Milá tazatelko,

je super, že se o Bibli zajímáš a přemýšlíš o ní. Jedná se o slovo Boha, který miluje lidi a chce se nám dát poznat.

Ale zde narazíme na jednu obtíž. Bůh se musí v Bibli vyjadřovat tak, abychom byli schopni mu rozumět. Proto Bůh jinak hovořil v Novém zákoně, jinak v době krále Davida a jinak úplně na počátku. Lidé měli různou míru znalostí, proto bylo třeba, aby Bůh používal jiná přirovnání a jiný styl. To znamená, že není úplně snadné Bibli pochopit.

Pak je třeba vnímat, že máme v Bibli celou řadu literárních druhů. Jinak se čte a vykládá báseň a jinak evangelium a jinak apokalypsa sv. Jana.

Pokud se týká Tvých otázek, tak jen stručně: první stránky Bible nejsou vědeckým zápisem, ale výpovědí víry, že za vším, co existuje, stojí Stvořitel; že první lidé se obrátili proti Bohu; jedná o oslavný epos, druh básně.

Starý zákon byl dobou obětí zvířat - to vše předobrazovalo oběť Pána Ježíše na kříži. V Novém zákoně oběti zvířat jsou zbytečné, Ježíšova smrt všechen hřích zahladila.

Starý zákon má nádherné výpovědi o Boží lásce také třeba u proroků: Izaiáš, Ozeáš či Jeremiáš.

Doporučuji Ti:

1) Číst především v tuto chvíli evangelia a vždy se před četbou pomodlit o dary Ducha svatého.

2) Trochu též studovat a o Bibli se více dozvědět. Pro mladé existují dvě moc pěkné knížky: Vřele ti doporučuji opatřit si knihu: Bible katolické církve pro mládež z řady knih YOUCAT. Vydalo Karmelitánské nak. 2016 a pak také Tweetuj s Bohem od Michel Remery, vydaly Paulínky 2016.

Milá tazatelko,

rada je docela jednoduchá, i když náročná. Vrátit se ve vztahu k době známosti a nedělat to, co patří k manželství. Proč?

To, jak nyní jednáte, se dá přirovnat ke snaze, aby strom vynechal jarní pučení, květy a opylení a hned bylo léto a plody. Celý svět je stvořen tak, že vše má svůj čas. Jedno následuje po druhém. Známost je období poznávání, vzájemného testování, hledání, zda onen mladý muž by byl dobrým otcem Tvých dětí. Je tolik otázek, které je třeba si položit v době známosti.

Nedávno vyšla u Karmelitánů pěkná kniha: Grosjean: Milovat doopravdy. Najdeš v ní mnoho inspirací.

Hříchem je předmanželský život proto, že takové jednání vztahu muže a ženy neprospívá a spíše ho komplikuje. Je to tedy jako hrát stále v autu. Bůh nedává přikázání jako naschvály, ale jako mantinely, aby každý mohl poznat snadno, co lidem pomáhá a co jim život ničí a komplikuje.

Ano, hřích též uráží Boží lásku, která je k nám tak blahosklonná.

Že intimita mladých lidí bývá (ne vždy) okouzlující, to je jasné. Spojení muže a ženy včetně intimního sexuálního přece stvořil Bůh pro dobro lidí, pro dobro budoucích dětí.

Avšak vy jste mladí a zřejmě se spíše početí bráníte. To může být pro Tebe, používáš-li hormonální antikoncpeci zdravotně rizikové. I když zabraňujete početí jinak, znamená to, že se od začátku učíte žít sexualita špatně, falešně.

Já chápu, že je to vše nyní pro Tebe velice náročné, co píšu, ale věř, že jde o celý Tvůj život, ne jen o teď. Hovořte se svým chlapcem o tom, proč nežít sexuálně, proč rozvíjet svůj vztah jinak atd. Pochopí? Přijme? Když ne, má Tě pak vůbec rád - je ochoten pro tebe něco obětovat? Víš, pro chlapce a pro muže je sexualita více pudová potřeba, než prožitek lásky, jako pro Tebe.

Kolik děvčat uvěřilo, odevzalo se a pak se s dítětem ocitlo samo.

Hodně odvahy a síly do rozhodnutí.

