Milá tazatelko. Děkuji Ti za dotaz. Myslím, že sis sama velice dobře odpověděla. Odpustit je na prvním místě úkon vůle a rozhodnutí přát druhému dobro. Jen pomalu se odpuštění prožívá i citově. Co můžeš pro sestru udělat? Jistě se za ni modlit, aby sílu k tomu kroku nalezla. Napadá mě, že by jí možná pomohlo takové vysvětlení.

Neodpuštění je jako lano, které drží letadlo, jež chce vzlétnout, ale nemůže. Jakmile pilot lano přesekne, vznese se do výšin.

Neodpuštění zanáší neláskou naše srdce a ničí ho jako rakovina, kdežto odpuštění uzdravuje a srdce osvobozuje.

Odpustit neznamená, že souhlasím s tím, co ten druhý, který mi ublížil, udělal. Odpuštění znamená, že jsem se rozhodl, že k tomu člověku nebudu cítit zášť, že ho chci brát jako člověka a nechci mu přát zlo, ale dobro.

Za doby komunismu byli mnozí lidé i mnoho kněží zavřeni ve vězení jen proto, že byli věřící nebo nesouhlasili s komunisty. Byli ponižováni, mučeni. A já potkal v životě celou řadu z nich, kteří měli srdce krásné a čisté, protože svým věznitelům odpustili. To je krása! Z takových lidí vždy dýchl Boží duch.

Ahojky, podle mě, to hřích není. Ve snu neovládáš svoji vůli. Hřích je vědomé a dobrovolné.

Majka

Milá tazatelko,

každý člověk má ve svém životě začít se sebevýchvou, která zušlechťuje dobré vlastnosti a proměňuje vlastnosti špatné. A to se neobejde bez výchovy vůle - schopnosti jednat dobře. Zapřít sebe sama - to je mít pevnou vůli, tedy dělat to, co je správné, a nekonat to, co je špatné. Vůli pěstujeme malými, konkrétními a splnitelnými předsevzetími - zapíráme sebe sama (nekoupím si teď zmrzlinu a zapřu se, půjdu pěšky, pomodlím se, někomu teď pomůžu...). 

Milá tazatelko, a posloucháš i jinou hudbu? Třeba křesťanské písně (i ty anglické) nebo vážnou hudbu?

O to asi půjde, nekrmit se jen tím, co není úplně OK, ale bohacovat se i skutečnou kulturou. Písně, kde by bylo opěvováno zlo, sex a násilí, či videoklipy s takovými tématy, bych ti radil neposlouchat vůbec. I když mají krásnou melodii, působí jako odpadky, které smrdí a znečišťují.

Milá M.,

jedná se o nectnost. Pokud budeme hovořit o hříchu, pak se může jednat o hřích neovládání se, tedy o určitou slabost vůle. Sprostně hovořit je jistě vada na kráse člověka, protože se snažíme jednat kultivovaně a s láskou.

Panu Marii si nedovedu představit, že by nadávala.

Milá Lily,

úzkostlivost bývá částečně rys povahy a částečně nemoc duše. Jak z toho ven? Dvěma kroky:

1) Najdi si jednoho moudrého zpovědníka, kterému se budeš svěřovat a poslechneš jeho rady! Pokud pozná, že jsi úzkostlivá, naučí tě postupně pravidlům, jak se učit žít a překonat úzkostlivost.

2) Nauč se zapojovat rozum. Zamysli se, jak bys poradila druhému, a jednej tak.

Bůh Tě má rád a nechce, aby ses trápila. Bohu dokonce nevadí, když se občas spleteš a uděláš něco blbě. Jemu záleží na Tobě. Uč se v modlitbě prožívat, že jsi v Božím náručí, kde je Ti dobře, kde jsi v bezpečí. A když Tě přepadnou úzkostlivé myšlenky, rozhodni se dle rozumu či rady kněze a pak řekni: Pane, do Tvých rukou to odevzdávám. A už se k tomu nevracej, uč se myšlenky, které Tě stále zneklidňují, plavat.

Pozn. Někdy je úzkostlivost spojená s psychologickou slabostí, kterou pak může pomoci řešit psycholog či psychiatr.

