Milá Dominiko,

ptáš se na způsob přijímání eucharistie. Ten určuje církev - biskupové. Běžný je do úst, v některých místech světa (ve většině evropských státech) i na ruku (ne na rukavici). Na ruku znamená, že Pána přijímáme na vyvýšený trůn. Do úst - že nám je pokrm Boží dáván. Můžeme přijímat v kleče či na ruku.

Podstatné je, abychom přijímání vnímali jako posvátnou Boží chvíli.

Samozřejmě, každý může preferovat jiný způsob, to je jasné. Ale není možné odsuzovat druhého či říkat, že, kdo přijímá do úst je světější, kdo na ruku je světější méně...

Četla jsi od Levise: Rady zkušeného ďábla? Zlý duch nás křesťany většinou rozdělí právě na takovýchto věcech, vykopeme proti sobě zákopy a bojujeme za "pravou víru".

Ten, kdo přijímá na ruku by měl dbát na to, aby nějaký viditelný drobek eucharistie nespadl na zem, to je jasné.

Milá Jano, jsi pozorná čtenářka. To je moc dobře.

Je to celkem jednoduché.

Židé v Palestině používali Bibli - tedy Starý zákon v hebrejštině. Židé, kteří žili mimo Palestinu, po celé římské řiši i jinde, používali řecký překlad, tzv. Septuagintu. A tato Bible obsahovala některé další knihy. Jedná se o: Tóbijáš, Júdit, Moudrosti, Sirachovec, knihy Makabejské a Baruch, přídavky ke knize Ester a přídavky ke knize Daniel.

Těmto knihám se dnes říká deuterokanonické. Když pak křesťané začali číst Starý zákon, používali řecký překlad a později latinský, který měl více knih. Když vystoupili reformátoři (Luter), opět se vrátili k hebrejskému originálu a začali uznávat ve Starém zákoně míň knih. Protestantská vydání mají zpravidla 66, katolická 72 knih.

Mila Elen,

na jedné straně je třeba, abys znala dobře svou vlastní víru. Proto je třeba ji studovat (Youcat, Twetuj s Bohem, Bible, Katechismus...). Věnuj se studiu víry, meditaci nad vírou v Krista Pána, četbě Písma. Pak pochopíš, kde jsou mormoni zcela mimo racionální úvahy a mimo křesťanskou víru. Ve skutečnosti nejsou církví, ale sektou. Avšak v ČR jsou jako církev u státu registrováni. Mormoni přijímají učení, které protiřečí Kristu a evangeliu - Ježíšův let do Ameriky, kniha mormon diktovaná archandělem Gabrielem... Bavit se s nimi, diskutovat, proč ne? Ale bez poznání vlastní víry to může dopadnout tak, že díky vlastní neznalosti přijmeš nerozumné učení druhých a zahodíš svou vlastní víru. A abych řekl pravdu, vzdělání katolíků bývá dost chabé. Takže máš šanci objevovat svou víru i díky komunikaci s mormony. A ještě poznámku: počítej, že jde o sektu! Tedy jejich metody jsou manipulativní a nesnadno se prohlédnou. Máme je mít jako lidi rádi, ale nesmíme být sami hloupí a naletět.

Milá Leny,

děkujeme za Tvou důvěru, že se na nás obracíš.

Především je třeba jasně říci, že Tě má Bůh rád. Ano, Bůh dává svá přikázání, ale má každého rád. Je jasné, že děláme chyby, hříchy, ale základní je skutečnost, že Bůh naši slabost zná a nesmírně rád nám odpouští. Není v žádném případě trapič lidí, slídil, který se snaží jen trestat. Bůh je láska, píše sv. Jan. Jeho přikázání jsou pro naše dobro.

To, co prožíváš, může mít dva nebo tři důvody. Vztah k Bohu jsi z výchovy získala mylný - tedy jako k trestajícímu. Místo toho, Bůh je milující otec, který se rmoutí tím, že hřešíme a tak si ubližujeme. Druhá možnost, proč vnímáš svůj vztah k Bohu tak, jak popisuješ, může být špatná výchova svědomí - nenaučila jsi se rozpoznávat těžký hřích od lehkého. S tím se pravděpodobně u Tebe pojí třetí důvod - nemoc svědomí: skrupulozita tzv. úzkostlivé svědomí. To nedokáže rozpoznat těžký a lehký hřích, stále se trápí, že má těžký atd. Je to nemoc svědomí, která se musí léčit. Jak? Je vhodné najít zkušeného kněze, ke kterému bys chodila ke zpovědi i pro rady. A léčba spočívá v tom, že poslechneš jeho odpovědi. Léčení spočívá i v tom, že se naučíš tomuto rozumovému úkonu: napadne tě pochybnost o těžkosti hříchu, napadne tě, že nemůžeš k eucharistii... v tu chvíli svým rozumem a vůlí ve svém nitru řekneš: Pane Ježíši, smiluj se, do Tvých rukou se odevzdávám. A dále se budeš snažit už na tu věc vůbec nemyslet, nezabývat se jí. Prostě tou věcí ve svém nitru pohrdneš. A můžeš si být jistá, že po takovéto modlitbě je vše OK a můžeš k eucharistii. I kdybys hřích měla, což asi ani neměla, Bůh Ti odpustil. No a pak, pokud si na to za čas vzpomeneš, se můžeš kněze zeptat, jak to s tím, co tě trápilo je.