Ke zpovědi můžeš jít tehdy, když aspoň trochu lituješ a chceš s tím něco udělat. I když víme, že jsme slabí, je-li v Tobě aspoň trochu touhy změnit to, co není dobré, Pán Ti jistě odpustí a dá ti sílu k rozhodnutí.

Milá Nelo,

díky za zajímavý dotaz, který bude brzy velmi aktuální :)

Předpisově se doporučuje délka ke kolenům a zakrytá ramena, tj. minimálně tričko s krátkým rukávem nebo šátek přes ramena. Do kostela to platí bez výjimek, Samozřejmě pokud jdeš normálně ven, tak určitě není nic proti víře mít třeba sukni nad kolena nebo tílko. Není vůbec nic špatného na tom, že se chceš hezky obléknout a zajímá tě móda. Čím víc ale oblečení odhaluje, tím opatrnější bych byla a zkusila hledat spíš pěkné oblečení, které nebude tolik odhalovat. Je potřeba vzít v potaz, že různé vyzývavé oblečení muže a hlavně dospívající kluky ve tvém věku opravdu škádlí a dráždí. Také stojí za zvážení, jestli se chceš takhle vystavovat.

Děkujeme a tobě taky hodně zdraví! :) Martina

Milá En,

děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Gratuluji, že s Boží pomocí dokážeš s hřícehm bojovat. Super.

Určitě nešlo o hřích ani těžký ani lehký. Hřích musí být vědomé jednání. Proto vše, co se děle ve snu či v polospánku nemůže být hříchem.

Naše tělo někdy bez našeho vědomí nějak reaguje. Takto můžeme prožít i sexuální vzrušení, ale to není též hříchem. Je to něvědomá reakce našeho těla.

Jak se s tím vypořádat? Jak reagovat na takové věci, co popisuješ? Nijak. Vzít to prostě jako běžný fakt a dál se s tím nezabývat. Ono vzrušení postupně opadne.

Naopak, když se člověk začně moc trápit a přemýšlet, zbytečně ho to do prožívaného vzrušení vtáhne, až z toho nakonec může být skutečně hřích.

To, co Ti radím, se dá nazvat určitou hygienou duše. Prostě netrápit se tím, co k trápení není, a co je spíše k okamžitému odmítnutí jako zbytečně otravnému hmyzu.

Milá knihomolko,

existuje jedno přísloví: ukaž mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi. Vše, co čteme, vidíme a slyšíme se do našeho nitra zapisuje. To je důvod, proč můžeš mít někdy pocit, jakoby ten nereálný svět byl skutečný. Radil bych Ti, abys četla i jiné knihy. Je mnoho krásných životopisů svatých, existují knihy pro děvčata (Podívej se například, o jakých knížkách píšeme v IN!u). Můžeš si také nechat někým poradit, co číst.

Hřích to tvé čtení není, ale moudré také ne. Všeho s mírou. Střídej žánry a uvidíš, že objevíš v knihách ještě mnohé bohatství a také vzdělání.

Milá Marino,

máš důležitý dotaz, který je dosti spletitý, protože lidé prostě o druhých hovoří.

Jak se v tomto tématu vyznat?

Nactiutrhání je pravda, kterou zbytečně o druhém šíříme.

Pomluva je to, když rozšiřujeme nepravdy či polopravdy.

Pokud máme radost, ze slyšeného o druhém, není to moc dobré. Je to neláska.

Pokud sami zbytečně hovoříme o chybách druhých, je to jistě hřích.

Těžký hřích je ale velká pomluva, která vážně poškodí druhého (např. média zničí politika).

Na druhé straně o druhých máme říci i to, co není k jejich cti, ale jen tenkrát, když je to třeba říci někomu, kdo má právo na to, aby je o tom člověku věděl (např. mám vydat svědectví o druhém před kněžských svěcením).

V praxi platí, že o druhých máme na veřejnosti hovořit spíše jen v dobrém, spíše vyzdvihovat to, co dělají dobrého.

A když se přistihneme, že o druhých hovoříme negativně zbytečně, nebo že máme radost z toho, že slyšíme drby, pak ihned v duchu tomu člověku požehnat: Bože, žehnej mu. A dále už v drbech nepokračovat.

Ostatně, pro každého je bolestné, když se o něm hovoří za zády a drbe se.

