Milá Z.,

díky za tvůj dotaz a důvěru, se kterou se na nás obracíš.

Je super, že jsi rozhodnutá dodržet předmanželskou čistotu a se svým klukem ses na tom domluvila, i když on měl jiný názor. Přesto mezi vámi k určitým intimnostem dochází. Ptáš se, jestli je to masturbace. Není. Masturbace je sebeuspokojování, které člověk dělá sám sobě. Samozřejmě je masturbace hřích. To, k čemu dochází mezi vámi zřejmě bude nějaká forma toho, čemu se většinou říká petting - mazlení, hlazení... Tady neexistuje předpis, co je dovoleno a co ne před svatbou, kromě samotného sexuálního styku. To ale neznamená, že je vše ostatní povoleno. Dotyky, objetí, polibky a různé další něžnosti patří k chození, dva lidé si tak vyjadřují vzájemnou náklonost, podporu a své city. Je ale potřeba dávat pozor, jak daleko to zachází. Různé dráždění může vést k větší a větší žádostivosti, která pak snadno může vést k podlehnutí, oslabení vůle a samotnému styku, ačkoliv původní rozhodnutí bylo jiné. Kromě tělesné stránky je potřeba ve vztahu rozvíjet i ostatní aspekty, především spolu komunikovat. Určitě spolu mluvte o tom, proč je pro tebe tak důležité předmanželskou čistotu dodržovat. I ty se o to dál zajímej, abys upevnila své rozhodnutí a vytrvala. V případě pochybností se neboj probrat tyto věci se svým zpovědníkem nebo nějakým knězem, kterému důvěřuješ. Už jste dost staří, tak by pro vás mohlo být třeba fajn přečíst si Teologii těla pro začátečníky (vydaly Paulínky), která předkládá učení Jana Pavla II. Taky na stránce Víra.cz je spousta otázek a odpovědí k tématu: https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/sexualita-predmanzelska Některé by pro vás mohly být zajímavé.

Ať se daří! Martina

Milá K.,

keltské náboženství? Abych řekl pravdu, moc o něm nevíme. Hlavně to bylo náboženství pohanů, tedy lidí, kteří nevěděli nic o Ježíši, tedy v něm skutečně mohl mít prsty i ďábel. Dnes ale toto náboženství dávným předků je spojováno s kdečím, s lidskou fantazií. Oba dva důvody tedy jsou varováním. Ano, člověk, který takovému pohledu na život podlehne, se může nevědomě otevřít pro působení Zlého.

Otázka do diskuse s kamarádem. Co takové náboženství pohanů přineslo? Nic. Křesťanství je zdrojem mimořádného rozvoje člověka a společnosti. Takový rozkvět nepřineslo žádné jiné náboženství a filosofie.

Milá H,

děkuji, že máš k nám důvěru.

Neboj se. Jistě jsi smrtelný hřích nespáchala.

Doporučuji Ti jediné. Až půjdeš příště ke zpovědi, řekni ten hřích, na který jsi si vzpomněla a nic víc.

To, že Ti kněz nedal rozhřešení, to byl jeho omyl. To se stává.

A k svatému přijímání můžeš chodit.

Problém je jedině toto: člověk ví, že spáchal těžký hřích a vědomě ho nevyzná. To jsi neudělala.

Před několika lety jsem napsal pro mladé knihu Balík Jan: Máš na víc, Paulínky. Doporučuji Ti si ji pořídit, Dozví se tam mnoho zajímavého, co Ti může pomoci.

Ahoj,

moc se nám nelíbí takové vystavování a ukazování břicha. Možná ještě někam na pláž přes plavky by to šlo... Rozhodně ale ne do školy nebo do kostela :) M.

Milá H,

zvířecí nebe? No, asi neexistuje, protože zvířata na rozdíl od lidí jsou smrtelná. Nemají nesmrtrelnou duší jako člověk. Máš-li zvířata ráda, jistě je budeš mít kolem sebe i v nebi, pokud se tam svou snahou dostaneš, což ti moc přeji, tak jako sobě.

Milá Beatrice,

super, že přemýšlíš. Víra v Ježíše je pro myslící lidi.

Za prvé, Bible není kniha snadná. Byla psána celá staletí. Jak víme, co do Bible patří, a co ne? V prvních staletích křesťanů biskupové z některých knih nechali číst při mši a z některých, i když dobrých, ne. Zde se projevilo, že biskup má zvláštní vedení Boží a pak i to, že Bible je knihou církve. Bez církve a mimo církev jí není možné porozumět.

Moc Ti doporučuji tři věci.

1)  Uč se modlit. Tedy být potichu s Ježíšem.