A na Tvou otázku, zda můžeš k eucharistii nyní, jistě, můzeš. Přece před přijímáním prosíme o odpuštění všecho. K tomu jsi nechtěla hřešit, takže jsi hřích neudělala, jen prostě přišla taková myšlenka.

Více o tom všem můžeš najít v knížečce, kterou jsem pro mladé napsal: Jan Balík: Máš na víc. Paulínky. Jde koupit i do čtečky.

Milá Adélo,

někdy je život opradu velice zamotaný.

První, co je důležité, je skutečnost, že nade vším je Bůh. V něj důvěřujeme, jemu svěřujeme neřešitelné, do jeho milosrdenství poroučíme průsery své i druhých.

Jsme jen lidé, proto nejsme schopni vyřešit vše.

Sv. Augustin psal, že máme milovat hříšníka a nenávidět hřích.

To se snadno řekne, ale jak to v praxi řešit?

Za druhého se můžeme modlit, můžeme mu poradit, můžeme mu - a někdy i musíme - říci: zde jednáš proti Bohu. Ale nemůžeme brát odpovědnost za druhého a jeho jednání.

To také znamená, že nemusíme hříšníkovi stále mlátit o hlavu Božím zákonem. Stejně by to nepomohlo. Prostě říci mu to, vyjádřit vhodně nesouhlas.

V takových případech, jako píšeš, není dobré být zoufalý, prostě vzít to, jak to je. To neznamená, že bychom souhlasili s hříchem, ale

V praxi života je vhodné stanovit si nějaké hranice.  

Jaké? To vždy záleží na situaci a na rozhodnutí zúčastěných.

Většinou bude asi vhodné udržovat vztahy. Například se může určitý nesouhlas vyjádřit tím, že s novým partnerem se nezačne tykání, ale zůstane se u vykání.

Mít rád neznamená mlček k hříchu, ale spočívá spíše v drobných skutcích lásky, služby.

Neodpověděl jsem nějakou poučkou, protože to ani nejde. Vždy je dobré naslouchat svědomí a hledat, jak vztah prožívat.

Milá tazatelko,

je super, že se o Bibli zajímáš a přemýšlíš o ní. Jedná se o slovo Boha, který miluje lidi a chce se nám dát poznat.

Ale zde narazíme na jednu obtíž. Bůh se musí v Bibli vyjadřovat tak, abychom byli schopni mu rozumět. Proto Bůh jinak hovořil v Novém zákoně, jinak v době krále Davida a jinak úplně na počátku. Lidé měli různou míru znalostí, proto bylo třeba, aby Bůh používal jiná přirovnání a jiný styl. To znamená, že není úplně snadné Bibli pochopit.

Pak je třeba vnímat, že máme v Bibli celou řadu literárních druhů. Jinak se čte a vykládá báseň a jinak evangelium a jinak apokalypsa sv. Jana.

Pokud se týká Tvých otázek, tak jen stručně: první stránky Bible nejsou vědeckým zápisem, ale výpovědí víry, že za vším, co existuje, stojí Stvořitel; že první lidé se obrátili proti Bohu; jedná o oslavný epos, druh básně.

Starý zákon byl dobou obětí zvířat - to vše předobrazovalo oběť Pána Ježíše na kříži. V Novém zákoně oběti zvířat jsou zbytečné, Ježíšova smrt všechen hřích zahladila.

Starý zákon má nádherné výpovědi o Boží lásce také třeba u proroků: Izaiáš, Ozeáš či Jeremiáš.

Doporučuji Ti:

1) Číst především v tuto chvíli evangelia a vždy se před četbou pomodlit o dary Ducha svatého.

2) Trochu též studovat a o Bibli se více dozvědět. Pro mladé existují dvě moc pěkné knížky: Vřele ti doporučuji opatřit si knihu: Bible katolické církve pro mládež z řady knih YOUCAT. Vydalo Karmelitánské nak. 2016 a pak také Tweetuj s Bohem od Michel Remery, vydaly Paulínky 2016.

Milá tazatelko,

rada je docela jednoduchá, i když náročná. Vrátit se ve vztahu k době známosti a nedělat to, co patří k manželství. Proč?

To, jak nyní jednáte, se dá přirovnat ke snaze, aby strom vynechal jarní pučení, květy a opylení a hned bylo léto a plody. Celý svět je stvořen tak, že vše má svůj čas. Jedno následuje po druhém. Známost je období poznávání, vzájemného testování, hledání, zda onen mladý muž by byl dobrým otcem Tvých dětí. Je tolik otázek, které je třeba si položit v době známosti.