Milá Kiki,

důvěra je záležitost vztahu. A vztah se buduje setkáváním a společnými zážitky. Proto vztah s Ježíšem se buduje časem, který prožíváme s Ježíšem. Patří do něj: modlitba, prožívání mše svaté, četba Písma, studium víry. Protože, cokoliv učiníme komukoliv, konáme to Ježíšovi, patří do způsobu, jak se přiblížit Ježíši i služba druhým lidem. Typ: nauč se modlitbu rozjímání (více o ní v Bibli, co mladí dostali na setkání mladých v Olomouci) a občas zajdi za někým starým, nemocným.

Milá Moniko,

ono pro každého je vyzývavé něco jiného, takže je to poněkud těžké říct nějak obecně, protože zaléží na situaci.

Za vhodné a přiměřené se považuje oblečení minimálně ke kolenům, decentní výstřih a zakrytá ramena (takže minimálně krátký rukáv). Nicméně dost záleží na okolnostech. Při návštěvě kostela tato "pravidla" dodržujeme vždycky a chodíme tam oblečení slušně a decentně. Podobně se oblékáme i na různé oficiální příležitosti, člověk tím rozhodně nic nezkazí. Samozřejmě v létě to může být trochu problém, protože je horko. Spíš než zkracovat a zmenšovat oblečení, je lepší volit volné a prodyšné oblečení - taková rozevlátá sukně je mnohem lepší než nějaká mini ;) Samozřejmě ale pokud je horko, tak nebývá problém, pokud si člověk na nějakou neformální událost (sraz s kamarádkou, grilovačka s rodinou...) vezme tílko nebo kratší kraťasy. Mělo by se ale dbát na určitou vyváženost a zkracovat jenom část oblečení a druhou nechat v přiměřené délce - tílko a sukně ke kolenům nebo kratší sukně a tričko s krátkým rukávem.

Neslušné a nevhodné (a tím pádem i vyzývavé) je potom spodní prádlo prosvítající nebo vykukující z pod oblečení (pozor hlavně na podprsenku pod tílkem, ramínka ani jiná část spodního prádla by nikdy neměla být vídět, což je u tílek se úzkými ramínky problém, pozor taky na průstřihy pod pažemi, tam také podprsenky rády vykukují), topy, ze kterých leze břicho, nebo kratoučké kraťásky, které končí těsně pod zadkem, sukně, ze které při sebemenším ohnutí leze zadek...

Pokud jde o kluky, tak je sice pravda, že si málokdy všimnou, jestli má holka na sobě nové šaty nebo má jedny šaty dva dny za sebou. Za to si ale moc dobře všimnou, jestli má nějaké děvče na sobě dlouhou sukni nebo kraťoučké kraťásky. Spoře oblečená dívka pak samozřejmě přitahuje klučičí pohledy a vzbuzuje u nich žádostivost, a to určitě není způsob pozornosti, po kterém by měl někdo toužit. Pojem vyzývavé už sám o sobě naznačuje, že někdo chce někoho zaujmout a svým oblečením mu něco dává najevo, vyzývá ho k něčemu. Je proto lepší kluky neprovokovat a nedráždit. Zároveň by výběr oblečení měl být motivován zachováváním si vlastní důstojnosti, protože líbit se někomu se dá i ve slušném oblečení.

Doufám, že ti odpověď pomohla :) Martina

Milá Emo,

děkujeme ti za tvůj dotaz. Stahování je hřích, protože je to určitý druh krádeže. Ono to může být těžko pochopitelné, protože písnička nebo film je v tomhle případě jenom soubor v počítači/mobilu. Ale pořád je to krádež. Je to jako kdybys šla do obchodu a tam si bez placení vzala CD nebo DVD.

Největší škody se dopouští ten, kdo hudbu, na kterou nemá autorská práva (nevytvořil ji atd.) umístí na internet, odkud si ji mohou stahovat ostatní. To je v podstatě skoro všechen obsah na uloz.to. Člověk, který takto dává hudbu, filmy atd. na internet, porušuje autorská práva. Když se to děje ve velkém rozsahu a někdo na to přijde, končí to u soudu, člověk pak musí platit škody vzniklé nahrávacímu studiu nebo filmařům, a při opravdu velké škodě pak může jít i do vězení...

Ten, kdo si pak tyto materiály stahuje, se z hlediska práva nedopouští zase takové viny jako ten, kdo věci nelegálně nahrál na internet. Policie nikoho nepřijde zatknout kvůli tomu, že si stáhl pár písniček nebo filmů. Přesto to ale není chování, které by bylo úplně v pořádku. Je to za prvé podpora těch, kteří věci dávají ke stažení, za druhé je to svým způsobem krádež, i když máš písničky jen pro sebe - člověk nezaplatil za něčí práci a pořídil si ji od někoho jiného zadarmo. Pak je úplně jedno, jestli se písničky stahují do mobilu, počítače nebo si je posíláte mezi sebou.

