Ahoj Maky,

poslat někomu na opsání domácí úkol je podvod a dělat by se to nemělo. Ten, komu úkol posíláš, se navíc nenaučí to, co bylo zadané a ubližuje tak sám sobě a svým znalostem. Samozřejmě ve výjimečných situacích (kamarádka měla doma moc povinností, nějaké trápení nebo zrovna jednou na úkol zapomněla) se dají přivřít oči a úkol nechat opsat. V takovém případě by se to totoži dalo brát jako pomoc kamarádce. Rozhodně by to ale mělo být opravdu jenom výjimečně. Martina

Milá Rhiannon,

děkujeme ti za důvěru, se kterou se na nás obracíš. Je dobře, že si uvědomuješ, že něco není úplně v pořádku a chtěla bys s tím něco dělat. To je první krok na cestě, jak z toho ven, a jsem ráda, že jsi ho udělala, i když tě to možná muselo stát mnoho odvahy, abys nám napsala :) S podobným problémem se nám do poradny ozývá spousta mladých děvčat, které s tím bojují. I když se o tom moc nemluví, děje se to. Což ovšem neznamená, že je to v pořádku. Na masturbaci vzniká regulérní závislost, která člověku ubližuje. Důležité je se nevzdávat a být odhodlaná s tímto zlozvykem přestat.

Masturbace je vyhledávání rozkoše soustředěné jen na sebe, která vede k pocitům viny, co nám znepříjemňují život. Může to být i kompenzace určité frustrace (samoty, pocitu, že nás nikdo nemá rád…) nebo projevem skrytého zranění. Masturbace oslabuje lidskou osobnost, vůli a schopnost ovládat se, brání našemu rozvoji a narušuje milostné vztahy, protože je sobecká a zaměřuje se jen a jen na vlastní rozkoš. Je to vlastně takový podfuk, kdy si člověk jenom zdánlivě a lacině nahrazuje lásku. V tom právě vězí to hlavní nebezpečí.

Se vším tím je potřeba bojovat, i když to ne vždy bývá snadné. Svěř se Pánu, svěř mu své srdce, tělo a své nejhlubší touhy i případná vnitřní zranění – samotu, nedostatek náklonnosti atd.

Je potřeba se snažit a bojovat a vkládat svou důvěru v Boha. Masturbace je hřích, choď proto často a pravidelně ke svaté zpovědi, kde se z tohoto hříchu vyznej (Pokud se opravdu stydíš vyznat to před knězem přímo, můžeš říct třeba „Porušila jsem šesté přikázání sama na sobě.“), a přijímej eucharistii, ve které čerpej posilu.

Tady máme nějaké tipy, jak s tím bojovat:

- Neříkej si, že to „musíš“ zvládout, ale že to „chceš“ zvládnout. Výměna tohoto slova úplně promění tvůj pohled na věc a tvoji motivaci ke změně. „Chci být svobodná, chci dávat a přijímat lásku správně…“ Podobně si pak místo „nesmím to dělat“ zkus si říkat „nechci to dělat“. Když je něco zakázané, ještě víc to láká. Když něco dělám, protože chci (naučit se ovládat svou vůli, žít v čistotě, nežít v hříchu atd.) je to úplně něco jiného.

- Zamysli se nad tím, kdy a proč to děláš. Co je spouštěčem? Třeba nuda večer před usnutím? Vyhýbej se věcem, které tě k tomu vedou a které tě vzrušují. Vyhýbej se všem pokušením, včetně myšlenek na masturbaci. Když víš, že se zase blíží doba, kdy tě to svádí, zkus se zaměstnat něčím jiným. Buď třeba četbou, nějakým tvořením, sportem, nebo ideálně běž do společnosti svých blízkých, za rodiči nebo sourozenci…

- Cvič se v malých, splnitelných a konkrétních předsevzetích (nesníst naráz všechny sladkosti, pomoct rodičům hned, jak tě požádají, vstát po prvním zazvonění budíku…). Je potřeba, abys posílila svoji vůlli ve všech oblastech a tak dokázala ovládnout i svoje touhy.

- Popřemýšlej o tom, že by ses svěřila někomu, komu věříš, kdo ti bude rozumět a podpoří tě ve tvé snaze vymanit se z tohoto zlozvyku (někoho z rodiny, učitele, kněze, školního psychologa…). Pokud budeš o svém problému mluvit, uleví se ti a snadněji pak prolomíš začarovaný kruh. Vím, že představa, že o tom někomu řekneš, může být opravdu děsivá. Už jsi ale byla dost odvážná, abys napsala nám do poradny, takže věřím, že budeš mít odvahu svěřit se i někomu ve svém okolí :) Když u někoho najdeš porozumění, uleví se ti a bude se s tím vším dát bojovat snáz.