Nedávno vyšla u Karmelitánů pěkná kniha: Grosjean: Milovat doopravdy. Najdeš v ní mnoho inspirací.

Hříchem je předmanželský život proto, že takové jednání vztahu muže a ženy neprospívá a spíše ho komplikuje. Je to tedy jako hrát stále v autu. Bůh nedává přikázání jako naschvály, ale jako mantinely, aby každý mohl poznat snadno, co lidem pomáhá a co jim život ničí a komplikuje.

Ano, hřích též uráží Boží lásku, která je k nám tak blahosklonná.

Že intimita mladých lidí bývá (ne vždy) okouzlující, to je jasné. Spojení muže a ženy včetně intimního sexuálního přece stvořil Bůh pro dobro lidí, pro dobro budoucích dětí.

Avšak vy jste mladí a zřejmě se spíše početí bráníte. To může být pro Tebe, používáš-li hormonální antikoncpeci zdravotně rizikové. I když zabraňujete početí jinak, znamená to, že se od začátku učíte žít sexualita špatně, falešně.

Já chápu, že je to vše nyní pro Tebe velice náročné, co píšu, ale věř, že jde o celý Tvůj život, ne jen o teď. Hovořte se svým chlapcem o tom, proč nežít sexuálně, proč rozvíjet svůj vztah jinak atd. Pochopí? Přijme? Když ne, má Tě pak vůbec rád - je ochoten pro tebe něco obětovat? Víš, pro chlapce a pro muže je sexualita více pudová potřeba, než prožitek lásky, jako pro Tebe.

Kolik děvčat uvěřilo, odevzalo se a pak se s dítětem ocitlo samo.

Hodně odvahy a síly do rozhodnutí.

Ke zpovědi můžeš jít tehdy, když aspoň trochu lituješ a chceš s tím něco udělat. I když víme, že jsme slabí, je-li v Tobě aspoň trochu touhy změnit to, co není dobré, Pán Ti jistě odpustí a dá ti sílu k rozhodnutí.

Milá Nelo,

díky za zajímavý dotaz, který bude brzy velmi aktuální :)

Předpisově se doporučuje délka ke kolenům a zakrytá ramena, tj. minimálně tričko s krátkým rukávem nebo šátek přes ramena. Do kostela to platí bez výjimek, Samozřejmě pokud jdeš normálně ven, tak určitě není nic proti víře mít třeba sukni nad kolena nebo tílko. Není vůbec nic špatného na tom, že se chceš hezky obléknout a zajímá tě móda. Čím víc ale oblečení odhaluje, tím opatrnější bych byla a zkusila hledat spíš pěkné oblečení, které nebude tolik odhalovat. Je potřeba vzít v potaz, že různé vyzývavé oblečení muže a hlavně dospívající kluky ve tvém věku opravdu škádlí a dráždí. Také stojí za zvážení, jestli se chceš takhle vystavovat.

Děkujeme a tobě taky hodně zdraví! :) Martina

Milá En,

děkuji za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Gratuluji, že s Boží pomocí dokážeš s hřícehm bojovat. Super.

Určitě nešlo o hřích ani těžký ani lehký. Hřích musí být vědomé jednání. Proto vše, co se děle ve snu či v polospánku nemůže být hříchem.

Naše tělo někdy bez našeho vědomí nějak reaguje. Takto můžeme prožít i sexuální vzrušení, ale to není též hříchem. Je to něvědomá reakce našeho těla.

Jak se s tím vypořádat? Jak reagovat na takové věci, co popisuješ? Nijak. Vzít to prostě jako běžný fakt a dál se s tím nezabývat. Ono vzrušení postupně opadne.

Naopak, když se člověk začně moc trápit a přemýšlet, zbytečně ho to do prožívaného vzrušení vtáhne, až z toho nakonec může být skutečně hřích.

To, co Ti radím, se dá nazvat určitou hygienou duše. Prostě netrápit se tím, co k trápení není, a co je spíše k okamžitému odmítnutí jako zbytečně otravnému hmyzu.

Milá knihomolko,

existuje jedno přísloví: ukaž mi, co čteš, a já ti řeknu, jaký jsi. Vše, co čteme, vidíme a slyšíme se do našeho nitra zapisuje. To je důvod, proč můžeš mít někdy pocit, jakoby ten nereálný svět byl skutečný. Radil bych Ti, abys četla i jiné knihy. Je mnoho krásných životopisů svatých, existují knihy pro děvčata (Podívej se například, o jakých knížkách píšeme v IN!u). Můžeš si také nechat někým poradit, co číst.

Hřích to tvé čtení není, ale moudré také ne. Všeho s mírou. Střídej žánry a uvidíš, že objevíš v knihách ještě mnohé bohatství a také vzdělání.