Já vím, že je docela problém dostat se k filmům v češtině jinak než v kině nebo koupením DVD. Existuje málo streamovacích služeb, kde by se filmy v češtině daly sledovat. V zahraničí běžně existují streamovací služby, kde se člověk zaregistruje, zaplatí poplatek a má přístup do archivu, kde se neomezeně může koukat na filmy a seriály, co tam jsou. Příkladem je třeba Netflix, kde se platí 199 Kč (to je asi jako za jeden lístek do kina) měsíčně a výběr je tu opravdu obrovský. Filmů v češtině nebo s českými titulky je tu ovšem zatím málo a kdo nemí anglicky (nebo jiný světový jazyk), moc tuto službu nevyužije. Nicméně televize v ČR už většinou mají archivy, kde se dají pořady přehrávat zdrama, nebo je archiv přístupný za poplatek.

To stejné je s hudbou. Existují streamovací aplikace, kde se dá legálně přehrávat hudba a většinou fungují i bez připojení k internetu. Je to třeba Spotify, YouTube teď spouští nějakou novou aplikaci a Apple má taky něco pro svoje zařízení. Je potřeba podívat se, co by ti vyhovovalo. Základní verze bývají zadarmo s reklamami (tvůrci mají příjem z té reklamy), prémiové verze se platí, ale aplikace mají většinou zkušební dobu, kdy si můžeš prémiovou verzi vyzkoušet zdarma a až pak se rozhodneš, jestli si ji budeš platit, nebo ti nevyhovuje. Legálně se pak dá hudba postahovat třeba i v Google Play. Zaplatíš zhruba kolem 10-30 Kč a písnička je tvoje. Nebo si tu koupíš rovnou celé album.

Ono je snazší jít a jen tak si něco zdarma stáhnout na internetu. Zároveň se spoustě lidí nechce platit za něco, co nemá ve fyzické podobě, ale má to jenom jako soubor v počítači nebo mobilu. Je potřeba si ale uvědomit, že tvůrci hudby a filmů do svojí práce investovali spoustu peněz a času a stahování z různých neoficiálních a nelegálních zdrojů je připravuje o jejich výdělek. Je to jako kdybys šla do práce, ale pak za svoji práci nedostala zaplaceno. Zkus proto hledat legální cesty, jak se dostat k hudbě a k filmům - podívej se, co dnešní doma nabízí, proberte to s rodiči a popros je o předplacení nějaké takové aplikace, většinou to nebývají velké částky. Málo co je dnes zadarmo, neměl by proto pro nás být problém druhému zaplatit za jeho práci a tak ho podpořit. Rozhodně tady ani neobstojí argument, že stahují všichni, tak na tom přece není nic špatného...

A ještě jedno upozornění. Ne všechno, za co se platí, je legální. Někdo takhle inkasuje peníze za věci, ke kterým nemá autorská práva. Kontroluj si proto, odkud co stahuješ a komu za to platíš.

Spousta interpretů pak dává svoji tvorbu rovnou zdrama na internet a výdělky mají z koncertů nebo prodejů doprovodného zboží. V takovém případě je stahování naprosto v pořádku, jenom je třeba stahovat ze zdroje, na který odkazuje přímo umělec a ne někde zprostředkovaně. To už by totiž legální být nemuselo.

Doufám, že jsem ti to dostatečně ujasnila a je to pochopitelné. Kdyžtak se ještě ozvi :) Martina

Milá A.,

děkujeme ti za tvůj dotaz. Ano, pokud jde žena na gynekologii, tak je v pohodě - je to lékařské vyšetření. Pokud jde muž na vyšetření s intimními partiemi, je to taky v pořádku, protože sperma se běžně nevyšetřuje - víceméně se z něj nic nezjistí. Pokud se vyšetřuje sperma, tak je to z důvodu řešení neplodnosti. Jelikož katolická morálka většinu umělých zásahů do lidského plození odmítá, křesťan pak ani toto vyšetření vlastně nepotřebuje. Pokud by přece jen bylo z nějakého důvodu sperma odebrat a vyšetřit, existují i jiné metody odběru, než je masturbace. Martina