- Pusť se do nějaké pozitivní činnosti a vlož svou energii do kulturních, sportovních, společenských nebo duchovních aktivit (kresli, maluj, vyráběj, sportuj, hraj na hudební nástroj, najdi si nové koníčky...). Své nedostatky přemůžeš nejen tím, že proti nim budeš bojovat, ale také tím, že rozvineš své přednosti.

- Postupně masturbaci omezuj. Je snazší postupovat po malých krocích. Něco takového totiž nezmizí ze dne na den. Zkus si říct, že dneska ne, že to jeden den vydržíš. Když pak zvládneš jeden den, určitě zvládneš i dva... Pokud znovu upadneš, tak se nevzdávej. Po období osvobození se v určitých chvílích zase pokušení vrací, ale neboj se bojovat o čistotu a vytrvej. I když někdy selžeš, neber to jako hroznou tragédii. Je důležité se co nejdřív vrátit na správnou cestu a držet směr. Je potřeba se nevzdávat, a když to jednou nevyjde, hned si říct, že další den už to vydržím.

- Svěř se v modlitbě Ježíši a obrať se na něj s prosbou o pomoc.

Boj s masturbací je běh na dlouhou trať. Moc ti držíme palce, a kdybys ještě potřebovala, určitě se nám neboj zase napsat :) Martina

Milá Aňo,

ptáš se na obtížnou otázku. Předně: není snadné zjistit, že má člověk skutečně hluboké tíhnutí ke stejnému pohlaví. V dospívání a mládí může o sobě a svém zaměření pochybovat nejeden mladý člověk. V současnosti se dost mladých lidí pere s myšlenkou, zda nemají orientaci na stejné pohlaví. Většinou to je jen momentální představa, ale ne skutečnost. Takový mladý člověk potřebuje najít někoho, kdo mu pomůže ukotvit se ve vlastním těle a přijmout se. Pokud by někdo i po moudrém vedení poznal, že je skutečně člověkem, který má přitažlivost ke stejnému pohlaví, pak katolická církev říká: člověk není tím, co cítí; člověk je milovaný Bohem, protože existuje. Pokud je jeho citivé tíhnutí před Bohem špatné (má chuť krást, přitahují ho děti...), pak musí svou citovost ovládnout, překonat a žít dle Božího zákona - jako všichni žijící mimo manželství ve zdrženlivosti od sexu, který patří jen a jen do manželství. Proto ten, kdo má sklon k stejnému pohlaví, má žít ve zdrženlivosti a najít své místo ve společnosti, kde bude užitečný pro druhé. Je to ale moc náročné a těžké. Lidé, co mají sklon ke stejnému pohlaví hodně trpí. Více na webu - viz níže.

Církev vnímá, že muž či žena, pokud žili sex se stejným pohlavím nebo mají tento sklon hluboce zakořeněný ve své osobě, by se neměli stát kněžími. Existuje totiž riziko, že nebudu dostatečně pevní a nezvládnou své kněžské povolání.

Více na webu s katolickým pohledem:

http://homosexualita.cz/

Milá Bety,

ptáš se na důležitou otázku. Aby bylo manželství platné před Bohem, musí si muž a žena slíbit lásku, věrnost až do smrti a ochotu přijmout děti. Církev učí, že mají žít "odpovědné rodičovství", což znamená: mohou-li mít více dětí, mají, nemohou-li mít z vážného důvodu další děti či více dětí, pak žijí zdrženlivě v době plodné. Metoda symptotermální je spolehlivá daleko více, než se o ní běžně píše (Má daleko vyšší spolehlivost, než kondom.). V ČR máme dvě profesionální skupiny, které ji vyučují. Tam můžeš najít mnoho informací: www.lpp.cz nebo www.cenap.cz.

A ještě k situaci novomanželů. Někdy je vhodné chvíli na početí dítěte počkat, ale praxe ukazuje, že dlouhé čekání bývá na škodu manželům.

A ještě doplněk: Každý mladý manželský pár musí vždy počítat s početím, i nevhod. Žádná antikoncepce není 100% spolehlivá. Ani styl života dle periodické zdrženlivosti není na 100%. To by museli žít bez sexu.