2) Studuj víru. Znáš YOUCAT nebo knihu Tweetuj s Bohem?

3) Krista poznáváme i v živém křesťanské společenství. Znáš nějaké centrum života mládeže? Vesmír, Příchovice, Rajnochovice? Moc doporučuji, abys začala na nějaké jezdit. Poznáš Ježíše, tak, jak nikdy před tím.

Ahoj Maky,

poslat někomu na opsání domácí úkol je podvod a dělat by se to nemělo. Ten, komu úkol posíláš, se navíc nenaučí to, co bylo zadané a ubližuje tak sám sobě a svým znalostem. Samozřejmě ve výjimečných situacích (kamarádka měla doma moc povinností, nějaké trápení nebo zrovna jednou na úkol zapomněla) se dají přivřít oči a úkol nechat opsat. V takovém případě by se to totoži dalo brát jako pomoc kamarádce. Rozhodně by to ale mělo být opravdu jenom výjimečně. Martina

Milá Rhiannon,

děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Je dobře, že si uvědomuješ, že něco není úplně v pořádku a chtěla bys s tím něco dělat. To je první krok na cestě, jak z toho ven, a jsem ráda, že jsi ho udělala, i když tě to možná muselo stát mnoho odvahy, abys nám napsala :) S podobným problémem se nám do poradny ozývá spousta mladých děvčat, které s tím bojují. I když se o tom moc nemluví, děje se to. Což ovšem neznamená, že je to v pořádku. Na masturbaci vzniká regulérní závislost, která člověku ubližuje. Důležité je se nevzdávat a být odhodlaná s tímto zlozvykem přestat.

Masturbace je vyhledávání rozkoše soustředěné jen na sebe, která vede k pocitům viny, co nám znepříjemňují život. Může to být i kompenzace určité frustrace (samoty, pocitu, že nás nikdo nemá rád…) nebo projevem skrytého zranění. Masturbace oslabuje lidskou osobnost, vůli a schopnost ovládat se, brání našemu rozvoji a narušuje milostné vztahy, protože je sobecká a zaměřuje se jen a jen na vlastní rozkoš. Je to vlastně takový podfuk, kdy si člověk jenom zdánlivě a lacině nahrazuje lásku. V tom právě vězí to hlavní nebezpečí.

Se vším tím je potřeba bojovat, i když to ne vždy bývá snadné. Svěř se Pánu, svěř mu své srdce, tělo a své nejhlubší touhy i případná vnitřní zranění – samotu, nedostatek náklonnosti atd.

Je potřeba se snažit a bojovat a vkládat svou důvěru v Boha. Masturbace je hřích, choď proto často a pravidelně ke svaté zpovědi, kde se z tohoto hříchu vyznej (Pokud se opravdu stydíš vyznat to před knězem přímo, můžeš říct třeba „Porušila jsem šesté přikázání sama na sobě.“), a přijímej eucharistii, ve které čerpej posilu.

Tady máme nějaké tipy, jak s tím bojovat:

- Neříkej si, že to „musíš“ zvládout, ale že to „chceš“ zvládnout. Výměna tohoto slova úplně promění tvůj pohled na věc a tvoji motivaci ke změně. „Chci být svobodná, chci dávat a přijímat lásku správně…“ Podobně si pak místo „nesmím to dělat“ zkus si říkat „nechci to dělat“. Když je něco zakázané, ještě víc to láká. Když něco dělám, protože chci (naučit se ovládat svou vůli, žít v čistotě, nežít v hříchu atd.) je to úplně něco jiného.

- Zamysli se nad tím, kdy a proč to děláš. Co je spouštěčem? Třeba nuda večer před usnutím? Vyhýbej se věcem, které tě k tomu vedou a které tě vzrušují. Vyhýbej se všem pokušením, včetně myšlenek na masturbaci. Když víš, že se zase blíží doba, kdy tě to svádí, zkus se zaměstnat něčím jiným. Buď třeba četbou, nějakým tvořením, sportem, nebo ideálně běž do společnosti svých blízkých, za rodiči nebo sourozenci…

- Cvič se v malých, splnitelných a konkrétních předsevzetích (nesníst naráz všechny sladkosti, pomoct rodičům hned, jak tě požádají, vstát po prvním zazvonění budíku…). Je potřeba, abys posílila svoji vůlli ve všech oblastech a tak dokázala ovládnout i svoje touhy.