A ještě jedno. Platí, že máme být ochotní, když je to třeba, vytknout chybu druhému mezi čtyřma očima. Tak je to dle evangelia.

Naučit se smýšet o druhých dobře, to je křesťanská cesta. Tak přece o nás všech smýšlí Bůh, který dobře vím, co jsme za lumpy, nešiky a dareby.

Milá Zuzko,

pokud spíš se svým přítelem a nezpovídáš se z toho, k přijímání jít nemůžeš. Podle učení katolické církve je předmanželský sex hříchem. (Viz desatero, nebo podrobně v Katechismu katolické církve.) Zpověď by ovšem neměla být jenom formální. Při zpovědi je důležitá také projevená lítost a snaha něco se sebou dělat. Zkuste se s přítelem zajímat o to, co říká církev o předmanželské čistotě, abyste pochopili, proč to tak učí. Můžu doporučit k četbě třeba Teologii těla pro začátečníky podle učení Jana Pavla II. Knih k tomuto tématu je ale mnohem víc. Martina

Milá Lexi,

děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Je dobře, že si uvědomuješ, že něco není úplně v pořádku a chtěla bys s tím něco dělat. To je první krok na cestě, jak z toho ven, a jsem ráda, že jsi ho udělala, i když tě to možná muselo stát mnoho odvahy, abys nám napsala :) S podobným problémem se nám do poradny ozývá spousta mladých děvčat, které s tím bojují. I když se o tom moc nemluví, děje se to. Což ovšem neznamená, že je to v pořádku. Na masturbaci vzniká regulérní závislost, která člověku ubližuje. Důležité je se nevzdávat a být odhodlaná s tímto zlozvykem přestat.

Masturbace je vyhledávání rozkoše soustředěné jen na sebe, která vede k pocitům viny, co nám znepříjemňují život. Může to být i kompenzace určité frustrace (samoty, pocitu, že nás nikdo nemá rád…) nebo projevem skrytého zranění. Masturbace oslabuje lidskou osobnost, vůli a schopnost ovládat se, brání našemu rozvoji a narušuje milostné vztahy, protože je sobecká a zaměřuje se jen a jen na vlastní rozkoš. Je to vlastně takový podfuk, kdy si člověk jenom zdánlivě a lacině nahrazuje lásku. V tom právě vězí to hlavní nebezpečí.

Se vším tím je potřeba bojovat, i když to ne vždy bývá snadné. Svěř se Pánu, svěř mu své srdce, tělo a své nejhlubší touhy i případná vnitřní zranění – samotu, nedostatek náklonnosti atd.

Píšeš, že máš pocit, že ti Bůh nemůže odpustit. Může, protože Bůh je milostivý a odpouší. Nelze ale spoléhat na to, že Bůh odpouští, i když se člověk nesnaží. Je potřeba se snažit a bojovat a vkládat svou důvěru v Boha. Masturbace je hřích, choď proto často a pravidelně ke svaté zpovědi, kde se z tohoto hříchu vyznej (Pokud se opravdu stydíš vyznat to před knězem přímo, můžeš říct třeba „Porušila jsem šesté přikázání sama na sobě.“), a přijímej eucharistii, ve které čerpej posilu.

Taky píšeš, že si po masturbaci vždycky dáváš facky. Ubližovat si nic nevyřeší. Tady máme nějaké tipy, jak s tím bojovat:

- Neříkej si, že to „musíš“ zvládout, ale že to „chceš“ zvládnout. Výměna tohoto slova úplně promění tvůj pohled na věc a tvoji motivaci ke změně. „Chci být svobodná, chci dávat a přijímat lásku správně…“ Podobně si pak místo „nesmím to dělat“ zkus si říkat „nechci to dělat“. Když je něco zakázané, ještě víc to láká. Když něco dělám, protože chci (naučit se ovládat svou vůli, žít v čistotě, nežít v hříchu atd.) je to úplně něco jiného.

