kteří měli srdce krásné a čisté, protože svým věznitelům odpustili. To je krása! Z takových lidí vždy dýchl Boží duch.

Ahojky, podle mě, to hřích není. Ve snu neovládáš svoji vůli. Hřích je vědomé a dobrovolné.

Majka

Milá tazatelko,

každý člověk má ve svém životě začít se sebevýchvou, která zušlechťuje dobré vlastnosti a proměňuje vlastnosti špatné. A to se neobejde bez výchovy vůle - schopnosti jednat dobře. Zapřít sebe sama - to je mít pevnou vůli, tedy dělat to, co je správné, a nekonat to, co je špatné. Vůli pěstujeme malými, konkrétními a splnitelnými předsevzetími - zapíráme sebe sama (nekoupím si teď zmrzlinu a zapřu se, půjdu pěšky, pomodlím se, někomu teď pomůžu...). 

Milá tazatelko, a posloucháš i jinou hudbu? Třeba křesťanské písně (i ty anglické) nebo vážnou hudbu?

O to asi půjde, nekrmit se jen tím, co není úplně OK, ale bohacovat se i skutečnou kulturou. Písně, kde by bylo opěvováno zlo, sex a násilí, či videoklipy s takovými tématy, bych ti radil neposlouchat vůbec. I když mají krásnou melodii, působí jako odpadky, které smrdí a znečišťují.

Milá M.,

jedná se o nectnost. Pokud budeme hovořit o hříchu, pak se může jednat o hřích neovládání se, tedy o určitou slabost vůle. Sprostně hovořit je jistě vada na kráse člověka, protože se snažíme jednat kultivovaně a s láskou.

Panu Marii si nedovedu představit, že by nadávala.

Milá Lily,

úzkostlivost bývá částečně rys povahy a částečně nemoc duše. Jak z toho ven? Dvěma kroky:

1) Najdi si jednoho moudrého zpovědníka, kterému se budeš svěřovat a poslechneš jeho rady! Pokud pozná, že jsi úzkostlivá, naučí tě postupně pravidlům, jak se učit žít a překonat úzkostlivost.

2) Nauč se zapojovat rozum. Zamysli se, jak bys poradila druhému, a jednej tak.

Bůh Tě má rád a nechce, aby ses trápila. Bohu dokonce nevadí, když se občas spleteš a uděláš něco blbě. Jemu záleží na Tobě. Uč se v modlitbě prožívat, že jsi v Božím náručí, kde je Ti dobře, kde jsi v bezpečí. A když Tě přepadnou úzkostlivé myšlenky, rozhodni se dle rozumu či rady kněze a pak řekni: Pane, do Tvých rukou to odevzdávám. A už se k tomu nevracej, uč se myšlenky, které Tě stále zneklidňují, plavat.

Pozn. Někdy je úzkostlivost spojená s psychologickou slabostí, kterou pak může pomoci řešit psycholog či psychiatr.

Milá Kiki,

důvěra je záležitost vztahu. A vztah se buduje setkáváním a společnými zážitky. Proto vztah s Ježíšem se buduje časem, který prožíváme s Ježíšem. Patří do něj: modlitba, prožívání mše svaté, četba Písma, studium víry. Protože, cokoliv učiníme komukoliv, konáme to Ježíšovi, patří do způsobu, jak se přiblížit Ježíši i služba druhým lidem. Typ: nauč se modlitbu rozjímání (více o ní v Bibli, co mladí dostali na setkání mladých v Olomouci) a občas zajdi za někým starým, nemocným.

Milá Moniko,

ono pro každého je vyzývavé něco jiného, takže je to poněkud těžké říct nějak obecně, protože zaléží na situaci.

Za vhodné a přiměřené se považuje oblečení minimálně ke kolenům, decentní výstřih a zakrytá ramena (takže minimálně krátký rukáv). Nicméně dost záleží na okolnostech. Při návštěvě kostela tato "pravidla" dodržujeme vždycky a chodíme tam oblečení slušně a decentně. Podobně se oblékáme i na různé oficiální příležitosti, člověk tím rozhodně nic nezkazí. Samozřejmě v létě to může být trochu problém, protože je horko. Spíš než zkracovat a zmenšovat oblečení, je lepší volit volné a prodyšné oblečení - taková rozevlátá sukně je mnohem lepší než nějaká mini ;) Samozřejmě ale pokud je horko, tak nebývá problém, pokud si člověk na nějakou neformální událost (sraz s kamarádkou, grilovačka s rodinou...) vezme tílko nebo kratší kraťasy. Mělo by se ale dbát na určitou vyváženost a zkracovat jenom část oblečení a druhou nechat v přiměřené délce - tílko a sukně ke kolenům nebo kratší sukně a tričko s krátkým rukávem.

Neslušné a nevhodné (a tím pádem i vyzývavé) je potom spodní prádlo prosvítající nebo vykukující z pod oblečení (pozor hlavně na podprsenku pod tílkem, ramínka ani jiná část spodního prádla by nikdy neměla být vídět, což je u tílek se úzkými ramínky problém, pozor taky na průstřihy pod pažemi, tam také podprsenky rády vykukují), topy, ze kterých leze břicho, nebo kratoučké kraťásky, které končí těsně pod zadkem, sukně, ze které při sebemenším ohnutí leze zadek...

Pokud jde o kluky, tak je sice pravda, že si málokdy všimnou, jestli má holka na sobě nové šaty nebo má jedny šaty dva dny za sebou. Za to si ale moc dobře všimnou, jestli má nějaké děvče na sobě dlouhou sukni nebo kraťoučké kraťásky. Spoře oblečená dívka pak samozřejmě přitahuje klučičí pohledy a vzbuzuje u nich žádostivost, a to určitě není způsob pozornosti, po kterém by měl někdo toužit. Pojem vyzývavé už sám o sobě naznačuje, že někdo chce někoho zaujmout a svým oblečením mu něco dává najevo, vyzývá ho k něčemu. Je proto lepší kluky neprovokovat a nedráždit. Zároveň by výběr oblečení měl být motivován zachováváním si vlastní důstojnosti, protože líbit se někomu se dá i ve slušném oblečení.

Doufám, že ti odpověď pomohla :) Martina