- Popřemýšlej o tom, že by ses svěřila někomu, komu věříš, kdo ti bude rozumět a podpoří tě ve tvé snaze vymanit se z tohoto zlozvyku (někoho z rodiny, učitele, kněze, školního psychologa…). Pokud budeš o svém problému mluvit, uleví se ti a snadněji pak prolomíš začarovaný kruh. Vím, že představa, že o tom někomu řekneš, může být opravdu děsivá. Už jsi ale byla dost odvážná, abys napsala nám do poradny, takže věřím, že budeš mít odvahu svěřit se i někomu ve svém okolí :) Když u někoho najdeš porozumění, uleví se ti a bude se s tím vším dát bojovat snáz.

- Pusť se do nějaké pozitivní činnosti a vlož svou energii do kulturních, sportovních, společenských nebo duchovních aktivit (kresli, maluj, vyráběj, sportuj, hraj na hudební nástroj, najdi si nové koníčky...). Své nedostatky přemůžeš nejen tím, že proti nim budeš bojovat, ale také tím, že rozvineš své přednosti.

- Postupně masturbaci omezuj. Je snazší postupovat po malých krocích. Něco takového totiž nezmizí ze dne na den. Zkus si říct, že dneska ne, že to jeden den vydržíš. Když pak zvládneš jeden den, určitě zvládneš i dva... Pokud znovu upadneš, tak se nevzdávej. Po období osvobození se v určitých chvílích zase pokušení vrací, ale neboj se bojovat o čistotu a vytrvej. I když někdy selžeš, neber to jako hroznou tragédii. Je důležité se co nejdřív vrátit na správnou cestu a držet směr. Je potřeba se nevzdávat, a když to jednou nevyjde, hned si říct, že další den už to vydržím.

- Svěř se v modlitbě Ježíši a obrať se na něj s prosbou o pomoc.

Boj s masturbací je běh na dlouhou trať. Moc ti držíme palce, a kdybys ještě potřebovala, určitě se nám neboj zase napsat :) Martina

Milá Aňo,

ptáš se na obtížnou otázku. Předně: není snadné zjistit, že má člověk skutečně hluboké tíhnutí ke stejnému pohlaví. V dospívání a mládí může o sobě a svém zaměření pochybovat nejeden mladý člověk. V současnosti se dost mladých lidí pere s myšlenkou, zda nemají orientaci na stejné pohlaví. Většinou to je jen momentální představa, ale ne skutečnost. Takový mladý člověk potřebuje najít někoho, kdo mu pomůže ukotvit se ve vlastním těle a přijmout se. Pokud by někdo i po moudrém vedení poznal, že je skutečně člověkem, který má přitažlivost ke stejnému pohlaví, pak katolická církev říká: člověk není tím, co cítí; člověk je milovaný Bohem, protože existuje. Pokud je jeho citivé tíhnutí před Bohem špatné (má chuť krást, přitahují ho děti...), pak musí svou citovost ovládnout, překonat a žít dle Božího zákona - jako všichni žijící mimo manželství ve zdrženlivosti od sexu, který patří jen a jen do manželství. Proto ten, kdo má sklon k stejnému pohlaví, má žít ve zdrženlivosti a najít své místo ve společnosti, kde bude užitečný pro druhé. Je to ale moc náročné a těžké. Lidé, co mají sklon ke stejnému pohlaví hodně trpí. Více na webu - viz níže.

Církev vnímá, že muž či žena, pokud žili sex se stejným pohlavím nebo mají tento sklon hluboce zakořeněný ve své osobě, by se neměli stát kněžími. Existuje totiž riziko, že nebudu dostatečně pevní a nezvládnou své kněžské povolání.

Více na webu s katolickým pohledem:

http://homosexualita.cz/

Milá Bety,

ptáš se na důležitou otázku. Aby bylo manželství platné před Bohem, musí si muž a žena slíbit lásku, věrnost až do smrti a ochotu přijmout děti. Církev učí, že mají žít "odpovědné rodičovství", což znamená: mohou-li mít více dětí, mají, nemohou-li mít z vážného důvodu další děti či více dětí, pak žijí zdrženlivě v době plodné. Metoda symptotermální je spolehlivá daleko více, než se o ní běžně píše (Má daleko vyšší spolehlivost, než kondom.). V ČR máme dvě profesionální skupiny, které ji vyučují. Tam můžeš najít mnoho informací: www.lpp.cz nebo www.cenap.cz.

A ještě k situaci novomanželů. Někdy je vhodné chvíli na početí dítěte počkat, ale praxe ukazuje, že dlouhé čekání bývá na škodu manželům.

A ještě doplněk: Každý mladý manželský pár musí vždy počítat s početím, i nevhod. Žádná antikoncepce není 100% spolehlivá. Ani styl života dle periodické zdrženlivosti není na 100%. To by museli žít bez sexu.