- Zamysli se nad tím, kdy a proč to děláš. Co je spouštěčem? Třeba nuda večer před usnutím? Vyhýbej se věcem, které tě k tomu vedou a které tě vzrušují. Vyhýbej se všem pokušením, včetně myšlenek na masturbaci. Když víš, že se zase blíží doba, kdy tě to svádí, zkus se zaměstnat něčím jiným. Buď třeba četbou, nějakým tvořením, sportem, nebo ideálně běž do společnosti svých blízkých, za rodiči nebo sourozenci…

- Cvič se v malých, splnitelných a konkrétních předsevzetích (nesníst naráz všechny sladkosti, pomoct rodičům hned, jak tě požádají, vstát po prvním zazvonění budíku…). Je potřeba, abys posílila svoji vůlli ve všech oblastech a tak dokázala ovládnout i svoje touhy.

- Svěř se a požádej o radu, někoho, komu věříš, kdo ti bude rozumět a podpoří tě ve tvé snaze vymanit se z tohoto zlozvyku (někoho z rodiny, učitele, kněze, školního psychologa…). Pokud budeš o svém problému mluvit, uleví se ti a snadněji pak prolomíš začarovaný kruh. Vím, že představa, že o tom někomu řekneš, může být opravdu děsivá. Už jsi ale byla dost odvážná, abys napsala nám do poradny, takže věřím, že budeš mít odvahu svěřit se i někomu ve svém okolí :) Když u někoho najdeš porozumění, uleví se ti a bude se s tím vším dát bojovat snáz.

- Pusť se do nějaké pozitivní činnosti a vlož svou energii do kulturních, sportovních, společenských nebo duchovních aktivit (kresli, maluj, vyráběj, sportuj, hraj na hudební nástroj, najdi si nové koníčky...). Své nedostatky přemůžeš nejen tím, že proti nim budeš bojovat, ale také tím, že rozvineš své přednosti.

- Postupně masturbaci omezuj. Je snazší postupovat po malých krocích. Něco takového totiž nezmizí ze dne na den. Píšeš, že to děláš každý den. Zkus si říct, že dneska ne, že to jeden den vydržíš. Když pak zvládneš jeden den, určitě zvládneš i dva... Pokud znovu upadneš, tak se nevzdávej. Po období osvobození se v určitých chvílích zase pokušení vrací, ale neboj se bojovat o čistotu a vytrvej. I když někdy selžeš, neber to jako hroznou tragédii. Je důležité se co nejdřív vrátit na správnou cestu a držet směr. Je potřeba se nevzdávat, a když to jednou nevyjde, hned si říct, že další den už to vydržím.

- Svěř se v modlitbě Ježíši a obrať se na něj s prosbou o pomoc.

Boj s masturbací je běh na dlouhou trať. Moc ti držíme palce, a kdybys ještě potřebovala, určitě se nám neboj zase napsat :) Martina

Milá Hanko,
nejprve Tě mohu uklidnit. Tvoje zpověď byla jistě platná a dobrý Bůh Ti jistě odpustil. Měla jsi dobrý úmysl a nechtěný omyl pro Pána Boha není problém. On o Tvém hříchu přece dobře ví.

Ale rád bych využil příležitost a nabídl Ti pomoc. Každý mladý člověk se pere s různými hříchy, hrozně se za některé stydí a prostě se v těch problémech motá. To, co potřebuje, je nejen odpuštění, ale také moc a moc dobrou radu, popovídání. Moc Ti doporučuji, zajdi za nějakým knězem nebo zajeď na diecézní centrum života mládeže (tam jsou super kněží) a popovídej si o své bolesti. Uvidíš, jak je v životě důležitá dobrá rada. Kněží toho slyší moc a lidi, co za nimi přichází neodsuzují, ale těší se z toho, když se někdo snaží.

Milá Blanko,
ptáš se tak, jak se dotazují lidé tvého věku. Mladý člověk musí od své dětské víry postupně vstoupit do víry dospělého člověka. A k tomu patří kritické zkoumání víry a i různé otázky. Jak upevnit svou víru? Začni se více modlit - aspoň několikrát za týden si najdi čas na rozjímání (cca 15 minut modlitby nad úryvkem evangelia). Věnuj se více studiu víry (např. YOUCAT, Tweetuj s Bohem). Také je užitečné najít nějakou skupinu mladých, kde se o víře diskutuje, kde se lidé společně modlí. A ještě jedna inspirace. Už jsi byla u svátosti biřmování? Pokud ne, začni se připravovat. Uvidiš, že se tak Tvá víra upevní.