Milá Kláro,

se křtem je to takto: kmotra je taková pomocnice, která Ti má pomáhat žít křesťansky, a křestní jméno je po nějaké světici, která Tě inspiruje a která se bude za Tebe více v nebi přimlouvat. Doba, kdy se při křtu dávalo jméno po kmotrovi, ta už je dávno pryč. Dnes už to není zvyk. Kmotra musí být pokřtěna a měla by být i biřmována. Aby byla o něco napřed v duchovním životě.

Milá Adélo,

je moc pěkné, že se zamýšlíš nad tím, jak Bohu dát první místo v životě.

Jde o to, že život s Bohem vyžaduje rozvíjet s Ním vztah ve více oblastech. Myslím, že je důležité si uvědomit, že víru je třeba prožívat uprostřed společenství věřících. Máš nějakou skupinu vrstevníků, se kterými se setkáváš? Znáš nějaké centrum života mládeže či další akce pro mladé (různé tábory jako Summerjob, Entercamp atd.)?

No a pak je vhodné, aby mladý člověk Tvého věku našel někoho, kdo mu bude duchovně pomáhat - duchovní vedení. Máš nějakého kněze, třeba zpovědníka, se kterým můžeš hovořit o svém vztahu s Bohem? Takového kněze potkáš třeba na centru života mládeže, ale klidně i ve farnosti.

Dalo by se na Tvou otázku říci daleko více, ale toto může být pro Tebe třeba nějakým novým podnětem. 

Milá Klárko,

to je krásné, že máš o Pána Boha zájem a chceš se stát křesťankou. Doporučuji Ti zajít na faru a ke křtu se začít připravovat. Tomu období se říká katechumenát. Většinou přípravy začínají v září.

Velice Ti doporučuji sehnat si Nový zákon a číst si postupně evangelia. Tak poznáš více Ježíše.

A že se Ti sestra směje? Věřícím lidem se druzí odjakživa posmívají. Posmívali se i Pánu Ježíšovi. Na druhou stranu je třeba trpělivosti a nenechat se odradit. Třeba i díky Tobě nakonec i Tvá sestra Ježíše pozná a bude šťastná jako Ty.

Milá Alexis,

no, hřích to asi úplně není, ale dobré to též nebude. Nauč se spíše nějakou tzv. střelnou modlitbu, tedy krátkou modlitbu, kterou člověk může často přes den opakovat. Pochopitelně se tuto modlitbu musí nejdříve naučit - tedy vědomě si ji opakovat a opakovat. Může to být třeba: Bože, Ty jsi dobrý, přijmi dík a chválu.

Milá Alexis,

no to je výborné, že jsi začínající křesťanka. Super. Máš někoho, s kým se můžeš o Bohu bavit?

Myslím, že by bylo moc dobré, abys na mši šla. A můžeš klidně od září začít chodit někde na náboženství - třeba ve vaší farnosti. Zajdi za panem farářem.

Mši postupně jistě pochopíš. Bude to nějakou dobu trvat, ale toho se neboj. V kostele je plno dobrých lidí, kteří Tě rádi přijmou mezi sebe.

Věří Tvoje rodiče? Asi ne, že?

Doporučuji Ti také pročít postupně knihy jako: YOUCAT (Karmelitánské nakladatelství).

A zkus jezdit na nějaké akce do diecézního centra života mládeže.

Tam najdeš mnoho mladých lidí, zažiješ víru v Boha a dozvíš se mnoho zajímavého.

Funguje skoro v každé diecézi. Jejich seznam najdeš zde:

https://www.cirkev.cz/cs/dczm

Milá Nino,

výborně! Je vidět, že jsi přemýšlející a hloubavá. Rodičům jsme za zprostředkování víry vděčni, ale víru máme v době dospívání přijmout jako své rozhodnutí. Pochybnosti provází náš život víry. Víra je vztah s Ježíšem a každý vztah vyžaduje neustálou práci. Jinak povadne, uschne a vytratí se. Skutečný vztah vyžaduje námahu. Co Ti doporučit, aby se Tvá víra stala vědomou volbou? 1) Začni se více modlit. Čti si evangelia a uč se rozmlouvat s Ježíšem. 2) Více se o své víře snaž dozvědět. Doporučuji: YOUCAT (karmelitánské nakladatelství), Tweetuj s Bohem (Paulínky), Máš na víc (Paulínky). 3) Je velice moudré zakusit Boha v živém společenství. Začni jezdit na nějaké Diecézní centrum života mládeže. Tam poznáš mnoho mladých lidí, zakusíš Boha živého.

A pamatuj: Pán Ježíš Tě má velice rád. Ale občas si hraje na schovku.